Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Odkud vyvěrá zlo? Umrzlá dívka s židovskou hvězdou a křivdy, které Šumava nezapomíná. Hrůzný nález těla studentky vimperského gymnázia, které jako by ze svého nitra vyvrhly samy šumavské kopce, otřese obyvateli vesniček poblíž bývalého pohraničního pásma. Mrtvá dívka ustrojená do židovského mundúru se stává nejen tučným soustem pro bulvární novináře, ale především novou příležitostí pro stárnoucího policejního vyšetřovatele. Zatímco u něj se rodí naděje na nápravu pošramocené pověsti a získání uznání od kolegů i nejbližších, v místních se začínají probouzet dávné křivdy. S každým dalším posunem ve vyšetřování se příběh mrtvé dívky stále víc proplétá s pátráním po skutečném účelu dodnes zamlčovaného koncentračního tábora Prameny Vltavy. Dívčino pruhované pyžamo jako by plnou silou znovu vracelo nikdy neobjasněné osudy vězněných sovětských zajatců a tajemství Hitlerovy utajované fabriky pod Stolovou horou do přítomnosti. Jak moc ale vražda dívky s minulostí Pramenů Vltavy souvisí? A jaká další tajemství vydají šumavské kopce?... celý text
Přidat komentář
Zajímavé téma, ponurá a depresivní atmosféra, tajemná, až mystická krajina, žádná mně sympatická postava, velice mizerná práce kriminálky (snad i Policie Modrava pracuje profesionálněji) , překombinovaný závěr. A vůbec nechápu, proč je do příběhu zakomponován případ Kramného. To mně přijde jako velký úlet.
Autorka je bezesporu talentovaná, takže dám šanci její další knize.
Dost jsem se v ději knihy ztrácela. Ale dočetla jsem, nakonec fakt dobře zpracovaný děj.
Tohle je těžké hodnotit, větší půlka knihy byla pro mě zmatek, vůbec jsem nevěděla co čtu, o kom čtu, nevzdala jsem to a konec to napravil a bylo v něm tolik překvapení, že stálo za to knihu dočíst.
“Jedna pravda v kraji s tak bolavou minulostí, jako má Šumava, prostě existovat nemůže. Na každou chalupu jsou tam obvykle pravdy hned tři. Vyhnaní Češi, vysídlení Němci, novousedlíci…
Šumava, pohraničí, kraj který pamatuje.
Jako čtenář máš rád osvětlení tmavých části historie, když ty rešerše někdo udělá za tebe a obalí ti to do příběhu, že jo?
A pak je tu Petra Klabouchová, která není jedna z českých spisovatelek, které ti to zaoblí nebo naopak přehnaně žene do extrému se snahou šokovat.
Ona jen z pozice rodáka prostě vystaví tyto skutečnosti, poskládá je před tebe, nesoudí a ještě zvolí vypravěče s rázným přednesem, který si nebere servítky. A je na tobě přebrat si to nebo pídit dál.
Každý kraj má něco, na co chce zapomenout. Tady ta černá skříňka obsahuje věci, které mozek nechápe, hrůza se hromadí a ve výsledku máš největší tendence děkovat autorce za nadhled, který do tebe vložila.
Za perspektivu obou stran, za volby, které je težké soudit desítky let později z luxusu demokracie.
Do látky, kterou píše se ponoří, není to text který klouže po povrchu, ale jde do hloubky.
Prameny Vltavy jsou detektivka odehrávající se v současnosti s nezbytnými skoky do dob minulých. Příběh je fabulovaný, ale syrové informace o koncentračním táboru Prameny Vltavy dlouho nevymažeš z hlavy.
Konec mě dostal a tleskám, sedlo to do celkového vyznění příběhu krásně. Úplně mi to vyrazilo dech a jdu hned na novinku autorky -
Ignis fatuus.
Zmatené, přeskakování v ději, ztrácela jsem se v postavách. Téma a námět super, ale špatně se to čte. Navíc jsem ani nevěděla ze začátku, jestli už je konec kapitoly nebo pokračuje dál... dlouho jsem nečetla něco tak zmateného.
Naprosto úžasná kniha. Historická fakta se prolínají se současností, smutek s napětím. Začátek je napínavá detektivka, postupně se odkrývají detaily minulosti, které naprosto zásadním způsobem ovlivňují i přítomnost.
Knihy Petry Klabouchové jsou psány nádherným jazykem, líbí se mi čím dál víc.
Tohle bylo výborné. Líbí se mi, že se dá z mnohokrát opakovaného tématu a období ještě pořád vytřískat něco nového a neotřelého. Psáno jako detektivka, takže klasická zápletka, která podněcuje čtenáře k dalšímu a dalšímu čtení. Zajímavě podáno více postavami, neočekávané vyústění a zajímavé prolínání do generačního osudu a msty.
Za mě skvělá a velice poutavě zpracovaná zápletka. Čtenář musí mít na paměti, že se jedná o detektivní román a ne o literaturu faktu, i když některé údaje v knize se na pravdě zakládají. Knihu jsem doslova zhltla navzdory tomu, že mi některé souvislosti přišly trochu přitažené za vlasy. Každopádně kýžený efekt napětí a zvědavosti se u mě dostavil velmi brzy a trval až do finále tohoto pozoruhodného dramatického příběhu. Při čtení knihy jsem si několikrát řekla, že bych se do těchto míst vypravím na výlet.
Děj asi těžko uvěřitelný, že by se to mohlo stát ve skutečnosti. Začátek byl nic moc. Zas tak mě to nebavilo, ale od 200 stránky to mělo spád. Tady to chce se prokousat přes začátek a pak už to je jízda. U severní zdi bylo o 100 % lepší.
(SPOILER) Bylo to velmi pěkně vymyšleno, i na překvapivý závěr došlo, a když už si čtenář myslel, že ví, zjistí, že úplně kulové ví. Celá ta akce doktora Maresky mi přišla ve svém dokonalém naplánování a realizaci dost nereálná, konspirace s novinářem ohledně vraždy dítěte? Tak cynický nikdo být nemůže. Jinak moc zajímavé prostředím, stylem vyprávění i zpracováním. Komentující zde často uvádí, že prameny mají zajímavou historii, tak bych jen ráda uvedla, že na místě sice byl tábor pro zajatce, ale celý příběh knihy je vymyšlen.
Nevím proč, ale čekal jsem prvorepublikovou detektivku takže hned od začátku jsem byl zklamán. Do toho zvláštní styl psaní který mi neseděl a nutil mě se často v textu vracet. A navíc skákání v čase sem a tam... málem jsem knihu znechuceně odložil na neurčito.
S každou další stranou se ale můj odpor zmenšoval a s přečtením poslední strany musím uznat, že tohle bylo vážně hodně dobré a úplný závěr překvapivý. Moc rád bych tenhle příběh viděl i ve filmové formě.
Prameny Vltavy jsou velmi zajímavým místem a jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst knihu s příběhem, který se zde odehrává. Celkově je příběh dobře vymyšlený. I když mi nebyla sympatická ani jedna vystupující postava , kniha se četla dobře. Paní autorce se příběh povedl jak po detektivní stránce, tak i o životě v pohraničí se zajímavou historii.
No Páni. Skvělé počtení, konec mě trochu překvapil, hlavně převaděč/ka. Po dočtení jsem musela nakouknout co říká internet o oblasti (tábor Prameny Vltavy). Škoda, že už nejsou některá místa fyzicky označena.
Čekala jsem nějak víc, po přečtení U severní zdi jsem se na tuto knihu z oblíbených mist na Šumavě těšila. Možná proto nesdílím obecné nadšení, děj byl takový plytký. O podzemní továrně u Františkova vím, ale jediné co mi kniha dala, je touha opět na Šumavu vyrazit. Nijak nenadchla.
Úžasná kniha, když jsem jí dočetla na internetu jsem si musela o tom místě najít další články a rozhovory. Velmi čtivě napsané, autorce se tato kniha skutečně povedla.
Večer jsem dočetla a v noci se mi o tom zdálo. Jak ráda jsem se z toho snu probudila, ne jak Terezka... Když jsem vloni byla u Pramenů Vltavy, vůbec jsem netušila, jaká hrůzyplná historie je s tímto místem spojená. Před paní spisovatelkou smekám
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé vraždy Šumava detektivní a krimi romány tajemno česká literatura české detektivky a krimi pátrání v minulosti
Autorovy další knížky
2023 | U severní zdi |
2021 | Prameny Vltavy |
2024 | Ignis fatuus |
2020 | Anglická zahrada |
2019 | Podvod zlatého faraona |
Tak nevím, žádné nadšení.....Přečíst se to dalo, žádný zázrak. Možná trochu příliš
abmiciózní, velké oči paní spisovatelky, nevím...A jak psal kolega přede mnou:
co tam má pohledávat případ Kramného? Čekal jsem více....