Poslední noc na Klikaté řece
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48202/bmid_posledni-noc-na-klikate-rece-uCU-48202.jpg
4
362
362
Nový román jednoho z nejznámějších a nejoblíbenějších anglicky píšících autorů se začíná odvíjet v polovině 50. let ve vývařovně dřevorubecké osady v severním New Hampshiru, kde si úzkostný dvanáctiletý chlapec splete přítelkyni místního konstábla s medvědem. Chlapec a jeho otec jsou nuceni z okresu Coos uprchnout – nejprve do Bostonu, pak do jižního Vermontu a nakonec do Toronta –, pronásledováni nesmiřitelným konstáblem. Jejich osamoceným ochráncem je drsný, svérázný dřevorubec a bývalý plavič dřeva, který jim na útěku pomáhá. V příběhu překlenujícím pět desetiletí román vykresluje poslední půlstoletí ve Spojených státech jako „živou repliku okresu Coos, kde se smrtelným nenávistem obvykle nechával volný průběh“. Od vypjaté první věty románu – „Mladý Kanaďan, kterému nemohlo být víc než patnáct, váhal příliš dlouho“ – až k elegické závěrečné kapitole je Poslední noc na Klikaté řece napsaná s historickou autenticitou a emocionální silou Pravidel moštárny. Je to také stejně dramatický a znepokojivý příběh jako Irvingův průlomový bestseller Svět podle Garpa.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2010 , OdeonOriginální název:
Last Night in Twisted River, 2009
více info...
Přidat komentář
Tak jsem konečně po dlouhé době dočetla do konce. Nevím proč se mi tahle kniha četla tak špatně, když je to "klasický" Irving, ale opravdu jsem ji odkládala, jakmile jsem měla jakoukoliv jinou knihu. Druhá polovina se mi četla líp a nejpřehlednější postavou byl opravdu Ketchum. Musím přiznat, že kuchař se synem se mi dost pletli (pokud je autor nazýval jmény a ne tímto rozlišením). Poslední Irvingova kniha V jedné osobě mi už leží na nočním stolku, ale zatím se nemůžu odhodlat, abych ji otevřela.
Tento román považuji za poněkud slabší, i když ve druhé polovině se zlepšuje. Pro mne byl děj zahlcen postavami a příliš se střídajícími a přeskakujícími dějovými linkami. Musím uznat, že Ketchum je ale dobrej...
Dočetla jsem s úsilím, vracet se ke knize nebudu.
Pro mě asi nejslabší (zatím) z Irvingových knih, které jsem četl. Nějak se mi celé ty eskapády kolem plavení dřeva, kuchaření a psaní nedotkly. Ovšem, kniha obsahuje klasické zvraty, které k tomuto spisovateli prostě patří.. škoda jen, že mě to tentokrát minulo.
Druhá polovina knihy je mnohem zajímavější než ta první. I tak musím uznat, že se v knize opakují (zcela zřetelně) aspekty dějů z Irvingových knich předchozích. První polovina je snůžka informací, kde autor skáče z jednoho časového období do druhého, poukazuje na věci, jež známe již z jiných knih a opakuje stejné zápletky. Upřímně řečeno, kniha bohužel zklamala mé očekávání.
Úžasný příběh! Detaily mě ovšem úplně strhávaly. Od nečekaných momentů po promyšlenosti opravdu do hloubky! A dostávala jsem při čtení hlad, ta jídla která se tam objevila i s Dannyho tátou byla opravdu lákavá!
Škoda jen mi dosti prvky připomínal Svět podle Garpa.S ostatními knihami nemůžu porovnat, ty jsem zatím nečetla.
Od hlavního hrdiny spisovatele, mihla se tam i myšlenka jízdy po příjezdové cestě s vypnutými světly a motorem nebo to že v závěru píše knihu kterou právě čteme:-/
Irving opäť nesklamal. Perfektne premyslený, pútavý a hlboký príbeh, ktorého čítanie bolo pre mňa skutočnou lahôdkou. Rafinovane a dôkladne prepracovaný dej, nezvyčajnosť, až výnimočnosť postáv, čo je v Irvingových rozsiahlych dielach typické a v neposlednom rade aj výborný, mne lahodiaci autorov štýl, robia z tejto knihy to, čo sa oplatí čítať. Ako oddychový román, pri ktorom sa dá smiať, plakať aj zamyslieť, si našiel svoje miesto v mojej knižnici a dovoľujem si tvrdiť, že s radosťou ho opäť niekedy vezmem do rúk.
Pre mňa je Irving vo svojich dielach svojský a nezameniteľný, už len tým, že na jeho románové postavy, ktoré hraničia s absurdnosťou, sa nedá len tak zabudnúť. Samozrejme ani Twisted River nie je výnimkou a postava Ketchuma len rozšírila rady nezabudnuteľných.... 4,5/5
Román se mi líbil - je to čtivé a vcelku i dobře vystavěné, i nelíbil zároveň. Problém je v tom, že ačkoliv jsem četla od Irvinga jen Svět podle Garpa (který mě tehdy nadchnul), dá se v další knize už předem leccos předvídat a často to člověka dost znechutí, protože pak má pocit, jakoby si autor svých čtenářů nevážil, když jim servíruje v podstatě totožná překvapení v podobě naprosto nepochopitelných a těžko uvěřitelných zvratů. Ale to už je asi Irving - berte tak, nebo nechte ležet. Další knihu od něj už ale budu velmi zvažovat -
Irvingův nejnovější román mě rozhodně nezklamal, je zde spoustu zajímavých postav a jejich osudy, jak je u Irvinga zvykem, nejsou příliš jednoduché. Ovšem nedá se říct, že by mě to ovládlo jako Rok vdovou nebo Owen Meany. Řekl bych, že místy román působí až moc neuvěřitelně a chladně. Ale to byl asi záměr, protože na úpravu by stačilo několik vět. Charaktery si občas místy protiřečí, ve chvíli smrti své blízké je dvojice hlavních postav naprosto netečná a chladnokrevná a v jiném místě je rozbrečí setkání s člověkem, kterého viděli jedinkrát v životě. Tohle mi vyloženě nesedělo, ale na druhou stranu každý se někdy v určité životní situaci nechová tak jako obvykle. Každý musí posoudit sám. Knížku rozhodně doporučuju, je ze zajímavého prostředí, je čtivá, nudných pasáží jsem objevil minimum, trefný humor a ironie - prostě typický Irving.
Ze začátku to vypadalo na pěkný spád, román se valil jak klády na Klikaté řece, ale někdy od první třetiny mi to začalo připomínat vyprávění starého Jeřábka při cestě faráře, lékaře a Bobše do Grünbachu. Radoval jsem se z každé strany, kde dílo dostalo nějakou emoční hloubku a alespoň náznak dramatu. Bohužel takových bylo na mě málo - ne že by román emoce postrádal, je jimi vlastně přímo nabitý, ale tak nějak proplouvaly celou dobu kolem mě. To, jak se bude příběh vyvíjet, bylo navíc jasné skoro po první kapitole. A bylo ho na pětset padesát stran setsakra málo.
Jak spisovatel Irving píše o jedné z postav, která je spisovatelem - psal příběhy na hranici uvěřitelnosti ...... Ale to je koneckonců jeho styl. Nic převratného, ale čtivé jako vždycky.
Tak já myslím, že Irvingova dřívější tvorba je lepší. Nevím proč, ale dost jsem se tím prokousávala a nešlo mi se do toho začíst. Chvílemi skvělé, chvílemi nuda.
Pro mě velmi silná kniha, úžasná kompozice příběhu. Jen trochu škoda toho závěru...
A navíc, Irving je prostě úžasný PAN spisovatel, který mě dokáže chytnout a nepustit.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Knížka se mi líbila, ale není to můj šálek čaje...