Poselství ze Stínadel
Josef Červinka
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546474/bmid_poselstvi-ze-stinadel.jpg
4
62
62
Vraťte se do světa Rychlých šípů! Čeká vás příběh, který ještě neznáte. Rychlé šípy dostanou od Losny zašifrovanou zprávu, v níž jim sděluje, že mu kdosi ukradl ježka v kleci. A tak se Rychlé šípy znovu vydávají pátrat do Stínadel. Ježek se nakonec objeví, ale vyvstanou kolem něj další otázky. Josef Červinka – Grifin se vrátil do světa Rychlých šípů a vypráví příběh, který si v tajemnosti a dobrodružnosti s Jestřábovou trilogií v ničem nezadá. Je neuvěřitelné, že román čekal na vydání celých čtyřicet let!... celý text
Přidat komentář
Jasně, je to nadšenecké pokračování a nebudu hledat, kde se jak rozchází s jinými variantami, prostě kdo zná píseň Vontů a uctívá Rychlé šípy, bude spokojen, a kdo ne, tak ať to nečte. Líbilo se mi rozluštění Širokka a vlastně i Jana Tleskače. Takže ano, není to nejvyšší literatura, ale fanoušek je spokojen.
Pokračování Stínadelských událostí, které začínají tam, kde Foglar ve třetím díle skončil. Musím ocenit naprosto autentickou atmosféru Stínadel. To se opravdu povedlo, stejně jako ilustrace. Příběh nebyl špatný a velmi dobře se četl. Průmyslová špionáž mi v knize neseděla a přišla mi zbytečná. Ale ve výsledku je to velmi povedený návrat.
Knihy Jaroslava Foglara, ať už je to literární kritice příjemné, nebo ne, jsou stále čteny a stále vyhledávány. Nakladatelství Albatros zahájilo před časem reedice s novými lustracemi a s úpravou pro současné dětské čtenáře. Obliba Foglarových knih byla veliká a pro mnoho dnes už dávno dospělých čtenářů, zůstávají zejména některé jeho tituly stále přitažlivé. Velké množství čtenářských příznivců si získala Stínadelská trilogie (Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří, Tajemství Velkého Vonta). Spousta čtenářů by ráda věděla, „co bylo potom“. Proto se vždy těší velké popularitě jakékoli pokračování z pera různých dalších autorů, kteří se snažili a snaží navázat na vpravdě geniální dílo Jaroslava Foglara a vrátit jeho hrdiny na Druhou Stranu i do Stínadel. Ať už to byl Jaroslav Velinský (kapitán Kid) ve své knize Poslední tajemství Jana T., nebo Jiří Hogan a jeho Meč Vontů. A našla by se spousta dalších autorů, kteří využívali některé z motivů Foglarova díla. Tento titul v podstatě přímo navazuje na poslední díl Stínadelské trilogie. Autor jej tvořil, dotvářel a upravoval po mnoho let, až konečně loni se kniha ve velmi pěkné úpravě a s ilustracemi Petra Modlitby dostala ke čtenářům. Děj knihy navazuje na poslední události ve Stínadlech, vysvětluje některá tajemství, vytváří tajemství jiná. Autor s pietou přistoupil k charakterům ústředních postav, nejde proti Foglarovu kánonu, naopak i jazykovými a stylistickými prostředky se snaží postavit po bok tohoto autora. Domnívám se, že se mu to podařilo. Nejenže znovu oživil působivou atmosféru Druhé Strany a Stínadel, ale přidal do příběhu další motivy. Některá tajemství, po jejichž vysvětlení čtenáři dlouhá léta volali, vysvětluje po svém, některá jen krátce komentuje, ale nechává bez významnější odpovědi. Pokud tedy máte rádi svět vytvořený Jaroslavem Foglarem, vydejte se na další dobrodružství se známým klubem Rychlých šípů. Mirek Dušín je tu stejně vzorný, jako dřív, Rychlonožka stejně zbrklý… zkrátka to, co jste si oblíbili u Jaroslava Foglara, najdete měrou vrchovatou i v tomto příběhu. Dala by se mu vytknout některá autorská pochybení, ale proč? Cíl a snaha autora jsou přece jiné. Takže hurá do Stínadel, čekají tam nová dobrodružství…
Trochu slabší než Poslední tajemství Jana T, ale i tak je to kniha, kterou si musí přečíst každý fanda Foglara a Rychlých šípů.
Knihu jsem chtěl odložit hned po pár řádcích, když jsem si přečetl "Kosi po ránu připitoměle zpívali: Je jaro!". Tohle by Foglar v životě nenapsal, takové rouhání. On, celoživotní milovník jara, považoval tohle roční období za naprosto výjimečné. Dále, historky Rychlých šípů se v originálu vyznačovaly reálností, byť temnou (snad s výjimkou létajícího kola a Mirkova dvojníka). Grifinovy příhody jsou sice zajímavé, také temné, ale nereálné, silně za vlasy přitažené. Přijdou mi spíš jak karikatura Foglarových knih. Navíc těch příhod je snad až přespříliš. Kniha se moc nevěnuje dění v klubu, vztahům mezi lidmi, není v ní humor.
Začátek mě přiměl na chvíli knihu položit a koukat do zdi (Když se objeví holčičí postava, která ale onemocní z šoku jen proto, že do ní někdo na ulici strčil - nestrká někdo do lidí ve Stínadlech pořád? Lidi už si mohli na to zvyknout.), ale dál to pokračuje obstojně, ač opravdovou stínadelskou atmosféru dokázal navodit asi jen Jestřáb samotný.
Líbí se mi zapojení dospělých do příběhu, Tleskačova backstory, průmyslové tajemství a špionáž, a to, že SPOILER ježek v kleci není jen jeden, což je koneckonců v reálném světě věc očekávatelná. Konec mi něčím připomněl spíše Správnou pětku od Blytonové.
Skvělá kniha, velmi dobře navazuje na Stínadelskou trilogii. Je samozřejmě poznat, že jde o jiného autora, ale to je v pořádku. Oceňuji bohatý děj a více akce než v trilogii.
Tak to byla jízda. Narozdíl od Hrnčíře, který pracuje s tématikou Stínadel z pohledu 90. let, tak Červinka navazuje na stinadelskou trilogii. Tu mám načtenou z dětství a mám ji rád, přestože Foglar napsal lepší knížky. Červinka pochopitelně není Foglar, ale rozhodně není horší. Příběh vás celkem pohltí a žene dopředu. Ano je zde hodně postav a je potřeba znát dobře trilogii, abyste se chytili. A vystupuje tu i dost dospělých a hrdinové jsou konfrontováni se svým okolím, což je mnohem více realističtější než Foglarova trilogie. Obecně mě přišla ta kniha realističtější, ale to mě vadí skoro u všech Foglarovských knich. Takže za mě velmi jednoznačně dobré pokračování. Snad Albatros vydá i další dva díly.
Návrat k oblíbeným hrdinům mého dětství. Za tu nostalgii dávám tři hvězdy, i když do Jestřába má Grifin, co se týče Rychlých šípů ve Stínadlech, daleko.
Co mi nejvíc scházelo, je příjemná kompaktnost a přímočarost děje původních knih. Zde autor naopak honí příliš mnoho zajíců, ti se mu rozprchli všemi směry a někteří zmizeli ve křoví. Chybí nějaká nosná základní linie, která by děj propojovala. Naopak postav je příliš, objevují se a zase mizí a většinou zůstaly pořádně nevyužité, občas navíc mění jména (Elk je nejdřív Rudolf, pak Radek). Do příběhů zbytečně a často bez logiky zasahují dospělí. Po přečtení doslovu chápu, jak roztříštěnost vznikla (epizody táborové hry, v podstatě povídky), ale to na mém hodnocení nic nemění.
Ve vydání od Albatrosu jsou opravdu krásné ilustrace, s redakční prací si ale nakladatelství mělo dát víc námahy - kniha je plná překlepů, zaměněných teček s čárkami a ke konci i několik chyb ve shodě podmětu s přísudkem.
fajn pokračování :) nicméně mi to minimálně ze začátku přišlo takové kostrbaté, úplně mi to hned nesedlo... později se děj celkem slušně rozjede takže u mě to šlo na tři a půl hvězdy :)
Zdařilé pokračování stínadelské trilogie Jaroslava Foglara.
Foglar kdesi v Záhadě hlavolamu píše, že Rychlé šípy zásadně odmítaly, aby se do jejich klukovských dobrodružství jakkoliv míchali dospělí (i když třeba Rychlonožka jednou, ohrožován Vonty, využil nějakou babičku, ke které se přidal a nesl jí nákup….).
Autor, pan Červinka, ale dosadil do hry o odhalení stínadelských tajemství nové figury, dospělé, kteří zde splňují roli deus ex machina. Také musel (zpětně) trošinku poopravit některá fakta, výslovně popsaná v předchozím románu J. Foglara Stínadla se bouří. Zde, po vylovení ztraceného hlavolamu je jasně popsáno, že po několika měsících pobytu ve „zkažené vodě“ byl značně zkorodovaný. Nová zápletka ovšem vyžadovala něco jiného, takže v Poselství ze Stínadel je naopak vylovený hlavolam zcela nový (což je „detektivovi“ Jarkovi hned podezřelé …..).
To jsou ovšem jen drobnosti, podstatné je, že je román zase napínavý a myslím, že se i povedlo jej napsat zcela ve foglarovském duchu včetně jednání hlavních hrdinů. Podstatně větší roli zde však hrají ti dospělí (dokonce policejní komisař), což je částečně pochopitelné, neboť se odhalují tajemství z doby jejich dětství. Přistupuje i špionážní motiv (a hororové scény) a, na rozdíl od Foglarových románů, je děj přece jen trochu zasazen do nějaké (politické) reality (Foglarovy romány – jak vypočetl autor M.Dvorský v knize Mýtus zvaný Stínadla - se musely odehrávat v době německého Protektorátu, ale o tom v knihách stínadelské trilogie není ani náznak). Méně věrohodně samozřejmě působí nahromadění „náhodných“ setkání náhle se objevivších někdejších pamětníků a aktérů starých dějů a tragédií (a že jich je!) i to, jak často sami přichází za Rychlými šípy se svými svědectvími …. To ale asi čtenářům, jimž je kniha především určena, vadit nebude.
Kniha vyšla (roku 2020) ve velmi pěkné úpravě a s pěknými ilustracemi Petra Modlitby, pokračovatele jiného klasika, tentokrát na poli ilustrací dobrodružné literatury, Zdeňka Buriana. Lze jen doufat, že dojde i na poslední (zatím?) pokračování, román Poslední stínadelské tajnosti, který vyšel (opět s ilustracemi Petra Modlitby) pouze v omezeném nákladu jako soukromý tisk.
Dobrá kniha.
Bál jsem se, že už to nebude stát za to, ale musím uznat, že se příběh četl vážně dobře.
Nechybí napětí při výpravách do Stínadel, Šípáci fungujou, Vontové taky, nové postavy jako třeba tajemná Smrtka, nebo bývalý Vont, dnes policajt Vrána taky a tak kdo nečetl, směle do toho.
Po tom, co Losnovi někdo ukradne znovunalezeného ježka v kleci se události ve Stínadlech opět daly do pohybu a Šípáci u toho nesmí chybět.
A abych nezapomněl. Příběh naprosto skvěle doprovází nádherné obrázky Petra Modlitby.
Jsem rád, že jsem si knihu koupil a jestli budou další díly z pera J. Červinky vydány také, tak si je určitě koupím.
Foglarův rukopis to nenese, ale čtivé to celkem je. Kupodivu i místy celkem temné čtení.
Důstojné pokračování Jestřábovy Stínadelské trilogie. Opět jsou zde v akci Rychlé šípy a samozřejmě i Vontové. Dějem se lehce mihnou i Bratrstvo Kočičí pracky a Sběrač a hoši z Dvorců. Děj románu je napínavý, akční a čte se velmi dobře. I když Grifin není samozřejmě Jestřáb ani Kapitán Kidd, přesto vytvořil povedené pokračování Stínadelských románů. Budiž mu za to čest a sláva a plných pět hvězd! Howgh.
(SPOILER)
Velkému Vontovi Losnovi někdo ukradl ježka v kleci a Rychlé šípy mu ho pomáhají nalézt.
Griffin se vydává prakticky stejnou cestou jako Velinský v Posledním tajemství Jana T. - také vytváří čtvrté pokračování, které přímo navazuje na předchozí díly, opět jsou hrdiny Rychlé šípy bojující s Mažňákem a jeho novou partou (u Velinského Netopýři, u Griffina Moskyti) a rovněž se zaobírá původem Tleskače a ježka v kleci a přichází s druhým ježkem a postavou policisty, která RŠ pomůže leccos objasnit. Navíc osvětluje, jak to bylo s Vránovou partou a rozjíždí několik “bonusových” záhad s hlavním dějem přímo nesouvisejících (Jestřábův řád, stínadelská smrtka).
Stejně jako Velinský také nevypráví pouze optikou Rychlých šípů (jako Foglar), ale občas popisuje optikou jiných postav nebo popisuje něco, co se děje bez účasti RŠ (první tři kapitoly odehrávající se ve Stínadlech). Ze záhad, které před námi rozprostírá bych třeba tu s Jestřábovým řádem vyškrtl jako zbytečnou, ta, kde Rychlé šípy skončí uvězněny v pokoji s aktivovanou bombou nebo ta s osudem Vránovy party mi přišly v rámci vesmíru RŠ přitažené za vlasy, ta se stínadelskou smrtkou je zase taková úsměvná a ta se zločiny páchanými Mirkem zase z dálky průhledná... Také pochmurná atmosféra stínadelské trilogie je tu přítomna jen málo (s výjimkou první kapitoly) a i když tu RŠ opět píší Tam-Tam, Griffin téhle, pro mě vždy velmi atraktivní linii věnuje jen minimální pozornost a poněkud do ztracena vyzní i Mažňákův pokus vyrobit létací kolo.
Ale i když je na Poselství znát, že Griffin nebyl Foglar a ani Velinský, snaha tu byla a člověka to spolehlivě, byť dost neobratně přenese do světa původní trilogie.
Poselství ze Stínadel je velice příjemné překvapení. Navazuje na předchozí díly a odkrývá nevyřešené otázky, které zůstávaly skryty a Šípákům se na ně nepodařilo najít odpověď. Velice dobře napsané, plné zvratů a atmosférou snad ještě temnější, než byl původní závěrečný Jestřábův díl. Jednoznačně doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Poselství ze Stínadel |
| 2017 | Poslední stínadelské tajnosti |
| 2023 |  Stopa vede do Stínadel |
| 2021 | Třetí vzkříšení Junáka |
| 2024 | Tajemství Strže strachu: Příběh jednoho skautského oddílu |
(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!
Jarka Metelka byl mým prepubertálním idolem (valem i díky svému černobílému seriálovému představiteli), a když jsem se dozvěděla, že i další autoři (kromě Hogana, Hrnčíře a Velinského) navázali na Foglara, bylo jasné, že tituly si musím - když už ne rovnou zakoupit, pak alespoň - přečíst. Poselství jsem četla jako e-knihu a hned v úvodu jsem přijala hozenou rukavici a poctivě půl dne luštila šifry v úvodu příběhu a transliterovala si na kus papíru Losnovu tajnou abecedu, aby mi na chytrém telefonu kniha neustále skákala na jiné stránky a já tak bojovala nejen se snahou Velkého vonta co nejvíc utajit poselství ze Stínadel, ale i s technikou. Po přečtení knihu bohužel musím hodnotit nízko - pokud jsem poslední Mornštajnové dala tři hvězdy, tak tohle na víc než dvě nevytáhnu...
V zásadě nejvíc souhlasím s komentářem od Galadwen: Co mi nejvíc scházelo, je příjemná kompaktnost a přímočarost děje původních knih. Zde autor naopak honí příliš mnoho zajíců, ti se mu rozprchli všemi směry a někteří zmizeli ve křoví. Chybí nějaká nosná základní linie, která by děj propojovala. Doslov mi sice v mnoha věcech udělal jasno, především v tom, proč kniha má kompozici, jakou má - původně se jednalo o námět několika celotáborových her, které spojuje vlastně jen ústřední pětice a téma Stínadel. Jednotlivé dějové linky se autorovi nepodařilo poskládat v kompaktní příběh, přestože z textu je zřejmé, že nápady má dobré. Nemohu se ubránit srovnání s Posledním tajemstvím Jana T., u kterého, kdybych nevěděla, kdo je autorem, věřila bych, že je z pera Foglarova. Zde se mi vysvětlení Tleskačova původu příliš nelíbilo, Měcháček ve mně nezanechal (na rozdíl od takového Dymoura, pomateného Derneta či jiných) téměř žádnou stopu. Dějová linka s leteckými motory a špionáží byla spíše na sílu a Mažňákova rekonstruce létacího kola vyzněla úplně do ztracena, stejně jako několik hlavolamů.
Co se Rychlých šípů týče, ty autor ukazuje tak, jak je známe, ale nepřidává k nim nic nového. Postavy jako kdyby uvízly v tom, co napsal Foglar, včetně oblíbených replik či pošťuchování. Neustálé zdůrazňování detektivních vloh mého oblíbeného Jarky mne po několikerém opakování spíše rozčilovalo a Jarku mi zprotivilo. (Jako kdyby ostatní z klubu neměli alespoň selský rozum, když už ne schopnost dedukce.) Rychlonožka sloužil více méně jako komický prvek, sem tam s nějakou replikou přišli Jindra Hojer a Červenáček, jinak to bylo spíše (podobně jako u Jestřába) o Mirkovi a Jarkovi. (Nyní mám rozečtenou třetí Grifinovu stínadelskou knihu a naopak velice oceňuji vykreslení i mimoklubového života starších šípáků, které na mne vůbec nepůsobí rušivě či nepatřičně.)
Skalní fanoušky (ale pozor, mezi ty se počítám i já!) zřejmě potěší výskyt a propojení se jmény, které znají z původní trilogie - za všechny Vrána, který ukryl vontskou kroniku a psal o tom, že "Dymoura ještě nenašli". Kdyby autor s těmito figurami pracoval nad rámec Foglara a přidal jim něco vlastního, byla bych zřejmě nadšená a moje hodnocení by nebylo tak příkré. Grifin ale bohužel nevložil do děje nic, co bych neznala, a to, co bylo z jeho pera, se nepodařilo prodat.
V ději se sice objeví několik dospělých postav, jak ovšem padlo v dalším z komentářů níže (Arminus), kupříkladu inspektor Vrána se objevuje spíše jako Deus ex Machina. Rychlým šípům sám od sebe předává informace, včetně těch, které souvisí s probíhajícím vyšetřováním, aniž by se hoši na cokoli ptali nebo bylo vysvětleno, proč k nim inspektor pojal takovou důvěru. V knize je navíc zásadní lapsus, a to když Vrána vypráví, že se s Tleskačem jako děti osobně znali, aby později mluvil o tom, že po průšvihu ve fabrice se z města odstěhoval. U knihy, kterou vydalo renomované vydavatelství jako pokračování legendy, bych čekala, že podobné renoncy nebudou.
Několikrát zde padlo, že Grifin není Foglar. Není. Musím mu přiznat dobré nápady i jistou čtivost, o výsledku ale nevím, co si pořádně myslet. Pokud bych měla hlasovat, tak důstojným pokračováním je pro mne Velinský. Pokud mělo vydání Poselství ze Stínadel potěšit ty, kteří pamatují celotáborové hry s tématikou Stínadel, pak kniha jistě splnila účel. Nezasvěceným, kteří na knihu nahlížejí jako na pokračování původní trilogie, však může vadit autorova neobratnost a nevyrovnanost jednotlivých linek příběhu. Uznávám, že nápady má Grifin dobré, psát podle všeho taky umí, ale jak jsem psala výše, nepodařilo se mu to prodat a osobně mě kniha do kolen nedostala a působí na mne jako průměrnější fanfiction, která - a teď to možná schytám - nutně nemusela vyjít knižně. Určitě jsem ale po letech dostala chuť přečíst si znovu Foglara.