Pouť k branám Orientu
Nicolette Havlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509114/pout-k-branam-orientuSgB1zR-CEv-.jpg
4
106
106
Začínající poutnice se vydává přes dva tisíce kilometrů po svých z rodného Havířova vstříc daleké Asii. Jít si za svým snem může znít jako klišé – pokud to nevezmete doslova. Jednadvacetiletá Nicolette Havlová vyráží z domova jen s šesti kily na zádech a na vlastní pěst i nohy míří do tureckého Istanbulu. Pěší pouti dodává přesah uspořádáním dobročinné sbírky pro českou komunitu v rumunském Banátu, který se stává klíčovým milníkem cesty. Prožívá samotu v nekonečných horách, potýká se s útoky pasteveckých psů, překonává mnohé zdravotní potíže, zjišťuje, jak se (ne)nechat provdat na rumunsko-srbských hranicích a poslední stovky kilometrů absolvuje s potulným štěnětem. Jaké životní situace mladou cestovatelku vyslaly za tímto nelehkým dobrodružstvím? I o tom pojednává její knižní prvotina, jež popisuje sto čtyři dny dlouhé putování, kdy se člověk přiblíží nejen divoké přírodě, ale najde také cestu k vlastnímu srdci.... celý text
Přidat komentář
Už od začátku jsem věděla, že mě ta knížka bude bavit a taky že jo! Koukám na ni z pohledu takového, že opravdu není čas ležet jen na gauči a nic nezažít. Život je na to hodně krátký. Moc děkuji za tuhle knížku.
Nejsem čtenář cestopisů a stejně si ke mě knížka cestu našla. Přečetla jsem ji za dva večery a s Niky si pouť k branám Orientu prošla z našeho gauče. Nadšeně jsem vyprávěla zážitky z knížky manželovi. Doufám, že bude i nějaká další kniha. Moc se mi líbí taky obálka, ta mě popravdě zlákala.
Tak jsme si spolu Nicolettou procestovali ne tak často navštěvované destinace. Obdivuji odvahu a odhodlání. Je to paráda, že dnes se rozhodneš a zítra můžeš vyrazit kam tě srdce táhne, to dnešním mladým lidem závidím. Moc se líbilo jak autorka popisovala setkání s prostými lidmi ať to bylo v Banátu nebo v Turecku. Přeji, aby ji zdraví vydrželo a my se dočkali zase nějakého pěkného cestopisu.
Knížka kterou nestačí přečíst jen jednou. Snad ještě nikdy se mi při čtení knížky nestalo že bych se tak dokázal vcítit do autora textu. Bylo to několik krásných dní kdy jsem v myšlenkách a vzpomínkách vzpomínal na ty mé cesty a zároveň si pohrával s chutí taky někam vyrazit. Když jsem pak knihu dočetl nešlo se ubránit smutku z toho že to vše končí ale zároveň jsem v sobě cítil neskutečnou radost že jsem mohl být svědkem tak velkého dobrodružství. Přeji Nicol a Svili hodně krásných nezapomenutelných okamžiků a to nejen na cestách. :)
Honza
"Do očí se mi derou slzy. Jsem vděčná, že žiju, existuju, jsem. Že mám dvě zdravé nohy, svobodu a v duši neutuchající touhu život prožít. Protože život není samozřejmost, ale dar."
Obdobně jako u Rendla mě autorka lapila na nádherný jazyk a jedinečně zvěčněné okamžiky z cest. Přesto však cestopisu musím vytknout jednu maličkost. Tou je za mě nedostatek informací a zajímavých postřehů k jednotlivým zemím. Opravdu jich tu bylo žalostně málo, ale věřím, že tuto nedokonalost příště autorka vypiluje, jelikož kniha jako celek byla krásná, úctyhodná a inspirativní.
(SPOILER)
Knížku jsem čela jedním dechem, protože je v ní spousta věcí, které člověka chytnou hned v úvodu, například: odvaha - Nicolette se prostě rozhodla jít do Istanbulu (žádný velký plánování a věřila, že to dopadne), její vlastní zápisky z předchozích let (k jejichž myšlenkám se později Nicolette během cesty vrací a adresuje je), nebojácnost (něco se pokazí, ale vše se dá řešit), otevřenost (kterou člověk na cestách a v životě tak moc potřebuje) atd.
Téma, které se ale prolíná dost celou knihou je "samota". Pojďme si říct otevřeně, že ne všichni dokážeme být sami se sebou, je nám to dost nepříjemný, ale vyvstává otázka.. "proč"? Proč nám to je tak nepříjemný? Vždyť máme sami sebe rádi, ne? Nebo...? K otázce samoty se Nicolette v průběhu knížky vrací a je to tak strašně dobře, protože to donutí čtenáře se zamyslet na tím, jak moc je komfortní se svou samotou jako takovou, protože pokud nám není v samotě fajn, odráží se to v našem "venkovním" světě a ne zrovna v dobrém slova smyslu.
Nicolette vás vezme na dobrodružství, ke kterému stačí tak málo materiálně, a přitom z si z toho dokážete vzít tak moc niterně.
Knížka je psána autenticky, žádný zbytečný cukrbliky.. a možná vás nakopne se vydat na vaši vlastní pouť, třeba ne zrovna do dalekých krajů (mrkněte na Stezka Českem), ale na pouť k sobě samému/samé.
A na závěr, jako třešnička na dortu, u které vám možná aj ukápne slza, jako mně, setkání s parťákem, které může zařídit snad jen sám život.. :-)
Pecka knížka a těším se na další. :-)
Knížku jsem viděla na internetu, že je v předprodeji. Počkala jsem si než ji měli v knihovně. Po pár stránkách jsem se rozhodla, že si knížku koupím. A vím, že ji nečtu naposled. Knížku jsem přečetla za týden.
Nicolette je velmi inspirativní a těším se na její další knížku.
Autorku musím pochválit, po delší době zajímavý cestopis. Během pouti si Nicolette prošla mnoha zdravotními problémy, přesto však do vytčeného cíle dorazí s úsměvem. Doporučuji.
Knihu nemohu jinak než jen chválit! V posledních dnech čtení, jsem to četla po kapitolách denně. Bylo to jak droga!
Také jsem se díky knize začala zajímat o dálkové trasy a poutní cesty. Jako cíl jsem si dokonce stanovila Santiago de Compostela z Porta. Hned po tom bych to prodlužovala, haha.
Knihu vřele doporučuji všemi 10! Je to skvělá motivace a nahlédnete co to obnáší dlouho chodit, jaké problémy můžou nastat a že ne vše je růžové :)
Jak mě mrzí, že jsem knížku právě dočetla! Moc jsem si užívala putování s Nicolette - autorka vše podává s příjemnou lehkostí a humorem. Bavily mě její vnitřní rozpravy a komentáře a líbí se mi vyváženost osobních informací a těch místopisných. Hlavně ale velmi obdivuji jak zvládla svůj boj se strachy, je mi velkou inspirací a už teď se těším na její další cestu!
Skvělá a pohodová knížka o cestě východní Evropou o které jsem nevěděla nic moc a po přečtení mám docela velkou chuť se tam sama vydat. Autorka je velmi sympatická, cestu i okolí popisuje hodně čtivě, navíc má knížka super ilustrace i fotky. Měla jsem ji přečtenou za 3 dny. Nejméně pro mne byla zajímavá asi část s projektem v Banátu, tak nějak mi to do celkového příběhu nezapadlo. Další knížky od autorky si určitě ráda přečtu.
Na knizkach o chozeni lehce ulitavam, sam taky rad chodim a bavi mne si cist pribehy ostatnich. Zhltnul jsem ji za dva dny. Je opravdu ctiva a oproti knizkam od Lucky (aka Holky s bucket listem), kde je na mne az moc citovych vylevu ze soukromi, mi prijde perfektne vyvazena.
Diky za knizku a at to dal dobre slape!
Knihu jsem přečetla za necelé tři dny. Vtáhla mě do děje a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Musím říct že je to moc hezky napsaný cestopis, který je plný zážitků, trablů, ale taky se u něj člověk pobaví. Je moc hezké, že autorka navštívila i vesnice v Banátu a doufám že i díky této knize lidi poznají tyto krásné vesnice jako sama Nicolette. Ani na chvíli jsem se nenudila a užívala jsem si ty momenty společně s autorkou. Doufám že nezůstane u jedné knihy.
Moc děkuji, že jsem měla možnost se do těch zážitků vžít aspoň skrz knihu. A knihu můžu jen a jen doporučit.
Děkuji @nicolette.havlova
U většiny knih (pokud jsou dobré)obdivujeme,jak to ten autor pěkně vymyslel. U téhle ne,u téhle jsem se tetelila štěstím nad tím,jak to Nicolette pěkně zvládla,užila (i přežila) A ještě to tak bravurně sepsala.
Já cestopisy nečtu,vlastně nevím proč, ale tenhle byl první a hlavní pohnutkou pro mě byla zachráněná fenka ,ale obecně čtu hodně,takže si troufnu knihu ohodnotit
Je skvělá,jako fakt .
Byla jsem tedy při čtení děsně unavená,hladová a bolely mě nohy vážně,je to tak dobře napsané,že se ty stavy přenesly i na mě.
Ale taky jsem byla šťastná za každé jedno báječné setkání kterých je za těch 104 dní fakt požehnaně.Tohle je vlastně svědectví, že ve světě stále převažuje dobro.
Mimo to tu autorka ve vzpomínkách otevírá nejedno silné téma a já obdivuji,že sama je tak pozitivní,silná a odhodlaná.
A jestli jsi měla pocit,že situace neřešíš dost v klidu,věř mi,že to bylo v normě .
Velké dík za Svili,jsem šťastná za každou zachráněnou chlupatinu,je to mou životní cestou
Tady je jasně vidět,že vše co se ti stalo vedlo k osudovému setkání se spřízněnou duší
Moc děkuji za krásný zážitek,který jsem měla možnost tak nějak sdílet díky tvé odvaze
Hodnotím 5*/5*
Nicolette Havlová se vydává pěšky jen batohem na pouť z rodného Havířova do tureckého Istanbulu. Na pouť dlouho přes dva tisíce kilometrů. Putování má i přesah. Nicolette uspořádá dobročinou sbírku pro českou komunitu v rumunském Banátu. Postupně putuje přes několik zemí (Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko až do Turecka). Cestou zažívá různá dobrodružství, veselejší i smutnější chvíle. Překonává také různé zdravotní komplikace. Přesto se nevzdává a pokračuje na své pouti dál. V závěrečné části pouti se k ní připojí pejsek, fenka Svili. V knize je také spousta fotografií.
Cestopis jsem četla po delší době. Kniha se mi velmi líbila, četla se mi dobře. Poutavé vyprávění o pouti do Istanbulu. Putování jsem s Nicolette velmi prožívala, okažiky veselé humorné, veselé i ty náročnější, smutnější. Když Nicolette dorazila měla jsem ohromnou radost, byla jsem dojatá jak kdybych tam doputovala společně s ní. Dozvěděla jsem se také spoustu zajímavostí se zemí, kterými putovala. Já bych takovou pouť nezvládla a obdivuji všechny, kteří na takové poutě vyrážejí. Knihu doporučuji.
Za knihu a možnost být #knizniambasador moc děkuji @knihydobrovsky
@kate_valter
Nicolette je mladá odvážná dívka, která boří mýty a plní si své sny. Pouť k branám Orientu popisuje její pěší výpravu z rodného Havířova až do tureckého Istanbulu k chrámu Hagia Sofia. V dnešní době totiž už nechodí na pouť jen Honzové s buchtami od maminky, ale i dcery s ultra light výbavou. Tj. funkční a velmi lehké vybavení do přírody, v jejím případě 6 kilogramů na zádech.
Stránku za stránkou jsem prošla celou její trasu z Čech, přes Slovensko, Maďarsko, Rumusko, Srbsko, Bulharsko až do Turecka. Její cesta není jen cesta za splněným snem proŽÍT naplno svůj život, ale Nicollete dokázala dát své pouti ještě přesah dobročinnou sbírkou na podporu krajanů žijících v rumunském Banátu.
Vyprávění bylo čtivé, místy vtipné, nechyběly informace k místům, kterými Nicolette procházela. Celé čtení parádně doplňuje spoustu fotek a krásných ilustrací, nejeden čtenář by hned sbalil pár švestek a šel taky.
Knížce dávají velmi osobní rozměr pasáže, kde se Nicolette svěřuje se svými vzpomínkami, radostmi, pochybnostmi, zklamáními, ale i dalšími plány nebo sny. Mnoho myšlenek bylo velmi inspirativních a budu se k nim určitě ještě vracet. Nebojí se přiznat, že má strach, že ji trápí samota nebo i zdravotní stav není po většinu cesty úplně ideální. Ale tím ukazuje, že je silná a umí bojovat. Během cesty potkává mnoho lidí se srdcem na dlani, což bylo v dnešní době krásné číst. Kousek před cílem však získá suvenýr z cesty, který je nad váhový limit její výpravy, přesto s ní pojede až domů. Přiznávám, že jsem při byla dojatá, když Nicolette dosáhla svého cíle a moc jsem ji fandila celou její cestu. Už teď se těším na její další výpravy, i vy ji můžete sledovat na profilu instagramovém @nicolette.havlova.
Přečtení této knihy zbořilo mé mýty o cestopisech. Cestopisy, které jsem znala donedávna, byly povětšinou fakta a historie, což snadno sklouzne k nudnému čtení. Své putování ovšem Nicolette Havlová dokázala zachytit stručně, zajímavě a především zábavně. Její kniha má jakousi osobitost, kterou jsem nalezla například u knih Ladislava Zibury. Navíc se ale autorka svěřuje se střípky své minulosti v době dobrého i zlého, nechává čtenáře více seznámit se s ní samou a celou knihu provází příjemný nádech.
Z Havířova na Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Bulharsko a do Istanbulu. Dlouhá cesta, jen co je pravda. Tak právě tuto pouť podstoupila Nicolette. Kniha je sbírka zážitků z jejího putování. Jak moc se můžou zdát tyto výlety hikerů dokonalé, opak je pravdou. Odvaha svěřit se s věcmi, jenž tento výšlap doprovázely, je umění, které oceňuji. Samozřejmě, že je úžasné, když vše jde jako po másle a bez problémů, ale skoro nikdy tomu tak není, to známe všichni. Poutnice Nicolette s námi upřímně a otevřeně sdílí své strachy a útrapy, od střevních potíží po obchod s lidským masem, a prožité úsměvné chvíle, například při překonávání jazykových bariér. A pak ty úžasné situace při setkání se s jinými turisty, obyvateli českých vesniček v oblasti Banátu, nebo třeba nesčetně obětavých lidí z Balkánského poloostrova. Některé okamžiky tak alespoň částečně máte pocit, že se něco podobného děje vám.
Obrovské množství fotografií, za nimiž se skrývají vzpomínky, je promyšlené osvěžení textu a autentičnosti rozhodně neubírá.
Knihu tedy rozhodně doporučuji těm, kteří milují poznávání nového, ale úplně by si netroufli, tak jako já, vydat se sami na takovou pouť, přičemž autorka má můj obdiv, anebo těm, které to naopak láká a rádi by získali představu co je může čekat. V podstatě tedy všem, protože proč si neprocestovat Balkán aspoň na stránkách knihy.
Za šanci stát se ambasadorkou této knihy moc děkuji @knihydobrovsky! Podívat se na cestu autorky z Havířova do Istanbulu bylo moc zajímavé #spoluprace #recenznivytisk
Recenze: Konečně se dostávám k sepsání pocitů, které jsem zvládla nabrat díky převyprávění cesty pěšky z Havířova do Istanbulu! Tento příběh byl velice hezký, odvážný a ukazoval jakou svobodu máme a co můžeme dokázat pokud po tom toužíme.
Autorka je mi moc sympatická hned od začátku vyprávění. Její styl příběhu zní upřímně, lidé si jí na cestě nejednou moc oblíbili a oceňuji její odvahu se do cesty vůbec pustit.
Překvapilo mě z každé kultury, země i oblasti spoustu informací. Samotní obyvatelé byli vždy přívětivý i k neznámému člověku. Ovšem ani tato dlouhá cesta se neobešlo bez spousty komplikací, ať už se jednalo o střevní potíže, nataženou achilovku či podivného člověka pronásledujícího autorku!
Líbily se mi i přidané části, které byli z minulosti nikoli současnosti. Spojily se vždy s nějakou situací a utvořily tak část autorčina příběhu z minulosti i doplnění k aktuální situaci!
Za mě opravdu povedený cestopis, vyvedl se ve všech směrech. Ukazuje naší svobodu ve vycestování, svobodu rozhodování i štědrost lidí. Těším se pokud autorka bude vydávat něco dalšího nenechám si to ujít a na další cestu se vydám spolu s ní v podobě knižního příběhu!
Pouť k branám Orientu
Velmi poutavě psaná a inspirující kniha. Autorka velmi krásně přemýšlí o životě a světě.