Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138121/bmid_posledni-kabriolet-AtN-138121.jpg
5
1174
1174
Ten zelený Packard se za třicet let střídání majitelů a pohnutého osudu, jaký mu uchystalo 20. století, téměř nezměnil. O to důvěryhodnější je jako svědek proměn doby a svých majitelů. Z bezstarostných studentů se stávají váleční veteráni, z idealistů pragmatičtí cynici. A z Myrerova románu jedna z nejpůsobivějších generačních výpovědí.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , X-EgemOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
pekný príbeh študentov, ktorí sa jeden po druhom prihlasujú do vojny. Ich priateľstvá, dojmy a aj tajomstvá po skončení vojny. Ako na nich vojna zapôsobila a akú spomienku tu zachováva aj "císarovna" teda kabriolet??
Tohle je jedna z knih, kterým se říká "kultovní", ne? Mně se to moc líbilo, hlavně popisy vztahů mezi hlavními hrdiny. To bylo opravdu "přesné"... jako ze života. Díky bohu, že jsem to nezažila :-))
Slušná kniha? Co to je za výraz? To jako že tam nepadne sprosté slovo? To je VÝTEČNÁ kniha!
Slušná kniha...jedny části se mi moc líbili...jiné byli pro mne zdlouhavé.
Začátek mne velmi znechutil až odradil. Jako vysokoškoláci byly všechny postavy nesnesitelné. Tuny nesmyslných trapných plků. Pak přišla válka a dostalo to trochu jiný spád, dopisové čtení bylo zajímavé. Konec slabší, ale dalo se to.
Nerada odkládám to, co jsem jednou začala číst, a tohle přesně případ té knihy, kterou jsem v určitých místech četla silou vůle.
Kniha se mi velmi líbila, byla mi doporučena a vůbec jsem nevěděla, do čeho jdu. První polovina knihy byla taková uvolněnější, druhá nutila každou chvíli nad zamyšlením. Knížka se mi moc líbila a určitě budu doporučovat.
Strašně jsem ji milovala..........možná se do ní pustím znovu po tom, co jsem dospěla :)
Kniha plná nostalgie. Nejvíce se mi líbila první polovina z jejich studentských let a pak z války. Ten začátek má úžasnou atmosféru. I když jejich mládí se od toho mého hodně liší, je tu dobře vystižen ten zvláštní pocit jedinečnosti událostí, o nichž člověk tuší, že na ně bude jednou vzpomínat. Tato část vyprávění se čte velmi dobře a má své specifické kouzlo. Trochu mne nudila ta poválečná část, dost propojená s tehdejší ne zrovna sympatickou americkou politikou vrcholící nesmyslnou vietnamskou válkou (i když hrdinové i sám autor jsou k ní také kritičtí). Georga, který mi byl nejsympatičtější, mi bylo kvůli jeho manželství i trochu líto. Naopak Dal na konci příjemně překvapil. Samotný závěr se mi opět líbil více a tak celkový dojem z knihy je pozitivní.
Tuto knihu doporučuju přečíst dřív, než si přečtete knihu Doktoři od E. Segala. Já to bohužel udělala naopak a pak se člověk neubrání srovnávání, protože si jsou tyto dvě knihy žánrově dost podobné. Jak už tu pár lidí zmínilo - živější, čtivější a především optimističtější Doktoři vyhrávají na celé čáře. Často jsem se u Kabrioletu bohužel tak trochu nudila, některé pasáže jsem musela přeskočit. Celá knížka je laděná melancholicky a POZOR SPOILER...ani ten konec tomu nedodá. Postavy mi nijak nepřirostly k srdci a jejich chování mi přišlo často absolutně nepochopitelné a protichůdné pudu sebezáchovy... Abych ale jen nedštila negativitu, určitě je tam mnoho momentů, které donutí člověka k zamyšlení a po dočtení ve mně kniha zanechala takový zvláštní, melancholický pocit...
80% Patetický závěr, knihu dost znehodnotí, čas nemilosrdně odkryl její slabiny. I tak se ale stále jedná o dobrou generační výpověď. Pro George jsem ale příliš pochopení neměl, nakonec také dostal co si zasloužil (hrůznou manželku).
Kniha, ke které se člověk vrací.Poprvé jsem ji četla asi v šestnácti, od té doby už asi 5x, pokaždé mě tam něco překvapí. Mám ji už celou ohmatanou a hřbet slepený izolepou, ale z knihovničky ji nedám :D
Prvně jsem ten román četl snad před dvacíti lety. Od té doby jsem si snad stokrát říkal : "To bylo fakt dobrý , přečtu si to zas." Ale až teď jsem se k tomu dostal . Čtivě napsaná výpověď více jak jedné generace Američanů z doby , o které nám v socialistické ČSSR nikdo nic nevyprávěl . Pěkné , asi jsem to nečetl naposled . Za dalších 20 let dám vědět.:-)))
Čteno hodně dávno, ale pamatuji se, že na mě kniha velmi zapůsobila, její hrdiny jsem vnímala jako skutečné postavy z masa a krve, s jednáním, které ať se mi líbilo či ne, vždy bylo lidsky pochopitelné.
mě zas tak neuchvátila..možná do strany 200, dál jsem musela přeskakovat, moc mě to nebavilo
Kniha, která je vhodná pro všechny generace. Rozhodně jedna z nejlepších, které jsem četla a snad jediná, kterou si toužím přečíst znovu. Vřele doporučuji.
Generační román z US i A... Řada postav kolem hlavního hrdiny prožívá slasti i strasti mládí, vše přeruší druhá světová válka, která mění, křiví, špiní nejen charaktery. Jak s odstupem času vnímat tuto dobu očima mladé generace? Zajímavá sonda vyprávěná citlivým zrakem, nenechte se odradit rozsahem...
Mohu všem doporučit. Krásné vyprávění o generaci američanů, která si vzala do ruky pušku a šla pomáhat osvobodit svět od nacistické tyranie.
Za těch 23 let, které od mé četby této knihy uplynuly, už si toho z děje moc nevybavím, ale pocit, že se jedná o jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četl, ve mně zůstal.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armádaAutorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Tuhle "kultovní" knihu už jsem četla kdysi v mládí. Rozhodla jsem se, že se právě k některým knihám vrátím. Bohužel trochu mě to zklamalo a nebyla jsem z toho úplně nadšená jako tenkrát. Možná je to tím, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, nevím. Každopádně jsem to přečetla a doporučuji každému to zkusit, ta kniha je krásná.