Svědectví
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435165/bmid_svedectvi-7vh-435165.jpg
4
590
590
Příběh služebnice série
< 2. díl
Když se za Fredovou na konci Příběh služebnice zabouchly dveře dodávky, neměli čtenáři ani ponětí, zda ji čeká svoboda, vězení, nebo smrt. Ale kdo si počkal, ten se po pětatřiceti letech napětí dočkal Svědectví. Margaret Atwoodová pokračuje v příběhu Gileádu více než patnáct poté, co June zmizela neznámo kde, a rozvíjí ho ve zdrcujících výpovědích tří ženských hrdinek, které mají s tímto režimem co do činění, byť každá v jiné roli. Ne náhodou získala věhlasná autorka za své čím dál aktuálnější dílo prestižní Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , ArgoOriginální název:
The Testaments, 2019
více info...
Přidat komentář
Náhodou jsem zjistila, že je pokračování Příběhu služebnice. Zajímavé pokračování příběhu z jiného úhlu pohledu - tety Lydie a dalších dvou postav. Dokresluje to, co bylo v první knize.
V knize je sice popsána fikce...ale zrovna teď je na Netflixu nový dokument "modlit se, poslouchat, neodmlouvat" a ono to je docela dost podobné. Ženská jako to dobytče...hustyyy
Ač jsem u prvního dílu trpěla (nečetl se mi vůbec snadno), druhý jsem měla jako dvojhubku :) Četlo se to úplně samo, nemusela jsem se vůbec nutit (spíš jsem se nutila knihu odkládat a dělat i něco jiného) a vyprávění 3 žen, které mají něco společného s Gileádem a jejichž osudy se v knize protnou, mi připadalo neuvěřitelně čtivé a napínavé. Nejedna postava v knize člověka překvapí.
Dovolím si citovat z knihy, protože tahle citace myšlenky je dle mého názoru základem toho, aby čtenář pochopil, jak to mělo v Gileádu fungovat, ale bohužel to fungovalo úplně jinak: "Myšlenka Gileádu byla zpočátku čistá a ušlechtilá, na tom se všichni shodneme," pokračovala. "Ale podkopali ji sobci a pokrytci posedlí mocí, jak se v dějinách lidstva stalo už tolikrát. Určitě si to přejete napravit."
Knihu doporučuji a dle mého názoru k jejímu přečtení není nutné bezpodmínečně číst díl první (Příběh služebnice).
Nebudu opakovat, co napsali čtenáři přede mnou. Za mě prostě skvělé, nemohla jsem se odtrhnout.
Oproti Příběhu služebnice se mi kniha četla mnohem lépe, každopádně u Služebnice jsem byla dost ovliněná seriálem, který byl za mě prostě lepší. Svědectví jsem přečetla jedním dechem a jsem nadšená.
(SPOILER) Velice solidní pokračování. Margaret to prostě musí mít v hlavě jinak, protože nechápu jak mohla napsat něco tak nového a tak zajímavého a pak po tolika letech na to navázat s tak brilantním plot twistem. Tentokrát vidíme děj očima tří žen, jenž Gileád poznamenal trochu jinak. Líbil se mi styl psaní, který je o trochu přívětivější k čtenáři než první díl. Všechno to na sebe navazoval, nenašla jsem ani jednu díru v ději. Jelikož tentokrát nevidíme Gileád očima služebnice dovídáme se i něco jiného. Narozdíl od ostatních se mi přednáška na konci líbila osvětlila některé události, jako například že se obě dívky setkaly se svými otci a u Margaret už je to taková konstanta. Moc se mi líbilo, že se opět setkáváme i s June. Proměnu tety Lydie snad nikdo nečekal, brilantní.
(SPOILER) Videla som prvé 2 série seriálu. Bola som zvedavá na pokračovanie aj keď viem, že seriál sa už knihami neriadi. V príbehu sa dozvedáme mnoho nových informacií. Najviac ma príjemne prekvapila Teta Lýdie - správanie jej postavy. Kniha je vynikajúca na vysvetlenie a je ako bodka na konci príbehu. Miestami je príbeh surový a drastický ale…bez zla nie je dobro…
Český překlad už tu máme dva roky, ještě o trochu déle byla kniha i na mém seznamu k přečtení. Konečně jsem se k ní dostala a Svědectví Margaret Atwood se během tří dnů zařadilo mezi přečtené. Stálo to za to? Určitě! Příběh služebnice je fenomén, který si knižní rozšíření zaslouží – přišlo přitom po dlouhých 34 letech! Kdo by se však těšil na návrat June alias Fredovy (či Offred, chcete-li), byl by zklamán…
Jednu starou známou však přesto v triu hlavních hrdinek máme (a musím říct, že její role je tu velmi překvapivá!). Nepovím vám jakou – kdo četl, ten ví, kdo ještě nečetl, ať se nechá překvapit.
Druhý román se začíná asi 15 let poté, co jsme June nechali jejímu osudu, nezdá se však, že by se za tu dobu Gileád nějak proměnil – ten stále zůstává místem, kde byste žít nechtěli, obzvlášť pak jste-li dívka/žena. Pevně však věřím, že není ani muže, který by si takový režim přál!
Oproti Příběhu služebnice mi Svědectví přišlo vůči čtenáři vstřícnější, styl psaní je plynulejší, a tak i četba utíkala jedna radost. Oproti tomu zápletka měla své mouchy a přišla mi možná i trochu méně uvěřitelná. Těžko říct, zda tenhle můj pocit nepramení z toho, že jsem sledovala seriál, který už se dávno vzdálil ději první knihy. Nějak to na mě dopadlo moc růžově, ale pravda – pořád je to ten prokletý Gileád. Návrat do (naštěstí) vyfabulovaného světa téhle totalitní země je to nakonec velmi dobrý. Spisovatelka za něj mimochodem také obdržela Booker Prize.
A teď se přiznejte: kdo si stejně jako já dlouho vůbec nevšiml, že na obálce jsou vpředu vyobrazeny hned dvě ženy? =))
Byl jsem zvědavý, jak se autorka popasuje s velkým očekáváním, které ve mně vyvolala Příběhem služebnice. Nezklamala (hlavně zajímavým závěrem a svědectvím, že všechny nesmyslné diktatury jsou časově omezené), ale ani tak úplně nenadchla ...
Napsané daleko lépe, než Příběh služebnice, přesto mám problém v porovnávání se seriálem, který je podle mého názoru pojat prostě 100x lépe, než obě knihy dohromady (ačkoli seriálový děj se zatím nedostal do děje Svědectví). Když si ale odmyslím seriál, kniha se čte moc dobře, člověk si celou dobu říká, jak je možné, že se toto mohlo stát (nestalo, já vím :-)), jak mohli dopustit takovou hrůzu, kterou ženy prožívají.
Vše už tu bylo napsáno...první díl byl skvělý a druhý díl je stejně dobrý, možná ještě o fous lepší. (Nemůžu se zbavit nutkání porovnat tuto antiutopii s Orwellovým 1984... Atwoodová u mě vede na celé čáře, narozdíl od Orwella totiž dokázala popsat jednu velkou noční můru tak, že tu bezmoc cítím celou svou duší a přesto se mi při čtení nechce zvracet nebo skočit z okna). Škoda, že není třetí díl, vyprávěný očima mužů. Dokud se mnou cloumají emoce, musím kouknout na seriál. Už jsem si pustila první díl a musím uznat, že za knihou vůbec nepokulhává.
Bál jsem se pokračování Příběhu služebnice, aby to nebyla jen nastavovaná kaše, jak to u prequelů a sequelů bývá. Margater Atwoodová ale dokázala, že je skvělá vyprávěčka a po pár kapitolách, které potřebujete pro zorientování v ději, jsem byl lapen a nemohl jsem přestat číst. Opravdu vřele doporučuji.
Na túto knihu som sa veľmi tešila, odkedy som prečítala prvý diel. A oplatilo sa čakať.
Na začiatku som sa musela zorientovať, ktorú časť píše ktorá postava, ale šlo to celkom rychlo.:-)
Veľmi rada som čítala pasáže, ktoré boli napísané tetou Lydiou a Agnes. Niky/Daisy ma až tak nezaujala. A Beky! Tú som mala rada.
Dúfala som, že sa v záveru dozvieme niečo viac o osude otcov oboch dievčat. Ale aj tak sa mi kniha veľmi páčila. :-)
Pokračováni Příběhu služebnice mě bavilo,,spisovatelka je výborná vypravěčka,,ja ji poslouchala jako audioknihu a prostě skvělé,je to zážitek....
Už zase půjdu proti proudu, ale co naplat, já už jiná nebudu :-)
Svědectví je další skvělá kniha výborné spisovatelky a je více než důstojným pokračováním Příběhu služebnice. Navíc napsat pokračování veleúspěšného titulu po tolika letech a dosáhnout podobné kvality, to chce víc než kuráž a talent. To chce něco... nazvěme to třeba talentem od Boha.
Svědectví je, na rozdíl od Příběhu služebnice, který svět Gileádu představuje dosti náznakově a tajuplně, knihou, která do toho jde naplno. Tři hrdinky před vámi strhnou všechny opony, které doteď Gileád obestíraly, a ukážou vám ho v plné jeho kráse (to zní hrozně... ale tak snad si rozumíme, ne? :-) ). A aby byla rozdílnost ještě výraznější, tentokrát nám postavy dovolí nahlédnout opravdu hodně hluboko do sebe samých.
Svědectví je tedy svou formou velmi, velmi odlišné od Příběhu služebnice. A je to tak dobře. Nicméně mně se více líbila ta předchozí, a proto ta jedna hvězdička dolů.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie kanadská literatura feminismus Bookerova cena teokracieAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Způsob vyprávění je ve Svědectví jednodušší než v Příběhu služebnice, ale stále je to velmi silný příběh o prožitcích žen ve světě dystopické teokracie. Tentokrát jsou to výpovědi tří žen, jejichž dějové linky se po určité době protnou. Samotný Gileád je “na vrcholu” a symbolem společenského postavení je množství “mart” a samozřejmě dítě. Ale o děti tu jde hlavně z pohledu společenské prestiže, nikoliv z pohledu vytvoření milující rodiny. Stále platí, že jediný moudrý a spravedlivý je muž a žena má jen velmi málo šancí na opravdový život. Jako manželka (pokud má štěstí) smí pouze dotvářet obraz manžela jako jeho dekorace, pokud je služebnicí, představuje svého druhu plemennou krávu, jako “marta” je otrockou služebnou bez jakýchkoliv práv. Poslední možností, pokud rezignuje na mateřství a je přiměřeně inteligentní, poslušná a současně silná, je stát se “tetou” a realizovat se v prostředí ostatních tet. No, zkrátka a dobře: být v tomto světě ženou není žádná výhra. Celé je to obludné a zvrhlé a bohužel v souvislosti s celou řadou současných trendů v tzv. civilizované společnosti, která si nechá v zájmu demokracie líbit opravdu hodně, je to občas skoro reálné.
Líbil se mi zvláště příběh tety Lýdie, od poloviny knihy se však začalo všechno trochu zbytečně zamotávat a závěr byl v duchu YA předvídatelný. Jako celek byla kniha čtivá, ale úrovně první knihy pro mne nedosáhla.