Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2878
2878
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Kniha se stala v poslední době známá především díky seriálu, a proto jsem měla velká očekávání a Příběh služebnice jim naprosto dostál. Po tom, co se čtenář vzpamatuje z prostředí, do kterého je bez upozornění vržen, stává se součástí velmi dobře vykonstruovaného světa a musí se chtě nechtě přizpůsobit jeho pravidlům. Když se začnou v hlavě rodit otázky a touha po odpovědích, příběh je utnut. Autorka tak činí ve správné chvíli, protože otázky jsou, ale zase jich není tolik, aby čtenář nemohl vydržet bez odpovědi. Zastaví příběh v dobu, kdy konec může být podle čtenářových očekávání - nebo taky ne, to zůstává záhadou.
Naprostá dokonalost!
Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale může za to, jak se chová.
/Margaret Atwood:
Příběh služebnice/
Námět velice zajímavý, to ano. Ale zpracování mi moc nesedlo. Nemohla jsem se prokousat přes neustálé myšlenky hlavní hrdinky. Ale když už se mi podařilo začíst, tak v pohodě. Bohužel s tím jsem měla maličko problém. Takže knihu hodnotím jako maličko lepší průměr. Seriál jsem viděla jen jeden díl, pak jsem si řekla, že si napřed přečtu knihu, tak se teďka třeba k tomu seriálu vrátím a aspoň můžu porovnat.
Poměrně lehce jsem se začetla, ale měla jsem problém udržet pozornost s každým slovem a lehce jsem přeskakovala. Konec mě zklamal, kdyby tam nebyl, dojem z knihy by byl určitě za mě lepší.
Čekala jsem něco úplně jiného, takže mě kniha celkem zklamala. Hodně jsem přeskakovala některé popisy a celkově mě části knihy nebavily. I od příběhu jsem čekala víc, také lepší konec knihy... Asi bych ji dál už nedoporučila, ale mohlo to být jen tím, že jsem čekala něco opravdu jiného.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Nápad je to originální, alespoň pro mě a zároveň dost děsivý. Nicméně mě někde v půlce přestal příběh hlavní hrdinky absolutně zajímat. Škoda.
Zkusím dát šanci seriálu.
Pribeh byl vyborny....cteni plynule a rychle. Trosku me mrzi, ze nevim jak hlavni hrdinka skoncila, nadruhou stranu to otevira prostor pro nasi fantazii.
Děsivá vize. Příběh se sám o sobě četl dobře, ale v některých kapitolách jsem se ztrácela. Moc mi nesedí to přeskakování děje z minulosti na přítomnost. Je to kniha u které se musíte opravdu soustředit jen na čtení, jinak je to trochu matoucí. Vždycky zabralo trochu času, než jsem se opět zorientovala. Tato vize se dá svým způsobem chápat i z dnešního pohledu. Seriál jsem viděla, tedy pár dílů a asi nejsem nadšenec ani jednoho, ale přesto knihu doporučuji dál k přečtení. Asi v budoucnu zkusím i něco jiného od autorky.
Vždy zastávám názor, že kniha je lepší, než film nebo seriál, ale u této knihy musím udělat výjimku :(( Ještě, že jsem četla dřív knihu a pak se podívala na seriál, BYL SKVĚLÝ a hlavně....z knihy bych si toho moc nezapamatovala, ale na seriál jen tak nezapomenu.
Nikto neumiera na nedostatok sexu,
mnohí umierame na nedostatok lásky.”
Sypem si popol na hlavu a spolu s maslom na nej sa priznávam, že za to môžu moje predsudky. Nie za popol s maslom, ale za to, že som sa tak dlho odhodlával na tento román. Pritom antiutópie sú moje obľúbené živočíchy. A tento teda obzvlášť, špeciálne pre tie mimikry a rafinovanosť.
Príbeh služobnice plynie, ako je u autorky dobrým zvykom, veľmi pozvoľne, až plavne. Čitateľ je unášaný len jemným prúdom v okolitej stojatej vode. Sem-tam sa voda zavlní v meandri, no žiadne pereje ani vodné víry sa nekonajú. Napriek tomu som sa nenudil. Viac som sa sústreďoval na prírodu okolo, obdivoval samotnú lenivú rieku deja, jej vláčne pohyby a nuansy. Na vyššie obrátky sa zapájala moja fantázia poháňaná hustnúcou atmosférou a každú chvíľu som za rohom čakal vodopád. Ten našťastie neprišiel, žiadne logické kotrmelce ani oslie mosty sa nekonali a moju loďku len občas rozkývali odrazené vlny či náhodné plytčiny. “Nič moc, nuda” - povedia si prívrženci adrenalínových splavov a strmých jezov. Pre mňa to však bol skoro dokonalý zážitok ...
Paradoxne sám mám radšej “technickejšie sci-fi” či vesmírne odysey ako psychologické štúdie dopadov totalitnej diktatúry. Obraz klerofašistickej spoločnosti je tu navyše zobrazovaný mozaikovo, po malých dávkach, skoro po písmenkách. Dielo písané v roku 1984 má mnoho spoločného aj s rovnomenným Orwellovým románom, ešte viac mi však popisovaná spoločnosť pripomínala kulisy z filmu Equilibrium. V žiadnom prípade sa nejedná o tuctové postapo ako z filmových sérií Hunger Games či Divergencie/Aliancie, to je hádam každému zrejmé. Nič tu nie je exaktne popisované, princípy fungovania, stanovy či regule vládnej garnitúry vás autorka nechá skôr si vydedukovať, ako by vám ich mala trápne polopatisticky servírovať. Na každý fakt o pomeroch, o súčasnej situácii a politike v živote rozprávačky musíte čakať desiatky strán a celú dobu ste svedkom jej mentálneho rozpoloženia, mnohokrát až psychorozkladu. Ako čitateľ vnímate každý okamih jej bytia, myšlienkové procesy a úvahy. Ste v jej hlave. To je asi najsilnejšia Atwoodovej zbraň: vnorenia sa do svojich hlavných postáv. Ona ich píše, ale vy ... vy ich žijete!
Aby som tetu z krajiny javorového listu a sirupu len nevychvaľoval: miestami mi jej duplikácia a zdôrazňovanie pocitov hrdinky už prišli ako čistá onania a nebyť audioverzie, zrejme pár viet v popisoch jej depresií preskočím. Druhá výčitka je k finálnej kapitole z konferencie. Ja osobne ju považujem za zbytočnú. Aj bez nej bol koniec románu zrejme najoptimálnejší, aký si daný žáner môže dovoliť. Avšak záverom môžem, rovnako ako pri diele Alias Grace, missis Atwood len zatlieskať, a vrelo...
...ODPORÚČAŤ:
Všetkým, ktorých zaujímajú utopistické zriadenia, spojenie náboženstva a ultratotalitárnej spoločnosti. Ale aj tým, ktorí preferujú kvetnatý jazyk so zaujímavými prirovnaniami a niekedy až opulentnými opismi detailov. Tým, čo psychológiu a atmosféru nátlaku uprednostnia pred zbesilými akčákmi, krvavými strieľačkami a inými KulháneKotletkovými gulášmi. Subjektívne síce hodnotím 4.5*, ale vzhľadom na tunajšie nízke hodnotenie zvyšujem na 85% a zaokrúhľujem na 5*. :)
Na knihu som narazila až po zahliadnutí seriálu a trochu som mala obavy z negatívnych hodnotení knihy. Ale celú knihu som zhltla za pár dní.
Príbeh je hlavne o pocitoch hrdinky Fredovej. Ale Fredová nie je žiadna hrdinka. Je zničená, zúfalá, zmierená, znásilňovaná a degradovaná na úroveň otroka. Fredová sa snaží prežiť tak, že hľadá drobné okamžiky radosti v stereotypu svojho dňa, ale nedokáže sa ubrániť a spomína na svoj život pred totalitou Gileádu. Ten štýl preskakovania scén pretkanými s hrdinkinými emóciami, to sa mi na knihe najviac páčilo. Nepotrebujem akčné scény, neočakávané zvraty, ale brilantný popis stiesnenej atmosféry, bezmoc jednotlivca nad systémom. Príbeh sa mi dostal pod kožu. Nechcem túto knihu porovnávať s Orwellovým 1984 alebo Huxleyho Koniec civilizácie, autorka zvolila iný pohľad na totalitu, ale rozhodne si táto kniha zaslúži miesto na poličke vedľa nich.
Zvláštní. V rámci svého žánru bych řekla úplně super. Samozřejmě děsivé, syrové, varující... Ale asi jsem čekala trochu víc :) Seriál jsem neviděla a ani nemám v plánu. Výborný je úvod, v němž autorka vysvětluje, že knihu vlastně psala v Západním Německu v roce 1984. To je nutné vzít v úvahu.
Ne tak tohle rozhodne nebyla knizka pro me. Zdlouhavé popisy toho jak hlavní hrdinka kouka do zdi, většinu knihy se nic neděje, zaver uplne naprd, a navic je to cely strasne depresivni. Slysela jsem ze serial je lepsi, ale asi si to nebudu overovat.
Silné téma, líbilo se mi, jak to bylo napsané "na přezkáčku", zkrátka jako myšlenky, které se zrovna honí hlavou. Doporučuji.
neuveřitelné, fascinující, byla jsem omámena příbehem a nemuzu se z něj vymanit.
Na knihu jsem narazila až po seriálu, takže mi to docela uškodilo, už jen to, že jsem celý text četla hlasem Ofred (už jen to jméno – Ofred, Fredova), takže mi to přišlo unylé a táhlé. Ano, tématicky hodně silná kniha, ani si nechci představovat v tomto žít, místy hodně surově vyprávěná.
Ale do háje, může mi někdo (klidně do zprávy) vysvětlit ten konec?
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Po docteni me mrazilo slusnou chvili, neubranila jsem se ctenarske kocovine a sice je to ma prvni kniha od Atwoodove, ale zatim je to za me Pani autorka... kniha byla rozhodne prekvapujici, co se deje tyce, k zamysleni byla rozhodne, ale tusim, ze zvlastni uchopeni temat, slov i deje nemusi kazdemu ctenari sednout... me ano a proto plny pocet...