Příběh služebnice přehled

Hvězdičky neuděluji, kdo chce znát hodnocení, nechť čte dál.

Okolo údálostí a děl, okolo kterých je velký šrumec, dávají se jim nálepky a lidé si to extaticky cpou vzájemně i pod nehty, chodím s despektem a schválně okázalým nezájmem. O Atwoodové jsem neslyšel ani slovo, Příběh služebnice jsem znal díky seriálové podobě a tak nějak generálně sdílenému nadšení. Vizuál služebnic jsem měl v podvědomí a svět mi přišel zajímavý, někde v koutku mysli mi barevná uniformizace a betonovost světa přišly velmi lákavé k prozkoumání. O samotném příběhu jsem nevěděl nic. Když teda přišla děcka z klubu, že bychom na to mohli kouknout, začal jsem se těšit.

A pak přišla předmluva knihy od samotné autorky, mně z koutku začaly téct sliny, praskla sklovina na prvním namáhaném zubu a dostal jsem tik v oku.

Zkusím objektivně zhodnotit knížku samotnou a pokusím se ctít princip smrti autora... Haha. Jako bych to uměl.

Dystopií mám načtených a nakoukaných poměrně dost a vždy se těším, jak si autor vyhraje s pravidly takového světa, pokrouceností společnosti, zvláštními mechanismy a... Jak to říct... Nedočkáte se ničeho. S hlavní postavou se vydáme na nákup, do kuchyně, ke kostelu, prohlédneme si pár mrtvol, občas si zasouložíme (rozuměj provedeme rituál) nebo budeme koukat z okna... Že to zní jako zatracená nuda? Tak to jste na omylu, protože to je slabé slovo! Kniha má přes 300 stran a první (!) zvrat je za více než její polovinou. A teď se podržte, tím úchvatný zvratem je partička Scrabble! Mít Atwoodovou po ruce, tak jí nacpu ty kostičky do nosu a zeptejte se Rimmera, jak to pokračuje.

Můžete namítnout, že epičnost není primem této knihy. A já bych i souhlasil. Nabízí se mi tu bezdějové "Na větrné hůrce" od Brontë, ale i tam se něco děje. Jsou tam emoce. Celý Příběh služebnice je plytký, bezbarvý a povrchní stejně jako jeho hlavní postava, která mi byla po celou dobu zcela ukradená a zfleku by ji mohla hrát česká vrchní kňoura Šafránková.

Může to být horší? Ale samozřejmě! Autorka si myslela, že nejlepší pro oživení příběhu budou myriády analepsí, takže bolestně se ploužící bezčasí Gileádu je navíc trháno na menší kousky zcela nezajímavými střípky z minulosti Fredovy. Přišla jsem o dítě, búúúú. Přišla jsem o kámošku, búúúú. Přišla jsem o chlapa, búúú. Přišla jsem o mámu, búúúú. Přišla jsem o práci, búúúú.

Pro zdejší znalce si tu dovolím odhalit svou oblíbenou pasáž, na které odprezentuji um této "kovářky jiskřících slov" – „[...] nevinnost ženského těla dosud nevydaného ochlupení a krvi.“ Brrrr. Nicméně musím autorce přičíst k dobru, že některé slovní obraty byly dobré. Zvětšiny mi však přiváděly migrénu.

Totální třešničkou bizáru je potom doslov z daleké budoucnosti, kde o minulosti Gileádu referují odborně Měsíční paprsek, objeví se meteorolog Věrný vlk... No ty krávo... Možná přijde i Jarda Dušek s Květou Fialovou.

Děkuji modernímu stupidně doslovnému literárnímu diskurzu pro analfabety, že jsem zase mohl být poučen a polepšen, abych mohl budovat blankytnější zítřky pro všechny, ale pro některé více.

(Až se mě zase někdo chytrý zeptá, proč nepovažuji zdejší hodnocení vůbec za objektivní, můžete se podívat třeba do zdejších komentářů. Dozvíte se, že knihu čitatelka hodnotí jednou hvězdičkou třeba proto, že je příliš temná a děsivá, kvůli čemuž ji nemohla dočíst, nebo je tím důvodem přílišná délka knihy...)