Poučka o podstate predvídateľnosti Katherín
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/244415/bmid_poucka-o-podstate-predvidatelnosti--t5Z-244415.jpg
3
1864
1864
Colin Singleton má vo vzťahu k nežnému pohlaviu svoj jasný typ – dievčatá, ktoré sa volajú Katherine. Má to však chybu – zakaždým od nich dostane kopačky. Stalo sa mu to už presne devätnásťkrát. Tento veľký fanúšik prešmyčiek má odrazu strach, že je odpísaný, lebo zo zázračného dieťaťa zrejme nikdy nevyrastie dospelý génius, a tak sa vyberie na road trip. Vo vrecku má desaťtisíc dolárov, za pätami krvilačného diviaka a na sedadle spolujazdca najlepšieho kamaráta s nadváhou a s nehynúcou láskou k Sudkyni Judy, ale chýba mu Katherine. Colin má jasný cieľ: dokázať platnosť Poučky o podstate predvídateľnosti Katherín. Dúfa pritom, že pomocou nej získa možnosť predpovedať budúcnosť akéhokoľvek vzťahu a tak pomstí všetkých nešťastných zberačov kopačiek. Čo sa však v skutočnosti vďaka poučke stane? Svoju úlohu v premene citového života hrdinov zohrá láska, priateľstvo aj mŕtvy rakúsko-uhorský arcivojvoda!... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2015 , Ikar (SK)Originální název:
An Abundance of Katherines, 2006
více info...
Přidat komentář
Taková kniha o ničem. Grafy, které nedávají smysl, myšlenky jim odpovídající. Přečetla jsem sice za dva dny, ale byla to nuda.
Knížku jsem přečetla už před delší dobou. Ze začátku, když jsem ji začínala číst, mi chvíli trvalo, než jsem přišla na chuť spisovatelovu stylu psaní. Na rozdíl od románu Hvězdy nám nepřály, mi přečtené stránky ubíhaly velmi pomaleji, a tak bylo toto jeho dílo mojí asi nejdéle čtenou knihou vůbec. I když mi matematika nikdy nevadila, bylo pro mě občas těžké pochopit některé z Colinových úvah.
Trochu mě to zklamalo, a tak dávám pouze dvě hvězdičky. Neodradilo mě to ale od čtení dalších skvostů z Greenovy dílny.
Ze začátku mě kniha moc nebavila a říkala jsem si, jaká je proboha cílová skupina tohohle blábolu plného nicneříkajících grafů... Ale postupně mě chytla a jako milovníka happyendů nakonec i dojala :D
Jako obvykle: jasně nadhozené ústřední téma a nepříliš populární inteligentnější hlavní hrdina.
A je to dobré.
Sice zde nemůžete hledat nějaký strhující akční děj, ale příběh je přirozený a postavy věrohodné. Stejně jako další autorovy knížky mě i tato nutila k zamýšlení se nad mezilidskými vztahy a lidmy obecně.
Není to žádná těžká kovadlina, ani vyloženě oddechovka - prostě tak akorát :)
Přečíst tuhle knihu až do konce, bylo jako neustálé přemlouvání se, ať jdu ven a zaběhám si. V knihově na mě čekala dva roky a já se ji neustále vyhíbala,až jsem ji nakonec dala šanci.
Souhlasím tady s tím faktem, že čím víc Greena čtu, tím míň se mi líbí. Žádná z postav mi nijak nepřirostla k srdci a příběh je předvídatelný a tak nějak i nudný.
John Green psát umí. Sice to není můj oblíbený autor, ale psát umí - Papírová mě přesvědčila. Příliš mnoho Kateřin na mě bylo příliš. Super chytrý Colin co jde na všechno jenom s matematikou? Tenhle celý příběh byl uhozený.
No, kniha nebyla nejhorší, ale podruhé bych ji nečetla. Měla jsem docela problém ji dočíst.
Řekla bych nejméně povedená kniha od J.Greena (+Will Grayson, Will Grayson se mi také nezdá...). Celou dobu mi přišlo, že hlavní hrdina jen fňuká nad tím, jak ho opustila ta a ona Kateřina... dle mého názoru o ničem...
Na Hvézdy nám nepřaly, Papírová města a Hledání Aljašky to prostě nemá...
Tak já nevím, čím víc toho od Greena čtu, tím míň se mi to líbí. I když.... vlastně asi to pro mě bylo jen o malinký chloupek horší než papírová města. Takže asi končíme, pane Greene. Ještě, že jsem si to jen půjčila v knihovně. Jedna hvězda navíc za konec, protože byl sice nasnadě, ale pro čtenáře znalé autorových předchozích knih přesto celkem překvapivý.
Po zklamání s Hvězdy nám nepřály a Willem Graysonem (a Willem Graysonem vol. 2) jsem dávala Greenovi poslední šanci. A byla jsem příjemně překvapená. Román sice nebyl na pět hvězdiček, ale příběh a i postavy mi přijdou vcelku fajn. Možná si od něj ještě někdy něco přečtu.
Hvězdička...ptáte se za co? Za snahu. Za knihy, které napsal před tím a alespoň za něco stály.
Příliš mnoho Kateřin je příliš moc i na mě. Snažila jsem se tu knihu neodhodit. Zkusila jsem ji číst v originále, jestli kouzlo nenajdu tam. Nenašla...žádné není.
Je to přesně jedna z těch knih, která dělá ostudu celému YA. Autor předělal postavy ze svých jiných knih do podstatně nudnější verze a dal jim "příběh". Páni. Tleskám.
Dočíst tuhle hrůzu mě stálo tolik sil, že si říkám, zda to mělo cenu. Nejspíš ne.
Možná je to tím, že jsem předtím četla jiné knihy a věděla, že psát umí...tí spíš jsem na tohle koukala jak na zjevení. Co se dá říct, někdy už autor píše jen protože musí...
Co to bylo? O čem to bylo? Proč to někdo psal? Bohužel, tato kniha je ubohou průměrnou a průhlednou YA, která nemá originální nápad, myšlenku ani přesah... Bylo to sice čtivé, ale neměla jsme potřebu dále pokračovat ve čtení, takže jen z donucení jsem tento příběh dočetla a budu doufat, že další autorovy knihy budou lepší..
Od téhle knihy jsem možná měla příliš velká očekávání, možná to bylo jen tím (mým) jménem. Přijde mi smutné, že John má na svém čele nálepku sladkých románků, když dokáže vytvořit román. A já vím, že to umí.
Velikým pozitivem pro mě bylo, že se opět nejednalo o klasický dívčí románek politý medem a kakaem s marshmallow. Tentokrát to bylo o něco dospělejší (až na posedlost jménem Katherina, ale co - Jak je důležité míti Filipa také funguje!). Postavy měly reálné problémy, reálné charaktery a vůbec všechno bylo tak přirozené. (Ale no tak, snad všichni jsme měli nějaký ten dvacetiminutový vztah!)
Nejzajímavější postavou pro mě byla Holis. Na začátku nesympatická, na konci úžasná!
Čtivost 90 %
Zápletka 70 %
Humor 80 %
Napětí 30 %
Celkový dojem 70 %
Knihu jsem už měla dlouho v plánu přečíst. Od Johna Greena jsem četla předtím Papírová města, která se mi jakštakš líbila, tak jsem chtěla zkusit i tohle. Abych řekla pravdu, tak jsem od toho čekala víc. Rozhodně horší než Papírová města. Kluk, kterého opustí už v pořadí 19. Kateřina? Děj se mi zrovna moc nelíbil, připadalo mi, že se tam všichni jenom podvádějí a do toho přerostlé chytré dítě Colin, který se na vše snaží přijít za pomoci matematiky. Vymýšlet vzoreček na výpočet úspěšnosti vztahů mi přijde dost uhozené.
Jeho knihy mám rada ako spomienku na svoj teenage a tiež preto, že je to ľahké, milé a príjemné čítanie, pri ktorom netreba rozmýšľat nad žiadnymi metaforami. Napriek tomu dej či tá "matematika" mohli mať hlbšiu, trochu zložitejšiu zápletku a myšlienku.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Přečetla jsem si pár stránek a už dál nemohla. S Greenem jsme si doopravdy nesedli. O čtení dalších knih se ani nebudu pokoušet.