Přeskočit horu

Tuto knihu jsem četla jako farnice a novopečený rodič. Autora knihy znám jako kazatele, který umí zaujmout, má humor a schopnost rychle reagovat, umí vystihnout podstatu, používat rozum a zahrnout do kázání naprosto všední skutečnosti i širší souvislosti z reálného života. Proto mě udivila míra jeho pochybností o sobě. Vždyť by mohl být pyšný na své schopnosti. V době, kdy usiluji o bezvadnou ranou péči a jsem přesvědčena o důležitosti prvotní citové vazby s dítětem, se divím, jakými cestami může Pán vést člověka a vy-formovat z něj osobnost. To si uvědomuji, když čtu o neutěšeném vztahu s rodiči autora knihy. Ke konci knihy mě přijdou silná zamyšlení o povolání ke kněžství. Jestliže tato témata, sebevědomí a autenticita vlastního povolán a zvolené cesty, konfrontuji sama se sebou, přijde mi to zcela zásadní a dostatečně hluboké. Jako farnici mi tato kniha pomohla lépe poznat tohoto kněze, za což jsem vděčná.

05.02.2018

Asi proto, že jsem měl jiná očekávání, mne kniha zklamala. Přišla mi povrchní, nešla do hloubky. Asi jako když chcete popsat své zážitky z dovolené, ale popisujete formální a vlastně známé věci, jako kde je v hotelu recepce, co se podává k obědu, jak byl vyhřátý bazén a kde jsou do něj schůdky... Rozumějte mi, pokud tam pojedu, je to pro mne jistě potřebná informace. Ale nezjistím, jak se tam dotyčnému líbilo, co ho zaujalo, jak vnitřně ho některé věci dostaly... I zde mám pocit, že formálně se dozvím sice mnoho, ale nic zevnitř, chybí mi nějaké duchovní prožitky, nějaké zkušenosti vnitřního obohacení. Zato se mi dostane pár vzpomínek, kdy a kde se s kým autor setkal, co prožíval v dětství... Ne že by to nebylo zajímavé, ale kdo je trochu dál ve víře, asi mu to moc nedá, jsou to určité pravdy, ke kterým skutečný věřící také brzy dospěje. A já od knihy, týkající se exercicií, asi čekal nějaká hlubší zamyšlení pro cestu duchovním životem víry.