Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314263/mid_postel-hospoda-kostel-OJo-314263.jpg
4
832
832
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Otce Czendlika jsem poprvé zaznamenal někde v televizi a okamžitě mi tento sympatický farář padl do oka svým vřelým, radostným a civilním projevem… Naprostý kontrast oproti tradiční představě, že kněz musí být vážný … a nejlépe smrtelně vážný… :-) … Tušil jsem, co mohu od knihy čekat a v žádném případě jsem nezůstal zklamán… Po všech stránkách milé, vtipné, avšak nikoli rozšafné vyprávění - stejně jako „Zibi“ sám … V otázkách víry je tón odpovědí uctivý, pokorný a velmi dobře vnímá, kdy je pro odpověď vhodný vážnější akcent …
… Jeden z obdivuhodných katolických kněží schopných otevírat svou zdravou a živou vírou srdce mnohých lidí a být tak skutečným „nositelem živé vody“ …
Po prvních doporucenich jsem byla spíše skepticka a knize jsem se vyhibala. Nakonec jsem se odhodlala a knihu si zakoupila s tim,ze ji budu číst jistě hodně dlouho a měsíc z knihovny by mi nestačil. Světe div se, ale knihu jsem přečetla za dva večery a jsem ráda, že ji mám ve své knihovně. Je to prostě boží kniha.
Nikdy by mě asi nenapadlo že budu někdy s takovou chutí číst rozhovor s knězem. Na dotyčnou knihu jsem ale ve chvíli kdy se mi dostala do rukou, slyšela tolik zmínek, že zvědavost byla silnější. Myslím, že by se knížka dala rozdělit na dvě části. Tu první kde popisuje to jak se ke kněžství dostal, jak se dostal do Čech atd, a tu druhou která už někde více někde méně byla o jeho víře a bohu. Každopádně i přes to všechno musím říct, že ve spoustě věcí mě překvapil svými názory a pohledy na život. Musím mu dát i za pravdu v tom, že vlastně věřící jsme všichni. Protože někdo věří že Bůh je, a někdo věří že Bůh není :-)
Jsem ráda, že jsem díky čtenářšké výzvě měla čest s touhle knížkou. A určitě bych se k ní ráda vrátila, myslím, že v každé nové životní etapě si v ní čtenář najde něco dalšího a pro sebe právě aktuálního. Moc hezká, laskavá zamyšlení, zajímavé názory a pohledy na aktuální témata. A to vše psané tak, že aspoň já jsem neměla nejmenší problém přijmout to za své. Víc takových lidí a na světe bude krásně.
Knihu jsem si chtěla přečíst už v době jejího vydání, ale pořád to nějak nevycházelo. Najednou je konec roku a mě do Čtenářské výzvy chyběla poslední kniha, takže volba byla jasná. Nelituji, povídání s farářem Czendlíkem bylo zajímavé i zábavné, dokáže církev a víru přiblížit civilní formou, navíc přináší zklidnění a zamyšlení, které teď ke konci roku patří.
Ke knize mě přivedl jeden kolega, který si čtení velice chválil. Pana Czendlika jsem neznala. Ale jsem mile překvapena, jak otevřené má názory a nebojí se je vyslovit nahlas. Nedivím se, že je miláčkem nejen našeho národa, jelikož dělá církev lidštější.
Knížku jsem si přečetla díky knižní výzvě a jsem nadšená. Věčná škoda, že není víc takových otevřených lidi v církvi, moc se mi názory pana Czendelika líbí. Kdyby to četla moje babička, asi tak jásat nebude, ale pro mě je to úžasná kniha a určitě se k ní vrátím.
U nás na vesnici máme faráře. Je to velmi chytrý a vzdělaný muž, jenže když káže, je to jako by stál "za katedrou" a my byli studenti teologie. Nevím, kolik farníků si z jeho kázání opravdu něco vezme. -My, obyčejní laici potřebujeme někoho jako je Zbigniew Czendlik. Muž, který o sobě říká, že není chytrý, ale opak je pravdou. Je natolik inteligentní, že dokáže víru přiblížit obyčejným lidem. A to je něco, co by měl umět každý kněz. Bohužel Czendlik nemůže být v každé farnosti, mají ho v Lanškrouně a myslím, že ho nepustí. Ale jeho kázání by měla vycházet knižně.
I tak si vemte, že sáhnete po knize, kde čekáte, že se skrz rozhovory dozvíte něco o životě tohoto člověka. A nakonec jste se dozvěděli mnohem mnohem víc, nejen o Czendlikovi, nejen o životě obecně, ale taky sami o sobě. S jeho názory se téměř do puntíku shoduji, spousta věcí mě dojala, když jsem si třeba uvědomila vážnost toho, o čem Czendlik mluví. Jeho podobenství jsou trefná a jeho rady realizovatelné. Ne nadarmo je v knize několikrát zmiňován selský rozum.
Jsem vděčná za tuhle knížku a za doporučení, která jsem dostala. Nejprve mi ji doporučila kolegyně, ale já jsem měla ke knize jistý odpor. Nebudu tajit, že to bylo jednak kvůli tomu, že já na "životopisy" (což jsem od knihy očekávala) moc nejsem a taky mě trochu odradilo doporučení Lucie Bílé (kterou prostě nemůžu vystát). Pak mi ale knihu doporučila i tchýně, tak jsem jen ze zvědavosti začala číst....a začetla se. Mezitím jsem knihu musela vrátit do knihovny, potom jsem ji zase půjčovala po rodině, takže jsem ji četla celou věčnost. Ale to nevadí, alespoň jsem měla čas o všem přemýšlet a jednou se k ní zase vrátím!
Měla jsem jistá očekávání a rozhodně jsem nebyla zklamána. Není to žádné veledílo, je mi sympatické, že se autor nesnaží přibližovat církevním autoritám typu T. Halíka. Na položené otázky odpovídá svižně a vtipně, aby kniha, do níž budou zahrnuty, nebyla těžkopádná a nudná. Líbí se mi jeho vzpomínky na dětství a na rodinu; sympatické je i jeho přiznání, že se v Čechách cítí svobodnější než by byl v rodném Polsku.
Kdybych mohla zajít na jeho kázání, určitě bych to vyzkoušela. Takto jsem moc ráda, že jsem ho poznala alespoň prostřednictvím téhle knížky, a oběma autorům za toto setkání děkuju.
Chápu, že osobnost jako je Zbigniew Czendlik dokáže oslovit určitou skupinu lidí a získat si jejich sympatie, i když se třeba nepokládají za součást církevního společenství či za věřící vůbec. Myslím, že jeho "lidovost" dokáže být sympatická a oslovující - a nakonec proč ne, třeba tento styl může v někom zalít klíčící semínko víry nebo touhy po hledání Pravdy a smyslu života.
Osobně mi jeho styl zas až tak moc nesedí, protože mi někdy připadá, že se opravdu až moc chvástá tím, koho všeho nezná atd. Ale nechci soudit, možná se mýlím... Každopádně je dobré, že se ukazuje i lidská tvář kněží (např. prostřednictvím této knihy) - i když mě asi nikdy nepřestane udivovat to, že se někdo dokáže s nevírou pozastavovat nad tím, že kněz se taky napije piva, voní se voňavkou, chodí v mikině, pokecá s chlapama nebo dokáže o ženské říct, že je pěkná. Jak kdyby si někdy lidi vně církve mysleli, že se jedná o nějakou "spešl" sortu lidí... Zřejmě pozůstatky tabuizování z dob komunismu.
Kdyby bylo víc takových pánbíčkářů, kostely by asi byly plnější. Možná trochu kontroverzní osobnost, ale jak sám říká, i církev musí jít prostě trochu s dobou, aby byla atraktivní. Milé čtení, chce to si rozhovory trochu dávkovat, aby člověk nebyl přesycen. Jsem sice zarytý ateista, ale to mi nebrání poznávat i druhou stranu. Moudrý člověk.
Dočetla jsem někam do poloviny, prostě mě to nechytlo. Záměrně nehodnotím hvězdičkami, protože to prostě není můj žánr a nemyslím si, že by kniha byla špatná nebo nezaujala jiné lidi, ale mně nedala nic...při čtení jsem možná jednou nebo dvakrát nad některými myšlenkami či příběhy povytáhla obočí, ale už si je ani nepamatuji...sáhla jsem po knize kvůli čtenářské výzvě a také kvůli názvu v kombinací s tím, že "autor" je knězem...ale čekala jsem asi něco jiného.
*čtenářská výzva 2018: kniha, která obdržela cenu Magnesia Litera
Úžasná, úžasná kniha! Czendlik mi nebyl nikdy extra sympatický, ale po této knize jsem úplně změnila názor. První stránky mě moc nebavily a spíše mě utvrzovaly v tom, že je to samolibý člověk, jak jsem si myslela. Ale další kapitoly mě natolik oslovily, že jsem úplně otočila. Z názorů na víru a církev jsem totálně nadšená a ve většině jsem se i našla. V některých věcech samozřejmě nesouhlasím, ale jinak nemám co vytknout. Kéž by bylo více takových otevřených lidí v církvi, kteří se nebojí některé věci dělat jinak.
Kniha mi byla doporučená a docela příjemně mě překvapila. Se spoustou myšlenek se mohu ztotožnit a o některých budu i přemýšlet. Pan Czendlik je zajímavá osobnost s nekonvenčními názory.
Lepší dárek k narozeninám než tuto knihu obohacenou věnováním a podpisem pana Czendlika jsem si nemohla přát.
Kniha je poutavá, vtipná, zajimava , inspirativní a lehce se čte, za to vše pět hvězdiček
Příjemné čtení formou rozhovoru. Měla jsem pocit , že jsem na návštěvě a poslouchám. Je zajímavé, že při čtení jsem slyšela příjemný hlas pana faráře. Některé odpovědi mě překvapily, poučily a některé se daly čekat. Na kázání do kostela nechodím, ale věřím, že v podání tohoto faráře by se mi to i líbilo.
Pořád jsem přemýšlela, jaký je vlastně tento kněz člověk, spíše mi neseděl, vadilo mi jeho zviditelňování přes známé osobnosti, rádoby světácký postoj a snaha zalíbit se. Proto jsem si chtěla udělat obrázek sama, ne jen přes tu jeho mediální propagaci. Začátek knihy o dětství byl příjemný, ale další část, která se týkala víry, už mi tak nesedla. Oceňuji jeho přístup k přiblížení církve lidem, snahu po propagaci "civilním, neotřelým" způsobem...Ale já tam pořád cítím nějaký závan samolibosti, takovou tu náboženskou nesmlouvavost a moralizování i když pan kněz podle svých slov takový být nechce, ale ...stále se nemůžu zbavit dojmu, že je to od něj póza.
Styl knihy formou rozhovoru mi nevadil.
Tohle čtení jsem hodně dlouho odkládala. Knihy o osobnostech moc ráda nemám a nevyhledávám je, ale byla jsem zvědavá, proč se to tak moc prodává, proč se to tolik čte. Nakonec jsem knihu zhltla za tři dny, zkrátka mě to bavilo!
Pan Czendlik je obyčejný člověk se svými chybami, na které (dle mého názoru) upozorňuje až zbytečně moc :), má smysl pro humor a co je ještě důležitější, neváhá si udělat legraci sám ze sebe. Tím je mi moc sympatický, protože i já vždy měla pocit, že farář je něco jako dokonalý nadčlověk bez jediného hříchu :) Ač nejsem věřící, s mnoha jeho názory se ztotožňuji a myslím si, že i jako ateista můžu být dobrý člověk, nebo se o to přinejmenším snažit. A kdybych věřící byla, rozhodně by mě potěšilo mít za faráře někoho jako je on :)