V jednom zapadlém koutě galaxie
Becky Chambers (p)
Návrat do světa úspěšné sci-fi série Poutníci. Planeta Gora je bez vody, bez vzduchu, bez života, a tudíž zcela nezajímavá. Její výhodou je jen to, že se nachází v blízkosti zajímavějších světů — to z ní dělá příhodnou zastávku pro lodě cestující červími dírami Galaktického společenství. Pokud by vesmír byl dálnicí, pak by Gora byla zastávkou pro kamiony. V kopuli Pětkrát Hop Jednou Stop si vesmířani můžou na dlouhých cestách protáhnout nohy (pokud je mají), sehnat palivo, cestovní povolení a zásoby. Provozuje ji podnikavá mimozemšťanka se svým dítětem, které jí občas pomáhá, a ze všech sil se snaží poskytnout domov každému, kdo tudy prolétá. Dopravu na Goře však ochromí podivné technické selhání a v Pětkrát Hop Jednou Stop spolu uvíznou tři naprostí cizinci: každý jiné rasy a každý s jinými plány. Nezbývá jim nic jiného než čekat. A tak se umělec ve vyhnanství spěchající na důležité setkání, nákladní pilotka stojící před složitým životním rozhodnutím a tajemná osoba pomáhající druhům z okraje společnosti snaží vypořádat s tím, co dělali, co by mohli dělat a čím jsou — nebo by mohli být — jeden pro druhého.... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 2022 , HostOriginální název:
The Galaxy, and the Ground Within, 2021
více info...
Přidat komentář
Čtvrtý díl série Poutníci je ryzím příkladem vztahové konverzačky. Zástupci čtyř absolutně odlišných ras se poměrně dlouho oťukávají, než navážou (mimo jiné s velikou pomocí hostitelky a jejího potomka) velice křehké přátelství. To pak prověří nenadálá tragická nehoda. Protože co prověří vaši ochotu spolupracovat víc než záchrana něčího života?
„Určitě teď zním hrozně hloupě, ale já zkrátka jen chci, aby spolu všichni vycházeli a aby o všechny bylo dobře postaráno. To je všechno. Chci, aby všichni byli šťastní, a je mi jedno, jak se k tomu dostaneme.“ (str. 263)
Mohlo by se zdát, že spaceopera, v níž hrdinové nekosí nepřátele paprskomety po tisících, nemůže být ani moc zábavná. Ale opak je pravdou. Díky jedinečným hrdinům, z nichž si každý na Goru přinesl své malé nepříjemné tajemství, si těch takřka čtyři sta stran románu V jednom zapadlém koutě galaxie čtenáři opravdu užijí. Ono totiž cesta k sebepoznání a přátelství může být stejně velkým dobrodružstvím jako vesmírná bitva. Stačí jen umět o tom dobře vyprávět, tak jako Becky Chambersová.
Autorka stvořila takový milý utopický sci-fi Lijavec. Několik roztodivných mimozemšťanů spolu uvízne ve vesmírném herberku a naváže spolu zvláštní druhy přátelství. Jak bývá u autorky zvykem, hlavním tématem je diverzita a hledání způsobů, jak spolu bytosti mohou žít a vycházet v míru. Ze všech autorčiných knih je tahle snad nejklidnější - až na jeden zdravotní problém se tu nestane prakticky vůbec nic. Čte se to ale krásně jako balzám na duši - škoda že na druh Homo sapiens tyto metody příliš neplatí. 90%
Kvalitu autorky podle mě ukazuje když dokáže popsat jak se skoro nic nestane, a přesto od toho nemůžete odtrhnout oči. Několik mimozemšťanů stráví chvíli spolu v jednom ubytování. Vedou rozhovory, vaří si jídlo, překvapují se vlastní rozdílností, i stejností. Přesto, a nebo právě proto mě to bavilo do poslední stránky a jako kniha to pro mě bylo vysoce inspirativní. V podstatě Iyashikei v knižním vydání.
Knihy Becky Chambers miluju. Jak ráda říkám, jsou moje komfortní zóna a takový bezpečný přístav v rozbouřeném moři. Poutníci jsou skvělá série žánru space opera, milé sci-fíčko, které se zaměřuje na střet kultur, vztahy a sociální interakci napříč různými rasami.. Umí hezky popsat neobvyklé emzáčky a napíná tak čtenářovu představivost na maximum, a dokáže to udělat s přehledem tak, že představa popsaného, ale nikdy neviděného, se zabydlí v mozku tak snadno, jako kdyby tam byla odjakživa. Poutníci nejsou zas tak moc orientovaní na děj a tempo si plyne tak nějak po svém, takže nelze očekávat nějaké akční sci-fíčko. Když se zpětně ohlédnu, asi se mi nejvíce líbil druhý díl. Tohle je série, kterou si moc ráda přečtu v nejbližší době znovu.
Rád jsem se zase vrátil do této série, čekal jsem pomalý rozjezd, takže mě to nerozházelo, ale v těch postavách jsem se ztrácel minimálně do půlky knihy. Bylo to fajn, ale první dva díly byly podle mě o dost lepší.
Skvělé zakončení celé série Poutníků. Styl Becky Chambers prostě miluji. Ono se v těch knížkách fakt nic moc extra neděje... Přesto jsou ale plné zajímavých věcí, ať už jde o pokrmy, které konzumují, odlišnosti mezi rasami, navazování vztahů mezi nimi. A skrze setkávání se a rozmluvy, když vlastně není co jiného dělat, se náhodně seznámení vesmířani přece jen mění a rozšiřují si obzory v nazírání na chápání galaxie.
Řekl bych, že he to takové poklidné zakončení série. Komu se líbily předchozí díly série užije si i tento, ikdyž není plný akce a dechberoucích okamžiků. A myslím si, že ukončení série zvolila autorka v ten pravý okamžik a budu se jen těšit a doufat, že příští kniha, či série bude také tak skvělá ;)
Já tu Chambersku prostě zbožňuju! Málokteré sci-fi, ve kterém vystupuje vlastně jen banda emzáků, dokáže být tak lidské. Teda... pokud by slovo lidské mělo jiný význam, žejo.
Zkrátka Becky Chambers vás pohladí po duši, vrátí vám víru v lidství a naději, že to s naším světem (ve smyslu vesmíru) nejde všechno totálně do kopru. A já asi opláču, že série Poutníci v tomhle jednom zapadlém koutě galaxie končí.
Jestli čekáte sci-fi natřískanou dějem, tak tuhle knihu ani neotvírejte... Ale předpokládám, že pokud jste se v Poutnících dostali až sem, tak asi stejně nic takového nečekáte, protože Becky je prostě Becky. A nevím, jak to dělá, ale zase (už popáté!) mě dostala.
Tento díl je rozhodně nejméně "dějový". Zkrátka jen sledujeme velmi pestrou skupinu postav, které jsou v důsledku určitých okolností nuceny společně setrvat na jednom místě, a tak samozřejmě vedou rozhovory. O sobě, o životě... A my jejich prostřednictvím zase o něco více poznáváme svět a rasy, které autorka stvořila. A je to neskutečně krásný a fascinující zážitek, jako byste se dívali na nějaký dokument o přírodě.
V knize lze nalézt obrovské množství podnětů k zamyšlení, ale jsou podané tak nenásilně, že je jen na vás, jestli se rozhodnete o nich přemýšlet, nebo ne.
Jsem okouzlená a potřebuju víc.
Mám Becky Chambersovou velmi ráda, především proto, že je prostě jiná. Že kašle na pravidla a píše tak, jak to cítí. Že dokáže napsat sci-fi bez jediného výstřelu.
Ovšem i přesto musím přiznat, že tentokrát jsem měla co dělat, abych další Poutníky dočetla. To, že mimozemské rasy stejně musí být dostatečně antropomorfní, aby si o nich člověk mohl číst, s tím už jsem se tak nějak smířila. Ale že to tentokrát bude velká nuda, to jsem tak úplně nečekala...
Tato sci-fi série je naprosto jedinečná. Dlouho jsem přemýšlela, jak bych ji popsala, nakonec jsem ale došla k jednoslovnému výsledku - krásná. Tato série je prostě krásná.
Autorovy další knížky
2017 | Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetu |
2018 | Dvě místa na slunci |
2019 | Zpráva o životě vesmířanů |
2021 | S pokorou a nadějí |
2022 | Žalm pro divostrojné |
Představte si partu cizinců z různých koutů světa, kteří uvázli na malém letišti. A teď to překlopte do skupiny vesmířanů a máte příběh této knihy. Veskrze přívětivý, plynule ubíhající a najednou je konec. A já se těším, co bude příště.