Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404483/bmid_pouta-1g4-404483.jpg
4
722
722
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Bezpochyby literárně kvalitní novela, ale příběhy jednotlivých postav jsou tak pochmurné a bezvýchodné, že jsem je chtěla mít rychle za sebou. Knížku jsem přečetla během jednoho večera, mám jí za sebou, ale leží mi v hlavě.
Těžko popsat. Zajímavý hluboký příběh, který stojí za přečtení a osloví snad všechny bez ohledu na věk či pohlaví.
Není to lehké čtení, fakt ne. Autorka ve velmi úsporném a věcném formátu představuje čtyři bytosti, které křičí ze svých ostrovů o pomoc.....leč jim je to marně platné. Zraněních se jim dostává od "dobráků" , kteří by jim měli být nejblíž. Celkově to nemůže dobře dopadnout.
Vyprávění tak trochu o kousíčku každého z nás... někoho jen škrtne... do někoho nemilosrdně narazí a připomene mu to či ono z jeho vlastního bytí... myšlenkové pochody vykukující zpod těžkých řádků jsou alarmující jako mnohdy život sám... jak moc jsme vláčeni tím vším, co je nám dáno do vínku... a jak moc tou svojí bolestí vláčíme své okolí... opět stará dobrá Delphine!
Vynikajuca vec, velmi posobivy dynamicky styl pisania a velmi, velmi priznacna tema dnesnej dobe. Toto chcete mat vo vladtnej kniznici doma:)
... Jak své děti ovlivňujeme, jak jsme schopni ve své vlastní bolesti vědomě či nevědomě ublížit, ranit, ty, které bychom měli především chránit...
Jak je těžké pomoci, když být loajální znamená o problémech mlčet...
Jak po letech společného soužití můžeme odhalit druhou tvář člověka, kterého si myslíme, že dokonale známe...
Neskutečné, co autorka na tak málo stránkách dokáže. Smekám!
Naprosto geniálně, minimalisticky, ale o to lépe napsaná kniha. Věcné a přitom mnohomluvné, takoví rodiče a děti jsou jistě mezi námi, Něco o tom vím. Nesmírně silný příběh.
Pouta svazují každého z nás - ať rodinná, milostná, manželská či přátelská...
Otázkou je, zda sami můžeme určit, jak dalece nás mohou ovlivňovat ....
A vůbec - zda je schopno tyto pouta chápat dítě...
Delphine zde pokládá znepokojivé otázky a opět se noří hluboko do nitra člověka ...
Může Hélene po svém prožitku ještě být pro někoho záchranným bodem ?
Pro oblíbence této autorky doporučím.
Tradičně vynikající Odeonka a také skoro tradičně velmi těžký a bolavý příběh. Pouta, která by měla chránit, všechny čtyři postavy tohoto dramatu drtí. Nejsmutnější je, že mezi nimi jsou dva teprve dvanáctiletí chlapci. Doporučuji a Delphine de Vigan řadím mezi své oblíbené autory.
Útlá knížečka na dva večery (na jeden, pokud jako já, nejste nevyléčitelní spáči :). Bylo to smutné čtení. Pro mne příběh (nejen) o tom, jak jsou malí nuceni být velkými a jak se velcí nedokáží oprostit od svého dětství.
Čtyři hlavní postavy, z nichž se každá trápí. Čtyři lidé, jejichž bolest vede k činům, které zasévají bolest mezi jejich blízké. Po přečtení dostává tato úsporná novela, která mě chytla za srdce, své místo v knihovně, které jí nic dalšího už nevezme.
Kniha poukazuje na důležitost role rodičů v životě jejich dětí, na to, jak se každý jejich čin na dítěti podepisuje. Trápí-li se rodič, trápí se i dítě, přičemž samotní rodiče to většinou ani nepostřehnou. To a mnoho dalšího, co se v životě děje zcela běžně, se zde spojí a promění se v hotové neštěstí. Každá ze čtyř postav je tak v jisté pasti.
Dávám pět hvězdiček, neboť k tomu, aby čtenáře tato kniha zasáhla, nepotřebuje pojednávat o neštěstí lidí vyvolaném válkou či jinou globální katastrofou, vystačí si se všedními životy lidí, kteří se k sobě nechovají o nic víc odlišně než kdekdo kolem nás. O to více se dokáže její příběh vpít člověku pod kůži.
Takovým knihám se nedá dát jiné, než plné hodnocení... i když vám je při čtení všelijak a spíše smutno. (Připojuji se plně k předešlému komentáři, když už jsme přečetly knihu nastejně - já za jeden večer a jedno časné ráno. A na knihu a její hrdiny myslím celý den.)
Kniha mě tak nadchla, že se bojím ji hodnotit, abych něco nepokazila. Tak úsporně, věcně, výstižně a bez zbytečností napsat tak silný příběh očima dvou dospělých a dvou dětí o neschopnosti naložit se svým problémovým životem je na jedničku s hvězdičkou. Prožila jsem si celou knihu s hlavními hrdiny a ještě nějaký čas se v myšlenkách k tomu budu vracet. Doporučuji k přečtení.
Dobře napsaný hořký příběh, kde hrdinové utíkají různými způsoby ze společnosti a rovněž ze svých vlastních bolestných stereotypů, aby stejně přišli na to, že utéct před řešením mnohdy nemá smysl. Moc se mi líbila.
Rozsahem spíše krátká, ale obsahově hluboká psychologická próza. Velmi působivé je střídání úhlu pohledu čtyř hlavních postav. Příběh je psaný úsporným stylem, ale obsahuje mnoho velmi zajímavých myšlenek. Skutečná čtenářská lahůdka.
Úžasné. Krátké, ale úžasné. A určitě si je přečtu a užiju znova.
Tohle jsou ty příběhy, které se vám vryjou pod kůži.
Nejkratší a nejúspornější z knih od de Vigan, které jsem četla. Ovšem neméně silná. Je přímočařejší, bez jakýchkoli kudrlinek se noří do životů několika lidí, předestře jejich osudy, rychle vtáhne přímo do centra dění rozháraných jedinců, které běžné zákruty života mrskly o zem dost prudce. Tím, že se jedná i o životy dětí na pokraji puberty, dostává příběh možná ještě nahořklejší chuť. Delphine de Vigan jako by své věty šmirglem přímo vdrásala do čtenářova mozku. Nenechá je vykouřit, zadřou se na dlouho.
Bylo to až děsivě reálné. Bylo to velmi dobře napsané a popsané. Nejhorší na tom, ale je, že se to děje a nejen na stránkách knihy.
Jedním dechem! Úsporná novela, která ale nenechá na pochybách, že de Vigan opravdu umí. Čtyři postavy se míhají příběhem, intenzivně sdělují pocity, ty starší z nich (Hélene a Cécile) občas komentují životní "pravdy". Ve srovnání třeba s Radkou Denemarkovou jde de Vigan stručněji a tvrději k podstatě, nabízí pohled, kam může zajít lidská lhostejnost, jaké meze má v manželství oddanost a hlavně, jak nesmyslná je střídavá péče o dítě v případě, kdy se rodiče na sebe nemohou ani podívat. Skutečně silný, na dřeň jdoucí příběh.
Štítky knihy
francouzská literatura učitelé, učitelky alkohol rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Ponurý príbeh napísaný z pohľadu štyroch protagonistov. Dvaja z nich sú dvanásťročni chlapci, z ktorých jeden sa úspešne snaží stať alkoholikom, treťou osobou je matka toho druhého a štvrtou je učiteľka biológie, ktorá nie je ľahostajná a snaží sa veci "riešiť". Napokon sa jej to aj podarí. Kniha je to temná, depresívna, bezútešná, ale kdesi tam v pozadí bliká to pomyselné svetielko nádeje, či na konci tunela? Amen.