Příběh mateřídoušky
Miriam Blahová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528584/bmid_pribeh-materidousky-6581bd1e89cbe.jpg
4
239
239
Co všechno musíme obětovat, abychom si obhájili lásku? Když se Anně začne hroutit manželství, odjede s tříletým synem ke své matce a při průzkumu chaloupky po předcích najde pytlík s mateřídouškou. Díky ní se dostává k událostem první poloviny dvacátého století, vyhroceným vztahům mezi Čechy a Poláky i velké lásce, které stála v cestě řada překážek. Zatímco Anna poznává osud vlastní rodiny a historii Jablunkovska, příběh její prababičky Věry vypráví o zdejších poměrech a pokrokových myšlenkách, pro něž neměli sousedé v těžké době pochopení.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Dočteme se silný příběh Anny,kterou nečekaně opustí manžel a tak se vydá se svým malým synem na venkov ke své matce.V poklidu venkova začne v duchu rozebírat své manželství, kde udělala chybu.A také se zaobírá životním příběhem své prababičky Věry,s kterou je spojena díky pytlíku s mateřidouškou,který nalezla v babičině opuštěné chaloupce.V knize se střídají dvě časové linky-ta současná v které se Anna příliš upne na svého synka a tím se oddálila svému muži.V druhé lince se vydáme do minulosti prababičky Věry, od jejího dětství,kdy chodila s maminkou sbírat mateřídoušku,která ji pomáhala i v těžkých chvílích,přežít i světovou válku.I na smrtelné posteli Věra tiskla v dlaních pytlík s mateřidouškou,aby se ponořila do ničím nerušeného spánku,kde neexistuje bolest ani utrpení.Postava Věry ,kterou do příběhu vztahů mezi Čechy a Poláky v období války autorka zasadila,byla sice fiktivní,ale přesto,byla kniha a příběh pytlíku mateřídoušky velmi čtivý.
Těšila jsem se na novinku, ale nakonec to není moje krevní skupina. Historická linka parádní, ale současnost byla pro mě totální červená knihovna.
Ani styl psaní mi moc neseděl, nicméně dávám tři hvězdy za téma, kterému se autorka věnovala.
Velmi milé překvapení od naší mladé paní autorky. Příběh byl zajímavý, místy sice lehce naivní, ale to nevadilo. Příjemné oddechové čtení. Určitě doporučuji.
Příběh silných žen, které spojují nejen geny, ale i charakterické vlastnosti.
Miriam Blahová dokazuje, že kniha nemusí mít pětset stran, aby ve vás zanechala silný dojem.
Příběh mateřídoušky je ideální pro ty z vás, kteří se chcete dozvědět něco o historii Těšínska, ale dáváte přednost čtivějším knihám bez zbytečných detailů. A samozřejmě je vhodný i pro všechny romantické duše.
Hodnotím 4,5*.
Celou recenzi naleznete v záložce "RECENZE".
Kniha se mi líbila, trochu mi vyvolávala některé pasáže z Šikmého kostela.
Co mi vadilo, byly vize vyvolávané mateřídouškou. Vím, že na tom byl příběh postavený, ale návraty do minulosti bych uvítala napsané jinak.
Kvituji snahu přiblížit Těšínsko a jeho problematickou minulost.
Příběh mateřídoušky se mi líbil. Dějová linka z historie byla opravdu velmi zajímavá a čtivá, možná těch stránek o Věrce a Adamovi mohlo být o trošku více. Dějová linka ze současnosti také vůbec nebyla špatná, sice napsaná spíše povrchově, ale dojem z příběhu mi to nezkazilo.
(SPOILER)
Když jsem zjistila, že Miriam napsala další knihu, rozhodla jsem se, že jí zahrnu do hlasování o společné čtení v rámci #kniznihratkysfreyou Vůbec mě nepřekvapuje, že kniha v hlasování vyhrála.
Autorka píše vážně skvěle, každá kniha je kvalitativně lepší než ta předchozí. Mojí srdcovkou už navždy zůstane Příběh slunečnice, ale Mateřídouška jí tedy řádně šlape na paty. Navíc se vracíme do Lomné a opět nám tu Miriam odkryla část historie Jablunkovska.
V knize jsou dvě dějové linky, prolíná se zde příběh Aničky a její prababičky Věry, osobně jsem si více oblíbila Věru, která neměla lehký osud a ve své době byla výjimečná. Anička je dost často na ránu, nedokázala jsem s ní soucítit, protože si za své problémy může sama. Musím zatleskat autorce, za skvěle napsané charaktery postav, protože jsem měla pocit, že Aničku znám osobně, je to tím, že podobných žen chodí teď po světe víc, než je zdrávo.
Věřina dějová linka mě chytla neskutečně za srdce, poznáváme jí prostřednictvím pytlíku sušené mateřídoušky a Aniččiných vizí už v dětském věku, kdy touží po tom, chodit místo do polské školy do té české. Zní to jako bezvýznamné přání, ale v té době to bylo něco velkého. V pohraničí mezi Čechy a Poláky vládla těžká rivalita a pokud někdo z Vás četl třeba Šikmý kostel nebo má povědomí o česko-polském pohraničí nebude překvapen. Věra je na svou dobu hodně cílevědomá, a to se mi na ní opravdu líbí. Nevzdává se, ani když jí osud a lidé házejí klacky pod nohy, natož aby lidem vymlouvala jejich názor.
Co se týká závěru knihy, také mi přišel uspěchaný, což je opravdu škoda. Příběh Aničky by si býval zasloužil trochu více prostoru k uzavření.
Knihu si určitě přečtěte! V knihovně by Vám rozhodně chybět neměla.
Hodnocení: 4,5/5
IG: @freya_zlaskykpribehum
Dva příběhy - na mě působily povrchně, nešly do hloubky. Na druhou stranu jsou velmi čtivé.
Kniha obsahuje emotívny príbeh rozvíjajúci sa v dvoch časových rovinách. Osobne ma viac zaujala dejová línia odohrávajúca sa v prvej polovici 20. storočia v Česko - poľskom pohraničí. Autorka sa tu zameriava predovšetkým na vzťahy medzi obyvateľmi, ktoré boli poznačené napätím, nedôverou, a z toho vyplývajúcimi konfliktmi. Súčasná dejová línia obsahuje skôr bežný vťahový príbeh obvzláštnený prvkom z magického realizmu, ktorý zároveň prepája obidve časové línie dejovej zápletky. Príbeh sa dotýka takých tém ako sú láska, obetovanie sa a hľadanie vlastného miesta vo svete, a to tak v minulosti, ako aj v súčasnosti.
Celkovo to hodnotím ako zaujímavý literárny počin, ktorému k dokonalosti chýba lepšia dejová vyváženosť medzi obidvoma časovými rovinami.
Příběh je přesně tak čtivý, jak všechny recenze slibují. Hned na první pohled mě zaujal způsob propojení současnosti a minulosti, skrze pytlík s mateřídouškou. Přiznám se, že mi některé scény, kdy Anna "cestovala" do minulosti přišly hodně úsměvné. Ale jinak to byl hezký a originální způsob, jak tyto dvě dějové linky propojit.
Právě díky střídání dvou dějových linek má příběh příjemné a svižné tempo. Překvapilo mě malé množství stran, ale ve výsledku to pro příběh bylo opravdu tak akorát. Jak tomu často bývá, příběh z minulosti hodně silně přebíjí ten současný. Minulost prababičky Věry je napínavá a dechberoucí, zatímco současnost Anny je spíše utahaná a bohužel nijak zvlášť zajímavá.
V minulosti máme možnost sledovat bojovnou Věrku, budoucí učitelku, a skrze ní se dozvídáme detaily o životě v pohraniční česko/polské vesničce. Sledujeme nejenom průbojnost mladé dívky, ale také střídající se krutost a krásu doby dávno minulé. Právě díky této časové lince, jsem načerpala nové informace, ke kterým bych jinak s největší pravděpodobností nezabloudila. Na první pohled lze vidět, že autorka věnovala průzkumu opravdu hodně času a do minulosti dokázala vetkat nevídanou hloubku.
Příběh ze současnosti mě upřímně příliš neoslovil. Autorka otevřela partnerskou problematiku, a to skrze největší možné klišé. Což by mi samo o sobě nevadilo, ale zdá se to neukončené. Závěr současnosti je hodně uspěchaný a z pohledu hlavních hrdinů vypadá nedořešeně. Útržky tu jsou, ale plnohodnotné řešení mi tu chybí.
Knížku moc a moc doporučuji, ačkoliv se mi linka z přítomnosti zdá opravdu slabá. Minulost však stojí za to!
Hodnocení: 4/5
Současná dějová linka 3 hvězdičky historická 5. Příběh slunečnice je pro mě stále TOP1.
Autorky třetí knížku jsem si nemohla nechat ujít. Předchozí dvě jsem si zamilovala.
V knížce se střídají dvě dějové linky. Jedna je z první poloviny dvacátého století a druhá ze současnosti. V současnosti se seznamujeme s maminkou Annou, která se čerstvě rozchází s manželem. Se synem se stěhuje ke své mamince. V historii se setkáváme s Věrou, budoucí učitelkou a milovnicí dětí.
Moc se mi líbilo propojení mezi ženami z obou dějových linek. Obě spojovala velká láska k dětem. Ochota pomoci a odhodlání něco změnit.
U Aničky jsem ze začátku tápala nad tím, po čem touží. Snažila jsem se pochopit její jednání a moc jsem jí držela palce, aby našla to, co hledá. Také jsem se s ní ráda vydávala na cestu do historie mezi její předky.
U Věry jsem od začátku obdivovala její cílevědomost. Vervu s jakou si šla za svým. Nejen, že byla skvělá učitelka, ale i hodná žena se srdcem na správném místě.
Knížku jsem četla jedním dechem. Cca v 1/4 jsem měla pauzu od čtení a celkově byl děj pomalejší, ale jakmile jsem se k příběhu vrátila, vše se rozjelo a já se nemohla odtrhnout. Moc mě zajímalo, jak to s oběma ženami dopadne. Polská slova či věty mě vůbec nerušily. Naopak se mi líbilo, že dělají příběh autentický.
Velice oceňuji historickou linku psanou na základě skutečných událostí. Mám ráda chytré knížky, při jejichž čtení se učím něco nového.
Na konci na vás čeká bonusová kapitola, ke které se dostanete přes QR kód.
Knížku doporučuju všem, kdo milují chytré příběhy nebo unaveným mámám, co na to nechtějí být samy.
Oblíbené věty z knihy:
Nahlas bych to nepřiznala, ale poprvé se mi zastesklo po dobách, kdy jsem ještě nebyla nudnou mámou.
Kdy jsme přestali žít?
Tohle byla tak krásná kniha. Ráda bych vyzdvihla styl psaní, díky, kterému se kniha skvěle čte. Děj se tady tak nenápadně vyvíjí a graduje. Říkáte si, že se vlastně nic neděje ale přitom se děje všechno. Jsou tu dvě dějové linie a tentokrát musím říct, že mě bavily obě stejně. Příběh Anny a jejího manželství a mateřství vás donutí se zamyslet, hlavně pokud máte děti. A příběh Věrky vás zavede do historie a vy se dozvídáte spoustu nových nebo zajímavých informací o životě v pohraničí. Je tu důležité téma mateřství, rodiny, národnosti nebo třeba lásky a odvahy. Knihu všem vřele doporučuji a určitě si přečtu i další knihy autorky. Dávám 4,5/5*.
Miriam již potřetí napsala krásný romatický příběh, kde se prolíná minulost se současností. Laskavý a milý příběh, ze kterého se dozvíte i něco nového z historie, no a já samozřejmě musím ocenit, že zde nejsou určité věci, které mě v knihách z tohoto žánru rozčilují, a proto vybírám velmi obezřetně. U Miri vím, že tady budu mít klid, za což jí patří můj velký dík. Stále u mě sice vede PŘÍBĚH AKVAMARÍNU, ale i MATEŘÍDOUŠKU bylo radost číst, o tom žádná.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků
Třetí kniha od Miriam je stejně jako ty předchozí takové pohlazení na duši. Pravdou však je, že zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst a překvapivě mi byla sympatičtější linka z přítomnosti s Aničkou. Postupně, jak čas plynul, jsem zjistila, že se ke knize strašně ráda vracím a začala mě linka minulosti s Věrou neskutečně zajímat. Velký klobouk dolů autorce ohledně historických faktů, které hezky zakomponovala do svého příběhu tak, že mě kniha zároveň i obohatila o nové informace. O smutné části naší historie, kdy Česko a Polsko mělo mezi sebou napjaté vztahy. Kdy vznikla v Lomné první česká škola a zároveň se žena dostala k doposud nemožné pracovní pozici.
Miriam má neskutečný dar nám skrze svůj příběh představit několik postav, ke kterým si vždycky čtenář dokáže vytvořit vřelý vztah. Ať už to byla Věra (cílevědomá, dravá a milující), Madlenka (plachá, milá a chytrá) nebo třeba Adam (laskavý, oddaný a milující). Celý námět s mateřídouškou se mi líbil a já se asi po 40 přečtených stranách začetla a vždycky jsem se těšila, až si Anička k pytlíčku přivoní.
Krásný příběh, hezké a čtivé zpracování, milé postavy a emocemi nabitý konec. To vám vše Příběh mateřídoušky nabídne :).
Na konci knihy je navíc malé překvapení v podobě odkazu na dobové fotografie Lomné a také bonusová kapitola :).
Příběh mateřídoušky prolínají dvě dějové linky. V té současné Anna vyráží do chalupy, kterou zdědila po své babičce a utíká se schovat před problémy jejího manželství. V té z minulosti narážíme na Anninu prababičku Věru, která byla na svou dobu velmi pokroková a u sousedů nenacházela příliš pochopení.
Linka z historie se mi líbila. Na knížce je poznat, že autorka neodflákla práci se zdroji a velmi čtivým způsobem odhaluje historii jedné pohraniční vesničky. Česko-polské vztahy po první světové válce jsou pro mě pořád málo probádané téma a jsem tak ráda, že jsem se zase dozvěděla o něco víc.
Knížka má jeden zajímavý prvek, kytičku mateřídoušky, která na můj vkus byla až moc ezo. Na druhou stranu, autorka v tomto směru až tolik netlačí na pilu a mě tento prvek čtení moc nanerušoval.
Knížka kopíruje už celkem tradiční šablonu odkrývání historie rodiny hlavní hrdinky, která krom své rodinné historie řeší i své vlastní šrámy. Nechci, aby to vůči příběhu vyznělo kriticky, on je totiž napsán dobře, já osobně už ale asi začínám být takovýhle knih přehlcená. Donedávna byl tento typ příběhů jedním z mých nejoblíbenějších, teď ale cítím, že si od nich potřebuju dát pauzu.
Pokud máte tento typ příběhu rádi nebo jste jich naopak ještě moc nečetli, tak vám Mateřídoušku můžu s klidným srdcem doporučit. Vím, že kdybych ji četla třeba před dvěma lety, byla bych z ní nadšená.
Ráda bych poděkovala albatrosmedia za poskytnutí recenzního výtisku. Tahle spolupráce mě opravdu nadchla.
Příběh má dvě dějové linky a do obou vás vtáhne tak, že máte pocit, že to vy jste těmi o kterých se píše.
Musím ale přiznat, že mě Anička - hlavní hrdinka - chvílemi štvala svou přehnanou péčí a starostí o syna .
Celkově se mi knížka opravdu líbila. Miriam se povedla knížka napsat s určitou lehkostí i přesto, že druhá dějová linka nebyla úplně z pěkného období.
Předchozí knížky jsem nečetla, ale už teď vím, že je musím mít nutně všechny. Dlouho se mi nestalo, že bych měla z autora a jeho textu tak skvělý pocit. Tohle mělo s má úroveň.
Jsem ráda, že se mi Mateřídouška dostala do ruky a že mohu s klidným a čistým svědomím doporučit ostatním vášnivým čtenářům a možná i těm, co nečtou zas až tak moc.
Za mě plný počet hvězd!
Štítky knihy
česká literatura tajemství historie měst, obcí a regionů české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Příběh slunečnice |
| 2023 | Příběh akvamarínu |
| 2024 | Příběh mateřídoušky |
| 2021 | Letní kraťasy |
| 2024 | Srdcová desítka |
Vždycky se snažím nechat hodnocení mezi prvními, ale tady naskakovaly hvězdičky tak rychle, že jsem se nevešla ani do první stovky. To samo o sobě svědčí, jak je kniha dobrá. Stejně jako mnohým dalším i mně se více líbila historická linka, ale řekla bych, že se vzájemně dobře doplňují.
Není to úplně letní oddechovka, téma je hlubší, ale je příjemně a čtivě napsané.
Rozhodně ji doporučuji.