Praskliny
Klára Vlasáková
Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází. Nikomu a ničemu neškodí, ale ani neprospívá. Lidé, vyhladovělí po mystice i přesahu, si začnou její přítomnost vysvětlovat různými způsoby a ve společnosti se najednou cosi pohne – a pak už dlouho potlačované frustrace, neurózy, vyčerpání, ale i problémy s klimatem nelze dále ignorovat...... celý text
Přidat komentář
Správňácká divnokniha! Konečně něco jiného než neustálá vztahovo-historická dramata současných českých spisovatelek. Autorka se nebála vykročit úplně jiným směrem, směrem, kde cítím velikány jako Orwell nebo Huxley, a už jen za tuto odvahu to chce plný počet. Jinak se přidávám k těm, kterým chybí nějaký konec, ale myslím, že právě to, jak očekáváme finále, je příznané i celé naší době - že stejně všechno jde do nikam, do ztracena, nejsou velké konce, jen furt valíme ty svoje životy a budeme je bezcílně valit navždy, bez vysvětlení, pochopení, ve stále stejném zmaru. Tohle byl pro mě tím pádem závěr nad závěr, aspoň tak jsem si to přebrala já.
(SPOILER)
Vezmu to od konce – “A někdy potom přestane být koule důležitá” (s. 224) – jakože cože?! Vždyť tomu v průběhu knihy takřka nic nenasvědčuje! Všechny postavy se můžou na 200 stranách zbláznit a jsou na práškách a nechtěj vstávat z postele a najednou by během dvaceti stran měla přijít změna? A odkud se ta změna (prasklina) bere?! A ty další? Já fakt nemám ráda otevřené konce. Ale ještě bych se s nimi smířila, kdyby mi to otevíralo “otázky k zamyšlení”, nicméně tenhle konec mi otvírá “propast”...
Teď zpátky na začátek – popis koule super, postavy uvěřitelné, neurčitost časoprostoru i okolností paráda, aktuálnost tématu děsivá, paralela k dnešní realitě až zarážející, vykreslení touhy po přesahu přesné. Jazykově a tematicky za mě TOP, trochu to však “kazí” jistá nedořečenost (jakkoli mohla být záměrná) a lehká “nuda” v prostřední části knihy.
Za mě slabší čtyři hvězdy.
Knihu jsem přečtla pouze do půlky. Chápu, co tím autorka chtěla říct, ale nebylo to ono. Kniha mě vůbec nenadchla.
Nepochopil som "hype" okolo tejto knihy. Podľa mňa je to strašne slabé, zvládol som to do polky a potom ma to už tak iritovalo,že som to vzdal. Spočiatku ma vtiahlo akési "divno", ale potom to už bolo absolútne nudné vŕšenie klišé nápadov, prvoplánové bubákovanie okolo klimatickej krízy s divnými postavami, ktoré som mal všetky úplne na háku, a ktoré ma čoraz viac nudili. Skrátka mi to pripadalo totálne vykonštruované, vykalkulované,atd. Ale hlavne: podľa mňa je to vykrádačka dystopických/scifi seriálov z Netflixu. (napr. seriál The Leftovers som z toho strašne cítil.) Tvári sa to,že to zdeľuje niečo zásadné a vznešené, ale v podstate je to strašne prázdné a neoriginálne... A fakt to strašne hrá na Netflix notu. Jednu hviezdu za to,že spočiatku ma to celkom vtiahlo.
Opravdu znepokojivá kniha, kterou je asi dobré přečíst. Je sice fakt, že Orwell ani Čapek to není, ale není to špatné. Kapitola Buňka je na plný počet hvězd a moc se povedla obálka. :-)
Začínám mít dojem, že v dnešní době už tato kniha není sci-fi, ale stává se realitou. Přečteno jedním dechem, chvílemi mě z toho jímá hrůza.
Je třeba spojit síly a vyvinout mnohem větší tlak stejným směrem...
Znepokojující román o lidské společnosti, která ztratila smysl svého bytí a která drží pohromadě jen díky setrvačnosti jedinců, kteří poctivě plní své úkoly. A plnili by je nejspíš až do smrti, vnitřně nespokojení a utlumení prášky, kdyby se neobjevila záhadná koule. Ta ve společnosti zvedá vlnu očekávání ve změnu a v nalezení odpovědí a smyslu, pod jejíž vlivem se lidé odhodlávají k věcem, které pro ně byly dříve nemyslitelné.
Srovnání s Vegetariánkou od Han Kang nebo Jezerem Biancy Bellové je na místě. Ve všech je samotné tíživé téma podpořeno strohým, místy až naturalistickým projevem autorek, který graduje už tak skličující a zneklidňující dojem.
Skvělý námět, ale celkově ubíjející, postavy nezajímavé, repetitivní. Chápu záměr, ale...
Moc se mi to líbilo. Správně dávkované napětí. Konec trochu zvláštní, ale jsem nadšená.
Kéž by bylo víc takových Vlasákových! Tohle je trefa do dnešních dnů jak dělaná. Pozdní kapitalismus ve svém nejohavnějším hávu.
Děj je tvořen spíše mozaikou různých osudů než nějakým lineárním dějem, už to je velký plus, takhle je to postupné skládání mnohem naléhavější. V hlavních rolích: bílá koule a lidi. Hlavně teda jedna rodina a další postavy beze jména (Kazatel, Ředitel).
Hodně tísnivá atmosféra. Plno zdegenerovaných, frustrovaných a otupělých postav, které nehledají pomoc v lidském kontaktu (nutné upozornit na celou "odměřenou" atmosféru, což prostupuje i do stylu psaní), ale v platu medikamentů. Svět, v němž křehkost a citlivost nemají své místo. Vše zrychlené a dělané pro zisk.
Zobrazení spousty současných témat: klimatická změna (výborně umocněno gradujícími popisy vzduchu), automatizace, nadnárodní korporáty (jeden z nich taky vydal tuhle knihu, lol), informační přehlcenost. Společnost, které chybí vize, tak hledá přesah v pseudospirituálnu.
A tohle všechno v tomhle románu najdete a je to pecka a mám z té knihy upřímně radost a doufám, že se tohle do výběru na Magnesii literu dostane. Ale i tak jsem šťoura: občas zbytečně roztahaný styl (v doslovu mluví Jan Bělíček o podobnosti s Bellovou; ano, neotřelá obraznost, ale bohužel i podobnost negativní s otravnými popisy). Možná bych to přežil i drobet delší, fakt jsem se nenudil a komplexní obraz by zasloužil možná i delší zpracování, třeba se kouknout pod čepici těm "shora". Dost mi to připomnělo Elsu Aids a jeho Přípravy na všechno, i když tam to bylo mnohem více s introspektivní sondou specifického jedince, takže jsem byl na ještě menším prostoru nabažený. Praskliny bych překousl i delší.
Kapitola "Když se zavřely školy" obzvlášť procítěna.
Listen a Odeon zůstávají asi posledními nakladatelstvími, od nichž jsem knihy z nadnárodní společnost s drobným skřípáním zubů odhodlán číst. Takže dobrý – a teď najít praskliny.
Zamíří na chodbu před svou kancelář. Jeho kolega tam pořád leží; krev pod nosem má už zaschlou. Dýchá – hruď mu pravidelně stoupá a klesá. Oči má otevřené, dívá se prázdně do stropu. Oto k němu dojde, nejdřív jen poklekne a pak si lehne na zem vedle něj.
(s. 18)
Mám pro podivné knihy slabost a tahle mezi ně jednoznačně patří, takže ačkoliv si nejsem stále úplně jistá tou hlavní myšlenkou či nějakým jednotným poselstvím, pro mě to neslo spoustu otázek dílčích a průběžně spíš přibývaly, takže než abych na ně hledala odpověď v knize, donutilo mě to zamyslet se nad tím za sebe. Obzvlášť důsledně se mi do hlavy zaryly pasáže o stereotypech, ty jsem prožívala spolu s postavami. A konec mě fakt dostal, dodal tajemnu celé knihy korunu a kdyby to tak krásně neuzavíralo celou tu divnost, asi bych bažila po pokračování. Je to kniha, která určitě nesedne každému, ale nemyslím si, že by byla špatná. Spíš tu jde hodně o to, jak blízká vám budou témata, kterými se zaobírá. A i když ji asi nikdy nepochopím celou, Klára Vlasáková mě svým autorským umem zaujala a jistě si pohlídám i vydání jejích dalších knih.
Neobvyklé, ale hrozně zajímavé.
Nevím, jak to popsat, ale přítomnost koule posunula celou knižní realitu trochu šejdrem. Měla jsem dojem, že právě knižní je ta pravá, kdežto tu svou mám nalepenou na zádech a celou dobu se snažím na/do ni dohlédnout.
Nejde to.
Dává to smysl?
Asi si v tom každý najde svoje. Rozhodně mě styl psaní autorky inspiroval minimálně k zamyšlení.
Praskliny jsou divné a zvláštní. To je první věc, co mi v hlavě se spojitosti s touto knihou vyskočí. Textem jsem se prokousávala celkem hladce, ale stále mi v hlavě svítilo, že mi něco uniká. Nebyla to pro mě úplně snadná četba, ale ve výsledku jsem musela uznat, že Klára Vlasáková velmi zajímavým způsobem zachytila deprivaci dnešní společnosti a lidské neřešení problémů ukázala v jiném světle, než jak je to běžné.
Kniha je protknuta neskutečně hutnou, záhadnou a neklidnou atmosféru, až máte pocit, že jste se ocitli v podivném snu, který Vám není nijak zvlášť nepříjemný, přesto byste se už chtěli probudit. Jednání postav se příliš neblíží tomu, jak by v daných situacích lidé v realitě nejspíš skutečně jednali, ale Vám začne postupně docházet, že právě o to tu jde.
Jediné, co mi tak úplně nesedlo, je neosobní er-forma (je poznat, že autorka je publicistka a scénáristka), která zajišťuje jistý odstup od prožívání hrdinů, což dle mého názoru místy ubralo knize na autentičnosti, nicméně mě příběh donutil k zamyšlení. Je to něco originálního, jiného, něco, co jsem ještě nikdy nečetla a na to, že to napsala Češka, to jistě dosahuje světové úrovně. Ať už budete od knihy čekat cokoli, dostanete něco úplně jiného, než co si na začátku budete představovat.
Hodnocení: po této knize jsem v knihovně sáhla , tak nějak náhodně, nacházela se mezi novinkami,tak jsem si říkala,proč to nezkusit.
Za poslední dobu to pro mě byla asi nejhorší kniha.
Začátek knihy vypadal slibně,četl se mi docela dobře vypadalo to na celkem originální a zajímavý knižní námět ,ale asi po 20 stranách mě kniha začala neuvěřitelně nudit,nebyla jsem schopná se začíst, raději jsem si prohlížela Instagram a do knihy jsem se musela nutit. Ztrácela jsem se v tom příběhu,nevěděla jsem jaká postava je jaká a ke komu patří, někdy jsem nevěděla co se v knize právě teď děje,působilo to na mě celkově takovým chaotickým dojmem.
Nejdříve se mluvilo o někom, pak hned autorka nesmyslně odbočila k někomu úplně jinému,to vše bylo proloženo nějakou vsuvkou.. Šla mi z toho hlava kolem abych byla upřímná .. Na postavy jsem si žádný názor neutvořila, protože jsem ani pořádně nevěděla kdo je kdo..Ani nevím podle čeho autorka rozdělovala ty kapitoly, těmi kapitolami mi v knize nadělala ještě větší chaos. Chaos bude asi nejvýstižnější pojem pro tuto knihu.
A za co knize vůbec dávám ty 2 hvězdy? Za to,že se mi ten hlavní nápad knihy líbil -poukázat na problémy populace, které autorka vystihla doopravdy dobře a jaké může mít dopady na lidstvo to záhadné těleso,které je tématem celé knihy,ale to je asi tak celé,co bych na knize vychválila, jinak mi to prostě nepadlo do vkusu.. Věřím,že si někdo může knihu oblíbit,ale já Vám jí doporučit nemohu .
Přišlo mi to celé až příliš odcizené a stylizované, záměrně těžko stravitelné.
Zpětně po pár měsících po přečtení ale musím uznat, že jestli jedna kniha vyjádřila moje pocity z roku 2020 (a upřímně zdaleka nejenom z něj), jsou to Praskliny.
Snad i proto zůstanu u "průměrného" hodnocení, i když uplynulý rok i kniha jsou všechno, jen ne průměrné.
Z knihy jsem nadšen, je to pro mě literární dílo roku, nový závan v českém rybníčku! A jako takový závan je jisté, že nebude vonět každému. Odvážím se tvrdit, že také nebude pochopeno, respektive, že mnohé nám bude zůstávat skryto a není jasné, jestli máme energii na to dílo rozklíčovávat. Autorka se až děsivě trefila s vydáním do covidu, z toho mrazí. Kniha ve mě bude dlouho rezonovat a je jasné, že po ní sáhnu znova, protože si myslím, že mi spousta souvislostí a myšlenek unikla. Také si myslím, že kniha bude s postupem času zrát, že teprve časem budeme schopni plně zhodnotit, že se tady narodila nová originální autorka. Upřímně, konečně někdo ukázal, jak jsou české autorky "nahé", jejich neustálé omílání vztahů, případně sondy do druhé světové... ano, podívat se na současnosti je to nejtěžší a Klára Vlasáková se pokusila o současný román, zachycení současného zoufalství, tady a teď, ne s alibismem odešlých let, kdy už víme jak to dopadlo.. zkrátka, neumím to vyjádřit, ale jsem nadšen z tohoto odvážného kousku.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Těla |
| 2020 | Praskliny |
| 2020 | Spiritistky |
| 2021 |  Zrozeni/zrazeni svobodou: Co chtějí české a východoněmecké děti postkomunismu? |
| 2023 | Club of opportunities / The Garden of Problems |
Koule jako zrcadlo společnosti.
Zneklidňující pocit nejisté budoucnosti.
Záhadné zjevení tajemného objektu, který svou netečností ovlivňuje chod celé společnosti. Společnosti, která jedná jako stroj.
Ubíjející stereotyp koloběhu života.
Řada palčivých témat dnešní doby a plejáda "porouchaných" postav, z nichž každá vede svůj vlastní boj.
Praskliny rozhodně přináší spoustu podnětů k zamyšlení, ale připravte se na knihu s hutnou, ponurou atmosférou, ve které tak trochu chybí prostor pro naději a optimismus.