Pošťákova snoubenka
Denis Thériault
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462217/bmid_postakova-snoubenka-Xjn-462217.jpeg
4
178
178
Pošťák Bilodo série
< 2. díl
V montrealské Bukové ulici, v bistru U Madlenky pracuje půvabná dívka Tania. Víří mezi stoly jako tanečnice a hosté ji mají rádi. Jen ten, do nějž je potají zamilovaná, jako by ji snad ani neviděl. Plachý pošťák Bilodo, pohroužený sám do sebe, krouží u baru kaligrafické tahy a skládá japonská haiku... Až jedné bouřlivé noci zasáhne jejich životy událost, jež všechno změní. Jejich osudy se nerozlučně propletou a oba vstoupí do světa, kde nic není takové, jak se zdálo. Pošťákova snoubenka vrací ke čtenářům postavy z románu Podivuhodný život osamělého pošťáka a dovoluje jim podruhé vstoupit do světa lyrické prózy, v jejíchž vírech je tak příjemné a snadné se ztratit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
La fiancée du facteur, 2016
více info...
Přidat komentář
Krasna a jednoducha. Tak bych popsala obalku i obsah knihy. Misty to zavanelo kycem, ale vyvazily to roztomile haiku. Idealni jako letni cteni, ale odpocala jsem si u toho i ted v zime.
Opět milý, chytlavý příběh... Jak Pošťákova snoubenka, tak Podivuhodný život osamělého pošťáka se mi četly tak lehce.. Ačkoliv příběh není zrovna nejveselejší, cítila jsem při čtení úžasný klid.
Pro mě už to nebylo ono. Jen se dokola opakuje to, co už vím, opakují se i básně. Sobecká láska se mi nelíbila. Měl zůstat jen první díl a čistá láska k Ségolene.
Bylo to krásný...taky se mně líbilo ještě víc než první díl, ale oba jsou moje pokladky :-) Opět dotek jemna, snění, poetiky běžného života i kus tajemna..
Ale ten konec....asi to právě tak mělo být...,ale škoda...
Pošťákova snoubenka se mi líbila ještě víc než podivuhodný život osamělého pošťáka. Druhý díl se hezky protíná s prvním. Moc krásné počteníčko.
Něžné a půvabné, s nebezpečnými spodními proudy a časem ve smyčkách. "Enso."
Co všechno jsme ochotni pro lásku udělat a obětovat? A je to vůbec láska?
Čteno v bezprostřední návaznosti na Podivuhodný život osamělého pošťáka.
Kruh se uzavřel.
Denis Thériault navázal na Podivuhodných život osamělého pošťáka tím nejlepším způsobem. Původní myšlenku částečně okopíroval, ale zároveň rozvinul a přinesl nový úhel pohledu. Výsledkem je enso na druhou. Kniha sama o sobě obstojí, ale ideální je přečíst si rovnou obě, které tvoří harmonický pár.
Lehce, prostřednictvím krásného jazyka, jsem hltala stránku po stránce až do konce. Láska, sny a skutečnost. K tomu ztráta paměti a haiku. Co víc bych si mohla přát! Denis Thériault umí!
Vířící jako voda
když potká kámen
čas jde ve smyčkách
***
Knížka je opravdu milá, stále nádherně graficky zpracovaná. Vážně krásný milostný příběh, který snad nikoho nemůže ani urazit.
A pokud na konci prvního dílu někdo nechápe, jak se věci ve skutečnosti mají, zde pochopí. Do čtyřicáté sedmé stránky nahlížíme na děj první knihy z jiného pohledu, když v tom přijde ona osudová událost a příběh se začne vyvíjet. A to opravdu zajímavě. Nechybí ani japonské básně, které zde sehrávají neméně důležitou roli. Ovšem o tom se přesvědčíte i po dočtení poslední stránky, která mě absolutně zdrtila.
***
Enso
Kniha byla velmi poutavá, dokud jsem poslední stánku nepřečetla. Příběh začíná tam, kde končí její první díl. Popisuje lásku dvojí, která se proplétá haiku básněmi. ????
Čas zjemnit
Tato kniha je prostě čistá radost. Radost jak je vizuálně zpracovaná a radost je i číst. Nejdříve k její vizuální podobě. Naštěstí si zachovala stejný charakter, který kniha dostala už pro svůj první díl. Vytvořit knižní obálku vizuálně jako obálku dopisní, tak to je skvělá nápad a to obzvláště když v obou dílech hraje zásadní prim postava pošťáka. Tato kniha rozhodně tedy bude vítanou vizuální vzpruhou každé knihovny a byla by opravdu škoda oba díly do ní dát hřbetem a ne obálkami dopředu.
Jak jsem psal, tak i číst tuto knihu je radost. Mám velice rád, když se z knihy něco nového dozvím a je úplně jedno zda se jedná o beletrii či odbornou literaturu. Tady jsme trošku nahlédli do světa japonské poezie a dozvěděli se něco o pár pojmech z ní. Samotné haiku a jiné verše pak opět dodávají knize nádech romantiky, erotiky, jednoduchosti a jemnosti a skvěle doplňují ostatní text. Celý text v tomto díle je promyšlený od a po z a zbytečně neodbíhá od tématu, je takový hravý, poctivě zpracovaný. Je vidět, že si na něm autor dal záležet a vyhrál si s ním do posledního detailu. Byť kniha není žádnou kriminálkou, tak čtenáře udržuje v příjemném napětí. Čítatel je tak zvědavý jak to vlastně s tou láskou daných postav dopadne a kdo nakonec takříkajíc ostrouhá. Kvituji velice i překvapivý závěr, ale prozrazovat ho nebudu, protože to by byla věčná škoda. Plus si zaslouží i samotné postavy, které jsou vykreslené mnohdy dosti podrobně a hlavně lidsky. Autor z nich nedělá nějaké hrdiny či něco co prostě nejsou. Žijí si své životy a potýkají se vším, co jim to přináší. Díky tomu si k nim čtenář velice rychle získá vztah a začne jejich příběh prožívat s nimi. Klady si zaslouží i prostředí. To je jako celé toto dílko vykresleno detailně a opět znamenitě. Montreal musí být určitě krásné město a i Guadalupe musí být krásný ostrov. Byť na něm v roce 2015 údajně žilo jen 213 obyvatel. K tomuto číslo se pak blíží i samotný rozsah knihy a konkrétně pak má Pošťákova snoubenka 201 stran.
Pošťákova snoubenka je krásným vizuálním i příběhovým pokračováním Podivuhodného života osamělého pošťáka a i když svým romantickým nádechem asi nesedne každému, tak ji mohu jen vřele doporučit a udělit ji plných 100 %. Není nikdy na škodu v dnešní uspěchané době se zklidnit a ponořit se do krásného čistého příběhu o lásce. Třeba vás toto dílko mile překvapí a třeba nás překvapí i autor a napíše jeho pokračování na popud čtenářů. Těm se totiž první díl tolik líbil, že si Poštákovu snoubenku prý vynutili jako jeho pokračování. Buďme za to rádi.
Pošťákova snoubenka je skvělým doplněním prvního dílu o Bilodovi, který pracuje jako pošťák. Pokud ve vás po dočtení první knihy zůstaly nějaké nejasnosti, tak tady se dozvíte, jak to všechno vlastně bylo. A samozřejmě i to, jak to všechno ještě bude. Kruh se uzavře, zároveň by klidně zbýval prostor pro další díl. Uvidíme. Opět krásně napsané a i dějově se mi kniha líbila. Navíc přečteno budete mít za chvilku. Doporučuji.
Štítky knihy
láska kanadská literatura haiku poštovnictví, pošta poštmistr, pošťák
Autorovy další knížky
| 2017 |  Podivuhodný život osamělého pošťáka |
| 2018 |  Pošťákova snoubenka |
| 2019 | Chlapec, ktorý patril moru |
Asi poprvé v životě se mi stalo, že jsem si nechtěla přečíst pokračování skvělé knihy. První díl byl totiž tak dokonalý, že jsem si dojem z něj nechtěla pokazit. Škoda, že jsem se svojí intuicí neřídila...
Očekávala jsem podobný standart jaku u prvního dílu - jemnost, nenásilná nadpřirozená láska, decentnost. Ale vše se pokazilo.
Enso z prvního dílu se přerušilo, ukázala se sobeckost a lži. Velmi mě zklamaly okolnosti kolem Ségolén, i haiku už na mě nepůsobily tak přirozeně.
Příběh prvního dílu se jevil v méně krásném světle, na řadu přišla reálnost, která na mě s ohledem na námět působila nepatřičně a nadbytečně.
Kvůli změnám místa se mi z knihy vytratila vyrovnanost a klid. Když jsme se v prvním díle učili s Bilodem umění haiku, čekali s ním na dopisy, příjemným způsobem to zpomalovalo dnešní dobou uspěchanou mysl. Tady mi děj přišel jako rychlé převyprávění předchozí knihy doplněné o poměrně akční pokračování.
Konec byl příjemným překvapením, ale zdaleka mi nepřipadal tak přirozený a všeobjímající, jako v prvním díle.
Abych nebyla jen kritická, kniha se čte dobře, rychle, ukáže náhled na události z pohledu jiných osob (možná právě to přineslo do příběhu nadbytečnou reálnost).
A mé doporučení? První díl rozhodně stojí za přečtení, ale pokud se u vás objeví pochyby ohledně čtení druhého dílu, poslechněte je a nečtěte ho - v opačném případě hrozí hořké zklamání! (Tím neříkám, že by se kniha neměla číst vůbec. Naopak věřím, že to, co mě se jevilo jako jasný zápor, může někdo s radostí přijmout jako zpestření a rozšíření příběhu.)