Poučka o podstate predvídateľnosti Katherín
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244415/bmid_poucka-o-podstate-predvidatelnosti--t5Z-244415.jpg
3
1864
1864
Colin Singleton má vo vzťahu k nežnému pohlaviu svoj jasný typ – dievčatá, ktoré sa volajú Katherine. Má to však chybu – zakaždým od nich dostane kopačky. Stalo sa mu to už presne devätnásťkrát. Tento veľký fanúšik prešmyčiek má odrazu strach, že je odpísaný, lebo zo zázračného dieťaťa zrejme nikdy nevyrastie dospelý génius, a tak sa vyberie na road trip. Vo vrecku má desaťtisíc dolárov, za pätami krvilačného diviaka a na sedadle spolujazdca najlepšieho kamaráta s nadváhou a s nehynúcou láskou k Sudkyni Judy, ale chýba mu Katherine. Colin má jasný cieľ: dokázať platnosť Poučky o podstate predvídateľnosti Katherín. Dúfa pritom, že pomocou nej získa možnosť predpovedať budúcnosť akéhokoľvek vzťahu a tak pomstí všetkých nešťastných zberačov kopačiek. Čo sa však v skutočnosti vďaka poučke stane? Svoju úlohu v premene citového života hrdinov zohrá láska, priateľstvo aj mŕtvy rakúsko-uhorský arcivojvoda!... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
An Abundance of Katherines, 2006
více info...
Přidat komentář
Ne. Není to to, po čem všichni prahli, když už měli všechny jeho knihy za sebou.
V knize samozřejmě Greena stále cítíte. Originální nápad Toarému, všemožných rovnic, a dostatek humoru nám ho stále připomíná. Ale něco tomu chybí, chybí tomu ta ,,šťáva". Kdybych měla být hodně drastická, je to příběh téměř o ničem. Colin buď dělá rozhovory s pamětníky z města, co mele z posledního, nebo neustále píše svou nekonečnou rovnici o všech svých Kateřinách. To je všechno? Sakra, Greene, kde ses zasek? Cožpak jsem četla celou knihu jen pro ten předvídatelný konec? Tohle mi přišlo příliš slabé na Greena. Zatím doposud nejslabší. Doufám, že si to u mně svým Willem Graysonem vylepší.
Za úchvatné slovní obraty, arabská sprostá slovíčka a notnou dávku matematiky ale chválím, proto dvě hvězdičky.
It was ok... to asi vystihuje dojmy z této knihy. Styl Johnova psaní mám fakt ráda a až u nás vyjde jeho další kniha, zas se jí budu snažit co nejdřív přečíst (záleží na vydání e-book, což v poslední době se mi zdá je nějak čim dál tím složitější). Ale rozhodně netvrdím, že John je nějaký spisovatelský machr. Napříč jeho knihami se objevují stejné typy charakterů. Ono i když se to nezdá, tak tady měl tenhle Colin hodně společného s Gusem z Hvězd a Hledání Aljašky mělo zas hodně podobný charakter hlavní hrdinky s Papírovými městy a i když se to snaží autor zabalit pokaždé do jiného příběhu, je zřejmé, že to tak je a jelikož jsem Hvězdy četla jako první - jsou pro mě Gus a Hazel ti nejreálnější z postav. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak Hazel je v Johnových knihách snad jen jedna. Na téhle knížce se mi nelíbila, světe div se, matika. Přiznám se, že vysvětlující dovětek pana Bisse jsem jen tak proletěla. A co mě hodně rozčilovalo, byly poznámky pod čarou, které bych v případě analogové knihy zajisté uvítala... jenže v případě té elektronické neustále přeskakovat x stránek dozadu/dopředu k čemu se poznámka vztahuje, bylo dost nepohodlné a tak jsem se na to vykašlala a mělo to jediný možný výsledek, že kolikrát jsem si už nedokázala vzpomenout k čemu přesně se poznámka vztahuje. Závěr knížky se mi líbil... výjimečně to byl i jeden z těch dobrých konců. Jinak Johnův humor je už legendární a to právě dodává jeho knihám šmrnc a rozhodně nutí v jisté míře k zamyšlení a přesto se tam toho moc nestalo a v jistých okamžicích kniha nudila.
Tato kniha potěší, ale nenadchne.
Je pravda, že myšlenky jsou opět super, ale vzhledem k tomu, že já upřednostňuji akci a napětí, tak do mé "TOP10" nepatří. :)
“Books are the ultimate Dumpees: put them down and they’ll wait for you forever; pay attention to them and they always love you back.” Johna Greena mám ráda, vždycky vymyslí nějakou uhozenou zápletku a ještě podivnější postavy a napíše o tom krásnou knížku plnou krásných a nezapomenutelných citátů. Nemůžu si však pomoct, An Abundance of Katherines mě neuvěřitelně zklamalo. Zápletka nebyla nic moc (v podstatě žádná, moc se toho tam nedělo a asi jediné zajímavé byl ten lov na kance) a navíc postavy hrozně nesympatické (nemůžu se rozhodnout, jestli mě víc štval Colin nebo Hassan). Druhá půlka knížky se mi sice líbila o něco víc, ale za mě se jedná o nejhorší Greenovu knížku. 3*
Souhlasím, není tak zázračná, jak vypadá. Nepřečetla jsem jí jedním dechem a občas jsem se musela nutit, abych se k ní vrátila. I přesto byla čtivá a měla občas i vtipný děj. Od J.Greena jsem četla Hvězdy nám nepřály a Papírová města. Tato mi přijde nejslabší.
Je pochopitelné, že skoro každý bude porovnávat tuto knihu s ostatními díly Johna Greena. Já sama jsem si také sestavila takový žebříček oblíbenosti. Ale oprostíme-li se od předsudků a porovnávání, co vidíme? Jaký ohlas by kniha měla, kdybychom Greena ještě neznali?
Příběh této knihy začíná velmi nepřehledně. Pořádně se ještě nestihnete rozkoukat a už se děje něco, co vám nedává příliš velký smysl. Tedy alespoň v mém případě to tak bylo. Když se Colin s Hassanem dostali na místo, kde se celý příběh odehrává, zlepšilo se to. Jde mi konkrétně o to, že např. v Papírových městech byl už jen ten začátek knihy strhující. Ale to zase porušuji zásadu o porovnávání.
Postavy této knihy byly velmi osobité a lidské. Bohužel pouze hlavní tři postavy. Zbytek byla taková změť cizích lidí, kteří se tam občasně mihli a nezanechali po sobě ve mně nic než pocit nejistoty ohledně jejich jména.
Celý příběh by se dal přirovnat k čekárně. Celou dobu čekáte, že se to pořádně rozjede, že nastane ta chvíle, kdy si řeknete: "panejo, ta knížka mě pořádně baví". Bohužel. Příběh je to sice pěkný,ale nijak zvlášť nezapomenutelný. Znovu mě napadá, jak velké oblíbenosti by se kniha těšila, kdyby na obalu nebylo těch známých devět písmen. Co se Johnovi musí nechat, je fakt, že má opravdu talent. Je vtipný, chytrý, originální a jeho knihám nechybí čtivost.
Tuto knihu bych ráda doporučila všem kromě lidí, kterým se nezamlouvala Greenova předchozí díla, protože u Kateřin rozhodně útěchu nenajdou.
"Nic se vlastně nedělo, ale přesto to byl svrchovaně významný okamžik."
Uvedená citace z knihy vyjadřuje i mé pocity z celého díla. Který autor dokáže psát o Teorému, kterému vlastně ani sám nerozumí? Navíc tak čtivě a vtipně? No, asi opravdu jedině John Green :o)
Za mě opět spokojenost. Ano, je to jiné, než Hvězdy - že by pro jedinečnost každé autorovi knihy? ;)
Vtipně a čtivě napsané. Moje první knížka od Johna Greena a musím říct, že mile překvapila.
Prostě Greenovka. I když se slabším rozjezdem. Měla jsem v plánu tady prskat po všech, kteří knihu srovnávají s Hvězdami a tvrdí, že neměla žádný děj, ale nechám si to na jindy.
Už drahnou dobu o knížce přemýšlím a pořád tak nějak nevím. Bylo to schválně takové vágní? O co tam šlo? Nepochopila jsem zápletku?
Jisté je, že knížka je určena pro trochu mladší věkovou kategorii; asi už mě úplně natankuje problém náctiletých kluků o holkách, popularitě a o tom "něco znamenat".
Autorovi se musí nechat, že píše hezky, je to vtipné, čtivé, odsejpá to. Ale jestli mi neuniklo něco zásadního, měl by si najmout někoho, aby mu vymyslel příběh. Protože kniha o tom, jak dva nešťastný kluci odjedou do města, kde se vyrábějí šňůrky k tamponům, tam se nechají zmlátit, zamilují se a zjistí, že město mele z posledního, aby si nakonec uvědomili, že vlastně jejich problémy nejsou problémy - mi nepřijde zrovna jako skvost světové literatury. Ale možná mi časem ještě něco dojde. Zahrnutí matematiky a hodně literárních odkazů chválím. :)
Když jsem četla Hvězdy, tak mi konec dal pořádnou facku. Tohle bylo celé takové předvídatelné a Hvězdám se to rozhodně nevyrovná. Ale i tak to bylo dobré. Btw.: Zbožňuji jméno Colin...
Tak jo, přečtené čtyři knihy od Greena a já jsem se konečně rozhodla, jestli se mi jeho knihy líbí nebo ne. Nelíbí. Hvězdy nám nepřály jsou úžasné, ale ostatní knihy od Greena jsou pro mě zklamáním. Papírová města mají alespoň parádní závěrečný roadtrip, ale Hledání Aljašky a Příliš mnoho Kateřin nemá tak nějak nic, co by mě zaujalo Bohužel.
Příjde mi, že ta kniha neměla zápletku, jenomže tak jak to píše John Green, tak mě to bavilo, tu knihu jsem přečetla hned, je krásná. 4*
Příběh plný vtipných hlášek, poučných poznámek a hlavně skvělého děje (sice s lehce předvídatelným koncem, ale i tak). Moje 3. kniha od Johna Greena - je to lepší než Papírová města, ale na Hvězdy to nemá (a asi ani žádná jeho kniha mít už nebude). Hlavní hrdinové mi byli velice sympatičtí, a překvapilo mě, že ačkoli je to Green, dopadlo to dobře...
Děj celkem nic moc, ale dozvěděla jsem se spoustu nových věcí :D První půlka knihy mě moc nenadchla, ale ta druhá byla lepší. Za mě 2*
Bylo to lepší než Papírová města, ale Aljašku mám trošku radši.
4,5* :)
postavy sympatické
hlášky nezapomenutelné
myšlenky v celém příběhu originální
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Ještě než jsem se pustila do čtení, přečetla jsem si několik recenzí. Byla jsem zklamaná, protože jich bylo pár negativních a já už jsem měla knížku koupenou. Ale hned jak jsem se pustila do čtení, ujistila jsem se, že jsem neudělala chybu s její koupí. Knížka mě hned zaujala a přečetla jsem ji jedním hltem. Trochu jsem se obávala, že nebudu rozumět té matematice, ale Green to vždy pod čarou srozumitelně vysvětlil. Tato Greenova knížka mě překvapila i tím, že byla na rozdíl od ostatních jeho knih (podle mého názoru) velice vtipná. Také se mi líbilo, jak na přeskáčku prozrazoval některé informace o Kateřinách a až na konci je popsal všechny hezky chronologicky. Knížku doporučuji koupit a určitě si ji přečtu ještě několikrát : )