Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365387/bmid_pribeh-sluzebnice-QYb-365387.jpg
4
2933
2933
Příběh služebnice série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají… Kniha byla odměněna Cenou Arthura C. Clarka pro nejlepší román roku a následně se stala předlohou pro filmové a aktuálně také pro úspěšné seriálové zpracování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Tak po přečtení vím, že zfilmovanou verzi si nepustím, nesympatické postavy, dějové linky opravdu prapodivné, neskutečně mě to nebavilo
Mne se kniha líbila moc. Hned se vrham na další díl. Ale komentar Oponna velmi pobavil..kosticky scrabble do nosu
Hvězdičky neuděluji, kdo chce znát hodnocení, nechť čte dál.
Okolo údálostí a děl, okolo kterých je velký šrumec, dávají se jim nálepky a lidé si to extaticky cpou vzájemně i pod nehty, chodím s despektem a schválně okázalým nezájmem. O Atwoodové jsem neslyšel ani slovo, Příběh služebnice jsem znal díky seriálové podobě a tak nějak generálně sdílenému nadšení. Vizuál služebnic jsem měl v podvědomí a svět mi přišel zajímavý, někde v koutku mysli mi barevná uniformizace a betonovost světa přišly velmi lákavé k prozkoumání. O samotném příběhu jsem nevěděl nic. Když teda přišla děcka z klubu, že bychom na to mohli kouknout, začal jsem se těšit.
A pak přišla předmluva knihy od samotné autorky, mně z koutku začaly téct sliny, praskla sklovina na prvním namáhaném zubu a dostal jsem tik v oku.
Zkusím objektivně zhodnotit knížku samotnou a pokusím se ctít princip smrti autora... Haha. Jako bych to uměl.
Dystopií mám načtených a nakoukaných poměrně dost a vždy se těším, jak si autor vyhraje s pravidly takového světa, pokrouceností společnosti, zvláštními mechanismy a... Jak to říct... Nedočkáte se ničeho. S hlavní postavou se vydáme na nákup, do kuchyně, ke kostelu, prohlédneme si pár mrtvol, občas si zasouložíme (rozuměj provedeme rituál) nebo budeme koukat z okna... Že to zní jako zatracená nuda? Tak to jste na omylu, protože to je slabé slovo! Kniha má přes 300 stran a první (!) zvrat je za více než její polovinou. A teď se podržte, tím úchvatný zvratem je partička Scrabble! Mít Atwoodovou po ruce, tak jí nacpu ty kostičky do nosu a zeptejte se Rimmera, jak to pokračuje.
Můžete namítnout, že epičnost není primem této knihy. A já bych i souhlasil. Nabízí se mi tu bezdějové "Na větrné hůrce" od Brontë, ale i tam se něco děje. Jsou tam emoce. Celý Příběh služebnice je plytký, bezbarvý a povrchní stejně jako jeho hlavní postava, která mi byla po celou dobu zcela ukradená a zfleku by ji mohla hrát česká vrchní kňoura Šafránková.
Může to být horší? Ale samozřejmě! Autorka si myslela, že nejlepší pro oživení příběhu budou myriády analepsí, takže bolestně se ploužící bezčasí Gileádu je navíc trháno na menší kousky zcela nezajímavými střípky z minulosti Fredovy. Přišla jsem o dítě, búúúú. Přišla jsem o kámošku, búúúú. Přišla jsem o chlapa, búúú. Přišla jsem o mámu, búúúú. Přišla jsem o práci, búúúú.
Pro zdejší znalce si tu dovolím odhalit svou oblíbenou pasáž, na které odprezentuji um této "kovářky jiskřících slov" – „[...] nevinnost ženského těla dosud nevydaného ochlupení a krvi.“ Brrrr. Nicméně musím autorce přičíst k dobru, že některé slovní obraty byly dobré. Zvětšiny mi však přiváděly migrénu.
Totální třešničkou bizáru je potom doslov z daleké budoucnosti, kde o minulosti Gileádu referují odborně Měsíční paprsek, objeví se meteorolog Věrný vlk... No ty krávo... Možná přijde i Jarda Dušek s Květou Fialovou.
Děkuji modernímu stupidně doslovnému literárnímu diskurzu pro analfabety, že jsem zase mohl být poučen a polepšen, abych mohl budovat blankytnější zítřky pro všechny, ale pro některé více.
(Až se mě zase někdo chytrý zeptá, proč nepovažuji zdejší hodnocení vůbec za objektivní, můžete se podívat třeba do zdejších komentářů. Dozvíte se, že knihu čitatelka hodnotí jednou hvězdičkou třeba proto, že je příliš temná a děsivá, kvůli čemuž ji nemohla dočíst, nebo je tím důvodem přílišná délka knihy...)
Bylo to hodně znepokojivé, ale... Já mám dystopie ráda, ale z tohoto nijak nadšená nejsem. Nejdřív jsem kdysi viděla seriál - už ten mě moc nebavil, ani nevím kolik dílů jsem u něj vydržela. Z knížky mám prakticky stejné pocity. Přestože je příběh opravdu znepokojivý a můžeme ho číst jako varování, jak rychle a nenápadně může dojít k převratu a změně uspořádání společnosti (to mi přijde v dnešní době stále velmi aktuální), tak příběh jako takový mě neoslovil a nijak zvlášť mě nebavil.
Literárně je to na dobré úrovni. Nesedl mi ale moc styl vyprávění kdy se současnost prolíná s historií a my se tak jen velmi pozvolna a neúplně dozvídáme, co se vlastně stalo. Podrobnější popis daného světa by mě bavil možná víc, ale chápu, že autorka nechtěla čtenáře pobavit, ale spíš varovat nebo popsat, co prožívá nesvobodný člověk. Paradoxně se mi více než samotný příběh líbily až závěrečné "Historické poznámky k Příběhu služebnice", které se snažily svět dovysvětlit a bylo zajímavé vidět, jak o událostech knihy referují lidé v budoucnosti (jednoznačně paralela s naším zkoumáním a líčením druhé světové války). No a ten useknutý otevřený konec, kdy je čtenář ponechaný v úplné nevědomosti... - to bohužel také plně ocenit nedokážu. Takže z čistě z hlediska zábavy a čtenářského zážitku já příběh hodnotím jenom dvěma a půl hvězdami, ale na druhou stranu uznávám, že význam tohoto díla pro naši společnost je mnohem větší a je dobře, že existuje a že se i dnes (i díky seriálu) o něm stále mluví.
Bylo to strašně nudné. Měla jsem s tím větší problém než s Malými ženami, a to jsem ho měla velký. Detaily fungování systému veškeré žádné, děj těžko uvěřitelný, k postavám jsem zůstala lhostejná, snad jen Moira občas pobavila. Jestli někdo knížku srovnává s Huxleym nebo 1984, tak to pr. Věřím, že seriál může být mnohem lepší.
Už je to dlouho, co jsem viděla seriál Příběh služebnice. Říkala jsem, že si musím přečíst i knížku, protože většinou bývá kniha lepší než film nebo seriál. Bohužel se mi více líbil seriál. U knihy jsem nezažila takovou tu wau reakci, protože jsem věděla, o čem kniha je a co mě čeká. Úplně mi nesedl styl, jakým byla kniha psaná. Tímto si mohu knihu odškrtnout ze svého seznamu ,,Chystám se číst ". Podruhé si knihu už asi nepřečtu.
*****
Ale není to pravda, nikdo neumře na nedostatek sexu. Umíráme spíš na nedostatek lásky. Tady není nikdo, koho bych mohla milovat; všichni lidé, které bych mohla milovat, jsou po smrti nebo bůhvíkde. Kde jsou a jak se teď jmenují? Možná že nejsou nikde, tak jako já pro ně. I já jsem pohřešovaná.
*****
Krom politického dopadu, který je zřejmý, zvláště po zákazech potratů v Americe a znovuzvolení Trumpa, má i dopad psychologický. Jak dílo čitatelé vezmou, je jen na nich, a jestli se u nich probudí vnímání ostrakizace či žen jako osob a ne jen objektů, je a bude jejich volba. Vidím, že spousta lidí měla problém s literárností díla. Je možné, že je to překladem. Knihu jsem četla v originálu a poetičnost jazyka, kde se opravdu vyskytují až rýmy, je neskutečně krásná. Netečnost vypravěčky, zoufalost a bezmocnost, odevzdání. Inspirace v totalitních systémech a připomínka historie do očí bijící. Závěr knihy v podání summitu Asociace zkoumající Gilead to jen potvrzuje a celý "deník" dělá ještě reálnějším. Každý si tam najde co chce vidět. Anebo nechce...
Jak já jsem ráda, že jsem po pro mě nudné a absolutně nepoutavě napsané trilogii Venkovské sídlo, narazila na tak úžasnou knihu, jakou Příběh služebnice bezpochyby je. Přikoval mě a už nepustil. S hlavní hrdinkou jsem prožívala vše. Naprosto mě ten svět uchvacoval, bez ohledu na to nebo právě proto, jak strašný byl. Chtěla jsem vědět stále víc a víc, což mi autorka tak akorát dávkovala. Nevysolila všechno najednou od A do Z. Retrospektivní návraty, vidění současnosti úzkou optikou hrdinky, kdy ani ona mnohdy neví víc, než čtenář.... prostě všechno hodnotím na jedničku s hvězdičkou a velmi se těším na dvojku a hlavně na následný seriál. Určitě se pokusím sehnat i další autorčiny knihy, protože jsem nadšená! Díky, Margaret!
Kniha kanadské spisovatelky je antiutopický román. Současnou Ameriku sužuje neplodnost, a proto zbylé plodné ženy, kterým se říká „služebnice“, jsou násilně nuceny k početí a rození dětí. Podle této knihy byl natočen americký seriál a obojí se podle mě vydařilo.
V mnohém přelomové a nadčasové dílo, o kterém by se mělo mluvit. Jeho myšlenka je totiž neskutečně silná a nebezpečná zároveň. Myslím, že všichni si po přečtení knihy musíme připustit, že něco podobného by v budoucnu opravdu mohlo nastat. Totalita založená na křesťanském fundamentalismu je snad mou největší noční můrou a přitom by stačilo tak málo a už bychom ji tu měli. Změny by podobně jako u hlavní hrdinky přišly nenápadně pod rouškou ochrany a bezpečnosti až by nečekaně skončily v naprostém omezení základních lidských práv a svobod. V tomto ohledu se dá nad Příběhem služebnice donekonečna rozjímat a diskutovat.
Zároveň si ale myslím, že se kniha stala obětí svého populárního seriálového nástupce, který Gileád a jeho systém více rozvedl (a nemyslím tím jenom to, že šel dějem daleko za hranice předlohy). Problémem je spíš forma, kterou Atwoodová zvolila. Kniha je svědectvím, deníkovým způsobem sepsaný soubor dojmů a obrazů, kde se realita chaoticky střídá s ne úplně jasnými vzpomínkami Fredovy. Dává tím pádem smysl, že se nedozvíme příliš nad rámec její ulity, ve které musí žít, jenže fungování Gileádu je přesně to, co mě zajímalo nejvíc. Seriál pro mě tak bude vždy favoritem i díky působivé práci s kontrasty a symboly, které Atwoodová mnohdy nastiňuje, ale na papíře nemají šanci tolik zapůsobit.
Kdysi jsem zkoušela koukat na seriál, který podle této knihy natočili, ale bylo mi po první sérii tak úzko, že jsem to zkrátka nedala. Po pár letech jsem narazila na tuhle audioknihu a řekla si, že zkusím aspoň tohle. A dobře jsem udělala. Kniha není tak surová jako seriál, minimálně proto, že ty nejděsivější scény zkrátka přímo nevidíte. Zvolená metoda deníku, který je v závěru analyzován jako by byl opravdu skutečný, nemluvě o historickém vhledu do smyšlené reality, je však tolik autentická, že vám ani ze čtení není zrovna dobře. Přednes Zuzany Krajnové v audioknize to celé jen umocňuje. Totalitní režimy navíc ze společnosti dobře známe a i když se to může zdát neskutečné, už jsme si ověřili, že nastolit diktaturu není zase tak složité, jak se může zdát. Obzvlášť, když máte silný motiv, jakým neplodnost rozhodně je.
Překvapilo mě, jak příběh skončil, a rozhodně se potřebuju dozvědět víc. Další díl nejspíš nevynechám. A kdo ví, možná se časem znovu pustím i do toho seriálu, až na to bude to správné rozpoložení, aby to se mnou zas nezamávalo...
Po asi pětině knihu odkládám. Viděl jsem seriál, byl perfektní. Kniha nezaujala. Netroufnu si hádat proč.
Pecka. Prostě velká pecka! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Strašně zajímavý námět. K zamyšlení. Úžasné..a děsivé. Všem doporučuji.
Jsem zklamaná. Čekala jsem víc. Potenciál ten příběh měl. Ale po 300 stranách už jsem hltala, protože do konce zbývalo tak málo stran a já měla obavu, že ten konec, kde to mohlo vygradovat a chtěla jsem tam ten wau moment, že bude uspěchaný a že si ho neužiji. A nakonec tedy největší překvapení knihy bylo, že ten moment nenastal.
(SPOILER)
Těšila jsem se, že si konečně přečtu tuto knihu, ale zanechala mě nějak neuspokojenou. Dystopický svět Gileádu zní komplexně, krutě a zároveň zajímavě. Nicméně příběh o tom, jak se svět stal takovým, jaký je, mi přišel neúplný a nedozvěděli jsme se moc podrobností o tom, jak to funguje a proč je pro všechny v pořádku žít v režimu tohoto krutého světa.
Vyprávění mi přišlo chaotické, hlavní hrdinka neustále přeskakovala z jedné vzpomínky v minulosti zpět do současnosti a jako čtenáře mě to mátlo. O minulosti hlavní hrdinky víme mnohem více podrobností než o samotném světě Gileádu, což je podle mě trochu škoda a potenciál tohoto příběhu mohl být skvělý, ale je promarněný.
A co to mělo být s těmi uvozovkami? Opravdu jsem nepoznala, jestli postavy mluví mezi sebou, nebo jestli jsou věty jenom v hlavě hlavní protagonistky.
Ale oceňuji, že autorka zvolila pro čtenáře tak trochu "otevřený" konec a nechala nás klást si otázky, jestli se opravdu dostala z Gileádu, nebo ji někdo zabil, nebo hůř... chytili ji?
Nějak si nemůžu pomoct, ale tahle kniha má daleko větší hodnotu společenskou než literární.
Nemůžu nakonec říct, že by mě vůbec nebavila, ale postavy trochu nijaké, literární styl celkem obyčejný, předvídatelné; nakonec ani sama ta dystopie na mě moc nezapůsobila.
Nicméně jsem si na ni vzpomněl, jakmile začalo v USA to zakazování potratů. Člověka zamrazí.
Tak jako tak, literárně slabé.
Předvídatelná nuda, nepůsobilo to na mne nijak, osudy postav mi byly lhostejné, k tomu ty laciné flashbacky. Nejsem fanouškem Atwoodové, myslím, že je značně přeceňovaná. A tohle srovnávat s 1984? Bad joke. Amatérský plagiát.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie děti ženy kanadská literatura zneužívání znásilnění feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál nepochopení kasty, kastovní systém teokracie světová literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Kniha ma sklamala.