Príbeh služobníčky
Margaret Atwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/384034/bmid_pribeh-sluzobnicky-mnb-384034.jpeg
4
2890
2890
Příběh služebnice / Príbeh služobníčky série
1. díl >
Margaret Atwood je kanadská spisovateľka, poetka, feministická a politická aktivistka. Je nositeľkou viacerých prestížnych literárnych ocenení vrátane Bookerovej ceny. Román Príbeh služobníčky potvrdzuje jej povesť veľkej prozaičky. Vo svojej tvorbe sa už viackrát vcítila do zložitej psychiky modernej ženy, no tentoraz sa obracia do budúcnosti. Pohľadom literárnej postavy Fredovej opisuje zákutia skryté pod pokojnou fasádou Gileádskej republiky. Fredova je národný majetok, je Služobníčka a vďaka priechodnými vaječníkom sa v Gileáde, kde pôrodnosť klesla na nebezpečne nízku úroveň, stáva vzácnym tovarom. V noci v prázdnej izbe si však Fredova spomína na časy, keď láska stála nad všetkým, ženy pracovali a milovali. Podľa románu bol nakrútený úspešný seriál, ktorý dostal prestížnu cenu Zlatý glóbus.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Slovart (SK)
Originální název:
The Handmaid's Tale, 1985
více info...
Přidat komentář
Jako s každým utopickým románem je to tak, že Vás překvapí jeho nadčasovost. Říkáte si, že to muselo být napsáno teď na základě dnešní doby a pak zjistíte, že ne. Kniha nemá žádný strhující děj, zápletky ani drama. Ale je to prostě melancholický a trochu se všem svírá žaludek z toho jak se to může vyvíjet, jak málo stačí k tomu, aby lidi přihlíželi k omezování svobody, a pak už je prostě pozdě.
Asi jsem čekala víc. Už podle komentářů a hodnocení jsem čekala něco jako GoT. Bohužel jsem se víceméně celou knížkou protrápila čistě ze zvědavosti. Jediné co mě opravdu fascinovalo, byl fakt, že knížka byla napsána už v 80.letech minulého století a přitom je tak nadčasová. Každopádně mě zklamala knížka samotná. Text je hlavně plný psychologických úvah. Uvítala bych asi hlubší popis systému, a i jednotlivých postav. Spoustu souvislostí musíte dedukovat, domýšlet. Ztrácela jsem se v těch přeskocích mezi současností, minulostí a fantazií.
Kniha byla svým obsahem zcela strhující. Strašně se mi líbila velice reálná distopie, která je opravdu hmatatelná, oproti až přehnanému scii do kterého se často distopie převrátí. Strašně moc zajímavé vyprávění velice niterných pocitů, prolínající se s příběhy minulosti, které vedou ke způsobu vzniku a začátků totalitního režimu. Líbily se mi rozhovory s velitele, kde bylo ze všch úhlů vykresleny postoje velitele jakožto režijmního představitele a zakladatele. Stejně tak způsob manipulací a intrik (zejména při likvidaci), jakož i tajná gesta, odboj a defenestrace strachu. Líbil se mi otevřený konec, kdy závěrečnou přednášku jsem vypustila a zcela přeskočila. Jelikož jsem serál neviděla, moc by mě zajímal, nicméně podle anotace na druhý díl bych si seriál chtěla nechat až napotom. Strašně se těším na pokračování pohledem tří žen, kdy každá bude určitě strašně frustrovaná tím, že nemá to, co ostatní mají a obráceně.
Už dlouho jsem zvažovala, že bych si Příběh služebnice přečetla. Nakonec jsem se ke knize dostala až po dočtení Prokletého roku, který byl s Příběhem služebnice tak vehementně srovnáván. Mou největší motivací bylo vidět rozdíl v podání tohoto tématu v young adult literatuře a ve světové literatuře. A musím říct, že se mi líbily obě knihy, přesto každá jiným způsobem. Příběh služebnice mě od začátku dokázal pohltit svou atmosférou, s hlavní hrdinkou jsem sympatizovala a dělalo se mi zle při pomyšlení, že se vlastně nejedná o tolik nereálnou paralelu. Fungování celé společnosti Gileadu mi přišlo absurdní a uspořádání taktéž. Dojem z celého příběhu mi bohužel pokazil konec, kdy se najednou ocitáme na vědecké přednášce. Ne, že by bylo se scénou něco špatně, ale už jsem příběh nevnímala tak živě jako doposud. Prostě mi to k tomu nesedělo, nehodilo se mi to tam. Proto dávám knize 4 hvězdičky, jinak jsem si čtení moc užila.
Zpočátku jsem se do knihy nemohla vůbec začíst. Bylo to tak pochmurné, tolik příliš nalajnované až nezáživné. Postupně se děj ale začal krásně odvíjet. Přestože zde bylo určité napětí, tajemno, tak kniha zůstala jaksi ponurou až do konce. Pravdou je, že autorka čerpá ze vzorů společností, které tu již byly a leckdy i jsou. Což je velmi odstrašující. Sociální téma je velmi dobře zpracované.
Velice podařená kniha. Čtivá, napínavá a skvěle napsaná. Hlavní postava je propracovaná a nabízí plejádu emocí a duševních rozpoložení. V určitých ohledech může kniha působit trochu osekaně, jelikož některé věci jsou jen naznačeny (například proč je vlastně hlavní hrdinka služebnicí) či nevysvětleny (jaká je vlastně úloha tet). Kniha dějově takřka dokonale odpovídá první řadě seriálu, takže kdo čeká něco extra jiného, bude zklamán. Pokud se však člověk dokáže od seriálu odprostit, čeká ho velice zajímavý příběh v dystopické budoucnosti. Zajímavý je také epilog v podobě vědecké konference v další nespecifikované budoucnosti, zřejmě po pádu Gileádu. Knihu jednoznačně doporučuji.
Po zhlédnutí seriálu jsem byla zvědavá i na knížku. A bohužel tady seriál je mnohem lepší než kniha.
Kniha nemá tak vysoké hodnocení, jak by se vzhledem k úspěchu seriály dalo očekávat. Důvod je prostý, kniha Vám nedá ani o chlup víc, než seriál. Seriál z knihy dokázal vyždímat i to, co v ní nebylo a tak je to pro mě jeden z mála případů, kdy je filmová adaptace lepší, než kniha. Mně se knížka četla dobře, děj pěkně odsýpal, je dobře namluvená. Jediné, co bych vynechala, byly ty historické vsuvky na konci, které byly takové plytké, asi měly být humorné, ale mně opravdu nesedly. Knížku rozhodně doporučuji před seriálem, pokud jste už seriál viděli, kniha vás už nemá šanci příliš oslovit.
Knížka nebyla špatná, ale svým způsobem na mě byla chvílemi moc složitá, až filozifická. Také pro mě někdy některé odstavce byly skoro nepřehledné, ale to je můj osobní názor. Knížka je sama o sobě dějově ponurá, depresivní a smutná.
Věřím, že toto téma je velmi zajímavé a snad ne naše blízká budoucnost. Určitě má knížka co říct i dnes.
Seriál bude určitě též zajímavý, ráda bych se do něj někdy pustila.
Knížku vidím na takový hezčí průměr.
Kniha mě zaujala nejenom svým námětem, ale především jeho literárním zpracováním. M.Atwoodová přesvědčivě prokázala své vypravěčské mistrovství. Samotný příběh a myšlenky v něm obsažené jsou natolik závažné, že jen stěží zanechají někoho chladným a netečným. Nebudu zde polemizovat o tom, zda by něco takového, jak líčí protagonistka románu, mohlo někdy v budoucnu nastat a kdo by za tím stál. Daleko důležitější jsou pro mě otázky, které autorka nastoluje a o nichž se zmiňuje v předmluvě z roku 2017.
Ne, nestaví se otevřeně proti víře a náboženství. Chce pouze poukázat na brutální zneužití idejí, které obsahuje, k instalaci fašistického teokratického režimu. Když se letmo ohlédneme do minulosti, v podstatě každá církev,včetně té katolické, měla ve své historii období, o kterých by bylo záhodno raději taktně pomlčet (myšleno poněkud eufemisticky). Totéž lze samozřejmě s úspěchem aplikovat i "na opačné straně kurtu". S důsledky uplatňování komunistické ideologie v praxi se musíme ještě stále vyrovnávat, a bude to asi trvat ještě delší dobu. Totalitní myšlení a praktiky jsou pro generaci, která poznala jen dobu nesvobody, něčím jako cejch vypálený v jejich mysli.
Ale abych příliš neodbočoval: kniha je skvělá a všem ji doporučuji.
K dílu je třeba jen několik poznámek.
1. z hlediska zobrazeného vládního systému se jedná o jakous krkolomnou nelevicovou totalitu (pokus o alternativu k Orwellově 1984)
2. věrohodnost je oproti "1984" nebo "My" velmi slabá - působí dojmem zlého snu nebo spíše autorčina zhmotnělého feminismu, než jako skutečně promyšleného totalitního systému
3. příběhu chybí vyústění, nějaká silná myšlenka
4. následující léta potvrdila, že totalita se stále rodí výhradně z levicových (dnes newspeakem liberálních) idejí
Děsivý a zároveň nadčasový příběh. Vůbec nemáte pocit, že by se děj odehrával v roce 1985, kdy byla kniha napsána. Nutí to přemýšlet nad tím, zda by se něco podobného mohlo stát i dnes a já nepochybuji o tom, že mohlo. Udělat z lidí ovce je tak snadné. Více v recenzi na knizniblog.cz
Ocitáme se v blízké budoucnosti, kdy schopnost rodit zdravé děti je vzácným statkem. Ženy v plodném věku jsou soustředěny do červených středisek, kde jsou převychovávány na to, aby se staly služebnicemi (továrnami na výrobu dětí) v bezdětných velitelských rodinách. Ostatní ženy jsou odvezeny do "kolonií" nebo zlikvidovány. Pokud nemají to "štěstí", že jsou manželkou některého z velitelů.
Hlavní hrdinka Fredova vypráví svůj příběh - vzpomíná na minulost, na svou maličkou dceru i partnera Luka. Příběh o tom, jak těžké je přizpůsobit se novému režimu, jak obtížné a riskantní je někomu důvěřovat...
"Velitel měl pravdu. Jedna a jedna a jedna a jedna nejsou čtyři. Každý prvek zůstává jedinečný, není možné je spojit dohromady. Nedají se zaměřit. Není možné jeden nahradit druhým. (...) Člověk nemůže za to, co cítí, vysvětlovala jednou Moira, ale může za to, jak se chová."
"Zaláskování, jak se nám to tenkrát tak či onak stávalo. Jak jsme to mohli tak zlehčovat? Dokonce si z toho utahovat. Jako kdyby to byla pro nás banální záležitost, hloupost, rozmar. Vždyť to bylo naopak to nejdůležitější. To hlavní: člověk se tím učil sám sobě porozumět, protože kdyby se to nikdy nepřihodilo, vůbec nikdy, byl by jako mutant, stvoření z vesmíru. To si každý uvědomoval."
"Anebo jindy, když jsme ještě milovaly, když jsme ještě bláznily, probudily jsme se uprostřed noci, když na jeho spící tvář dopadal oknem měsíční svit, v němž stíny v jeho očních důlcích vypadaly tmavší a vpadlejší než ve dne, a pokmyslely jsme si: Kdo ví, co dělá, když je sám nebo s jinými muži? Kdo ví, co říká a co tíkm asi sleduje? Kdo pozná, jaký doopravdy je? Pod svou denní slupkou."
Seriál jsem hltala, takže kniha byla jasná volba.
V knize jsem ovšem Offred (Fredovu), Serenu i Nicka viděla jinak. Viděla jsem je tak, tak je znám ze seriálu - moje mínus. Nejdřív se má číst, potom dívat, žejo.. I seriál byl neosobní, ale silnej.. jenže kniha byla ještě neosobnější a úplně emočně ani citově to vlastně žádná horská draha nebyla, což jsem čekala, že bude - opět lehké zklamání. Čekala jsem trochu víc, ale i tak je to skvělé čtení a bavilo mě to! Dávám 5z5!
Atwoodová je výborná vypravěčka. Příběh jsem zhltl na pár posezení. Forma (ne)svobody a útisku nás děsí a nutí přemýšlet, stejně tak téma role pohlaví a role náboženství je zde naznačena tak, že Vám to nedá se v duchu neptat na zásadní otázky. V tom, že nám lidem v blahobytu a pohodlí, ukazuje to, co přehlížíme, v tom vidím veliké poselství této knihy.
Tak tohle nebylo to co jsem očekával ! Čekal jsem klasickou dystopii, čekal jsem větší zaměření na svět a na vývoj příběhu, možná i nějaké poučení. Co jsem dostal je něco naprosto odlišného, ne nutně horšího. Dostal jsem filozofické úvahy o hodnotě života, o hodnotě člověka o smýšlení v době podrobení. Úvahy o falešném a skutečném hrdinství. O tom jestli je hrdost a vlastní osobnost či potřeby důležitější než pud sebezáchovy. To vše na pozadí dystopické společnosti, která samozřejmě vyvolává tíživý pocit ve čtenáři ale asi ne takový nebo v takové míře v jaké by měla. Prvních 100 stran jsem se vůbec nemohl začíst, což způsobilo, že jsem knihu četl hodně dlouho. Ale po 100 stranách jsem se začetl a začalo mě opravdu zajímat spoustu věcí. Na některé z nich dostanete odpovědi, na některé ne a právě to možná umocňuje zážitek, vzhledem k tomu, že děj nemá klasickou gradaci a asi ani klasický konec. Musím říct, že ony filozofické zastávky mě opravdu dostávaly, podobenství byla hodně silná a celkově mám teď po dočtení pocit, že jsem si přečetl něco opravdu hodnotného. A ačkoli děj není nijak zvlášť strhující, opravdu jsem si většinu knihy užil. Seriál jsem neviděl ale už podle ukázek si dokážu odvodit, že kniha byla opravdu jenom námětem, který museli tvůrci hodně dotvářet. Jak jsem zpočátku bojoval s tím abych knihu neodložil, tak se teď těším na pokračování s názvem Svědectví
Některé sci-fi vize se mohou naplnit a ta představa mne děsí, protože téma není zas tak nepřestavitelné a nenaplnitelné. Jinak souhlasím, že seriál byl bohatší, svižnější a napínavější.
Ale i kniha je díky velmi nosnému námětu čtivá.
Pokud jste viděli první seriál a těšili se na knížku, tak možná budete zklamaní. Seriál je dle mého názoru lepší (nebo ani ne lepší, jako spíše jiný) je svižnější, lépe pochopitelnější a napínavější. Radím tedy první přečíst knížku.
Knížka sama o sobě špatná nebyla, jen jsem ji čekala obsáhlejší a více promyšlenou než seriál (většinou to tak bývá). První část knihy se hodně táhla, moc mě nebavila. Druhá část už byla lepší. Je to zajímavé čtení, oproti seriálu jsem se během četby nemohla zbavit dojmu, že je kniha velmi podobná 1984 od Orwella - Oči, anonymita, komu věřit a komu nevěřit, odposlechy, zakázané knihy, “nepřekonatelná“ hranice mezi minulostí a přítomností...
Ale nakonec dávám 4 hvězdičky, děj knihy je v budoucnu až děsivě pravděpodobný (stejně jako 1984) a otevřený konec a dovětek tomu dodává tu pravou atmosféru!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie ženy kanadská literatura feminismus náboženský fanatismus patriarchát zfilmováno – TV seriál kasty, kastovní systém teokracieAutorovy další knížky
| 2008 |  Příběh služebnice |
| 2018 |  Alias Grace |
| 2020 | Svědectví |
| 2001 | Slepý vrah |
| 2005 | Přežívá nejsmutnější |
Musím konstatovat, že tato dystopická fikce kanadské autorky mě neuchvátila tak, jak jsem dle příznivých kritik očekávala. Shlédla jsem i jeden díl seriálu, natočeného dle této knihy, ale ani to nebylo moje gusto. Z tohoto typu literatury pro mě nadále zůstává nepřekonatelným George Orwell s Farmou zvířat a 1984.