Posvátná noc
Tahar Ben Jelloun
Nejznámější román maghribského spisovatele žijícího ve Francii, za nějž obdržel Goncourtovu cenu. Temný snový příběh o ženě, která byla mužem a nyní se vrací do svého ženství jako do světa svobody. Svoboda ale v islámské kultuře ženám nepatří. Příběh hledání sexuální a sociální identity v islámské kultuře. Despotický otec muslimské rodiny rozhodl, že jeho poslední dcera nebude dcera, ale syn. Dvacet let dívka žije jako Ahmed, teprve před smrtí ji otec z vězení mužské role uvolní a dá jí ženské jméno Zahra. Zahra tajně odchází od rodiny a na své cestě se seznamuje a setkává se svou ženskou identitou a rolí v tradičním muslimském – ale podivně snovém – světě. Potká ji všechno, co ženu ve světě, kde má pouze podřízenou, závislou a nesvéprávnou pozici, může potkat, včetně znásilnění a obřízky. Teprve vraždou a následným vězením se vymaní ze závislosti na nenáviděné rodině. Román byl přeložen do mnoha jazyků, v roce 1987 získal Goncourtovu cenu a je pokládán za nejlepší marocký román 20. století. Kniha volně navazuje na román Písečné dítě (dosud česky nevyšlo).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2007 , DauphinOriginální název:
La nuit sacrée, 1987
více info...
Přidat komentář
Takhle nějak vypadají moje sny, jen tam chyběla lítající auta a kočky, kterým ze zadku šlehá zelený oheň a možná i sladké a minimálně jednou v životě pitné rozbouřené vody Ankhu.
Vážně jsem se snažila se na Ben Jellounovu vlnu naladit a vážně jsem chtěla, aby se mi ta kniha líbila, ale nakonec mi to přišlo trochu jako pejskokočičkový dort, kdyby ho vařili podle kuchařky pro intelektuální autory. Dejme tam trochu toho a trochu tamtoho, tohle téma je taky super a jé, ještě nějaký to vězení, mučení a do středu postavíme tělo, ale dáme tam ženský tělo, protože o tom víme kulový (a proto jedna z nejvíc chucpe scén znásilnění, chtěla bych vidět autora, jak by si to děsně užíval, kdyby jeho znásilnil nějaký vágus, tleskáček, pěkná písníčka a klíčenka putují do Maroka!), ale je to takový estetický nebo emancipovaný. Ok. Za mě asi ani ne, díky, další!
V poblouznění způsobeném Jellounovým Posledním přítelem jsem čapl v regálu Posvátnou noc a říkal si, jaký drámo to bude, premisa byla docela vnadná - po narození buchtička dostane od otce zákaz používat svoji buchtičku, protože otec by z ní měl raději tvora, který jen prdí, čumí na fotbal a potají jí šušně, tedy kluka. Knížka začíná v momentě, kdy to fotřík na ramadán dvacátou sedmou noc zabalí a daruje buchtičce volnost stát se zase plnohodnotnou buchtičkou, která si může jít koupit voňavku a rtěnku.
Po emotivním začátku, kdy tenhle despota odejde ze světa a Šeherezáda uteče z jeho tyranie, jsem se trochu hrozil při představě, že budeme sledovat cestu buchtičky do nejbližšího Diora a Potrefený husy, ale jelikož se kniha odehrává v Maroku, což je prý někde v Africe nebo v Asii, se buchtička místo sledování Keeping up with Kardashians věnuje objevování svého těla (bohužel tím nemám na mysli nákup vokurky na trhu) a do toho řeší postavení ženy v Islámu - ovšem nikterak násilně, ale pomocí halucinogenních vizí, takže to ani nevadí, i když občas je to za hranicí magickýho realismu, někde na pomezí horečka+Jägermeister+1000 a jedna noc. Pak najde podnájem, to je pořád první polovina knihy, u báby z lázní a spřátelí se se slepcem, který ji výměnou za nocleh začne nabíjet. Co taky jinýho s buchtou, že ano. Pak se to samozřejmě dle logiky věci dost zkomplikuje, dojde na bambitky a vězení, ve kterým se šmikaj klitorisy, takže ano, tady se řeže doslova do živého.
Forma šla, kupodivu to odsejpalo, ale některý několikastránkový pasáže na pomezí snu/poezie/halucinace to trochu rozbíjely. Proto čtyři bludišťáci.
Tak trochu magická rozprávka, ale určite pre dospelých, ktorá ma nepochybne zaujala a od autora vyhľadám aj iné tituly.
Štítky knihy
zfilmováno marocká literatura Goncourtova cena
Autorovy další knížky
2007 | Posvátná noc |
2011 | Poslední přítel |
2004 | Tati, co je to rasismus? |
2002 | Tichý den v Tangeru |
2022 | Med a blen |
Zdá se mi, že klíčem k této knize je náboženství. V centru jsou rozpravy s Konzulem - hledání víry a autentičnosti vlastního prožitku. Kniha se jmenuje Posvátná noc a těch náboženských rituálů a motivů je tam rozeseto velké množství. Pozoruhodné je, kolik místa má v knize sexualita. Nejedná se však o knihu realistickou, proto líčení sexuálních scén včetně znásilnění nelze chápat doslovně, nýbrž symbolicky. Zde pak je zlom v ženské obřízce, po níž už hlavní postava funguje pouze jako médium.
Jedná se o komplikované dílo s množstvím odkazů na svět islámu, který je mi bohužel cizí. S určitou dávkou rozpaků se však odvažuji označit knihu za krásnou.