Prezident
Daniel Kaiser
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/228816/bmid_prezident-228816.jpg
4
29
29
Druhý díl politického životopisu Václava Havla mapuje třináctileté působení někdejšího disidenta na Pražském hradě. Významná část textu se věnuje líčení událostí let 1990 až 1992, kdy si Češi a Slováci za Havlova přispění zvykali na demokracii. Autor pak detailně popisuje heroické a přesto marné úsilí prezidenta zachránit Československo, na jehož celistvost přísahal. Následující kapitoly jsou věnovány tématům, která je možné považovat ve vztahu k Havlovu angažmá za klíčová: Jak přivést ČR do NATO, vybudovat dobré vztahy se SRN, a některá další. V letech 1996 a 1997 zažil prezident velký zvrat – osobní, zdravotní a koneckonců i politický. Posledních pět roků na Hradě patřil k Havlovým nejtěžším a většinou nešťastným. Při práci na druhém díle životopisu hovořil Daniel Kaiser jak s Václavem Havlem samotným, tak s více než stovkou pamětníků z řad prezidentových spolupracovníků, přátel i politických rivalů. Shromáždil také řadu dosud nezveřejněných dokumentů.... celý text
Přidat komentář
Druhý díl Havlova životopisu je o dost jiné čtení než ten první. Zatímco první díl je standardní memoárová literatura, ve druhém díle se ocitáme ve středu komplikovaných politických událostí s řadou postav a peripetií.
Tady se ukazuje výhoda Kaiserovy novinářské praxe, protože dokáže na malém prostoru stručně a přehledně popsat i komplikovanou situaci. Je to psaní více analytické a týká se období, ke kterému zatím není dostatek literatury. Až tady jsem například pochopil všechny peripetie katastrofální zahraniční politiky ve vztahu k Německu a důvody, které vedly k rozdělení Československa.
Kaiser hodnotí kladně Havlovo první české prezidentské období, to je ale dané tím, jak člověk vnímá české členství v NATO. Osobně hodnotím obě Havlovy prezidentské období jako katastrofu, a vysvětlení proč to tak bylo, najdeme už na začátku předchozího dílu. Je tam pospána scéna, která mi přijde pro Václava Havla tak nějak signifikantní.
Ve zmíněné pasáži vejde malý Havel na návštěvě do cizího dětského pokoje a k nelibosti jeho majitele mu bez dovolení pozotvírá šuplíky a vyhází mu z nich jeho věci. Obrázek arogantního spratka, který si dělá co sám uzná za vhodné, bez ohledu na druhé. Asi jako když Havel o několik desetiletí později odmítne připustit referendum o NATO a sám rozhodne o tom, že do něj vstoupíme, přestože většina Čechů si přála vysněnou neutralitu, po vzoru Rakouska. A jak se ukázalo později, rozhodl se na základě mylných předpokladů o ohrožení, které se nikdy nenaplnily.
To naprosté míjení se s realitou a následně nekompetentní a špatná rozhodnutí jsou nejvíc příznačné pro Havlovo druhé prezidentské období, kdy mimo jiné sabotoval snahu Zemana a Klause změnit volební systém na většinový. Zůstal nám tak doposud impotentní systém poměrný. A Havlovi pohrobci rozvíjí jeho "odkaz" dodnes.
Velmi pěkně popsáno prezidentské období pana prezidenta Václava Havla. Všechno nebylo bez chyb. Ovšem určitá lidská malost tam nebyla přítomna nikdy.
Normálně se nad politickým děním povyšuji a podceňuji ho: proto byla kniha p. Kaisera pro mě přínosná. Uvědomil jsem si, že i o české politice lze psát zajímavě a že je mojí chybou, když o ní nejsem informován.
Druhý díl biografie prvního českého prezidenta mi přišel poněkud slabší než ten předchozí. Je to určitě i tím, že v 90. letech se oproti disidentskému období nakupí náhle velká řada politických problémů, do jejichž kontextu je třeba postavu prezidenta zasadit, a velkou část knihy tak najednou tvoří spíše obecný popis tehdejších dějů, než líčení samotného Havla, jak tomu bylo ve čtivějším prvním díle. Otázkou je, zda by to šlo postavit jinak. Pořád se nicméně jedná o kvalitní životopis, a když se čtenář prokouše labyrintem porevolučního dění, vyvstane poměrně realistický a vyvíjející se obraz prezidenta. Potěšilo mě, že autor nepropadl zjednodušujícímu pohledu, líčícímu 90. léta jako souboj Klause s Havlem, ale naopak popisuje tento vztah jako velmi složitý a často nejednoznačný. Pouze poslední kapitoly mohly být rozsáhlejší, přišlo mi, jako kdyby už autor spěchal s vydáním knihy, a o hlubším vývoji Havlovy osobnosti v postprezidentském období se tak nedozvíme téměř nic.
Knihu bych zhodnotila ze dvou pohledů ... Z jedné strany se jedná o skutečně detailní a skvělou práci autora s fakty a zdroji, z druhé strany o dost depresivní záležitost, pokud jde o panoptikum, které nám vládlo a ještě vládne. Předchozí Disident se mi četl o poznání lépe a "lehčeji", což přičítám tomu, že disidentskou dobu (resp. její pozdní část) jsem jako dítě nevnímala, na rozdíl od doby polistopadové. V každém případě, knihu mohu doporučit všem, koho zajímají obecně polistopadové události a souvislosti. V knize je toho mnoho zajímavého, i když se linky samozřejmě vždy sejdou u V. Havla.
Po prvním díle "Disident" jsem očekávala něco více osobního. Více než jen politický život Václa Havla. Možná mu však na jeho osobní život zbylo tak málo prostoru, že nebylo co do knihy uvést. Trošku jsem se těšila na realistický pohled na jeho vztah s Dagmar, ale ten byl také upozaděn. Každopádně je to skvělý spis. A to, ikdyž, až se za to stydím, nejsem politicky znalá. Ještě jednou díky Danielu Kaiserovi a neb je Havlovi země lehká a lidé k němu mají úctu.
Druhý díl knihy o Václavu Havlovi, tentokrát je mapováno jeho působení v roli prezidenta republiky.
Obě knihy hodnotím pozitivně hlavně z důvodu neosobního kritického pohledu na tuto velkou osobnost novodobé české historie. Autor se nebojí objektivně nahlížet na osobu Václava Havla. Osobně se prý s panem Havlem ani neznal, což je podle mého názoru ku prospěchu věci. Přesto, i po přečtení obou dílů zůstávám "fanouškem" Václava Havla. Osobně si myslím a jsem rád za to, že jsme měli prezidentem tohoto člověka, i přes to, že se ve své funkci dopustil mnoha chyb. Jeho úpornost a boj o to, abychom vstoupili do NATO se až nyní v současném obraze světa jeví jako velmi prozíravý tah, který může pro naši zemi znamenat vyšší bezpečnost, než by se zdálo v 90. letech.
Štítky knihy
politika osobnosti Václav Havel, 1936–2011
Druhý díl Kaiserova životopisu Václava Havla je obsahově o dost "roztříštěnější" než díl první. Čte se o něco méně "plynule". Je to dáno tím, že doba po roce 1989 byla neskutečně dynamická a řešilo se ohromné množství různorodých problémů. Je to kromě životopisu vlastně i do značné míry historie České republiky v prvních deseti letech její existence.
Velmi dobře je popsán česko-slovenský poměr vedoucí k rozpadu Československa. K vrcholům patří kapitoly o vstupu do NATO a zejména o poměru k Německu, kdy jistý Havlův prvotní naivně idealistický přístup k historickým česko-německým problémům rychle narazil na meze reálné politiky. Dobře je vylíčen neúspěch některých Havlových iniciativ v domácí politice.