Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314263/mid_postel-hospoda-kostel-OJo-314263.jpg
4
832
832
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Pohled na církev jinýma očima. Zajímavý rozhovor s farářem, který bere svoji profesi z jiné stránky, té lidské. Výklad Bible a pokyvování nadřízeným ve Vatikánu není to oč tu běží. Knihu si vlastně může přečíst kdokoliv jiné víry a nebude mu připadat cizí.
Úžasně čtivá, moderní kniha která vede k zamyšlení a s nadhledem, humorem a velmi lidsky mě seznámila s mimořádně zajímavým knězem. Knihu si určitě koupím a budu se k ní ráda vracet.
Knihu jsem měla půjčenou od Czendlikovy velké fanynky, po přečtení (přiznávám, že od půlky jsem to dočetla jen na přeskáčku) ještě miň chápu co na tom člověku vidí.
Kniha ve které se farář vyznává z lásky k... alkoholu. Pro mně poněkud podívné a ještě podivnější, že v úvodu píše, že někomu může připadat příliš svatý.
No a ještě ty zvláštní názory: Češi jsou jiní než Poláci, protože Poláci mají moře a národy, které mají moře jsou jiné než ty co nemají. Poláci mají blíž ke Slovákům. (asi mi v hodinách zeměpisu něco uniklo, nevěděla jsem, že Slovensko je u moře. Nebo se možná něco změnilo od doby, kdy jsme s nimi byli v jednom státě :))
Má problém s celibatem (proto ten chlast, jinak se to nedá vydržet), ale pokud by se čistě teoreticky stal papežem, celibat by nezrušil, protože celibat je dobrovolný.
Občas jsem musela hodně lapat po dechu. Kniha mi byla doporučena, tak jsem úkol splnila. Ale opravdu, se sebezapřením jsem se prokousala ke konci.
Pěkná knížka plná chytrých myšlenek, vtipu a nadhledu. Přála bych si více takových lidí s tímto pohledem na víru.
Autobiografická, upřímná, zajímavá a navýsost osobní zpověď. Ocenila jsem srovnání a objasnění rozdílností mezi českou a polskou katolickou církví a s tím související pozice kněze ve společnosti a na společenském žebříčku. V českých reáliích zdá se kněz musí být politik, spisovatel a/nebo showman, aby se mu dostalo významnějšího uznání a sluchu. Nebo mučedník. Polsko a Česko je tu ale srovnáváno nejenom z pohledu polského katolického kněze. Dozvídám se, že my Češi jsme méně společenští, než Poláci, tedy více Germáni než Slované. A ani v pohostinnosti nijak zvlášť nevynikáme. Zatímco v polských rodinách lednice přetékají, v české rodině dostaneš na návštěvě toliko sušenky. Nevím, zdali toto je opravdu obecný úzus. Myslím, že by měl zavítat do některé jihomoravské rodiny. Věřím, že tady by se dozvěděl o trochu jiné pohostinnosti :-). Ale nikterak mne nezlobí, jestli z Czendlikova srovnání vycházíme v tom či onom ohledu hůře. Jde o vnější vidění a to bychom měli respektovat, i když ne nezbytně měnit. Spíše lépe poznat a pochopit sebe navzájem.
Czendlik dává prostor i svým nábožensko-filozofickým myšlenkám, byť je předkládá někdy až v příliš zjednodušených metaforách a sděleních. Občas i proti ryzímu katolickému duchu, řekla bych. Podobně jako je na tom například jeho civilní ustrojení, tedy džíny, tričko a svetr. V každém případě mne zaujaly některé jeho postoje, z nichž za všechny zkráceně jeden vybírám/parafrázuji: Budu-li konat v souladu se svým svědomím, není třeba zpovědi. Když tak činit nebudu, ani zpověď nepomůže.
Milé vyprávění, nečekané názory, skvělé biblické postřehy a tolerantní přístup ke světu
Pokud nemáte chuť číst zrovna nějakou detektivku, historický román či nějakou romantiku, ale chcete se jen tak příjemně začíst a dozvědět se něco o životě známého faráře Zbigniewa Czendlika, pak se vám bude kniha líbit. Je psaná formou rozhovoru, takže se dobře čte. Zbigniew Czendlik je zde hodně otevřený, nebojí se odhalit i své slabosti. Díky tomu si uvědomíte, že i farář je člověk, není svatý, má své chyby jako každý z nás, spoustu povinností a ačkoliv se denně setkává s mnoha lidmi, přesto se může cítit osamělý.
První svěží a moderní pohled na víru ze strany kněze, který jsem zatím kdy měla možnost zavnímat. Možná je to i proto, že běžně katolické nebo náboženské spisky nevyhledávám a jsem v tomto směru docela analfabet. Ale zdá se, že i pro nevěřícího, který chce naslouchat, se dá v dnešní době najít zdroj křesťanského učení, který mu má co říct.
Líbí se mi Czendlikova představa boha a teorie 3 narození. Osobně mám problém s vírou ve zmrtvýchvstání Krista, naštěstí toto téma zaznělo až v pokročilejších částech knihy, kdy už jsem se do knihy dostatečně začetla.
Zajímavý byl pro mě pohled na papeže Františka, o jehož názoru jsem toho zatím moc nezjištovala a díky knize mi připadá hned lidštější.
Jedničku s hvězdičkou bych dala panu faráři za popularizaci víry při současném netlačení na pilu ohledně konkrétního náboženství.
radosť čítať. dôkaz o tom, že katolícka cirkev ani zďaleka nie je skostnatená inštitúcia odtrhnutá od reality.
Zajímalo by mě, zda Czendlikovy liberální názory jsou výsledkem jeho dlouholetého působení v České republice, nebo zda jsou hluboce zakořeněné v něm samém a jen vlivem českého prostředí dostaly příležitost vyplynout na povrch...Jinými slovy, mohl by se polský katolický kněz stejným způsobem prezentovat i v Polsku ? Ať tak, či onak, kněz Czendlik je ve svých názorech i jednáních pružný, lidský, skromný, pokorný, chápavy, tolerantní, vnímavý,se smyslem pro humor i nadhled. Nebojí se jít na tenký led a říkat , co si myslí, i za cenu, že může mnohé "ztratit"....ale také získat. Pro mě je prototypem kněze 21. století. Chce-li totiž , aby mu - jakožto katolickému knězi - lidé naslouchali, musí k nim umět přijít....A to on ví. Přitom není revolucionář, ani buřič, spíše se pokorně hlásí k odkazu Jana Pavla II. bez nárokování si velkých intelektuálních pravd. Nebojí se nastavit zrcadlo i do vlastních řad a hledat nové cesty.
" ...Připadá mi, jako bychom [my kněží] ztloustli a obalili se duchovním tukem. Proto jsme tak zpomalení, neohrabaní a těžkopádní. Nemůžeme se pohnout z místa, jako by nás bolely kouby a trápila nadváha......selský rozum mi říká, že to musíme řešit stejně jako v případě našeho těla. Musíme proměnit duchovní tuk v duchovní svalovinu. A k tomu je potřeba více pohybu. Když budu chodit každý týden do posilovny, bude to na mě za pár měsíců vidět.Do kostela taky chodí každou neděli dost lidí, a kde nic, tu nic !"
A o lásce:
"Všichni po lásce toužíme a cíl vidíme v tom, že ji budeme mít. Jenže v tom vězí hlavní problém všech ztroskotaných lásek. Chceme být milováni, ale poněkud přitom zapomínáme, že lásku musíme nejdříve zasévat, abychom ji mohli sklízet. A milovat druhého vždy znamená ztrácet i kus svého já......Lásku poznáš, když pro tebe přestává být nejdůležitější vlastní štěstí. Ve chvíli,kdy zatoužíš udělat šťastným svůj protějšek, víš s jistotou, že miluješ...."
Možná, že kniha spoustu skostnatěle věřících lidí namíchne neortodoxním pohledem na církev i povahu mnohých "pánbíčkářů", ale já jako "věřící ateista" jsem mu musela dát ve spoustě bodech za pravdu. A že opakuje mnohé pravdy či moudra již dříve kdesi zaznělé... Opakováním a šířením se nám třeba konečně stanou vlastními. A že by to lidstvu obecně prospělo.
Dočteno a musím přidat jednu hvězdu za druhou polovinu knihy. Největším problémem tohoto mediálního muže je přesně to, co sám o sobě dobře ví :)
ČASTO SI DO PUSY MOC NEVIDÍM, SVÁ SLOVA NEPROMÝŠLÍM, ROZUMEM SE ŘÍDÍM MÉNĚ A SPÍŠ DÁVÁM PRUCHOD SVÝM POCITUM :)
Stejně upřímně říká: "Nejsem moc chytrý, byť jsem vzdělaný. Zato si myslím, že jsem milý." A od X. kapitoly to pro mne potvrzuje. Jeho věty jsou jednoduché, prosté až povrchní, ale přesto je v nich praktický a reálný vztah k Bohu žitý v současných podmínkách české církve s polskými kořeny :)) V jeho přirovnáních a kritice našich mnohdy hloupých a tradičně proticírkevních představách Boha je něco ostře pravdivého a hlubokého. V mnohých jsem se trochu našla.
Je to dost kontroverzní kniha, ale rozhodně doporučuji!!
Jsem v polovině knihy a pročítám si komentáře, které jsou stejně "rozpačité" z knihy jako já. Žádná velká očekávání jsem neměla. Celkem jsem ocenila pohled na začátky otce Czendlika a zdá se upřímné a loajální hodnocení prvního působiště. Poprvé jsem lehce znejistěla při přirovnání kázání k minisukni. O bulvárním pojetí celibátu od paní Zahradníkové bych snad i pomlčela:)) Potom jsme se dozvěděla, že děti pater neučí protože v době pedofilních afér od dětí raději dál . . . . poté, že nerad zpovídá své farníky, protože mu to nedělá dobře . . . . . Ocenila upřímné přiznání k vlastní "nedovzdělanosti". Souhlasím, že Halíků, Orko Váchů, Maxů Kašparů či Václavů Vacků máme v církvi dostatek :))
Teď právě čtu o tom, co Bůh není a musím souhlasit s Alef - v této fázi je to kniha o tom, jak si dělat legraci z našich primitivně komických představ o Bohu . . . .
No, snad ji dočtu a dohodnotím, ale povrchnost a líbivost je jasnou prioritou, která určitě pro někoho může býti bonusem :))
Bohužel jsem právě přečetla knihu STOPAŘEM NA TÉTO ZEMI a to je úplně jiná káva.
Od této knížky jsem hodně očekávala - rozhovor s duchovním..., no to se moje duše poměje:-)...Jenže ono ne. Charismatický, svébytný a zábavný kněz se svérázným přístupem k životu i šíření víry je jistě výjimečnou církevní postavou. Nemohu mu upřít ani pár (pro mě) poučných pasáží v knize, které stály za přečtení. Ale to je bohužel asi všechno. Těžko se bráním dojmu jakési cílené líbivosti. Za častými sebe nedoceňujícími poznámkami (a nejen tam) se mi vnucoval dojem maskované sebestřednosti a potřeby zalíbit se.
Mrzí mě to, ale pro mě pan Czendlik, i přes jeho nezpochybnitelné přednosti, není inspirující nebo obohacující duchovni ikonou.
Podla nazvu knihy pravdu povediac ani neviem, co som mala ocakavat. Ale v skutku bola kniha pre mna velmi poucna v tom, ze som sa naucila na mnohe veci pozriet z ineho uhlu pohladu ...
Bol to super napad napisat knihu. Mnoho nasobne dakujem :)
Zajímavé čtení, bystré postřehy a nescházely ani veselé historky. Kniha psaná formou rozhovoru a jsem ráda, že jsem pana Czendlika alespoň touto formou mohla trochu poznat. Přečíst si hovory s vlídným, vtipným, sympatickým člověkem je moc příjemné, trochu jako balzám na duši.
Prima. Četla jsem o vánočních svátcích, půjčeno od kamarádky, která si knížku zakoupila na besedě se zpovídaným. Hodnotím upřímnost, jednoduchost a názornost při vysvětlení svých názorů a zkušeností a vyváženost humoru s hlubšími zamyšleními. Přínosem jsou postřehy z vlastního života kněze i pohled na Čechy očima Poláka. Rozhodně stojí za přečtení.
Zbigniew Czendlik je laskavý člověk,osobnost a sympaťák, to jsem si myslela už před tím, než se mi dostala do rukou jeho kniha. Celou dobu jsem pak měla při čtení pocit, jako bych rozmlouvala se svým druhým já a bylo to zábavné a poučné a inspirující.