Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/372460/bmid_pribeh-sluzebnice-r2A-372460.jpeg
4
2879
2879
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Syrový popis dějů je skoro jako kdyby si Atwoodová sedla k jednomu stolu s Orwellem a spolu se pěkně pobavili o tom, jak kdo vidí možnosti uspořádání budoucích lidských společenství, a každý pak napsal něco, co je v ledasčem jiné, ale v základech stejné. Čím to je, že si každá společnost musí (musí?) ustanovit někoho nahoře a někoho dole, někoho jako prominenty a jiné jako otroky?
Poslouchala jsem to jako velmi dobře načtenou audioknihu. Bylo to hodně dlouhé a při současném pletení nebo šití jsem si uvědomovala, jak vděčná jsem za to, co mám, za to, co v současnosti mohu žít, a to i přesto, že to v posledním období taky nepříjemně zavánělo.
Nečtěte knihu po tom co vidíte film:D Hrozně to zkresluje postavy, všechny jsem viděla úplně jinak než jak je ukazuje kniha... Jinak příběh výborný, kdyby tohle bylo skutečností, nechtěla bych takto žít, ani jako služebnice, manželka nebo jinak. Na jednu stranu má být služebnice ráda, že může dělat to co může, ale na druhou stranu mi přijde že to strašně sráží pohled na ženy jako takové, nejsou pro ně nic než jen továrna na dětí a když to nejde odejdeš pryč, kde život nestojí už vůbec za nic...Tak a šup na další díl:¨)
(SPOILER) Mám rozporuplné pocity z této knížky. Během čtení jsem několikrát chtěla knížku odložit. Děj se víceméně vleče a neobsahuje žádné wau akce. ALE,.... Ale po dočtení jsem si vlastně uvědomila, že by to mohl být klidně pravdivý příběh z dob komunismu. Někdo byl extrémní, často zavřený, případně popravený za politické delikty. Ale naproti tomu, bylo spousta lidí, kteří se snažili přežít to období bez úhony. Ano tady v té knížce to bylo tématem trochu víc extrémnější a mohlo to být trochu záživnější. Ovšem bylo to podáno očima toho, kdo chce přežít a nebýt za každou cenu odstraněn. Tím pádem ten příběh neměl žádný wau příběh. Z pozice čtenáře bych uvítala větší akci, ale jak říkám po přečtení jsem spoustu věcí přehodnotila. Četlo se to pomalu, trochu jsem se s tím prala a ukusovala po malých kouskách. Ne že by to bylo těžké čtení, ale nezáživnost to protahovala. Nejprve jsem chtěla dát jen tak 2*, ale po rekapitulaci po přečtení to vlastně zas tak strašné nebylo. Spíš zajímavé. Názor si asi každý musí udělat sám.
Styl vyprávění mě velmi bavil, ačkoli jsem byla chvílemi zmatená "kde" to vlastně jsem.
Děj už byl slabší, vlastně se tam toho moc nedělo, ale to temné prostředí přidávalo na napětí samo o sobě.
Konec byl rozhodně překvapivý a vlastně se mi líbil. Jsem spokojená, že nevím, co bylo dál.
Já jsem si knihu poslechl až po tom, co jsem viděl seriál. Řekl bych, že kniha umí být temnější a depresivnější, přestože postrádá oproti seriálu většinu explicitních či násilných scén. V seriálu jsou postavy oproti originálu trochu změněné, v knize však působí věrohodněji. Příběh nám dávkuje pouze June a to dost epizodně, nevíme kolik mezi jednotlivými epizodami uběhlo času. Místy se přítomnost dost prolíná s minulostí. Nevím jak rychle bych se v knize dokázal zorientovat, kdyby neznal seriál. Na druhou stranu tak poslech mohl být ještě zajímavější. Určitě doporučuji všem milovníkům dystopie.
Velká očekávání - pokud se natáčí film či seriál dle knižní předlohy, musím titul mít. Nicméně první polovinu knihy jsem se celkem nudila a v té druhé se to slušně rozjíždí, ale v nejlepším přestane... Téma velmi zajímavé, ale dalo by se z toho vytriskat víc! Celkový dojem průměr a už ji víckrát číst nemusím. Mám pocit, že seriál tentokrát bude lepší než samotná předloha.
Musím přiznat že tato kniha na styl totalitarismu zaměřeného na náboženství je opravdu jedinečná a zajímavá.
Pokud jde ale o čtení celkově, vůbec mě to nebavilo. Čtení my připadalo z dlouhavé a o ničem, nevím je si je to tím že jsem vydělá první seriál a až potom si přečetla knihu ale prostě mě to nebavilo. (Nejspíš jsme měla příliš velká očekávaní)
Nemůžu však říct že bych litovala že jsem si knihu přečetla.
Samotnou mne to překvapilo, ale tuto knihu jsem přečetla jedním dechem. Po celkem rozpačitém setkání se se žánrem utopie/antiutopie jsem velmi překvapená, jak moc mne toto dílo zasáhlo. Zřejmě to je tím, že jsem již dříve viděla stejnojmenný seriál, jenž se mi líbil a také jistá podobnost s dnešním světem, co se týče vzrůstající neplodnosti. Co se týče stylu psaní, nemohu si stěžovat. Řazení do kapitol bylo čtenářsky příjemné a styl psaní více než uspokojivý. Jistě si tuto knihu v budoucnu ještě přečtu, jelikož mi dala mnoho námětů k přemýšlení. Dovedu si představit, že něco podobného, co se odehrávalo v Gileádu, by mohlo nastat i ve skutečném světě. Ta představa mě děsí. A i to je na této knize znepokojující a zároveň tak lákavé. V každém případě Příběh služebnice doporučuji dalším čtenářům toužícím po zamyšlení se nad dnešním světem, tím, jaký by mohl být a tím, jaký byl.
Zajímavý, originální román. Audiokniha ve skvělém podání Zuzany Kajnarové. Z popisu totalitního režimu mě dost mrazilo. Zní to jako scifi, ale když někdy čte člověk zprávy ze světa, tak nevím, nevím.
Totalitarismus může mít mnoho podob, může se opírat o politické ideologie, náboženství, extrémní enviromentalismus nebo cokoliv jiného. Tím primárním motivem je touha po moci, jak sofistikovaně popisuje ve své knize „Mocenská posedlost“ František Koukolík. Totalitarismus fascinoval mnohé intelektuály, ale mnoho jiných mělo a má potřebu se proti tomuto způsobu uzurpování moci vymezit.
Literatura obsahuje několik zajímavých dystopických děl. Některá z nich jsou pro mne notoricky známá, mám je v knihovně a například Orwella čtu opakovaně.
Naproti tomu „Příběh služebnice“ Margaret Atwoodové pro mne až dosud představoval velkou neznámou.
Trochu mne překvapil koncept autorky, která si pro popis politického pozadí a vysvětlení kontextu děje vybrala specifikou formu (nechci těm, kteří knihu nečetli, prozrazovat zásadní prvky příběhu). Když jsem to pochopil, korigoval jsem svoje dosavadní jednoznačně negativní vnímání knihy. Přesto příliš nejásám.
Mám pocit, že každý autor, který má potřebu napsat dystopii, svým dílem reaguje na aktuální obavy, které v něm budí politická a společenská scéna dané doby. Ale v tomto případě si tím nejsem jistý a řekl bych, že Atwoodová sáhla mnohem hlouběji a já tomu moc nerozumím. Přiznávám to bez okolků.
Zdá se mi, že svým dílem předběhla dobu o třicet, což se potvrzuje tím, že kniha doznala úspěchu až s převedením příběhu na TV obrazovky.
Atwoodová se podle mého soustředila na určitý záměr a tomu vše podřídila. Chybí mi tam hlubší myšlenky. Možná je to tím, že jsem dočítal knihu historiků Judta a Snydera a vzápětí začal číst toho Koukolíka a začal mít na beletrii příliš velké nároky.
Každopádně jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Každá taková kniha by měla, byť nepatrným, způsobem přispět k vytváření naší imunologické reakce vůči pokusům zneužívat moc jedněch nad druhými.
Nechápu nízké hodnocení této knihy, ani komentáře o triviálním příběhu. Mě naopak fascinuje, jak autorka dokázala plasticky popsat tento brutální svět, systém, pravidla. I seriál považuju za velmi povedený.
Mně se styl psaní líbil. Sledujeme Gileád čistě skrze myšlenky hlavní hrdinky, které jsou poznamenány tím, co prožívá, v čem žije. Skoky do minulosti mi nepřišly chaotické, neztrácela jsem se. Byli jsme prostě neustále v její hlavě, bylo to jako koukat do Gileádu skrze okno a nevidět za roh. Je to zajímavý literární počin. Člověk si uvědomí, co vše znamená svoboda, co všechno může nesvobodnému člověku připadat důležité, svobodné, jaké drobnůstky si hýčká, aby se sobě úplně neztratil.
Námět není špatný a je velmi originální.
Ale zpracování a příběh jako takový nebyl mým šálkem čaje.
Knihu jsem několikrát chtěla odložit. Po velkém oslavování seriálu ( ten jsem neviděla, čekala jsem, až si přečtu tuto knihu), jsem se na příběh velmi těšila. Bohužel kniha je pouze velkým zklamáním.
Těžko říct, jestli bych si knihu užila, kdybych nejdříve neviděla seriál. Přišlo mi, že jsem v knize měla ráda postavy jen proto, že už je znám ze seriálu. Z knížky šlo těžce někoho poznat a všechny ty flashbacky byly celkem chaotické. Ten příběh samotný je naprosto geniální a děsivý zároveň, ale ta kniha prostě podle mě nemá na seriál.
Tři hvězdičky dávám za prostředí a bezútěšnou atmosféru, víc bohužel nemohu - tomu zajímavému prostředí chybí výraznější příběh. Všechno, co by se za něj dalo pokládat, je vlastně jenom další charakterizace režimu, v němž se hrdinka ocitla, a vede do ztracena. Úplně mi neseděl ani styl vyprávění a také mi připadá nepravděpodobné, že by k tak výrazným společenským změnám mohlo dojít tak rychle, v podstatě během cca pěti let, takže knize v tomto ohledu příliš nevěřím. Bezmoc a beznaděj, které že stránek přímo tryskají, naproti tomu ale je uvěřitelná až příliš, za to autorce pochvala. Kniha připomíná trochu román 1984 a svým způsobem i Pána much.
Pro mě opravdu zajímavá kniha. Když si vezmu, že originál vyšel už v roce 1985, tak je to pozoruhodná vize (ne)možné budoucnosti. Začátek knihy mě chytnul, neměla jsem problém se stylem psaní autorky. Jediné na co jsem si musela dávat více pozor bylo střídání přítomnosti a minulosti hl. hrdinky. Bohužel s blížícím se koncem to pro mě ztrácelo trochu dech. Možná je to tím, že čím víc jsem knihou postupovala, tak tím víc jsem měla otázek, ale málo odpovědí. V tomto ohledu kniha dostojí svému názvu - Příběh služebnice. Její myšlenky, pocity a omezené žití jsou v popředí. Fiktivní republika Gileád je zčásti zahalena tajemstvím. Pokud se vrátím k samotné úloze služebnic, tak je to dost smutné, ale ona i ta úloha mužů byla zvláštní. Snad se více dozvím v navazující knize - Svědectví.
Rozhodně to není oddechové čtení. Vyvolává to spíš pocity tísně a nejistoty. Člověk si na jednu stranu říká, že něco takového ani není možné, že by lidé přece nedovolili, aby se režim prakticky ze dne na den tak zásadně změnil. Ale ono to možné je a ukazuje nám to bohužel i naše vlastní historie. Stačí pár skutečně zapálených jedinců, kteří dokáží nové myšlenky dobře prodat.
Příběh měl jistě své mezery, čekala jsem, že se dozvím víc o tom, jak se to všechno přihodilo a kdo za tím vlastně stál, ale na druhou stranu, měl příběh vyprávě jen to, co vypravěčka věděla. Je tedy zřejmé, že tohle nevěděla, což jako žena ani neměla.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracie
Autorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
"Mysleli jsme, jaké mám problémy. Jak jsme mohli vědět, že jsme šťastní?"
Stará Amerika zmizela a na jejím místě vyrostl neplodný, klerofašistický stát, kde z těch nejvzácnějších bytostí se statusem včelích královen jsou učiněny včely dělnice s utrhanými křidélky. Atwoodova svůj dystopický román položila do roviny pocitů, křivd a nespravedlností. Jsou různé formy uvěznění těla a duše, všechny jsou ale stejně destruktivní. Člověk se mění, deformuje, ztrácí svou paměť a osobnost. Veškeré vzpoury, či pokusy o vzpouru jsou tvrdě potrestány. Na příběhu služebnice Fredove autorka popisuje zvrácenost brutálního Gileadského režimu, a ještě zvrácenější příčiny jeho vzniku. Role ženy a matky je zkarikována a zneuctěna. Ach my ženy. Bez nás by lidstvo vymřelo, stejně jako bez mužů. A přece jsme první na ráně, když je něco, byť domněle špatně a muž svým prstem spolehlivě ukáže právě na ženu, když se cokoli stane. Přes svou ponurost, bezútěšnost a brutalitu však zůstává kniha myšlenkově překvapivě vyprázdněná...