Čtyři po půlnoci I. - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399259/bmid_ctyri-po-pulnoci-i-casozrouti-skryt-jOL-399259.jpg
4
947
947
V Americe vyšla kniha Čtyři po půlnoci (obsahující čtyři novely – Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny, Sluneční pes) jako celek. České vydání je rozděleno do dvou dílů po dvou novelách. V Časožroutech zmizí při záhadném letu většina cestujících, ve Skrytém oknu do skryté zahrady vtrhne do života osamělého literáta podivný cizinec, který možná existuje jen ve spisovatelových představách…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2017
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Four Past Midnight, 1990
více info...
Přidat komentář
Jsem trochu rozpačitá, King je pravděpodobně můj nejoblíbenější autor a zatím se mi nelíbily jen dvě knihy (přičemž to znamená že jsou stále dobré). Tyhle dvě povídky ale ve mně nevzbudily ty typické pocity, které zažívám, když Kinga čtu. Možná jsem na knihu nebyla správně naladěná. Časožrouti byly určitě lepší. Vlastně mě povídka bavila, co mě bavilo bylo i to, že nevysvětlitelné jevy vysvětloval spisovatel detektivek :)) A taky ten strašne nesympatický pan Toomy. Trochu mi tam ale chyběl ten Kingovský vibe, takže objektivně 5, subjektivně 4 hvězdičky. Skryté okno je vlastně fajn a asi ještě víc muselo být v tech 80. letech, ale tohle téma již bylo zpracováno od té doby vícekrát a bohužel, i když jsem o povídce dopředu nic nevěděla, docela průhledné, takže jsem jen celou dobu cekala na očekávané rozuzlení- 3 hvězdičky. Suma sumárum objektivně 4 hvězdičky, ale momentálně mi to nesedlo a musím dát 3. Třeba se ke knize jednou vrátím a přehodnotím.
--Časožrouti: Vynikající povídka, která by klidně vydala i na malou samostatnou knížečku. Poklidný začátek dobře navnadí a děj poměrně záhy nabere parádní tempo, které vydrží bez jediného škobrtnutí až do samotného konce. Líbila se mi tématika prostředí letadla a mystérium taktéž nemělo chybu. Za zmínku rozhodně stojí pestrá skupina postav, jejich dynamika a opět výborné dialogy podpořené naprosto vynikajícím vypravěčských rukopisem mistra Kinga. Neoznačil bych to přímo za horor, nýbrž za velice solidní thriller - což mi vůbec nevadilo. Jedinou drobnou výtku bych směřoval k ukončení příběhu (možná SPOILER) - poněkud infantilní, jemuž by na můj vkus slušel nějaký háček který by zmrazil úsměv ;D. Nebo tam byl a já ho přehlédl? xD
--Skryté okno do skryté zahrady: Tenhle typ příběhů jsem měl vždycky rád. Když jsem byl tak nějak v tom školním věku, považoval jsem je dokonce za výsostně geniální. Dnes už podobné postupy považuji spíše za laciné a berličkovité. Ne každý autor totiž umí podobnou látku zpracovat kvalitně, ať už na poli knihy nebo filmu. Mistr King zde ale dokazuje, že je vskutku něco extra. První zhruba polovinu povídky nechá čtenáře tančit kolem různých a vždy zajímavých teorií. V té druhé už se ovšem smyčka kolem krku povážlivě utahuje a prostoru pro úvahy ubývá. Tehdy začaly mé obavy aby pro mě příběh nerozbředl, ale naštěstí k tomu nedošlo. I přesto že se již moc velkých překvapení nekonalo, vše nabíralo úžasné obrátky. Napětí se dalo krájet šroubovákem a zakončení bylo velice povedené :D.
-Když to celkově shrnu, byl jsem velice spokojen. Drobné výtky zážitek nezkazily a jelikož se tato první polovina (u nás původně dvoudílné) sbírky četla takřka jedním dechem, nemám důvod nedat plné hodnocení. Předmluvy jsem si přečetl až po dočtení povídek a na druhou knihu se vrhnu s radostí! x)
Stephen King patrí v mojom pomyselnom rebríčku k z najzásadnejších autorom v mojom živote preto, lebo vďaka nemu - vďaka jeho dielam - som sa začal viac zaujímať o literatúru ako takú. Oslovil ma v rannej puberte a odvtedy som sa už literatúry nezbavil. K prvému zväzku Štyri po polnoci som sa dostal až teraz, skoro po 20tich rokoch. Jedinú skúsenosť s príbehmi v tomto diele som mal prostredníctvom televízneho spracovania Langolierov (1995), a ten som svojho času bral celkom pozitívne na to, že išlo o lacnejšie televízne spracovanie.
V tomto zväzku sa nachádzajú dve novely - prvá sú Langolieri: Ide o science fiction v ktorom sú ústrednou témou anomálie času a priestoru, pokus pochopiť jej zákonitosti - ktoré sa porušili - a cestovanie v ňom. Bavila ma na tom celom hlavne atmosféra, ktorá je veľmi podobná iným Kingovým dielam, ktoré sa zaoberajú porušovaniami zákonov času a priestoru. Postavy ma - ako vo väčšine jeho diel - bavili viac než dosť, akurát mi chovanie postáv neprišlo úplne reálne a to ma celkom odrádzalo od čítania.
Druhá novela Tajné okno, tajná záhrada ma bavila viac, vďaka psychologií, ktorú dokáže King tak jedinečne zachytiť, avšak pravudpovediac, príbeh bol na môj vkus priveľmi predvídateľný a mal som pocit, akoby som už od Kinga niečo podobné čítal. Ak by ste sa ma spýtali, že na čosa mi to podobalo? Čo mi to pripomínalo? Neviem či by som vedel adekvátne odpovedať - napadlo ma dielo Mysery, ale to vo svojej podstate nie je podobné natoľko aby som Tajné okno, tajná záhrada mohol nazvať plagiátom.
Mám z tohto záhadné pocity, možno až Déjá Vu, ale to nemení fakt, že u tohto autora mám rozhodne iných knižných favoritov.
SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY
Viděla jsem nejprve film z roku 2004 s výborným Johnny Deppem a ještě lepším Johnem Turturro, a ač jsem se na ČSFD v komentářích dočetla, že to je vlastně docela nuda, pro mě to tedy - sama večer doma - nuda rozhodně nebyla. Závěr s lopatou byl horor jak vyšitý, a já si začala říkat, že plánovaný nocleh na chalupě bez rodiny není zase až tak dobrý nápad...
Knihu jsem si vlastně půjčila právě kvůli filmu, povídka byla poněkud jiná, možná méně hororová, ale ta tajemná strašidelná atmosféra a tušení maléru, to tu samozřejmě bylo, jak to King tak dobře umí. Autorův příběh nutil oproti filmu víc k přemýšlení a motiv plagiátorství tu měl silnější význam než otázka nevěry. Závěr byl, což mě těší, méně jednoznačný. I když změněná pointa filmu měla i přes ten hrůzostrašný ráz taky něco do sebe.
ČASOŽROUTI
Přečteno jaksi nadplán, až po Skrytém oknu, proto uvádím obě povídky (spíš novelky) v opačném pořadí, než jsou uvedeny v knize.
Takový netypický King, sci-fi čtení, nebo možná i trochu fantasy, o nejprve běžném letu z Los Angeles do Bostonu, který se změní v let do opravdu děsivého světa, ve kterém byste se nechtěli ocitnout ani omylem…
Tak trochu mi připomnělo americké filmy o skupince lidí, kteří se neznají, a nějaké katastrofické okolnosti je donutí spolupracovat a za společného úsilí i vzájemných střetů se probojovávají do bezpečí (co třeba takové Dobrodružství Poseidonu?, ale ono jich bylo víc...).
Chce to trochu fantazie a představivosti a... sakra, tak si říkám, kdyže to vlastně někam poletím...?
Obě Kingovy novelky jsou povedené, obě bavily i děsily, o něco víc se mi přece jen líbilo Skryté okno.
Taky bych se místo čtyř po půlnoci spokojil se dvěmi v jedné knize. Jenže ta správná kombinace (Časožrouti + Policajt) bohužel nevyšla.
Dodatečný komentář ke druhé části knihy: Skryté okno...
Námět, ačkoliv perfektně zpracovaný, byl podle mého použit již víckrát předtím.
Příběh jako takový, překlad, vše OK. Děj je ovšem tak roztažený, nechci říct nudný, že tentokrát Kingovu reputaci nezachrání ani nádech tajemna a několik podivných událostí. Snad to trochu spraví jen konec, kde se dozvíme... vo co go.
Nezavrhuji, ani nedoporučuji. Být kratší o polovinu, mělo by to grády.
Nebudu ale snižovat celkové hodnocení knihy, časožrouti by se na mě možná naštvali... :-).
Když čtenářka ochoří, svět se proto nezboří... :-)
Tento veršík už jsem na DK použila, ale protože opět platí, proč ho nevyužít znovu... :-)
Úvodem přiznám, že komentář se týká novely Časožrouti. Skryté okno jsem teprve načala. Hodlám doplnit, až přečtu, ale teď, dokud dojmy z Č. uvízly v paměti, jdu na to.
Jo, King je prostě King, a za to, jak jsem se mu dlouho vyhýbala ze strachu z hororů, mám odříkaného chleba dost velký krajíc, protože on je autor jemuž nelze odolat. Má tak velký záběr... že na něj má málokdo.
Seš dobrej, Králi!
V časožroutech, ač je tu neustále přítomno dusivé napětí, které s přibývajícími stránkami čím dál víc graduje, jde především o lidi a vztahy mezi nimi. To je to Kingovo umění, jeho parketa! Dokáže svým postavám dát tolik života, třeba s použitím jen pár informací z minulosti, plus popis jejich chování přímo v ději, že nelze než si to jen užívat a zírat.
Ve všech oněch několika jeho přečtených knihách (do "pravých" hororů nepůjdu ani omylem) jsem vypozorovala bystrým čtenářským okem to samé - svým postavám úderem do klávesnice vdechuje život... Takový americký kouzelník...
Pobavila jsem se a byla jsem napnutá jak šráky. Ale je to opravdu čtení, které vzbuzuje takové ty zvláštní pocity, tísnivé obavy, jak to bude dál, o co tam vlastně kráčí...
Prostě, časožrouti na mě zaútočili, napadli mě a chtěli mě úplně zrušit... Páni, co to tady pronáším za nesmysly! Zaútočily na mě viry, nemilosrdné potvory, s úmyslem odeslat mě ne do jiné dimenze, než asi přímo pod zem!
Nedám se a nenechám se zdeptat! I když, až na to, že aspoň můžu číst, jinak nemám vůli k ničemu. A aby mě zubaté příšerky vskutku nesežraly, což je v zavirovaných snech dost možné, prokládala jsem pochmurné příhody hrstky cestujících v letadle letícím do neznáma, čtením úplně jiné a podstatně veselejší knížky.
Ale King je Král a vo tým žádná! :-)
Tohle mě bavilo oboje. Časožrouti o něco víc, protože jsem je kdysi viděl v televizi a hodně mě to tehdy bralo. I Skryté okno jsem viděl dřív na plátně, ale přece jen mě knižně bavilo o ždibíček míň. Nicméně tady je to za plnou.
Tohle mě bavilo,hlavně pak Časožrouti. 58 přečtená " Kingovka" nezklamala. 70%.
Povídka se četla dobře, co oceňuji na jakékoliv tvorbě Kinga je to, že nám autor dává nahlédnout do psychologie postav, do jejich dětství, předchozího života. Je pak lépe pochopitelné jejich jednání a chápeme, proč se rozhodují určitým způsobem. To je nejspíš to, co mi mnohdy u jiných knih chybí.
Přečetla jsem pouze Časožrouty a myslím, že to nebylo špatné. Pak jsem si pustila filmové zpracování a musím říci, že tam jsem bála více než u knížky, ale hlavně mě zajímalo jak budou vypadat ty příšerky :-) Knížka je pro mě vždycky lepší než film.
Dnes jsem dočetla tuto povídkovou knihu a zrovna nadšená jsem z ní nebyla.
ČASOŽROUTI- ze začátku jsem si říkala co je to za blbost, ale pak me to chytlo a opravdu se me povídka libila hlave ten nápad je skvelej. Až jsem si chvilemi říkala že nikdy nepoletim letadlem.
SKRYTÉ OKNO- to me Teda vůbec, ale vůbec nebavilo. Až jsem v knížce I přeskakovala a dočetla jen konec. Ale na film se rada podivam treba me bude bavit vic než kniha.
Přiznávám, že s touto povídkovou knihou jsem měla celkem problém. Vůbec jsem neměla chuť vzít knihu znova do ruky a začíst se do příběhů.
Povídka "Časožrouti" vypráví příběh o letu, při kterém většina pasažérů zmizí a ti, co zůstanou, se musí vypořádat s tím, že se ocitli ve světě, který je tomu našemu sice podobný, ale přesto tu něco nehraje. King se zde zabývá cestování časem a co se děje s naší skutečností jen pár desítek minut potom, co uplyne. Za mne je tato povídka tak na 3,5 hvězdy.
"Skryté okno do skryté zahrady" pojednává o spisovateli Mortovi , kterého navštíví tajemný cizinec a nařkne ho, že mu ukradl povídku. Mort se pak všemožně snaží dokázat, že je to lež. A vůbec si neuvědomuje, že vše kolem něj není takové, jak se to v jeho hlavě jeví. Tato povídka mi dala dost zabrat. Popravdě moc nemusím Kingova díla, kde se až extrémně babrá v lidském myšlení (např. Geraldova hra). A tady to byla vlastně celá zápletka příběhu. Co se děje ve spisovatelově hlavě a co je vlastně skutečnost. Proto dávám 3 hvězdy.
Jedna ze "starších" Kingovek, které jsem ještě nečetl. Obě novely jsem však viděl dříve ve filmovém zpracování a ač jsou tedy obě literární předlohy lepší, než filmové adaptace, kvalitativně jsou na tom stejně. ČASOŽROUTI jsou mnohem slabší a nezáživnější než SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY. Č na mě působí jako rychlé zpracování náhlého nápadu "lidi přistanou letadlem na podivném místě", chybí mi tam hlubší ponor a zápletka. Postavy až čítankové, byť charakterově pestré. Ač má několik zářivějších částí, je to přesně ten typ příběhu, po jehož dočtení si řeknu jen: "A co jako?" SODSZ je ukázkovým psychologickým horrorovým thrillerem s dobrou a napínavou atmosférou (kterou filmová adaptace ani navzdory zajímavému obsazení nedokázala vystihnout), fungující i při, již trochu pozapomenuté, znalosti filmového zpracování. Ponor do nitra, notabene spisovatele, King umí. ČASOŽROUTI (1,5*), SKRYTÉ OKNO DO SKRYTÉ ZAHRADY (3,5*)
Po dlouhé době jsem se pustila do čtení knih pana spisovatele Kinga. Musím uznat, že styl psaní byl opět čtivý a napínavý. Jenže se najde i nějaké to ,,ALE". Něco mi tam chybělo u obou novel. Proto hodnotím 3,5 *.
U novely Skryté okno do skryté zahrady jsem měla takový pocit deja vu. Jako bych to už někdy četla. Nedalo mi to a musela jsem si to vyhledat. Podle této povídky byl natočen film s Johnny Deppem v roce 2004 - jmenoval se Tajemné okno. Bohužel jsem viděla film dříve, a proto jsem si asi úplně neužila samotnou četbu novely. Film mě připravil o všechna překvapení....
King umí psát a umí dobře popsat chování lidí v mezní situaci, takže ani moc nevadí, že se tak trochu opakuje a Časožrouti jsou jakýmsi klonem Mlhy. Skryté okno je dobrá psychárna, asi si konečně dám i film.
Část díla
Časožrouti / Langolieri
1990
Skryté okno do skryté zahrady / Tajné okno, tajná záhrada
1990
Autorovy další knížky
| 1994 | Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
(SPOILER) ČASOŽROUTI: Kdyby v jiné dimenzi nebyli zrovna časožrouti (asi to měly být zmaterializované představy?), ale trochu jiný svět než ze kterého přiletěli, dala bych 5 star. I tak oceňuju, že se King nebojí zabít hlavní postavy.
SKRYTÉ OKNO: pořád mi v hlavě vyskakoval Johny Depp jako hlavní postava :-). Tentokrát mi ale přišel film lepší než knižní předloha, víc jsem se u něho bála a i ten konec byl tak nějak šmrncovnější.