Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s Kopretinou...neurazí ani nenadchne...pro mne sice mediálně úspěšný ale co se týče víry takový líbívý měkký střední proud,moc se nevymezuje vůči tomuto světu a obhajuje to všední službou lidem...obdivuje postavu faráře ve filmu Zapomenuté světlo ,kterou hrál Polívka..ale mne ta postava ničím nezaujala,jinak za jeho co se týče chápání Boha některé názory by ho před 400 lety jeho soukmenovci upálili.Doporučuji pro levicově orientované soudruhy ,aby si přečetli jeho vysvětlení restitucí církevního majetku a potřeby církve vlastnit majetek,to jediné si na rozhovoru velice cením a doufám ,že to přečtení dojde všem ignorantům historie.Podotýkám,že jsem věřící jen podle křestního listu.
Kniha, která je naplněná humorem, ve které můžete získat náhled na svůj život, pokud jste věřící, tak i na svoji víru. Je to kniha, která bude už navždy součástí mé knihovny, jelikož mě oslovila více, než jsem čekala a budu se k ní opakovaně vracet. Rozhodně doporučuji a je jedno zda jste věřící či ne,katolík či protestant nebo zda jste či nejste Czendlikvým příznivcem, protože dle mého kniha přináší něco povzbudivého a ulevného, něco nového a zároveň něco známeho, co už někde v sobě hluboko nosíme, jen o tom nevíme.
K téhle knížce jsem přistupovala s krajní nedůvěrou. Čekala jsem nudný popis života zástupce církve. K mému obrovskému překvapení jsem knížku přečetla za jeden večer. Je plná laskavého, jemného humoru a hlavně mnoha postřehů z obyčejného života. Moderní kněz, který se nebojí říct, co si myslí, má pokrokové názory, kritiku bere s nadhledem, žije úplně normální život, miluje hezká auta, parfémy a whisky, nakonec, proč ne.... Pro některé věřící může být možná trochu výstřední, ale kde je psáno, že kněz musí vypadat a žít usedle a šedivě?
Pěkná knížka k zamyšlení. Názory pana faráře Czendlika jsou mi blízké, i když nepatřím, jak on říká k jeho "mančaftu". A myslím, že jeho nadhled, lidský přístup i smysl pro humor by měli být nakažlivé - pomohlo by to nám všem - míň koukat na sebe a víc kolem sebe.
"Zkrátka nemám rád sterilní myšlení ani černobílé vidění světa. Cením si těch, kteří si umějí připustit vlastní nedostatky a na nic si nehrají. Kteří mají nadhled a odstup, umějí si dělat legraci sami ze sebe a neberou se tak smrtelně vážně."
(1/18)
Na knihu mam rozporuplný názor.
Ze začátku mi byl autor milý a lidský, popisuje své vnímání světa, své zkušenosti. Sděluje, že má rád lidi takové, jací jsou, bez okázalostí a přetvářky. Načež se zmiňuje, že je přítelem T. Halíka, a tím ztratil moje sympatie. Sebestředný T. Halík je pro mě symbolem nabubřelé slizkosti, kariérista a člověk naprosto neupřímný.
Dál jsem už četla skepticky. Poté vypráví, jak holduje alkoholu a nevím, zda bych měla důvěru v kněze, který dělá dojem, že se s tím chlubí namísto aby s tím bojoval. Nechci psát o morálce, ale každou další stránkou mi to vše připadalo jako obyčejné předvádění a chvástání se (podívejte, s kým vším já kamarádím..).
Druhá část knihy řeší církev jako takovou a i když ne vždy jsem souhlasila, moc se mi líbil tento postoj a názory.
Kniha je nesporně zajímavá, nutí člověka přemýšlet o postavení církve v naší společnosti, ale sama osobnost si touto "zpovědí"jen uškodila. Chápu,že kněží jsou také jen lidi se všemi nedostatky, ale stále to jsou duchovní osoby. Pokud tíhne k drahým voňavkám, whisky a rád se předvádí, měl se stát světským manažerem, nebo hercem a nevyužívat kleriku aby se zviditelnil. Chybí mi pokora.
Knížce dávám 4*, neboť je pro mě hodně podnětná.
Komponovaný rozhovor upjaté věřící asi lecčím nadzvedne, nevěřícím možná vemluví, že věřící jsou, aniž to tuší. Když všudypřítomného Boha nechá zpovídaný kněz na pokoji a neutrálně přemítá o životě, je nejpřirozenější. Natož pokud se mu zadaří anekdoticky glosovat. Až by se zdálo, že takhle spatra myšlenky v dialogu nemohou plynout, že recituje z dřívějších kázání.
Naozaj zaujímavá kniha. Hoci som ateista a v boha neverím, Zbyšek na mňa urobil dojem. Svojimi názormi vniesol do zatuchnutých štruktúr cirkvi trocha života a mnohých svojich kolegov by určite mohol mnoho naučiť - napríklad už len to, aby zlezli z kazateľníc, prestali sa hrať na vyvolenú kastu a namiesto skostnateného dodržiavania a vyžadovania skutočne svoju vieru a poslanie žili.
Mnohé autorove názory by jeho konzervatívni kolegovia pravdepodobne nerozchodili (alebo ho hnali kade ľahšie) no myslím, že keby bolo viac takých kňazov ako on - tolerantných, pokrokových, kriticky mysliacich a naozaj žijúcich svoje poslanie -, obraz cirkvi vo očiach verejnosti by sa možno zmenil k lepšiemu. utor mnohokrát otriasol stereotypnými predstavami o "bežnom kňazovi", no nebál sa byť kritický aj voči vlastnej cirkvi. Na Slovensku by sa ho pravdepodobne už dávno "nenápadne" zbavili, u českých kolegov si však získal srdcia svojich farníkov.
Kniha sa čítala ľahko, potešilo viacero fotografií a mal som pocit, že občas zabŕdla celkom slušne hlboko.
Rozhodně velmi zajímavá kniha, vzácného člověka. Pro mě, jako ateistu, to byl takový výlet do světa církve, prostoru, který skoro neznam, a občas mi spadla brada v úžasu, nad názory, které pan Czendlik má. Pro mě přijatelné . Hezké čtení. PS: Jen ty otázky bych nechala pouze kurzívou, ne tučně. Trochu mi to estetický vadilo ;) Ale to je povrchní vada :-D
Čtení je to velice laskavé, moudré, humorné a chytlavé. Jaké není? Rozhodně není nudné a určitě to není ztráta času.
Velice inspirativní kniha plná osvěžujících názorů člověka, od kterého bych to zdaleka neočekával. Doporučuji přečíst všem lidem s předsudky k víře i církvi a také všem farářům, kteří nemají "natřískané kostely".
Kniha se mi moc líbila. Pan farář působí nesmírně sympaticky, je velmi otevřený a bezprostřední. Nabízí řadu myšlenek k zamyšlení. Jen mi vadily opakované otázky na celibát a sex, jednou, dvakrát by možná stačilo.
Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla. Znala jsem pana Czendlika zprostředkovaně z tv, rádia, z různých rozhovorů a vždy na mě působil mile, rozumně a jsem ráda, že tento pocit přetrval i po přečtení této knihy.
Tak jsem si knihu přečetla den před štědrým dnem a řeknu vám,že mě to báječně naladilo.Tolik krásných myšlenek jsem dlouho nečetla a občas jako by mi pan Czendlik mluvil z duše.Dále to asi nemá cenu nějak komentovat,bylo by třeba si to přečíst.Všechny mé dojmy nelze shrnout do pár vět,ale jednoduše a krátce:Pane Czendlik s pokorou děkuji a pokud je mezi námi více takových lidí,tak si myslím,že to s naším světem není tak zlé!!!!!!!
Ten človíček se neustále usmívá!!! To je tak inspirující...
Všechno, co se v knížce píše, mám pocit, že všichní víme! jenom se podle toho ne vždy chováme. Neprožíváme. Nemluvíme. Nedáváme. A vymlouváme se, že na to nemáme čas...
Takže stačí se jen na chvíli zastavit... Zvlášť teď v tomto předvánočním čase.
Knížka se mi četla dobře. Navíc jsem nedávno byla na autorově talk show, takže si slova spojuji i s jeho - nazvěme to "atypickou" - polsko českou verzí mluveného projevu.
Obojí - kniha i živé vystoupení - stojí za to. A je plné hlubokých a přitom tak jednoduchých myšlenek.
A to prosím nejsem věřící!
Knihu právě čtu a velmi se líbí bezprostřednost faráře se zkušeností předchozího života v církvi v jiné zemi a jeho výstižných odpovědí na dosti přímé, současně ale dobře promyšlené trefné otázky Markéty Zahradníkové. Díky této knize jsem získala dostatečný náhled do života kněze, který se mi jevil z médií původně jinak. Říká to, co jiní v jeho postavení si možná dost často taky myslí, ale navenek to neřeknou.
První půlka celkem zábavná, druhá nudně mravoučná.