Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138121/bmid_posledni-kabriolet-AtN-138121.jpg
5
1174
1174
Ten zelený Packard se za třicet let střídání majitelů a pohnutého osudu, jaký mu uchystalo 20. století, téměř nezměnil. O to důvěryhodnější je jako svědek proměn doby a svých majitelů. Z bezstarostných studentů se stávají váleční veteráni, z idealistů pragmatičtí cynici. A z Myrerova románu jedna z nejpůsobivějších generačních výpovědí.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1994 , X-EgemOriginální název:
The last convertible, 1978
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka! Četla jsem ji mnohokrát a určitě ne naposled. Setkání mládí, jemuž patří svět, se životem, to je vždycky darda. To víme všichni. Ale popsat to románem dokázal jen pan Myrer. Russ, Chris, Jean-Jean, George .. a samozřejmě Císařovna - tuhle knihu nečtete, tu žijete. Je to jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do ruky. A v tom žebříčku je sakra vysoko! :)
Krásný čtivý román,dost podobný Doktorům od Segala,ale podle mého názoru,nedosahuje takových kvalit.Parta spolužáků z univerzity,jejichž osudy ovlivní válka,ale jejich přátelství a láska přetrvává až do dospělosti,kdy se z hrdinů stali otcové a matky.Ve všech etapách života je provází jejich kabriolet Císařovna.
Krásná kniha. Začátek mě chytil, pak pustil, byla jsem netrpělivá, ale vytrvalá. Zlomilo se to čtením dopisů ... tam mě to opět chytilo a už nepustilo. Vřele doporučuji.
Potěšilo mne zjištění, že nejsem sám, kdo tuto knihu považuje za jednu z nejlepších, které četl. Byl jsem zvědav na filmové zpracování, ale seriál nepřesvědčil. Samozřejmě, že jsem tuto knihu četl několikrát a nikdy jsem nebyl zklamán.
Nádherná kniha. Kolik nadějí, snů, ale i trápení, starostí a zkušeností v sobě nese jedna ztracená generace, krásná a čistá ve své naivitě. Děkuji autorovi i překladateli, mimochodem výbornému, že jsem si tento jímavý a hluboce lidský příběh mohla vychutnat!
,,Kniha ti dá tolik, kolik jsi schopen a ochoten si vzít "
Nádherná kniha s úžasným příběhem, podbarvená skvělou hudbou. Kdyby byla možnost dám klidně i deset hvězdiček. Děkuji p. Myrerovi za příběh, který začal tak nějak obyčejně, partou mladých a naivných vysokoškoláků, plných mladíckeho entuziazmu a s kopou růžových brýlí (ó,krásne to naivní mládí :-)). Bohužel ta pověstná studená sprcha přišla pro- pistolníky- opravdu brzy. Válka, úmrtí, stráta indentity i životních cílů a v popredí toho všeho těžce zkoušené přátelství a lásky. A k tomu všemu zelený kabriolet císařovna, jako symbol všeho dobrého i zlého, jako stmelujíci prvek party naprosto odlišných mladíků a jako poslední nemý svědek všech důležitých událostí.
"Měli jsme v sobě žár a nadšení upřímně jsme věřili v hrdinství, ztracené pře a dokonalost - ve všechny tyhle cenné, křehké a ohrožené věci. Občas jsme za ně položili život. A za jiné, které jsme ani neuměli pojmenovat, taky…”
Jediná veta stačí k tomu, aby zhruba povedala to, o čom je posledný kabriolet. Je o priateľstve, láske, snení, radosti, smútku a ešte spúste iných vecí, ale predovšetkým je o živote. O živote piatich priateľov.
Tento komentár píšem až po nejakej dobe od prečtania a tak mi v mysli na ňu vyvstáva viac toho smutného, než niečo veselé. Je to akési melancholicky nostalgické spomínanie na to, že niekedy to proste nie je podľa našich predstáv, že nie všetky sny sa plnia, práve naopak. Splnený sen je vzácnosť, splnené predsavzatia sú úspech, pretože pravdou je to, čo hovorí jedno staré príslovie: "človek mieni, pán Boh mení".
A zelený Packard, ten posledný kabriolet, ostal naozaj posledným symbolom toho, že toto všetko sa stalo. Vždy ostane nejaký svedok......
"Určitě to takhle nějak bylo - je to zvláštní, jak některé věci na tomto světě jsou jasné i beze slov. "
4/5
Ta kniha mi přijde jako život sám. Plynutí všedních dnů přerušené nevšedními, na které se vždycky vzpomíná, ať už byly radostné či smutné. Text neohromuje hlubokými filozofickými úvahami nebo originalitou formy, je krásný v té své obyčejnosti, ale s perfektně propracovanými charaktery, nad nimiž ční George. Jako kluk i jako muž by se pro pistolníky rozdal, i když svoje štěstí si tím nevysloužil. Ještě chvíli popřemýšlím, jestli ta Císařovna, co mu z toho všeho zůstala, je dost nebo zatraceně málo.
Knížku jsem měla dlouho doma... a vždycky ji zřejmě otevřela v nesprávnou chvíli. Potom jsem si ji vzala na dovolenou a nemohla ji odložit. Příběh mě úplně pohltil a bylo mi líto, že končí a já už nebudu prožívat nové situce s jednotlivými postavami. Navíc tu dobu mám hodně ráda..
Tuhle knihu mi doporučila spolupracovnice, jako opravdu výborné počtení. Já jsem z ní ale měl po přečtení trochu divný pocit. První polovina knihy se mi hodně líbila - studentská léta a válečná doba. Druhá půlka knížky už mě tak moc nenadchla - myslím tím poválečné osudy postav a ke konci konflikt mezi starou a novou generací.
Pokud by šly dávat půlhvězdičky, tak bych dal 3 a půl.
Četla jsem ji před 25 lety poprvé a vracím se k ní i po letech, stále je čtivá a doba swingových orchestrů je mi blízká...
kromě toho, že jsem měla možnost sledovat příběhy několika kamarádů, dověděla jsem se spoustu věcí z americké historie.
Krásná, pěkně vykreslené postavy, jejich pocity, vztahy , přání, touhy. Osovila mě.
Zpočátku mě přišla moc rozvláčná, nic se nedělo, ale potom jsem se začetla a neodtrhla.
Opravdu skvělá kniha, dlouho mi ležela v knihovně a něchtělo se mi do ní. Ale po přečtení, je to jedna z nejlepších románových knih, které jsem kdy četl. Jen jsem si furt říkal, že bych si ty vztahy a chování některých lidí představoval jinak, avšak super! Doporučuji
Jeden z nejčtivějších románů o válečné generaci Američanů - krásná dávka nostalgie, hudba a intenzivně prožívané vztahy čiší z každé stránky. Vřele doporučuji k přečtení. Na mne to mělo minimálně ten efekt, že jsem zase začala poslouchat hudbu velkých big bandů té doby... :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armádaAutorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Jsem moc ráda, že jsem si tuto knížku mohla přečíst... Vyprávění jen z té mužské stránky je překvapivé, zajímavé, místy napínavé, ale i citlivé. Moc se mi líbí, když jsou reálné světové dějiny zasazeny do nějakého příběhu, děj krásně plyne a já se při tom ještě i něco dozvím:-) Podobnost se Segalovými Doktory už tady padla a souhlasím i s tím, že i pro mě jsou přeci jen jinde... Zde jsem se, bohužel, místy čtenářsky "nudila", ale i ta "hluchá" místa jsem statečně překonala a rozhodně nelituji, že jsem si Kabriolet přečetla. Lituji jen toho, že to přeci jen nedopadlo tak, jak jsem si celou dobu přála a doufala ... Kdo četl, tak tuší a kdo netuší, tak ať si to přečte:-)