Přežít
Dean Koontz
Příběh Joea Carpentera začíná přesně rok po leteckém neštěstí, při kterém zahynuly jeho manželka Michelle a dcery Chrissie a Nina. Ztráta nejbližších a tolik milovaných osob Joea vykořenila ze společnosti. Let číslo 353 změnil jeho život. Neschopný vykonávat své dosavadní zaměstnání investigativního novináře v deníku Post, ztracený ve vzpomínkách a bolestivém stesku, Joe jen přežívá a jediné, co dokáže vzbudit jeho zájem, jsou myšlenky na vlastní smrt. To všechno až do okamžiku, kdy v den výročí tragické nehody potká na hřbitově krásnou a záhadnou ženu jménem Rose. Podivné okolnosti setkání v Joeovi vzbudí zájem, a on brzy zjistí, že Rose tenkrát byla na palubě letadla letu číslo 353. Je Rose jediná z cestujících, kdo přižil leteckou katastrofu? Co se stalo s Michelle, Chrissie a Ninou? Joe se vydává po stopách naděje a postupně odkrývá všechny spletité okolnosti případu…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2001 , Knižní klub , Ikar (ČR)Originální název:
Sole Survivor, 1997
více info...
Přidat komentář
Dean R. Koontz měl k paranormálním jevům vždy blízko, a tak nepřekvapí, když bytosti, vybavené mimořádnými schopnostmi, postaví přímo do středu veškerého dění a vytvoří okolo nich spletitou strukturu okolností, činů a jevů, kterou pak jako sám mistr loutkář rozplétá až k finálnímu rozuzlení. Thriller Přežít však zpočátku hraje v úplně jiné tónině a spíše než nějakými paranormálními jevy útočí kriminální zápletkou, motající se okolo zříceného letadla vnitrostátního letu 353 z New Yorku do Los Angeles. Koontz je bravurní rutinér a jeho zápletka má jako vždy hlavu a patu. Tedy alespoň do té doby, dokud se drží zmíněné tragédie letu 353 a odhalování toho, co se na palubě Boeingu 747 skutečně stalo. Jakmile si však začne s Bohem a věčným životem, tajnými laboratořemi a genetickými experimenty, celý příběh se posune kamsi do III. cenové skupiny, kam je velmi obtížné ho následovat. Sem tam ještě probleskne trochu lesku a nějaký ten nápad, ale prach a špína tuctovosti a nudy má s přibližujícím se koncem čím dál víc navrch. Zdá se, že Přežít zastihlo Koontze v poněkud slabší chvilce.
Mě tahle knížka dostala, i přes všecku její absurdnost, fantastičnost a neskutečnost. Prostě mi sedla. Trefila se do doby, kdy jsem se hrabala v archivech a studovala lejstra ke starým leteckým katastrofám... a ten beletristickej úlet se stejným námětem mi tehdy prostě sedl. Extrémně sympatická mi byla postava vyšetřovatelky leteckých nehod (tuším Barbary), mám nesmírně ráda rázné a rozhodné ženské na neženských pozicích a v neženských oborech. Děj napínavý, četlo se to dobře, měla jsem takový ten falešný příjemný pocit, že tomu rozumím (pasáže o vyšetřování nehody, o letadlech apod.), občas okořeněno akorátní špetkou hnusu. Závěr sice značně fantastický, ale poetický... a mně se prostě líbil a i když to byla pohádka, zapadlo to jako dílek puzzle do mého tehdejšího pohledu na svět a život. Dodnes si pamatuju myšlenku, kdy se hlavní hrdina zeptal muže, kterému zemřela tuším sestra, proč pro ni pláče, když ví, že se s ní jednou po smrti znovu setká. Odpověděl mu něco v tom smyslu, že nepláče kvůli její ztrátě, ale kvůli letům, které ještě bude muset žít bez ní. A kvůli takovejm perličkám v prachu mám brakovou literaturu ráda. Tohle mi prostě sedlo.
„Přežít“ není výjimkou v Koontzově tvorbě, někdy povedené, jindy slabší: máme zde hrdinu, bývalého reportéra Joe Carpentera, traumatizovaného úmrtím rodiny při letecké katastrofě. Po roce pasivního umírání zevnitř dojde k událostem, které jej nastartují ke zběsilé činnosti, začne urputně pátrat po příčinách pádu letadla a zároveň v něm ožívá naděje, že neštěstí možná někdo přežil. Svádí mě to k zhodnocení románu v podobných příměrech: start je relativně dynamický, zpočátku je obloha mlžná, nicméně průběh letu je poklidný, místy skoro až nudný, s několika turbulencemi, počasí se postupně zhoršuje, před přistáním je třeba několikrát zakroužit nad letištěm, podvozek se uspokojivě vysouvá… a pak to pilot napálí čumákem rovnou do ranveje – výbuch, plameny, letadlo na sračky. Jasněji řečeno: nadějný začátek, ve střední hře Koontz mohl být stručnější (občas se pocity a informace omílají dokola jak ho*na pod splavem), sem tam zavrávoral s logikou, nacpal příběh zbytečnými postavami a co je nejhorší, pointa začala smrdět kadidlem. Když už moje pozornost ochabovala a hvězdičkometr klesal k průměru, předhodil mi autor přijatelné, atraktivní vysvětlení příčin havárie, bohužel to nedotáhl až do konce se ctí. Namísto strhujícího finále děj rozmělnil, otevřeným/nedořešeným závěrem si podrazil nohy a náboženským plácáním si zlomil vaz. Překladatelka ho lehkými kopanci odkutálela do hrobečku a tam, ne po hrstech, ale lopatou házela hlínu mizerná redakce. Překlepy, hrubky i nesmysly byly pověstným posledním hřebíčkem do rakve nijak výjimečného thrilleru.
Tento sci-fi thriller Deana Koontze mě nezaujal zdaleka tolik, jako jeho některé jiné výtvory. Celá zápletka je až moc přitažená za vlasy a nepodařilo se mi uvěřit postávám a do příběhu se dostat. Nepřidal tomu ani ne zrovna povedený překlad Magdalény Platzové. Třešinka na dortu v podobě překlepu, díky kterému nosí securiťáci "pistole na nose", sice pobavila, ale jinak je to celé hodně kostrbaté a nějak v tom celém Koontze vlastně ani nerozeznávám. Slabší dílko autora.
Život muže, který doslova přežívá den za dnem od letecké katastrofy, při které zahynuly jeho žena a dcery, se náhle ze dne na den prudce změní.
Příběh hodně nutí k zamyšlení, nečte se špatně, i když od Deana Koontze jsem četla knihy, které se mně líbily víc.
Kniha je strhující, Koontz nezklamal ani v tomto románu, má strašidelný nádech a zajímavé vyvrcholení.
Od prvních stránek jsem čekala na dojímavé shledání, které se nekonalo. Poutavé čtení nakonec s překvapivým , celkem dobrým koncem.
Příběh mě vtáhl velice rychle, byla jsem nadšená! Jenže někdy po polovině se kniha začala stávat více a více divnou. Rozuzlení mě naprosto minulo. Já tedy nevím, ale mnohem víc by se mi líbila reálná zápletka, ne tohle sci-fi.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Skvěle napsaná,člověka až mrazí z toho, že by to mohlo být třeba i skutečností...
první 2/3 je rozvleklých, ale ještě štěstí, že jsem knihu neodložil. Konec - posledních 100 stránek jsem přečetl jedním dechem, protože tam byly řešeny nadpřirozená témata (telepatie, smysl života, posmrtné životy), které mě velmi zajímají. Kdyby autor posledních 100 stránek zapracoval více do předchozího děje, (který s koncem pravda skoro vůbec nesouvisí) nebo z něj udělal samostatný příběh, bylo by to dokonalé dílo.
Začátek vypadá celkem slibně, jenže tím pro mě zajímavost knihy končí. Je to táhlý příběh s divným koncem, a ve finále vlastně i divnou zápletkou:-( Jedna z nejnudnějších Koontzových knih.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Intenzita |
| 2005 | Podivný Thomas |
| 1994 | Chladný plamen |
| 1996 | Přízraky |
| 2019 |  Ashley Bellová |
U Koontze uz jsem zvyklý, že prostředí pojímá jako jednu z postav. V této knize už mi to tedy chvílemi přišlo "zu viel", především v místech, kde se stalo postavou hlavní. Taky si nejsem jistý, nakolik má tu pompéznost na svědomí překlad. Jinak ale velmi pěkně propracovaná zápletka a vykreslené postavy.