Pravidla moštárny

26.03.2017

Jak už to tak bývá, plodný autor napíše lepší i horší knihy a Pravidla moštárny řadím mezi ta lepší autorova díla/autor sám je mým oblíbencem/. Vždycky se divím, kam chodí spisovatelé/někteří/pro náměty a pokud se spisovateli podaří vytvořit vždy nové, zajímavé prostředí a ještě k tomu čtivý děj a neméně zajímavé postavy, pak jej považuji za opravdu nadaného autora a měl by psát až do smrti.

17.03.2017

Moc krásná kniha - dobře namíchaný mošt. I když se to tam hemží potraty, výškraby, embrii, porody, produkty početí, obřízkami....tak jakoby v kontrastu s tím jsou tam jenom dobří lidé. Jakoby v celé knize nebyl špatný člověk. Příjemně se čte o lásce, odpovědnosti a ohleduplnosti. Navíc autor nastoluje spoustu etických otázek a jedno poselství: "Nejde o pocit štěstí, ale o to být užitečný".

14.03.2017

Pravidla moštárny mi přijdou přirozeným příběhem, kterému z ničehonic stoprocentně věřím a s napětím sleduji, hltám, chci víc. Až neirvingovsky vykreslené postavy si našly místo v mém srdci a čestné místo v knihovně. Tohle je láska na celý život. Tohle je kniha, kterou nechci vidět ve filmové podobě, protože by mi všechno zkazila.

23.01.2017

Na Zásady muštárne som bola zvedavá nielen preto, že filmové spracovanie sa mi páčilo, ale aj preto, že som chcela spoznať Irvingov štýl písania. Treba povedať, že kniha sa nečíta zle, tých temer 500 strán ubehne ako voda (hoci po "prestrihaní" by šlo o záživnejšie čítanie). Príbeh je atraktívny, postavy sú sympatické, nie je problém s očakávaním sledovať ich osudy. Dosť mi však chýbala väčšia hĺbka vo vzťahoch, zdali sa mi plytké, zjednodušené. Vôbec z celej knihy, pričom nemám na mysli príbeh samotný, išiel veľmi, veľmi zvláštny, ťaživý pocit... pre mňa v dôsledku spôsobujúci, že sa ku knihe nepotrebujem opätovne vrátiť. A možno ani dostať k inej od autora... Pocit, ktorý nedal možnosť vyniknúť tým niekoľkým hlbším myšlienkam v texte. Škoda.
Scenár k filmu zvládol ale Irving na jednotku, to musím uznať. Vytiahol z knihy základnú dejovú linku s maličkými rozvetveniami a miernymi zmenami, zbytočné rozvláčnosti vyhodil a spomínanú ťaživosť doň, našťastie, nepretavil. Ten si rada pozriem znova.

15.01.2017

Rozhodla jsem se precist kvuli filmu, protoze ten me velmi zasahl. Knizka, ac dejove prekvapive trochu jina a samozrejme rozsahlejsi, na me pusobila uplne stejne. Na kazdou chvilku u ni jsem se tesila a na konci jsem bulela jak zelva, stejne jako u filmu. Na podzimni/zimni vecery ci rana idealni unik z reality. Krasny knizni zazitek.

23.12.2016

Rozporuplné dílo. Poslední kniha letošního roku měla být oddechovou knížkou. Něco, co uklidní mé rozžhavené chuťové kanálky z pecek, které jsem louskal během celého roku. Nechápu tedy proč jsem nakonec zvolil Pravidla moštárny, protože je to kniha dlouhá, náročná a občas "nechutná". První půle knihy je super. Je to vtipné, Homer vyrůstá, snaží se být užitečný v životě a příběh hezky odsýpá. Druhá půle už se trošičku táhne, ale pořád v ní naleznete napětí a obavu z toho co se může stát (Melony), příběh se hezky přepíná mezi jednotlivými postavami a popis jednotlivých obrazů je natolik věrný, že Vám nebude dělat potíž si je vyfantazírovat. Nechutnost o které mluvím, je popis různých situací, které se během života knihy stanou, jsou natolik "škrábavé", že Vám zůstanou v mysli ještě dlouho po dočtení. Ze začátku jsem chtěl dát ultimátní hodnocení, ale z nějakého důvodu mi ten pocit vypršel. Možná byla kniha opravdu dlouhá a po čase přestane tak bavit? Možná jsou příběhy natolik reálné či smutné, happy-end spekulativní, že mě to ponechává na pochybách? Nevím, kniha kvalitní a doporučená, ale určitá deprese ve mě zůstává... a možná to tak má být:-)

Jo abych nezapoměl....prosím vás co je za magora P.Matoušek, který napsal doslov k vydání z roku 2005? Vždyť se to nedá číst? Filozofuje o Dickensovi sirotcích na několika stranách a absolutně narušuje statiku vyprávění ukončení hlavního děje. Vůbec mi to tam nesedlo a doporučuji nečíst!

V rámci čtenářské výzvy uzavírám rok 2016 kategorií "Kniha od autora píšícího pod pseudonymem", kterým bezesporu J.Irving je. Hodí se malá rekapitulace. Čtenářská výzva byla pro mě náročná. 20 knih není moc, ale pro lidi, kteří mají i spoustu jiných aktivit to bylo až příliš. Trošku se těším, až si budu moci číst zase vlastním tempem a mít libovolnější prostor pro výběh knih. Každopádně, kdo má rád challenge, neváhejte a skočte do toho v roce 2017. Je to maraton, ale dodá kouzelný pocit. Tahle poslední kniha byla pro mě specifická tím, že jsem její půlku "přečetl" jako audiobook. Nový zážitek, který má své kouzlo, ale občas jsem se přistihl, že věnuji větší pozoronost očím a nikoliv uším a mám tedy "okna" z poslouchání. Asi to nebude nic pro mě, ale občas to zkusím :-) Možná i proto mám z knihy lehce rozporuplné pocity...

24.11.2016

Tak tohle byl o moc lepší Irving. Co mi v Garpovi přišlo naprosto mimo (všechny vyšinuté postavy s prapodivnými motivy), to tady vypadalo snad i přirozeně. Co v Garpovi působilo jako kalkul (zmínky o literatuře), to tady dodává šmrnc. Pořád platí, že Irving je bravurní vypravěč, ovšem stejnou měrou i nadále platí, že "Irving je úchyl" (jak jsme se shodly s kolegyní, když jsme na něj jednou náhodně zavedly řeč :-)). Nicméně zdá se mi, jako by tady sex (třebaže všelijak zamotaný, pokroucený a prostě divný) byl až na vedlejší koleji, v popředí zůstává něco mnohem složitějšího, totiž jeho důsledky a možnosti, jak se s nimi lidi (ne)dobrovolně vypořádávají. Homerovo finální (a?)morální rozhodnutí nutí člověka k zamyšlení... Je to pokrytec? Nejsem si jistá - i s ohledem na to, jaké zážitky vedly Homera k tomu, že odmítal pokračovat v Larchově konání. Stejně jako v Garpovi tak Irving na čtenáře šibalsky pomrkává a směje se tomu, že i svatý (Larch, Homer, Candy a další) má nějaký ten hříšek a škraloup. Nelehké, ale velice čtivé a návykové.

Citace:
Homer Wells hleděl na plody ve všech stadiích vývoje. Někdy již skoro vyvinuté, jindy zase v tak neúplném stavu, že bylo stěží poznat, co to je. Nechápal, proč na něj ty staré černobílé obrázky tak silně působí. V Grayovi například byl profil hlavy lidského embrya ve věku přibližně sedmadvaceti dnů. To rozhodně není na rychlovku, poznamenal by honem dr. Larch, není ani poznat, že je to člověk. Místo zad jen cosi zkrouceného jako ruka ohnutá v zápěstí a v místě, kde měly být pěstní klouby (nad zápěstím), se nacházela znetvořená rybí tvářička (připomínala ryby, co žijí v hlubinách, kam nedosáhne světlo, které nikdo nikdy nechytí a jejichž podoba člověka straší jako noční můra). Spodní polovina hlavy embrya civěla jako úhoř - oči byly umístěny po stranách hlavy, jako by toho tvorečka měly chránit před útokem, ať by přišel z jakéhokoliv směru. Ve věku osmi týdnů, i když to ještě stále nebylo na rychlovku, měl plod již nos a ústa; má už svůj výraz, pomyslel si Homer Wells. A tím odhalením - že tvář osmitýdenního plodu má vlastní výraz - se Homer Wells ocitl v přítomnosti čehosi, co jiní nazývají duší." (Odeon, 2008, s. 180)

"A pokud jde o to, že jsi zamilovaný," pokračoval Wally, "pamatuj, že nemůžeš nikoho do ničeho nutit. Je přirozené, že si přeješ, aby člověk, kterého miluješ, dělal to, co by sis ty přál nebo co si myslíš, že by pro něj bylo nejlepší, ale musíš zkrátka nechat všechno na něm. Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš. A to není snadné," dodal. (Tamtéž, s. 596)

22.11.2016

Síla... Už je to doba, co jsem ji četla, ale ten pocit, co ve mně zanechala, zůstal do dnes. Asi se k ní brzy vrátím.

19.11.2016

Nadherny pribeh , muzu cist porad dookola..(mimochodem, film taky muzu !! Povedlo se verne a citlive prevest na platno )... Homer Wells si hleda sve misto na svete, i kdyz je tak predem predurcen...
Dr. Wilbur je muz s velkym srdcem, ktery ale prozil vic trapeni nez dava najevo
Hezky vykresleny mlady americky par (Candy a Will), sezonni robotnici ( kde vygraduji problemy s alkoholem, rvackami, sexualni nasili v rodine)
Na Irviga bych rekla ze az "moc normálni" roman...( u Owena meanyho pisu, ze Irvinga povazuji za uchylaka vzhledem k bizarnostem a odchylkam a spouste sexu, ktere zarucene vzdy vecpe do prpopletence postav a pribehu )
Knizka ktera zustava v srdci..

12.10.2016

Velmi poutavý příběh na zajímavé téma. Nabízí mnoho různých úhlů pohledu, skvělé.

10.10.2016

Kniha se mě dotkla. Skutečně. Některé pasáže se četly pomalu a u jiných se člověk nemohl zastavit.

Mám ráda, když mě spisovatel dokáže zavést do nového světa. Přesně tohle kniha splňuje. Popisy jsou tak věrné, že to snad více nelze. Někdy si až říkáte, zda je skutečně potřeba do detailů vysvětlovat péči o jabloně či lékařské prostředí.

Spisovatel si hezky pohrál s vedlejšími postavami. Neudělali nikdy to, co byste od nich čekali a přesto se zachovali přesně dle své povahy.

Můžu říct, že jsem nad ní přemýšlela ještě hodně dlouho od přečtení. Pokud ji srovnám s filmem, tak film nedosahuje kvalit knihy ani zdaleka.

Vřele doporučuji všem, kteří váhají, zda si knihu přečíst. Stojí za to.

19.09.2016

Krásná knížka, krásný příběh. Místy byly pro mě některé pasáže trochu zdlouhavé, ale nic, co by se nedalo přečíst. Knihu si plánuji přečíst určitě ještě jednou. V porovnání s filmem se mi kniha narozdíl od mnohých, se kterými jsem o ní i filmu mluvila, líbila víc.

01.09.2016

Můžu napsat - hezká kniha. Ano, večery u kamen na chalupě, víno a slané tyčinky, na to je ideální. Nějak mě to ale nepoznamenalo do budoucna a ani jsem nebyla nucena se nějak více zamýšlet. To mě trochu mrzelo.

Ale hrozně se mi líbilo označení "sirotčí epopej", které jsem četla v doslovu Petra Matouška, to jo!

Opravdu krásná kniha,četla jsem po druhé.Vsem vřele doporučuji

12.08.2016

Poutavě psaný příběh, velmi rozsáhlé, ale až zdlouhavé dílo.Ke konci bohužel již nepříliš zajímavé.Kniha se vyvýjí krásně, pomalu, postupně, ale pak někam vygraduje a ten zbytek mě už nijak nezajímal.

18.07.2016

Neobyčejně obyčejný a ryzí román. Pořád nevěřím, že mě Irving takhle dojal.

17.07.2016

Pozoruhodná a veľmi dobre prepracovaná kniha. Rozsiahly román, surový (potraty, zneužívanie detí), autentická atmosféra, neprikrášlené a vtipné. Postavy sú komplexné a príbeh núti
k zamysleniu. Je to ten typ knihy, na ktorý myslíte ešte nejakú dobu po prečítaní.

09.07.2016

Ten příběh mi silně připomněl Hrozny hněvu od Johna Steinbecka. Příběhy těch nejchudších prostých lidí, kteří sní své sny o lepším životě, ale kteří se nikdy nedokáží vymanit z podmínek a prostředí, v nichž je jejich osud. Čtenář poznává jednotlivé postavy a jejich osudy velmi zblízka tak, aby o nějakých dvě stě stran dále už to byli jeho staří známí a nostalgicky ukápne slzička nad vzpomínkou jejich drobných příběhů.

"Vědět to je k ničemu, pomyslel si Homer Wells. K čemu by bylo dobré to vědět - pro Melony, Curlyho Daye, Fuzzyho...?"

Na druhou stranu však se příběh ze začátku knihy poměrně vleče a vyprávění postrádá napětí a zápletku, z realistických popisů prováděných interrupcí se mi dělalo mdlo, takže se mi docela dobře mohlo stát, že po třech stech stranách, což je přibližně v polovině, knihu odložím na později. Samozřejmě jsem to neudělal.
V druhé polovině knihy začíná čas i děj běžet rychleji a dokonce poskočí o 15 let vpřed. Zestárnutí hlavních postav a pokračování příběhu mi tentokrát připomnělo román Sto roků samoty od Márqueze. Protože to, co je na tomto románu zajímavé je vývoj jednotlivých postav, jejich obyčejný každodenní život; život zdánlivě bez jakékoliv obrovské změny; život, který se mění jen nepatrnými drobnými krůčky a jehož velikost se zjeví až po hodně dlouhé době, vlastně až na konci...

"Pověz mu to, pomyslel si Homer Wells, všechno mu pověz. Místo toho však řekl jen: 'Víc nic, vážně. Nejsem hrdina. Žádné úžasné skutky jsem nevykonal, dokonce ani jeden úžasný skutek.'
'To nevadí, tati,' odvětil bezstarostně Angel."

Překvapilo mě, jak vysoké hodnocení ta knížka má - zřejmě si ji vybírají ti poučenější čtenáři, kteří si chtějí právě tuto knihu od Irwinga přečíst. Toho, kdo hledá napínavé dobrodružství, ten název asi nezaujme. Příběhy a osudy všech postav jsou skutečně laskavé, romantické a smutné. Lidé se rodí a umírají, sirotci milují pravidelnost a pravidla moštárny jsou jen formální, protože ti, pro něž jsou určena, neumí číst - a tak mají svá vlastní pravidla. Je to krásné čtení o obyčejném hrdinství obyčejných lidí - Dr Larche, sester Angely a Edny, paní Groganové, Homera Wellse, Candy, Raye Kennetha a samozřejmě těch malých princů z Meine, králů Nové Anglie, kteří našli svoji rodinu. Buďme za ně šťastni.

28.06.2016

Tak dlouho jsem tuhle knihu odkládala a pak když jsem se do ní pustila, tak to bylo velmi milé překvapení, naprosto něco jiného než jsem čekala. Vše popsáno bez obalu někdy vážně dost syrovým způsobem, ale zároveň tak že ani na tom největším záporákovi nenajdete jen to špatné. Hodně odvážné dílko na svou dobu a díky kontroverznímu tématu bude mít co říct ještě hodně dlouho.