Pošťákova snoubenka
Denis Thériault
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462217/bmid_postakova-snoubenka-Xjn-462217.jpeg
4
178
178
Pošťák Bilodo série
< 2. díl
V montrealské Bukové ulici, v bistru U Madlenky pracuje půvabná dívka Tania. Víří mezi stoly jako tanečnice a hosté ji mají rádi. Jen ten, do nějž je potají zamilovaná, jako by ji snad ani neviděl. Plachý pošťák Bilodo, pohroužený sám do sebe, krouží u baru kaligrafické tahy a skládá japonská haiku... Až jedné bouřlivé noci zasáhne jejich životy událost, jež všechno změní. Jejich osudy se nerozlučně propletou a oba vstoupí do světa, kde nic není takové, jak se zdálo. Pošťákova snoubenka vrací ke čtenářům postavy z románu Podivuhodný život osamělého pošťáka a dovoluje jim podruhé vstoupit do světa lyrické prózy, v jejíchž vírech je tak příjemné a snadné se ztratit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
La fiancée du facteur, 2016
více info...
Přidat komentář
Opravdu krásný, kratinký román, který je pokračováním knihy "Podivuhodný život osamělého pošťáka".
Lépe než čtenářka Petra 1323 to neřeknu, tak cituji:
" Jemnost, čistota, jednoduchost, pomíjivost okamžiku a klid. Takový je příběh v této knize."
Útlá knížka s kouzelnou obálkou ve stylu wabi-sabi, vše laděno do nádechů modré barvy. Pokračování krásného příběhu v krásné knize. Jemnost, čistota, jednoduchost, pomíjivost okamžiku a klid. Takový je příběh v této knize.
„Tvůj dech se krátí
sténám ti vedle tváře
vzdychám tvé jméno
Náhlá záplava
proud mocné řeky
rozbouří moji deltu
Svírám tvé tělo
věčně se tříštím
jsi na všech místech světa“
opakuje velkou část děje z prvního dílu, odstranuje z něj magično i určitou roztomilost prvního dílu, počímání „snoubenky“ je manipulující, toxické, zdraví ohrožující, posedlost a ubohost ve většine jejího chování. pošták také získáva určitou větší posedlost a v závěru svého údajného procitnutí se chová také dost překvapivě( noc v hotelu). tak jak byl pošták pro svou ujetost milý, snoubenka je ubohá. překvapující zavěr, jako v prvním díle, už se také vytratí. úplně mi zkazil první díl, ve kterém jí fandíte aby se jejich osud změnil ale takto určitě ne.
Čas jde ve smyčkách.
Zajímavá kniha, zajímavý příběh. Ale asi mě víc bavila ilustrace knihy.
Pokračování osamělého pošťáka, tentokrát spíše z pohledu Tanie a více rozepsaný Bilodův příběh. A opět nádherná a skvostná obálka od Terezy Králové. Nic víc k tomu nemohu dodat, snad jedině opět haiku, které miluji, ale v tom nejsem ani žákem, co by se k mistrovi, byť jen na dosah, přiblížil...
Pošťákova snoubenka je pokračováním velmi povedeného prvního dílu Podivuhodný život osamělého pošťáka. Tentokrát se však na příběh podivína Biloda podíváme z jiného úhlu pohledu, a sice mladé dívky jménem Tania, která je do Biloda tajně zamilovaná a neví, jakým způsobem mu to dát najevo. Proto tiše doufá, že její tajné city opětuje a jednoho dne jí svými básněmi dá najevo její náklonnost. Polovina knihy nám trochu zdlouhavě popisuje to, co se stalo již v první knize. Někomu to může vadit, za mě je to docela dobrý způsob, jak první díl přiblížit lidem, kteří jej nečetli nebo jeho příběh již zapomněli. Tam, kde končí první díl, navazuje tento druhý, který nám ukazuje, co se stalo s našimi hlavními postavami po nehodě. Dá se říct, že stejně tak jako byl posedlý v prvním dílu Bilodo nedosažitelnou Ségolène, byla i Tania posedlá Bilodem. Uzavřený kruh, Enso, zkrátka perfektně funguje i tady. Jako u prvního dílu jsem si zamilovala jednoduchou a nádhernou grafickou práci, která velmi dobře ladí s prvním dílem a knihy tak v knihovně vypadají opravdu pěkně. Opět je nutno podotknout, že překlad je velmi pěkně povedený a jsem ráda, že je jméno překladatelky znovu uvedeno na titulní stránce. Za takovýto komplikovaný překlad nejenom příběhu, ale i básní haiku, si to zaslouží. Samozřejmě, první díly sérií většinou bývají lepší, než jejich navazující, ale myslím si, že takovéto doplnění není vůbec na škodu. A pokud se někdo bojí, že mu pokračování dojmy z prvního dílu pokazí, vůbec mu neuškodí, že si toto pokračování nepřečte. Tato série má v sobě totiž kouzlo, které jí umožní fungovat i jako samostatným knihám.
Stejně jako první díl, ani tento mě úplně nepotěšil. :)
Nemám k tomu víc co napsat, prostě to není čtení pro mě. Jak Bilodo tak Tania jsou prolhaní a chtějí na tom stavět vztah, to prostě nelze. Ale v této knize to pravděpodobně funguje, tak budiž.
Jak se mi první díl líbil, tak mě druhý zklamal. Není to špatná kniha, jen ty mistrně dávkované ingredience už při druhém pokusu nějak přetékají a postavám se nedostává živosti ani plastičnosti. Nebo jsou možná už dva nesmělí stalkeři moc na jednu tenkou knihu... Za mě průměr, dvě a půl hvězdy.
Pošťákova snoubenka nebyla tak poetická, tak kouzelná a tak mystická jako Podivuhodný život osamělého pošťáka. Vlastně ani nebyla potřeba vzniku druhého dílu. Ale stále je to krásná kniha, krásná kniha o velmi toxických lidech a nezdravých vztazích. Haiku byly už jen takovou výplní a doprovodem v životě nešťastné ženy. Konec knihy byl dramatický a přesně takový, jaký měl být.
Pokračovanie "Pošťáka" je opäť moc pekné čítanie, ale chýbalo mu to nedefinovateľné kúzlo prvého dielu, ktoré robí z knižky neobyčajný, jedinečný čitateľský zážitok.
Tentokrát sa na celý príbeh pozeráme z Taniinho uhla pohľadu. Tania, ktorá zúfalo miluje Biloda. Čo všetko je ochotná podniknúť, aby získala muža svojich snov?
Mala som pocit, že celá séria je jeden veľký cyklus. V prvom dieli smerujeme od poetického, nežného k temnému a drsnému, v druhom dieli zase naopak.
Ale ten úplný záver ... ach ...
Enso.
Pokračování pro mě pochopitelně postrádá to překvapení z originálního stylu; vtip a lehká ironie, které jsem si tak užívala v prvním „pošťákovi“, mě bavily i zde. Vtip a humor je působivě kombinován s poetikou veršů haiku a s poněkud neobvyklým pohledem na život, lásku, smrt, štěstí, smutek. A samozřejmě lehká nadsázka, bez jejíhož přijetí si nemůžeme příběh užít.
A nakonec pointa, na kterou jsem se těšila, protože bylo zřejmé, že něco takového, i když nebylo jasné co, musí přijít. Příběh v jiné variantě. Enso, kruh.
Potěšilo, pobavilo, ale přece jen, první díl mě ohromil i okouzlil víc, dokonce si teď zpětně říkám, že pokračování prvnímu dílu trochu ublížilo; jednak změnilo jeho konec (podle mě geniální), a jednak svým dovysvětlením narušilo křehkost a tajemnost vztahu Grandprého, resp. Biloda a vzdálené nedostupné Ségolèn. Ale i to je právo autora, nechat žít své postavy podle sebe a zase jinak…
Pošťákova snoubenka zčásti doplňuje, zčásti rekapituluje a možná i lehce relativizuje předcházející Podivuhodný příběh. Civilnější pojetí dává vyprávění větší spád, i když obsáhlé věty a výčty autor zcela neopouští. Zároveň ale jako by tentokrát místy obracel ironii vůči sobě a vlastnímu příběhu.
Jeho poselství o lásce, fantazii, osudu a smrti je srozumitelné a současně nepostrádá svého druhu napětí. Líbit se bude, aspoň myslím, hlavně těm, které si získaly knížky jako Dalajlamova kočka nebo Než vystydne káva.
Samotná haiku se patrně od tradičních dost liší, ale přestože se děj odehrává v Kanadě, atmosféra japonských děl je volbou slov vlastně stále přítomná. A i "osobní", na míru šitá sdělení si vnímavý čtenář jistě najde.
Podivuhodný život osamnělého pošťáka jsem četla asi před rokem a co si vzpomínám, tak se mi líbil, ikdyž někdy se hůř četl. Pošťákova snoubenka je oproti němu osvěžujícím překvapením. Tanie jsem moc přála, aby vše dopadlo podle jejích představ, ale i tak mi její chováni místy už přišlo přes čáru.
Nejsem člověk, který by vyhledával poezii, protože ne vždy dokážu vidět, co se skrývà za verši. S haiku jsem s tím zatím problém neměla a musím říct, že ve mně vyvolávala i příjemné pocity.
Co mě však rozhořčilo, je neměnnost časové smyčky. s tím nemůžu souhlasit. K čemu by pak bylo veškeré snažení. Takže závěr mě sice pobouřil, ale i tak doporučuji.
Zatímco první díl působil jako křehké čtení s drsným koncem, byl příběh druhého dílu svou podstatou drsný vlastně pořád. Navíc si autor ani tentokrát neodpustil svou prapodivnou závěrečnou "fintu fň" a uvěřitelný děj v poslední kapitole přelakoval na cosi k neuvěření. Škoda.
Jako se točí filmy o filmu, připomíná Pošťákova snoubenka jakousi knihu o knize. První polovimu se v podstatě jen rekapituluje děj prvního dílu, jen z jiného pohledu. Bohužel se moc nového nedozvíme. Po popření konce prvního dílu dostáváme pokračování, které je nevěrohodné, přitažené za vlasy a s prvky červené knihovny. Druhý díl postrádá magičnost a lehkost prvního skvěle vypointovaného příběhu.
Ani druhý díl nezklamal, Tania, ač kráčí v Bilodových stopách, je jemnější a přitom tak nějak žensky praktičtější. Závěr překvapí i nepřekvapí, asi jak koho.
Mě ale překvapila překladatelská nedůslednost v případě haiku - žiju zřejmě v bludném přesvědčení, že předepsaný počet slabik není dán jen jejich výsledným součtem, ale že záleží také (možná hlavně) na pořadí, tedy že je jasně dáno 5 - 7 - 5 (nikoli 7-5-5, ani 5-5-7). Ovšem tohle pravidlo je v knize porušováno až příliš často.
Navzdory tomu mě nadchlo jedno zde uvedené opravdové haiku - kdykoli potkám ženu v květovaných šatech, určitě si na něj vzpomenu!
Sousedka Aimée
má šaty plné květů
jenom ji zalít
P.S. Obálku tohoto dílu si zřejmě opět ponechaly paní knihovnice, jinak si to neumím vysvětlit, a mám jim to převelice za zlé, protože ke knize neodmyslitelně patří a umocňuje celkové vyznění příběhu.
Bylo to jiné, než první díl, trošku místy i přitažené za vlasy, ale za mě to bylo super. Jedna část (asi spoiler!) - chvíli před koncem, ne úplný konec, příběh dostane úplně jiný spád a směr a přišlo mi to smutný, že se autor ve vyprávění stočil právě na vulgárnější styl. Tahle část mi do knihy skutečně nezapadala a bála jsem se, že to tak bude až do konce a já budu zklamaná. Ale! Nakonec se dynamika vyprávění zase změnila a já byla koncem nadšená, protože konec naprosto naplnil to, jak to vlastně mělo logicky skončit a za to dávám obrovský palec nahoru, že se autor nenechal unést a zakončil to tak, jak měl.
Musím říci, že Pošťákova snoubenka se mi líbila o poznání více, než první díl. Kniha nás zavede do stejného časoprostoru a mezi stejné postavy jako první díl. Nejprve vidíme události předchozího dílu z pohledu Tanii, jak je vnímala a prožívala, a poté kniha pokračuje tam kde první díl skončil a my se tak dozvídáme jak příběh pokračoval.
Ani zde nechyběla nádherná japonská poezie haiku či tanka, kdy se jedná o básnickou formu, která má svá striktně předepsaná pravidla, ale která zároveň umožňuje autorovi vyjádřit a promítnout do básně své pocity a touhy.
Tento díl trošku napravil pohled na Biloda, s jehož postavou jsem měla v prvním díle velký morální problém jakožto posléze s již dosti narušeným a posedlým slídilem. Možná to bylo způsobeno tím, že se zde dozvídáme i věci z jeho dětství a nějaké souvislosti, co se událostí prvního dílu týče, anebo prostě a jednoduše tím, že tady byl tentokrát on sám v opačné roli, a sice toho klamaného. I tak mi byla ale Tania sympatičtější než Bilodo v prvním díle, byť ona sama propadla kvůli lásce podobnému krajnímu jednání jako kdysi Bilodo. Tato kniha se mi i snáze četla než ta první, líbilo se mi opět nádherné grafické zpracování knihy a netradiční kouzelná japonská poezie. Dále byl i zde zajímavý, dá se říci, psychologický exkurz do posedlé mysli člověka, která ho dožene až do krajností kam původně ani zajít nechtěl. Jediné, co mě i v této knize rozčilovalo, byla neměnnost časové smyčky, a tudíž marný boj s ní, čekala jsem nějaký zlom a řešení. I tak knihu doporučuji, jelikož je opravdu v mnoha směrech jiná než ostatní.
Kniha navazující na předešlý díl se mi líbila asi stejně, líbí se mi nápady směřující zase úplně k jinému typu knihy. Od dopisů se dostáváme spíše k psychologickému románu, kdy sledujeme Biloda a Taniu a jejich myšlenkové pochody.
Stojí za přečtení, autor umí vždy překvapit.
Štítky knihy
láska kanadská literatura haiku poštovnictví, pošta poštmistr, pošťák
Autorovy další knížky
| 2017 |  Podivuhodný život osamělého pošťáka |
| 2018 |  Pošťákova snoubenka |
| 2019 | Chlapec, ktorý patril moru |
Pro mě o poznání lepší než první díl, konečně někdo něco začal dělat, konečně se začalo něco dít VŮLÍ zúčastněných a konečně to připomínalo běžný život. Okořeněný básněni o všednostech, které trvají, i které pominou. Příjemné, odpočinkové čtení.