Poselství ze Stínadel přehled

28.07.2023

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY !!!

Jarka Metelka byl mým prepubertálním idolem (valem i díky svému černobílému seriálovému představiteli), a když jsem se dozvěděla, že i další autoři (kromě Hogana, Hrnčíře a Velinského) navázali na Foglara, bylo jasné, že tituly si musím - když už ne rovnou zakoupit, pak alespoň - přečíst. Poselství jsem četla jako e-knihu a hned v úvodu jsem přijala hozenou rukavici a poctivě půl dne luštila šifry v úvodu příběhu a transliterovala si na kus papíru Losnovu tajnou abecedu, aby mi na chytrém telefonu kniha neustále skákala na jiné stránky a já tak bojovala nejen se snahou Velkého vonta co nejvíc utajit poselství ze Stínadel, ale i s technikou. Po přečtení knihu bohužel musím hodnotit nízko - pokud jsem poslední Mornštajnové dala tři hvězdy, tak tohle na víc než dvě nevytáhnu...

V zásadě nejvíc souhlasím s komentářem od Galadwen: Co mi nejvíc scházelo, je příjemná kompaktnost a přímočarost děje původních knih. Zde autor naopak honí příliš mnoho zajíců, ti se mu rozprchli všemi směry a někteří zmizeli ve křoví. Chybí nějaká nosná základní linie, která by děj propojovala. Doslov mi sice v mnoha věcech udělal jasno, především v tom, proč kniha má kompozici, jakou má - původně se jednalo o námět několika celotáborových her, které spojuje vlastně jen ústřední pětice a téma Stínadel. Jednotlivé dějové linky se autorovi nepodařilo poskládat v kompaktní příběh, přestože z textu je zřejmé, že nápady má dobré. Nemohu se ubránit srovnání s Posledním tajemstvím Jana T., u kterého, kdybych nevěděla, kdo je autorem, věřila bych, že je z pera Foglarova. Zde se mi vysvětlení Tleskačova původu příliš nelíbilo, Měcháček ve mně nezanechal (na rozdíl od takového Dymoura, pomateného Derneta či jiných) téměř žádnou stopu. Dějová linka s leteckými motory a špionáží byla spíše na sílu a Mažňákova rekonstruce létacího kola vyzněla úplně do ztracena, stejně jako několik hlavolamů.

Co se Rychlých šípů týče, ty autor ukazuje tak, jak je známe, ale nepřidává k nim nic nového. Postavy jako kdyby uvízly v tom, co napsal Foglar, včetně oblíbených replik či pošťuchování. Neustálé zdůrazňování detektivních vloh mého oblíbeného Jarky mne po několikerém opakování spíše rozčilovalo a Jarku mi zprotivilo. (Jako kdyby ostatní z klubu neměli alespoň selský rozum, když už ne schopnost dedukce.) Rychlonožka sloužil více méně jako komický prvek, sem tam s nějakou replikou přišli Jindra Hojer a Červenáček, jinak to bylo spíše (podobně jako u Jestřába) o Mirkovi a Jarkovi. (Nyní mám rozečtenou třetí Grifinovu stínadelskou knihu a naopak velice oceňuji vykreslení i mimoklubového života starších šípáků, které na mne vůbec nepůsobí rušivě či nepatřičně.)

Skalní fanoušky (ale pozor, mezi ty se počítám i já!) zřejmě potěší výskyt a propojení se jmény, které znají z původní trilogie - za všechny Vrána, který ukryl vontskou kroniku a psal o tom, že "Dymoura ještě nenašli". Kdyby autor s těmito figurami pracoval nad rámec Foglara a přidal jim něco vlastního, byla bych zřejmě nadšená a moje hodnocení by nebylo tak příkré. Grifin ale bohužel nevložil do děje nic, co bych neznala, a to, co bylo z jeho pera, se nepodařilo prodat.

V ději se sice objeví několik dospělých postav, jak ovšem padlo v dalším z komentářů níže (Arminus), kupříkladu inspektor Vrána se objevuje spíše jako Deus ex Machina. Rychlým šípům sám od sebe předává informace, včetně těch, které souvisí s probíhajícím vyšetřováním, aniž by se hoši na cokoli ptali nebo bylo vysvětleno, proč k nim inspektor pojal takovou důvěru. V knize je navíc zásadní lapsus, a to když Vrána vypráví, že se s Tleskačem jako děti osobně znali, aby později mluvil o tom, že po průšvihu ve fabrice se z města odstěhoval. U knihy, kterou vydalo renomované vydavatelství jako pokračování legendy, bych čekala, že podobné renoncy nebudou.

Několikrát zde padlo, že Grifin není Foglar. Není. Musím mu přiznat dobré nápady i jistou čtivost, o výsledku ale nevím, co si pořádně myslet. Pokud bych měla hlasovat, tak důstojným pokračováním je pro mne Velinský. Pokud mělo vydání Poselství ze Stínadel potěšit ty, kteří pamatují celotáborové hry s tématikou Stínadel, pak kniha jistě splnila účel. Nezasvěceným, kteří na knihu nahlížejí jako na pokračování původní trilogie, však může vadit autorova neobratnost a nevyrovnanost jednotlivých linek příběhu. Uznávám, že nápady má Grifin dobré, psát podle všeho taky umí, ale jak jsem psala výše, nepodařilo se mu to prodat a osobně mě kniha do kolen nedostala a působí na mne jako průměrnější fanfiction, která - a teď to možná schytám - nutně nemusela vyjít knižně. Určitě jsem ale po letech dostala chuť přečíst si znovu Foglara.

13.04.2023

Jasně, je to nadšenecké pokračování a nebudu hledat, kde se jak rozchází s jinými variantami, prostě kdo zná píseň Vontů a uctívá Rychlé šípy, bude spokojen, a kdo ne, tak ať to nečte. Líbilo se mi rozluštění Širokka a vlastně i Jana Tleskače. Takže ano, není to nejvyšší literatura, ale fanoušek je spokojen.