Čtyři po půlnoci I. - Časožrouti / Skryté okno do skryté zahrady přehled

04.06.2024

--Časožrouti: Vynikající povídka, která by klidně vydala i na malou samostatnou knížečku. Poklidný začátek dobře navnadí a děj poměrně záhy nabere parádní tempo, které vydrží bez jediného škobrtnutí až do samotného konce. Líbila se mi tématika prostředí letadla a mystérium taktéž nemělo chybu. Za zmínku rozhodně stojí pestrá skupina postav, jejich dynamika a opět výborné dialogy podpořené naprosto vynikajícím vypravěčských rukopisem mistra Kinga. Neoznačil bych to přímo za horor, nýbrž za velice solidní thriller - což mi vůbec nevadilo. Jedinou drobnou výtku bych směřoval k ukončení příběhu (možná SPOILER) - poněkud infantilní, jemuž by na můj vkus slušel nějaký háček který by zmrazil úsměv ;D. Nebo tam byl a já ho přehlédl? xD
--Skryté okno do skryté zahrady: Tenhle typ příběhů jsem měl vždycky rád. Když jsem byl tak nějak v tom školním věku, považoval jsem je dokonce za výsostně geniální. Dnes už podobné postupy považuji spíše za laciné a berličkovité. Ne každý autor totiž umí podobnou látku zpracovat kvalitně, ať už na poli knihy nebo filmu. Mistr King zde ale dokazuje, že je vskutku něco extra. První zhruba polovinu povídky nechá čtenáře tančit kolem různých a vždy zajímavých teorií. V té druhé už se ovšem smyčka kolem krku povážlivě utahuje a prostoru pro úvahy ubývá. Tehdy začaly mé obavy aby pro mě příběh nerozbředl, ale naštěstí k tomu nedošlo. I přesto že se již moc velkých překvapení nekonalo, vše nabíralo úžasné obrátky. Napětí se dalo krájet šroubovákem a zakončení bylo velice povedené :D.
-Když to celkově shrnu, byl jsem velice spokojen. Drobné výtky zážitek nezkazily a jelikož se tato první polovina (u nás původně dvoudílné) sbírky četla takřka jedním dechem, nemám důvod nedat plné hodnocení. Předmluvy jsem si přečetl až po dočtení povídek a na druhou knihu se vrhnu s radostí! x)

06.04.2024

Stephen King patrí v mojom pomyselnom rebríčku k z najzásadnejších autorom v mojom živote preto, lebo vďaka nemu - vďaka jeho dielam - som sa začal viac zaujímať o literatúru ako takú. Oslovil ma v rannej puberte a odvtedy som sa už literatúry nezbavil. K prvému zväzku Štyri po polnoci som sa dostal až teraz, skoro po 20tich rokoch. Jedinú skúsenosť s príbehmi v tomto diele som mal prostredníctvom televízneho spracovania Langolierov (1995), a ten som svojho času bral celkom pozitívne na to, že išlo o lacnejšie televízne spracovanie.

V tomto zväzku sa nachádzajú dve novely - prvá sú Langolieri: Ide o science fiction v ktorom sú ústrednou témou anomálie času a priestoru, pokus pochopiť jej zákonitosti - ktoré sa porušili - a cestovanie v ňom. Bavila ma na tom celom hlavne atmosféra, ktorá je veľmi podobná iným Kingovým dielam, ktoré sa zaoberajú porušovaniami zákonov času a priestoru. Postavy ma - ako vo väčšine jeho diel - bavili viac než dosť, akurát mi chovanie postáv neprišlo úplne reálne a to ma celkom odrádzalo od čítania.

Druhá novela Tajné okno, tajná záhrada ma bavila viac, vďaka psychologií, ktorú dokáže King tak jedinečne zachytiť, avšak pravudpovediac, príbeh bol na môj vkus priveľmi predvídateľný a mal som pocit, akoby som už od Kinga niečo podobné čítal. Ak by ste sa ma spýtali, že na čosa mi to podobalo? Čo mi to pripomínalo? Neviem či by som vedel adekvátne odpovedať - napadlo ma dielo Mysery, ale to vo svojej podstate nie je podobné natoľko aby som Tajné okno, tajná záhrada mohol nazvať plagiátom.

Mám z tohto záhadné pocity, možno až Déjá Vu, ale to nemení fakt, že u tohto autora mám rozhodne iných knižných favoritov.