Prasklina
Sharon J. Bolton
Glacioložka Felicity Lloydová se rozhodla přijmout práci na odlehlém ostrově Jižní Georgie, protože věří, že jedině tam bude v bezpečí. Prchá nejen před svou minulostí, ale především před mužem, kterého kdysi milovala. Jenomže Freddie Llyod ví, že se Felicity na ostrově skrývá. Právě vyšel z vězení, kde si odpykával trest za vraždu, a za každou cenu chce najít nejdůležitější ženu svého života. Klidně až na druhém konci světa. Na poslední lodi, která na ostrov míří před začátkem zimy, ale není jenom Freddie. Přijíždí i lékař Joe, který chce pomoci své bývalé pacientce. Brzy se ukáže, že Felicity není jediná, kdo bude potřebovat zachránit.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2021 , DominoOriginální název:
The Split, 2020
více info...
Přidat komentář
'Na ulici vás vždycky dostane smůla. Smůla, která vede ke špatným volbám, po kterých následuje prudký pád.'
V prvom rade ďakujem Palmknihám za darovanie tejto eknihy.
Už pred nejakou dobou som si všimla, že ak sa mojim obľúbeným užívateľom kniha nepáči, mne sa páči a naopak :)
'Prasklina' mi to opäť potvrdila. Neviem, či to je striedaním žánrov, ale mňa kniha hneď vtiahla a nedalo sa ju odložiť, aj keď bolo hneď na začiatku jasné, akým smerom sa to bude uberať a už aj anotácia čosi prezrádza.
Na schůdcích se objeví pár silných nohou oblečených v outdoorových kalhotách.
Mužský hlas pronese: "Myslím, že tu ještě nikdo není."
"To je mi fuk. Potřebuju už z týhle zatracený bárky vypadnout."
"No, to se párkrát málem podařilo," mužský hlas teď zní pobaveně, ale zároveň trochu unaveně.
Ani jeden z hlasů není Freddiemu povědomý.
"Proč jsme sem nemohli letět?" "Tys mohla. Já řidičák na koště nemám."
Tak já se připojuji k názoru mé knižní přítelkyně Mandlevest. Kniha mě nebavila. Autorčiny knihy mám ráda,ale toto opravdu nebylo to pravé ořechové. Škoda.60%.
Sharon J Bolton je moje oblíbena autorka thrillerů.
Tato kniha měla hutnou atmosféru, pomalejší vyprávění a víc psychologie, ale úplně mě to nezaujalo. Další knihy autorky se mi líbily víc.
Za mě to byl takový průměr. Docela neotřelé, ale nemělo to až takový spád, že by se člověk nemohl odtrhnout. Líbil se mi popis ledové krajiny.
Novější knihy od této autorky se mi natolik líbily, že jsem se rozhodla přečíst další od začátku, nejstarších.
Nicméně toto byla zrovna kniha, kterou jsem četla, přesto,že mě nebavila. Ztráta času, rozpolcení hlavní hrdinky.... 2*+
Jedna z nejlepších detektivek, co jsem poslední dobou četla. Neustále se něco dělo, děj se hýbal a hlavní hrdinka byla úžasná. Všechno do sebe zapadalo a výsledek byl dokonalý.
Nechápu, jak se kniha nemůže líbit. Zpočátku jsem se musela zorientovat a vžít do děje. Následně jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Napínavý příběh a hlavně šťastný konec, i když se mi nezdá, že ve skutečnosti by to bylo jen tak lehké.
Ach jo, tohle mi vůbec nesedlo. Knížku jsem odložila, že možná jen nemám náladu a vrátím se k ní později, ale nakonec ji vracím do knihovny nedočtenou, tudíž nehodnotím. Autorku mám moc ráda, ale mě ten příběh fakt nebavil a nechytnul natolik, abych se dočkala toho, že třeba v druhé polovině nabere spád. Škoda, někdy se to ,i u ověřeného autora, stane. Autorka ale zůstává mezi mými oblíbenými, o tom žádná:-)
Nůďo, i když pro milovníky psychologie by to mohlo být zajímavý. Za mě nejslabší kousek, co jsem od Bolton četla.
První část knihy o ničem, ale bylo mi líto knihu odložit. Vůbec jsem netušila kam to povede dál. V druhé části knihy konečně nějaký děj. Kniha celkem dobrá, ale na tuto autorku trochu slabá.
Tedy, vědět, že Felicity bude taková, asi bych se do četby nepustila. Očekávala jsem docela jinou hlavní postavu. Prostředí lákavé, glacioložka, pátrání v ledové pustině...jenomže tam to bohužel nezůstalo a návrat do Anglie mě proto příliš nenadchl. Podle mě si autorka docela práci usnadnila, když za většinou postav stálo něco docela jiného. A tak hodnotím průměrem, četlo se to snadno, ale stejně snadno se daly přeskakovat celé odstavce, aniž by to pochopení příběhu neublížilo.
Já se přiznám, že jsem se vůbec nezačetla, a přitom moje mamka knihu "zhltla" během nedělního dne.
Tato kniha, mi na rozdíl, od jiných knih autorky, vůbec nesedí.....
Napínavý příběh z prostředí mrazivé Jižní Georgie.
Felicity má problémy. Nepamatuje si svoje dětství, ale děsí ji pocit, že je sledována. Kvůli strachu se rozhodne odjet zkoumat ledovce, ale potřebuje potvrzení od psychologa Joea, že je v pořádku.
Zároveň v té době dojde v Cambridge k vraždám bezdomovkyň, které měly s Joeem v rámci jeho komunitní práce bližší vztah. Joe i Felicity brzy přijdou na to, že tady není v pořádku nic.
Zajímavé prostředí, děj má spád i myšlenku.
Už jsem měla přečteno více než sto stran a vůbec jsem se nemohla začíst, měla jsem pocit, jako bych stále četla úvod. Prostředí sice nevšední, ale vyprávění z pohledu více osob, hodně nejasné kdo je kdo a o co mu jde... Pak jsem si na to jakš-takš zvykla, ale vtom se najednou příběh přenesl na jiné místo, přibyly další postavy, takže znovu další začátek... Naštěstí postupně do sebe začaly zapadat určité střípky děje a kniha se pro mě stala čtivější. Někde kolem půlky už jsem se pořádně začetla, takže nakonec docela napínavé a zajímavé čtení. Zvrat na závěr sice žádný nepřišel, skutečný stav věcí se pozornému čtenáři vyjevoval tak nějak postupně, ale ke konci přijde dosti dramatická scéna, takže po dočtení jsem knihu odkládala s docela uspokojivým pocitem dobré četby.
Tak, knihu mám dočtenou, ale přiznám se, že úplně nevím, co s ní. Ne že by mě vyloženě nebavila, ale taky ne že by mě vyloženě bavila. Ale vezměme to popořádku.
Co se týče začátku knihy, bylo to celkem napínavé a prostředí, které Bolton zvolila, bylo úchvatné! Hned po pár stranách jel u mě Google naplno a já chtěla vědět všechno o tom dokonalém místě s názvem Jižní Georgie, o kterém jsem nevěděla zhola nic. Scéna v ledovcovém jezeře byla dechberoucí. Jaké bylo mé zklamání, když jsme se po pár stranách místo tohoto úchvatného ostrova kdesi uprostřed ničeho ocitli najednou zpět v Anglii a já zjistila, že tam strávíme většinu knihy! Ano, byla jsem vzteklá! Zpětně chápu, že takhle to mělo svůj význam, ale prostě Jižní Georgieeeee!! Události v Cambridge mi přišly hodně natahované, ale jisté napětí nepostrádaly. Má radost, když jsme se přesunuli v poslední části knihy opět na ostrov, byla nezměrná, ale kouzlo, které se objevilo na začátku, už se nějak nedostavilo. Samotné rozuzlení mě úplně neodzbrojilo a scéna na ledovci také ne, ale k nejhorším také nepatřila.
Inu, co teda s tím vším? Sharon J. Bolton patří dlouho k mým oblíbeným autorkám, ale zlom nastal v Rakvářovi, který pro mě byl absolutní nepovedený brak. Tahle kniha je rozhodně výrazně lepší, promyšlená, vše do sebe nakonec pěkně zapadlo, ale prostě kvalitě prvních knih se nevyrovná. Je to velká škoda, protože já bych chtěla zpět svoji Sharon, jak jsem ji znala dřív. Velkou naději vkládám do Slibu a těším se na něj. Oproti tomu, Traviče raději obcházím velkým obloukem. Za mě řadím knihu spíše mezi průměr, ale kdyby nás autorka provedla po ostrově daleko víc, než to udělala, určitě by to přispělo k lepšímu hodnocení. Škoda...
Autorovy další knížky
2015 | Volavka |
2016 | Tak to je, tak to bude |
2017 | Má ji rád, nemá ji rád |
2014 | Obětina |
2019 | Rakvář |
První třetina knihy mě moc nenadchla, ale potom jsem se od ní nemohla odtrhnout. Jiné knihy této autorky jsem nečetla, takže nemám porovnání.