Příběh služebnice
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365387/bmid_pribeh-sluzebnice-QYb-365387.jpg
4
2895
2895
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Proslulý román kanadské spisovatelky vykresluje pochmurnou vizi blízké budoucnosti Spojených států amerických, které se z demokratických výšin propadly do všeobjímajících hrůz totalitního režimu. V okovech nemilosrdného klerofašistického režimu se z každého, kdo se proti němu jakkoli prohřeší, stává otrok. Z plodných žen pak ještě něco mnohem horšího – služebnice, jejichž úkolem je rodit děti, s nimiž se nikdy nesetkají… Kniha byla odměněna Cenou Arthura C. Clarka pro nejlepší román roku a následně se stala předlohou pro filmové a aktuálně také pro úspěšné seriálové zpracování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
Argo
Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Byla jsem zvědavá, co je to za knihu, že je na ni najednou v knihovně tak dlouhý pořadník rezervací. Knížka se dobře četla, ale z děje knihy mě mrazilo v zádech.
„Ráda bych věřila, že je to příběh, který jsem si vymyslela. Potřebuju tomu věřit. Musím tomu věřit. Ti, kdo dokážou věřit, že podobné věci jsou pouhé příběhy, mají větší šanci.“ (s. 59)
Ke knížce mě přivedl seriál. První sérii jsem na jaře s napětím, ale odporem sledoval. V půlce druhé série jsem nenašel sílu dál koukat na totalitní praktiky Gileádu. Jsem ale rád, že jsem dal šanci knižní předloze. Především v první sérii se jí autoři drží.
Styl vypravování má spád. Knížka mnohem lépe vysvětluje vztah mezi vypravěčkou příběhu a manželkou velitele, lépe charakterizuje postavy tet a mart.
„Snažím se moc nepřemýšlet. Stejně jako všechno ostatní musejí být teď i myšlenky na příděl. Je hodně věcí, na které bude lepší nemyslet.“ (s. 23)
Násilí, které je dávkuje televizní obraz, nevystupuje v knižním příběhu tak naturalisticky jako v televizi.
Líbilo se mi uspořádání knihy – nejen členění do částí a kapitol, ale i předmluva a závěr v podobě historických poznámek.
Zaujaly mě informace týkající se jména vypravěčky. Doporučuji přečíst předmluvu až na závěr.
„Nolite Te Bastardes Carborundorum“
Mám motivaci dokoukat seriál a hlavně si od autorky přečíst i jinou knihu.
„Ještě nějaké dotazy?“
Musím se přiznat, že nejprve jsem viděla seriál (mimochodem velmi dobře zpracovaný) a teprve potom jsem sáhla po knize. Je velmi silná a s úžasnou atmosférou. Forma vyprávění jedné ženy mi naprosto vyhovovala, byť občasné skoky v časech mi sem tam dokázaly zamotat hlavu :) ale nic strašného. Je to velmi náznakové a závěrečná část jakési besedy či konference vědců mě také potěšila. Pěkně zpracované.
(Nicméně, seriál na mě zapůsobil ještě mocněji, proto jedna hvězdička dolů..)
okrem toho, že nemám čas na seriály a trpím nedôverou k akémukoľvek filmovému spracovaniu literárneho diela, vyhýbam sa sezónnym bestsellerom. takže som sa k tejto knihe dostal až teraz. ale neľutujem.
ako ďaleko či blízko sme k tej imaginárnej Gileádii boli my? niekedy len na zabrúsený chlp. a mám pocit, že sa k jej ideám opäť raz približujeme...
Líbil se mi seriál a k narozeninam jsem obdržela knihu. Velmi spokojená, za mě mohu říct, kniha lepší než seriál.
Nedávno jsem četl Ishigurovo Neopouštěj mě, se kterým sdílí Příběh služebnice hned několik témat - převážně bezmoc, bezvýchodnost a marnost veškerého konání hlavních postav, s jediným zábleskem naděje na konci knihy. (Dlužno také dodat, že Atwoodová píše daleko dravěji a rychleji, i když také skvěle.)
Atwoodová je známá tím, že poměrně důsledně odmítá komentovat různé interpretace svých děl. Přesto si v Příběhu služebnice, vydaném v roce 1985, dovolím vidět paralelu s tehdejším děním v Íránu, který je ostatně zmíněn i v epilogu knihy. Tam proběhla roku 1979 islámská revoluce, v jejímž důsledku byl ve vyspělé a relativně bohaté zemi nastolen zpátečnický teokratický režim. Stejně jako v Příběhu služebnice, i tady ženy přišly o svá práva, i tady začala vláda strachu a atmosféra udávání, i tady se strážci dobrých mravů stávají zfanatizovaní mladíci a ženám je diktováno nejen povinné odění, ale i omezený výběr z několika málo rolí ve společnosti. Pro bližší studium vřele doporučuji Persepolis od Marjane Satrapi.
Metafora v tomto případě autoritativní vládu teroru přibližuje tím, že zneužitým náboženstvím není islám, ale křesťanství, a dějištěm románu není kulturně vzdálená země na Středním východě, ale Spojené státy.
Tak z téhle knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu tam na můj vkus až moc cítím podtóny feminismu, který v té jeho dnešní podobě opravdu nemám ráda a jsem na něj až alergická.
Na druhou stranu ten příběh byl prostě strhující. Ta bezmoc, beznaděj, křivda, to všechno tam je vykreslené prostě dokonale. Navíc jsem snad nikdy nezažila přirozenější střídání pasáží z minulosti a přítomnosti. Vážně Vám přijde, že ten příběh někdo vypráví tak, jak cítí a ne tak, jak by logicky a chronologicky měl. Konec je skvělý, máte prostor pro vlastní úvahy. Nejsem si jistá, jestli si chci kazit dojem seriálem, i když podle zdejších názorů bude nejspíš skvělý. Určitě si chci od autorky přečíst víc.
Na knize mě nejvíce fascinuje ona nadčasovost. Čtěte ji a říkáte si,proč ne? Svět už zažil tolik šíleností ,že by nepřekvapila ani tato. Každopádně příběh hodný zamyšlení. Konec mě zklamal,i když chápu,že si nechala autorka pootevřená dvířka pro event.pokračování.
Nejdřív jsem sledoval seriál, ale ten mě moc nebavil. Kniha nedopadlo o moc lépe, ale alespoň jsem více sympatizoval s hlavní hrdinkou- zde není tak spurná, nedělá věčně problémy a netváří se apaticky. Naopak je to žena, která se snaží přežít a chytit každého stébla naděje na předešlý život. Jinak je to praktický stejné jako první řada. V budoucnu asi nastanou nějaké změny pro zvýšení populace nás bělochů, ale spíše to budou nějaké výhody pro rodiny než tyhle náboženské extrémy jak ze středověku...
Překvapuje mě, kolik lidí nedokáže číst mezi řádky a věci si domýšlet. Osobně si myslím, že pokud by se rozkrylo, jak Fredova skončila, celou knihu by to bagatelizovalo.
Zajímavá kniha- autorka vybrala od každého něco- smíchala nacismus, vznik železné opony a vznikla z toho tato kniha. Jedno je vždy jisté jak vidím. když se změní společenský řád v jakékoliv zemi, nebo převraty tak lidé vzpomínají na to dobré co bylo předtím a to je asi věčný koloběh. Škoda jen, že je to takový otevřený i když možná není na konci knihy je řečeno, že jejich osudy zmizeli v dějinách času. Stejně se mi v té knize líbila žena jménem Moira- dokázala se vzbouřit, nečekat pasivně na nic. Jedna paní mi vyprávěla , že si těchto lidí vážili nacisti víc než tzv ,, dobrovolných pracovníků" ( pokud to vysypali informace hned bez mučení). Takže ano žena jménem Moira se mi líbila víc- je škoda , že její osud není popsán víc.
Řekla bych, že je to kvalitní věc, je mi líto, že je v knize vyobrazen tak krátký časový úsek (když nepočítám flashbacky). Úžasné na tom je, že se nikde, ale vůbec nikde nevysvětluje, jak ten svět funguje, co jednotlivé názvy znamenají a nic. Jakoby vypravěčka předpokládala, že to všem jejím posluchačům bude jasné, a to tomu dodává na autentičnosti.
Co tomu ale zase ubírá je to náboženské zřízení, jak už psal někdo níže, přijde mi slně nepravděpodobné, že by někdy nastal podobný středověký režim, rozhodně ne v blízké budoucnosti, přijde mi, že na to jsou lidi moc povrchní a rozmazlený.
Po shlédnutí seriálu mě příběh služebnice fascinoval natolik, že jsem si s radostí běžela koupit knižní předlohu. Nevím, čím to je, ale styl psaní je pro mě těžký, nemůžu se textem prokousat. Knížku časem určitě dočtu, ale jsem zklamaná.
Kniha není žánrově úplně můj cup of tea...přesto jsem ji dočetla. Některé části mě pohltily, některé, hlavně ty zdlouhavě popisové, dost nudily. Myslím, že zůstanu u beletrie, která mě baví a od experimentování si dám zase na čas pohov. :-) (seriál jsem neviděla).
Byla jsem připravená dát tři*, ale za ten konec jsem přidala čtvrtou. Já dlouho bojovala s tím, že mi příběh přišel až moc neuvěřitelný, nereálný, trochu návrat do středověku v chování lidí...nevěřím, že by se společnost v budoucnu mohla k něčemu takovému dopracovat....Seriál jsem zatím neviděla, jsem zvědavá na způsob zpracování.
Člověk si obvykle přečte knihu a pak vidí film/ seriál, ze kterého je zklamaný. Zde je to, překvapivě, opačně. Ke knize jsem došla až po shlédnutí seriálu a kniha mne bohužel tolik nezaujala.
Nicméně je to téma, nad kterým člověk musí přemýšlet, častokrát jsem knihu odložila, protože mi z příběhu bylo úzko, smutno a ano, opravdu mě to děsilo (ale seriál je v tomhle směru tak 100x silnější).
Jakkoliv chápu, proč Gileéd vznikl, myšlenky na záchranu země, uzdravení a obnovení populace... Způsob, kterým toho chtějí dosáhnout, je vcelku šílený.
Kdo ví co tu jednou bude, jak bude naše existenční situace vypadat.
Skoky mezi přítomností a minulostí jsou trochu pro mě těžší na orientaci, ale jinak jsem byla knihou pohlcená. Hlavně a to je důležité, nikam při čtení nespěchat a číst v klidu...to doporučuji
Mám za sebou jak knihu tak pomalu i třetí sérii seriálu, líbí se mi oboje a zaujalo to i dceru.
Knihu jsem přečetla na základě doporučení kamarádky. Tento druh vyprávění není můj šálek kávy. Mám ráda když děj utíká.
Jak už psali jiní, musela jsem se soustředit na přítomnost a minulost, pak mi vadilo sáhodlouhé popisování okolí :-(
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie děti ženy kanadská literatura zneužívání znásilnění feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál nepochopení kasty, kastovní systém teokracie světová literaturaAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Musím se přiznat, že seriál je na tom lépe.
Nicméně kniha je skvělá a dobře se četla.