Povídky
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216038/bmid_povidky-3dS-216038.png
4
875
875
První kniha povídek Zdeňka Svěráka. Jednotlivé příběhy autor líčí s laskavostí, hravostí a jemným inteligentním humorem. Kniha své čtenáře potěší, neboť kdokoli z nás se mohl někdy v životě dostat do stejné situace jako její hrdinové. Věřte, že jejich osudy Vám budou natolik blízké, že se k povídkám budete rádi vracet a kniha Vám bude mít stále co dát.... celý text
Přidat komentář
Příjemné počtení na jedno odpoledne. Povídky jsou milé, některé mě bavily více, jiné méně přesto jsem v konečném důsledku s volbou knihy spokojená.
Inteligentní laskavý humor pana Svěráka mám ráda. Z povídek mě nejvíc pobavila Ivanka a Lenin. Povedená je i Horká neděle. To je typický malér ze života a nepobaví pouze ty, kterým se něco podobného stalo... :-).
Povídky jsou pohodová a úsměvná četba, pohlazení po duši.
Krásné povídky. Nejvíc mě pobavila povídka Ruslan a Ludmila. Děkuji čtenářské výzvě, díky níž jsem po knize sáhla.
Hezké povídky s překvapivým zakončením, coz je dělá ještě atraktivnějšími. Asi jen jedna mě nebavila pro zdlouhavý popis. Mám ráda styl a humor pana Svěráka.
Možná vzhledem k tomu, že jsem už starší osoba, Svěrákův styl mi přijde naprosto v pořádku. Laskavý, bystrý humor, který dokazuje, že autor je znalcem lidské povahy. A to především té obyčejné, české, dojemné i trapné. Povídky jsem si přečetla s chutí v noci, když jsem nemohla spát.
Zdeňka Svěráka mám moc ráda - miluju jeho filmy a jeho humor. Ke knížce jsem se dostala díky vyzve, ale protoze nejsem zrovna vášnivý čtenář povídek, četla jsem spíš z "povinnosti". Každopádně některé povídky zaujaly více, některé ale nudily.
Krásná čeština, milé, příjemné počteníčko. Zcela se shoduji s komentářem kap66, takže není nic, co bych jiného mohla napsat.
Zdeněk Svěrák je můj ČLOVĚK. Do tohoto označení se vejde především scénárista, autor všeho s Járou Cimrmanem a - protože ho neznám osobně - člověk prezentující v médiích své názory, které vždy ladily s mými. Jeho povídky mě tedy nemohly zklamat nějak zásadně. Jsou to jen drobty, ale takové, které zůstanou po ukrojení bábovky - stojí za to je sezobnout, chutnají pořád sladce.
Vystupují v nich zvláštní lidé: nadaní či vtipní či svérázní či vášniví,... Některé povídky mi tím připomněly Nepilovy, s nimiž se shodují i v humoru a - co se dá dělat, jiné slovo není výstižnější - laskavosti v pohledu na lidské slabosti, jejichž nositelem, ať chceme či ne, je i Zdeněk Svěrák.
Věděl jsem, co kupuji, nečekal jsem žádné zvláštní překvapení. A i přesto skutečnost předčila mé očekávání.
Poetické čtení, a přesto hluboce lidské. Někdy autor čtenáře donutí k úsměvu a občas má tendenci vyždímat z něj alespoň malou slzičku. A velmi často obojí naráz.
Svěrákův styl mám ráda, je to takový návrat ke kořenům krásné češtiny. Povídky jsou milé, občas smutné, občas veselé. Každopádně se čtou pěkně, pro deštivé odpoledne je tato kniha jako dělaná :))
Knihu jsem dostala jako dárek k narozeninám, mela jsem velká očekávání (to přiznám bez mučení). Protože pokud si vemu hry a projev pana Svěráka, vždy se mi velmi dobře poslouchá.
Kniha naopak je pro mě i přes krátkost povídek dost nečtivá. Nejlepší je pro bezkonkurenčně Vltava a Natáčecí den (která ani není pro knihu původní).
Velká škoda, nicméně to s panem Svěrákem nevzdávám!
Mám ráda jeho humor a velmi mě baví čeština, kterou používá. Povídky jsem si vyloženě užila.
Nevím proč, ale nejpozději v polovině každé Svěrákovy povídky už vím, jak dopadne. Opravdu se mi líbila snad jen jedna. Takové nějaké moc retro. Stylem psaní i popisem vztahů ženy a muže takové spíše televizně- bakalářské.
Ani jsem nečekala, že se mi budou Svěrákovy povídky tolik líbit. Četla jsem je hlavně kvůli výzvě, ale asi si přečtu další. Povídky byly krátké, ale výstižné, vtipné, objevovala se zde ironie, černý humor i lechtivé situace, které ovšem byly podány tak sofistikovaně, že to ani nevyústilo v "porno", jak to v současné literatuře bývá oblibou. Dále se mi na knížce hodně líbil Svěrákův otisk, autor znalý mateřského jazyka i hudby si se svými obory opravdu pohrál a vymazlil se s nimi k dokonalosti. Autor sice dává průchod čtenářově fantazii, ale trošku mi tam vadí nevymezená hranice mezi dobou, ve které se děj odehrává. Jedna povídka je z doby před revolucí, další těsně po a u jiné se můžeme jen domnívat. I když takováto nejasnost alespoň přinutí člověka při čtení přemýšlet.
Ač mám Svěráka ráda, tohle mě nebavilo. Po knize jsem sáhla kvůli výzvě 2018 a úplně nechápu jak mohla dostat cenu čtenářů Magnesia Litera. Lepší určitě byly ty povídky, kde samotný Svěrák nevystupuje, ale i tak se mi z celé knížky líbil snad jen příběh skladatele a jeho svérázného řidiče, jinak mi to přišlo jako přehled toho, kdo se kde s kým vyspal a neměl...za mě tedy ne.
Myslím, že při čtení těchto povídek budete už od prvního otevření knihy ovlivněni samotnou (ne)oblíbeností pana Svěráka. Pro mě je to nesmírně inteligentní a vzdělaný člověk na správném místě - jen málokdo umí tak úžasně prodat své vědomosti a myšlenky publiku, o neotřelém a laskavém humoru nemluvě. Povídky jsem již otevírala s úsměvem na rtech a s pocitem naprosté spokojenosti ji po přečtení zase zavřela. Milé, vlídné a zábavné...pro odpočinkové čtení jednoznačně nejlepší volba - doporučuji.
"Povídka je záhon, román je pole. Vždycky jsem věděl, že pole neobdělám..." :-)
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Bonboniéra příběhů ze života, kterou můžeme , na rozdíl od té s čokoládovými bonbóny, otevřít třeba ráno při cestě do práce a mlsat, mlsat a mlsat ...