Praskliny
Klára Vlasáková
Když se na Zem snese malý kulovitý útvar, není člověka, v němž by tento jev nevzbudil očekávání. Koule sice levituje pár desítek centimetrů nad povrchem a je podivuhodně rezistentní vůči jakýmkoli pokusům o její přesun či zničení, ale jinak z ní nic nevychází. Nikomu a ničemu neškodí, ale ani neprospívá. Lidé, vyhladovělí po mystice i přesahu, si začnou její přítomnost vysvětlovat různými způsoby a ve společnosti se najednou cosi pohne – a pak už dlouho potlačované frustrace, neurózy, vyčerpání, ale i problémy s klimatem nelze dále ignorovat...... celý text
Přidat komentář
Tolik rozporuplných pocitů jsem z knihy dlouho neměla. První polovina byla hrozně zajímavá, ohromil mě styl psaní autorky a obdivovala jsem kolik je v tom reflexe aktuální doby, i když to místy působí jako vzdálená budoucnost, tak naopak někdy má člověk pocit, že je to popis aktuální situace. Kniha se dotýká spousty témat - změn klimatu, depresí, ztráty zaměstnání, zadluženosti, traumat z dětství....
Jenže někde v půlce už mi to přišlo tak nějak pořád dokolečka a bez nějakého vyústění. Na začátku jsem cítila úzkost, padala na mě trochu depka, soucítila jsem s postavama, ale potom už to ve mě nevyvolávalo žádné emoce. Prostě příběh plynul až do konce v podobném duchu a stejným tempem. Nevím, jestli bych dočetla v papírové podobě, ale díky naprosto úžasné interpretaci audioknihy, o kterou se postarala Tereza Dočkalová, jsem to zvládla.
Počin je to nicméně velice zajímavý, takže jestli máte chuť na něco originálního, skvělým jazykem napsaného a nebudete očekávat velkou akci, mohlo by se líbit :)
Na zemi přistane koule. Nikdo neví proč a jak. A přirozeně se od té chvíle neřeší nic jiného.
Tato útlá kniha se zaobírá existenciálními až filozofickými otázkámi. Postavy přemýšlí nad svým smyslem tady, co tento útvar pro ně samotné znamená, a události, co následují, nezní až tak neuvěřitelně.
Nejděsivější je, že tak snadno jde odlepit z těchto knih nálepku sci- fi. Tak lehce je člověk během čtení nakloněný tomu, že je opravdu jen krůček od akceptování těchto zvráceností/ podivností jako nového normálu.
V tom pozvolném rozjezdu a vtáhnutí do příběhu, hlavně díky hmatatelně napsaným charakterům postav, mi připomíná Togarshukovou.
Text je prostoupený plno přirovnáními a podobenstvími, je opravdu mistryně v popisování pochodů a myšlenek v nitrech postav. I těch nevábných, které chce člověk hezky držet pod pokličkou a číst o nich není dvakrát příjemné. Všechno vytahuje pěkně napovrch a nutí tě se tím vším probrat a nemáš šanci dívat se vedle.
Ke konci se pro mě ale stávala jaksi neuchopitelnou a místy mi proklouzávala mezi prsty, ale poselství, že žijeme zmechanizované životy bez účelu, jsem si vzala k srdci a budu se snažit tak nedopadnout.
Nemohu než souhlasit s autorem komentáře přede mnou. Napsané je to zručně, ale hrozně chladně, popisně, bez skutečných emocí. Rozumím, že to byl záměr, zároveň ale text probírá některá závažná téma tak tezovitě, že to čtenáře nemůže nijak zasáhnout.
Psal to člověk, nebo robot? Chápu, co se autorka snažila podat a říct a oceňuju to, ale takhle odosobněnou a chladnou knihu už jsem dlouho nečetl. Až jednou budou stroje psát knihy, takhle to podle mě bude vypadat. Obálka pecka!
Debutující autorka citlivě reflektuje neurózy, které trápí jednotlivce i celou společnost. Uvěřitelně se vyjadřuje k vyústění klimatických změn, nabízí překvapivé paralely se současnou pandemií, zachycuje až překvapivě věrně dobovou atmosféru a společenský kontext. Vlasáková je však především talentovaná vypravěčka, píše jednoduše a nesmírně čtivě, čtenáře zcela pohltí osudy, se kterými se snadno identifikuje. Vycházející hvězda české literární scény a pro mě čtenářské překvapení několika posledních let, už nyní vyhlížím další autorčinu knihu!
Přečteno jedním dechem. Není to jen obyčejný román a jako scifi se jen tváří. Jde o skvělou mnohovrstevnatou sondu do společnosti. Jednotlivé příběhy i myšlenky postav se vzájemně prolínají a zase mizí ve spleti kratších kapitol. Hrdinové se buď uzavírají do sebe nebo se pomocí prášků snaží vyrovnat s realitou svítící koule na farské zahradě nebo spíše s realitou všedních dní a svých vlastních strachů? Skvělé. Doporučuji:-)
Praskliny jsou velmi specifická kniha, která určitě nesedne každému čtenáři... Příběh poodkrývá reakce lidí, když se na planetě objeví kulovitý útvar... Zároveň ony hrdiny sledujeme i v běžných životech a tam už autorka čtenáři servíruje jedno téma důležitější a reálnější než druhé... Psychické trauma z dětství, obava, ztráta zaměstnání, stereotyp, přizpůsobování, výchova, bolest... To vše v knize je a na mě to vše působilo tak citlivě, reálně a bolestivě... Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a jeho velké skvělé! Rozhodně mám ale v plánu si knihu brzy přečíst i fyzicky... Z tohoto debutu jsem skutečně v šoku, ale chápu, že ne každému bude vyhovovat...
Kdybych měla tuto knihu ohodnotit jedním jediným slovem, tak mě okamžitě napadle fantasmagorie. V podstatě se jedná o společenský román, který se autorka mermomocí snažila naroubovat do nějakého mystického prostředí. Zafungovalo to asi tak, jako když se budete snažit spojit dva stejné póly magnetů. Přitom mě anotace tak moc zaujala, že jsem neváhala a audioknihu si pořídila, aniž jsem před tím znala autorku. Začátek byl slibný. Zhruba do poloviny knihy mě to vážně bavilo, ale postupem času se příběh nikam neposouvá a pomalu se začne tříštit na malé kousky. Místo té pitomé koule, se autorka měla věnovat pouze klimatickým změnám. Jednotlivé kapitoly jsou v podstatě povídky. Drobné příběhy všech aktérů tohoto příběhu, které se různě propojují a proplétají. Audioknihu čte má velmi oblíbená rétorka Tereza Dočkalová. Odvedla fantastickou práci. Stejně zdařile se povedlo vybrat také hudební podkres.
Autorovy další knížky
| 2023 |  Těla |
| 2020 | Praskliny |
| 2020 | Spiritistky |
| 2021 |  Zrozeni/zrazeni svobodou: Co chtějí české a východoněmecké děti postkomunismu? |
| 2023 | Club of opportunities / The Garden of Problems |
Jak už zde několikrát padlo, tuto knihu neukončíte přečtením. Bude Vás následovat v životě ještě hodně dlouho.
Obrovská poklona autorce patří už jen z toho důvodu, že Praskliny je její prvotina. Kdybych knihu dostala do ruky bez informací, označila bych ji za špičku autorovy tvorby, který již píše léta.
Originální námět, který se mísí s velice příjemným stylem psaní.
Oceňuji, že kniha má logiku i přes velké množství "něčeho nového" a autorka Vám nic nedá zadarmo. Přemýšlíte, porovnáváte a filozofujete nad všemožnými tématy.
Ano, tento sociální/psychologický román má pár much, ale rozhodně patří k tomu malému množství knih, které Vám při každé dalším čtením odkryjí další řádky.
Praskliny poprvé jsou skvělé, ale podruhé a potřetí,...?