Povídky otce Browna / Paradoxy pana Ponda

17.07.2024

K Povídkám otce Browna jsem se již vyjádřil v samostatném komentáři. Zde bych rád vyzvedl hodnotu "Paradoxů pana Ponda" ve významném detailu z poslední povídky. Kapitán Gahagan zde mění způsob a nasměrování svého života poté co si uvědomil, že byl zařazen do jisté skupiny lidí. Blíže neprozradím, čtěte, stojí to za to.

19.07.2019

„„Zločin,” řekl kněz pomalu, „je umělecké dílo jako každé jiné. Netvařte se překvapeně … každé umělecké dílo, andělské nebo ďábelské, má jedno poznávací znamení - totiž jeho podstata je prostá, i když je provedení sebesložitější.“

A pak, „každý paradox je vlastně skrytým příběhem“, jak říká G. K. Chesterton.

Tak tohle pro mě to byla taková lahůdka :-) … sledovat otce Browna, jak „nabývá převahu rozumová část jeho bytosti (ať už to byla část moudřejší či nikoliv)“ :-) ... odhrnovat všechny ty rafinovaně nařasené závoje, halící prostá fakta … a rozkrývat tak skryté …

„každý chytrý zločin je (totiž) nakonec založen na jednom docela prostém faktu - faktu, který sám o sobě není vůbec záhadný. Záhadnost je jenom závoj, kterým se halí, aby od sebe odvedl pozornost. Celá tato rozsáhlá, rafinovaná a (při normálním průběhu) velmi výnosná krádež byla zbudována na tom prostém faktu … Ostatek byla komedie, a musím říci, že komedie mistrovská.”

S použitím slova „rozkrývat“ jsem se možná trochu přecenila … asi by se spíš hodilo „poodkrývat“, otec Brown je totiž „mazanější než všichni čerti“, jak se o něm obdivně vyjádřil jistý gentleman, … a i já bych dala, stejně jako on, nevím co, za to, abych se dozvěděla … všechno to, co je za příběhem ...

“Promiňte,” řekl kněz neoblomně. “tady příběh končí.”
“A to zajímavé začíná.” zamumlal Pound. Ten jeho trik jsem myslím pochopil. Škoda že ten váš mi zůstal záhadou.”

Jenže mám smůlu … své originální a osobité know-how si otec Brown drží :-) … myslím tim, to, co se děje uvnitř, jak by řekl jiný neméně bystrý gentleman na poli detektivním, pan Poirot, té "šedé kůry mozkové" :-) …

„No, řekl s úsměvem, „přirozeně vám nemohu prozradit totožnost ani osudy toho muže. Ale nevím, proč bych vám nemohl povědět pouhá vnější fakta, která jsem zjistil sám od sebe.”

Co se týče otce Browna, spokojím se úplně se vším … s každým objeveným střípkem holé skutečnosti :-).

PS: Několik takových střípků vlastních „poznatků“ se pokusím "přilepit" ještě k některým jednotlivým povídkám – v sekci povídky.

07.07.2019

K četbě mě přivedl můj oblíbený seriál a v některých povídkách jsem našla i původní předlohu, třebaže byla mnohdy značně přepracována a dokonce měla i jiné rozuzlení. Bavily mě zápletky, které byly zajímavé, nápadité a většinou originální, bavily mě popisy scény i lidí, které byly psány bohatým výstižným jazykem a s osobitým humorem. Někdy se ovšem nechal autor unést, a pak jsem se ztrácela v záplavě vcelku nudného a zbytečného textu.

29.02.2016

Po zhlédnutí televizního seriálu Otec Brown jsem se rozhodla pro jeho knižní podobu. A tak jsem objevila Chestertona...
Nemotorný, ošumělý páter Brown řeší složité zápletky a překvapivě a jednoduše odhalí každou záhadu či tajemství.
Povídky jsou vtipné a zábavné a rozhodně se u nich čtenář nenudí.