Postel, hospoda, kostel
Zbigniew Czendlik , Markéta Zahradníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/314263/mid_postel-hospoda-kostel-OJo-314263.jpg
4
832
832
Není kněz jako kněz – Zbigniew Czendlik je toho skvělým důkazem. Studium Bible je podle něj nuda, nerad zpovídá své farníky, a chce-li někdo pokřtít, dlouho ho odrazuje. Miluje ženy, rád si pochutná na dobré whisky, v hospodě je jako doma. Co má napsáno na dveřích ložnice? Proč se mu nelíbilo ve Vatikánu? Jak zvládá celibát? K čemu by vedl své děti a co je v životě nejdůležitější? Ale hlavně – jak to, že u nás nemáme natřískané kostely? Tato kniha vám odpoví na mnoho podobných otázek. Nahlédnete do soukromí jednoho pozoruhodného muže a zjistíte, jak vnímá mezilidské vztahy, život i Boha. Není vyloučeno, že vás zbaví některých předsudků a zkreslených představ, proto ji čtěte pouze na vlastní nebezpečí.... celý text
Přidat komentář
Neznám ho ale vím o něm a když už se tak hezky usmíval z té hromady vráceních knih , tak jsem po ní sáhla. Prý se hodně půjčuje.
Upřímná, otevřená, svěží, s nadhledem a humorem i hlubším ponorem do otázek víry, církve, člověčiny.
Pravděpodobně nejsem cílová skupina, celkový styl otázek a vývoj rozhovoru nebyl úplně můj šálek kávy. I tak se mi však některé myšlenky pana Czendlika líbí a hlavně "díky Bohu" za poslední kapitolu, kde zvlášť část o vztazích je velmi aktuální a mohli by si ji povinně číst ženy i muži.
Mela jsem velke ocekavani..a tesila jsem se, az prectu, ale asi jsem cekala vic... Najde se zde hodne pasazi k zasmani, ale i zamysleni. Cteni me bavilo.
Psano formou rozhovoru coz mi ze zacatku hodne vadilo, ale v prubehu knizky jsem si zvykla..
Skvělý, skvělý, skvělý! Velmi pozitivní, moudrý a milý chlapík, který životní pravdy přináší lehce, jednoduše a nekomplikovaně. Moc se mi líbí, jak je otevřený široké veřejnosti a nesoustředí se jen na křesťany a jak se nebojí být kontroverzní a moderní.
Nejsem asi správná čtenářka životopisů známých osob. Zajímaly mě jen názory na rodinu, společnost.
Příjemné čtení, ne vždy musí být myšlenky vyjádřěny květnatou a složitou řečí, aby něco předaly. Předpokládám, že cílem bylo i přiblížit katolickou církev širší veřejnosti a tento cíl kniha myslím splňuje.
Kniha může oslovit mnohé. Jak svou první částí tak i druhou. Záleží jen na člověku jak je naladěn. Výborná. Doporučuji. Jak lehce a trefně lze vyjádřit soukromý vztah s Bohem, který je tak důležitý. Ono, žít jen ze sebe je daleko složitější a těžší než žít z Boha a s Bohem :).
Kniha mi nepřišla špatná; jedná se spíš o oddechovku a pro ty, kteří jsou zvyklí číst "teologické" rozhovory je v tom asi moc šoumenství, zjednodušování a místy i jakéhosi "křupanství". Tím se ale nechci Zbigniewa dotknout, protože si myslím, že i když mě moc neoslovil, určitě si svou cílovku najde a mohou to být právě lidé, kterým jinak křesťanství nic neříká. A v tom může být jeho velká síla. V rámci kněžského panoptika mám pro něj pochopení a líbí se mi, že doplňuje kněžství o zajímavý a nevídaný typ. Navíc je místy opravdu vtipný.
První část knihy byla úžasně čtivá a přečetla jsem prakticky na jeden zátah. Čtenář se tady dozví, že i pan farář je jen člověk. Pak se ale rozhovor přehoupne spíš do roviny filozofování o Bohu a teoretických úvah o církvi a životě vůbec. Ne že by to bylo nezajímavé, ale už se to nedalo číst v kuse. Hezky si to dávkovat, každý den kousek. S některými myšlenkami bych si dovolila trochu polemizovat, ale jinak vcelku moudré názory, které mají hlavu a patu. Škoda, že ty dvě části nebyly víc propojené, aby čtenář měl stejný pocit zaujetí od začátku až do konce.
Co mně osobně v knize chybělo, byla alespoň malá zmínka ze "zákulisí" rozhovoru, tj. kdy a kde vznikal, jak dlouho trval apod.
Knihu psanou formou rozhovoru jsem zatím nečetla. Na začátku jsem si myslela, že to bude dobré a nebude mi to vadit. Asi v polovině mě začalo rozčilovat, jakým způsobem se moderátorka ptá, nebo jak mění téma, které by mě zajímalo. Do dočtení jsem se musela nutit.
Knihu mohou čtenáři vnímat jako velmi otevřené svědectví o člověku, který osobní štěstí obětoval službě ostatním i záslužné práci, již mohou ocenit i nevěřící. Číst ji ale lze rovněž jako intimní zpověď muže, jehož všechny rané pokusy o milostné sblížení s ženami dopadly katastrofálně, a proto raději zvolil cestu úniku do celibátu, do vztahu s něčím, co je z větší části či zcela čistou fikcí. Ultrakonzervativním věřícím kniha možná potvrdí jejich podezření, že křesťanství – aspoň v té rigidní podobě, jak jej chápou – se již Czendlik dávno odrodil. Podle mne jde každopádně o svědectví o člověku, v němž se různé vnitřní rozpory poskládaly velmi originálním způsobem. Díky Czendlikově nekonvenčnosti a protikladům, které se v něm střetávají, kniha chvályhodně rozbíjí četné předsudky, s nimiž si Češi církev a Poláky spojují. I když pro zapřisáhlé proticírkevní bojovníky bude text jen potvrzením jejich nevyvratitelného, ač falešného přesvědčení, že církvi stejně vždycky šlo jen o luxus a majetek
Pěkná knížka, jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Spousta lidí tu píše, že je druhá půlka nebavila. Osobně to vidím tak, že otázky typu "co byste chtěli vědět od faráře, ale bojíte/stydíte se zeptat" jsou všechny vystřílené hned na začátku, takže se čtenář, co šel hlavně po tomhle hned z kraje nasytí tím, co chtěl a na to ostatní už pak nemá chuť. Jsou to obecnější věci o víře, životě, atd. atd. Mě, protože mě takové věci zajímají, kniha bavila až do konce. Ale chápu, že lidi, kteří nejsou moc na to filozofování a rozebírání duchovních věcí, tak jim stačil ten "senza" začátek, kde se mluví o ženách a podobných tématech, která ve spojení s osobou faráře působí na takovou tu "wow zvědavost".
Prvních 100 stran, dětství a vyprávění jak se stalo že zakotvil u nás jsem zhltla během jednoho podvečera. Druhou část už jsem četla mnohem déle, kniha psaná formou rozhovoru, mnohdy na závažná témata se nedá číst jako román na jeden zátah. Určitě zajímavá a poučná kniha k zamyšlení. Ale undergroundový Ladislav Heryán , obdivovatel U2 a příznivec Trutnovského rockového festivalu je mi bližší , než Czendlik s Lucií Bílou, Gottem a Petrem Jandou
Spousta hlubokých myšlenek velmi lehkou, čtivou, často vtipnou formou. Přečteno za čtyři večery, ale určitě se budu vracet.
Knížka, která se čte sama.
Škoda, že ta profláknutá instituce, kterou reprezentuje, nemá mnohem víc takových sympaťáků..
Kniha psaná jako rozhovor s možná nejznámějším farářem v Čechách. Rozhodně zajímavé čtení, občas pro mě překvapující vnímání Boha i celé církve, stejně tak informace o každodenním životě. Líbilo se mi časté doplnění myšlenky uvedením příkladu. Příjemné, přínosné, vtipné, vážné i pohodové čtivo nejen pro věřící, ale i pro všechny ostatní.
Jsem že stejného města jako Zibi nemůžu jinak dávám plný počet hvězdiček.Mohu potvrdit, že pan farář skutečně chová tak jak sám sebe v knížce popisuje.
Zajímavý pohled na církev, víru i každodenní život očima velmi osobitého kněze. V knize jsem našla spoustu zajímavých myšlenek, postřehů a komentářů, byť jsem se všemi nesouhlasila. Velmi oceňuji otevřenost, přístupnost názorům jiných lidí a ochotu k diskuzi, která dnes bohužel vůbec není samozřejmá.
Celkem nuda. Některá zajímavá témata jsou jen nakousnutá a kolem jiných se točí otázky pořád dokola. O církvi celkem nic nevím, neznám jediného opravdu věřícího člověka a proto jsem byla zvědavá. Nakonec je to kniha o chlapovi v letech, který povídá o svém zajímavém povolání a věcech ze života. Zajímavé povolání to je, protože není běžné. Působil na mě jako takový kulturní referent z fary. Vyprávění o semináři a jeho rigiditě mě docela vyděsilo. Stejně jako popis církve v Polsku. Jsem docela ráda, že to tady nemáme.