Príbeh vdovy Lisey

Mám tyhle Kingovo pohádky rád. Jedna z nejlepších.

Magický příběh Lisey, která se těžce vyrovnává se smrtí manžela Scotta a je okolnostmi donucena probudit v sobě vzpomínky na šťastné i bolestné chvíle společného soužití. „Landonům se všechno rychle hojí. Muselo.“ Má podporu svých sester, hlavně nejstarší Amandy, která se pro ni stává nepostradatelnou. I ten parchant Jim Dooley má v příběhu své ďábelské opodstatnění. Kniha mě chytila od první stránky. Dobrá darda střídá krvavou a přechod do snového Bájodolí je někdy prosluněný pocitem bezpečí, jindy hrozivě temný. A chválím překlad Lindy Bartoškové, je naprosto úžasný. Tak neváhej: „A sedlej si koně, Milunko.“

Tak tako kniha mi dala celkem zabrat, ty časté hrátky se slovy byly někdy fakt peklo. Ale rozhodně nelituji, že jsem knihu četla, oceňuji výborný překlad. Některé pasáže mě trošku nudily, ale celkově hodnotím kladně, za mě 3 a půl hvězdy.

Túto knihu som prvý krát čítala, keď som mala 14 rokov. A nepáčila sa mi. Myslela som si, že je to hlavne kvôli veku, predsa len, čítať o vdove, ktorá spomína na svojho muža... Ale nepáči sa mi ani o 15 rokov neskôr a dosť ma to mrzí, keďže King patrí medzi mojich najobľúbenejších spisovateľov. Príbeh sa mi nepáčil od začiatku. Prvých cca 50 strán som sa vôbec nemohla začítať a absolútne ma to nebavilo. Lisey len spomína a spomína a spomína a ešte pri tom spomínaní robí nepotrebné odbočky... V strede príbehu ma to chytilo aspoň trošku, keď sa aspoň časť knihy odohráva v prítomnosti, ale bohužiaľ, pre mňa je to veľmi malá časť.Potom Lisey znova... spomína. A prišlo mi, že je to stále o tom istom, príbeh sa len točil dookola, nikam sa veľmi neposúval a ja som len dúfala, že čoskoro príde koniec. Ale kniha má cez 450 strán, takže to tak skoro nebolo. Taktiež ma strašne vytáčalo slovo “híha, ktoré tam bolo každú chvíľu. No nevadí, zistila som, že kniha sa mi nepáčila nie kvôli veku, ale preto, že je v podstate o ničom. Možno by to fungovalo ako krátka poviedka, ale takto za mňa nie. Keby to nebol King, tak dám snáď ešte o hviezdičku menej, už dlho som nečítala knihu, ktorú by som si až tak neužívala.

O trochu slabší Kingova kniha. Mělo to velmi dobré a napínavé pasáže, ale i velmi nudné pasáže. Mám sice ráda Kingovo detailní popisy které výborně seznámí čtenáře s postavou i dějem ale zde toho mi přišlo až moc.

Tak tohle je za mě asi nejslabší kniha od mistra S.Kinga.

Docela to šlo číst i když jsem už od Kinga četl lepší

Opět jsem sáhla do svych zásob a vytáhla knihu, kterou jsem hodnotila tak nízko. Už je to deset let, co jsem ji četla a ani teď jsem nemohu přijít na chuť. Ať už se jedná o různé tvary slov - Inkunkové, sesiko, paninko... Tak o celý děj knihy. Toto mi nesedlo a milunka Lisey mě opět nebavila.

Dala jsem Lisey novou šanci cca po pěti letech - dočetla jsem, a pořád si myslím, že je to jedna z nejslabších a nejméně originálních Kingových knih.

Knihu som čítala na 2-krát. Bol to ťažký , dlhý boj a hodnotím ako stratu času. Kinga rada čítam, ale tentokrát sklamanie. Do polovice knihy som sa strácala, nevedela som zachytiť niť. Pritom zaujímavý námet, ale jeho obal biedny .

Jak je psáno v anotaci. Krvavý a zároveň nádherný příběh o vdově po slavném spisovateli, jehož život byl doslova magičtější a zároveň tragičtější, než na stránkách jeho knih. První třetina knihy je pomalejší, jak to u mistra bývá zvykem. Nechává nás nahlédnout do života a myslí všech zúčastněných do takové hloubky, že si je zkrátka zamilujete. (zejména jejich slovní hříčky) Ten malý, téměř nepatrný temný otazníček, který visí ve vzduchu, o sobě dává vědět až později.
Tahle kniha není jízda na horské dráze, ale spíš jako procházka Bájodolím za jasného dne. Avšak jak slunce stránku za stránkou postupně zachází a obloha černá, příběh graduje. A to jak v současné rovině, tak i v náhledech do minulosti. A než se nadějete, jste lapeni a nepřestanete, dokud nedojdete po stezce až k poslední dardě. Konec...

V jedné nejmenované komunitě na jedné nejmenované sociální síti jsme některé Kingovy knihy označili jako 'one woman show' a tady Lisey mezi ně bezesporu patří taky. Pokud stejně jako já máte tuto knihu v ruce poprvé a po pár desítkách stranách si říkáte co to sakra je... Vydržte. Projďtěte se s Lisey do Bájodolí a zpět a věřím, že stejně jako já na konci zjistíte, že bez tohohle příběhu by byl váš život ochuzený o mnoho krásných myšlenek.

S Lisey jsem strávila nekonečně mnoho týdnů a dokonce mi i přivodila čtecí krizi. Ze všeho nejlepší je ale to, že ani jedna ze dvou uvedených věcí, není negativem.

Knihu ke čtení jsem nechala vybrat někoho jiného, protože jsem se nemohla rozhodnout, kterou knihu od Kinga si přečíst. A upřímně? Lisey by nikdy nebyla mojí první volbou. Po dočtení mě ale nenapadá jediná věc, kterou bych knize vytkla.

Originalitou tento příběh jen srší, překvapuje téměř každou stranou, zároveň však nechává čtenáře v naprosté nevědomosti a zmatení. A to byla pecka.

Kniha je pochmurná, tajemná, lehce strašidelná a nepopsatelně zvláštní. Přesto ale něčím přitahuje, myšlenky se k ní i po dočtení vrací a člověk má občas pocit, že se ocitl v Bájodolí.

Hlavní hrdinka Lisey, která příběhem samozřejmě provází, je statečná žena plná hluboko ukrytých vzpomínek na svého zesnulého manžela. Ty nám v průběhu čtení sice odkrývá, přesto si myslím, že každý může její vzpomínky pochopit jinak.

Přestože jsem knihu četla tak dlouho, neměla jsem se čtením žádné problémy, četla se skvěle. Autorův styl psaní je jen jeden, s ničím podobným jsem se nikdy nesetkala a troufám si i říct, že nikdy nesetkám. To, jak autor popisuje, jak nikam nespěchá, jak nechává čtenáři prostor. Skvělé!

Při čtení jsem byla překvapená, dojatá, možná i trošku vystrašená, ale především jsem byla s každou stránkou nadšená a zvědavá, kam až mě příběh zavede.

Jsem moc ráda, že jsem se do knihy pustila. Čas s ní strávený byl báječný. Musím ale stejně dodat, že si ji pravděpodobně nikdy nepřečtu podruhé, protože si chci zanechat ten opravdu první dojem.

Není pravda, že je kniha špatná, protože mě se nelíbila! Pravda je, že jsem Liseyin příběh nepochopil, čtení mi šlo jako příslovečná pastva psovi, a kniha stojí bez povšimnutí na té dlouhé polici nad televizí. Zřejmě nejsem cílovou skupinou, ale možná to někdy zkusím znovu!

Kniha je skvěle napsaná, jako ostatně všechny autorovy knihy. Rozjezd je pomalejší, ale nebere to tempo a to si drží. King prostě umí!

Kniha je velmi dobře napsaná a také přeložená. Ještě jsme se nesetkala s tak dobrým překladem a v tomto případě, kde jsou hrátky se slovy časté, musel být velmi náročný. Zpočátku je rozvleklá, než se děj rozběhne. Trošku se mi zdá podivné, že byl Scott, tak fajn člověk, i když měl tak otřesné dětství. Myslím, že by měl mít nějaké výraznější poruchy. Nečte se tzv. jedním dechem, ale je to zajímavé počtení a velmi se liší od ostatních knih, které jsem četla, takže mohu doporučit.

Příběh Lisey je o pramenech kreativity, pokušení šílenství a tajném jazyce lásky...

.....ale bohužel, ze všech knih Stephena Kinga, které jsem četla, se mi tato líbila nejméně. Přiznávám, že jsem NIKDY nečetla knihu od mistra, kde jsem si podvědomě přála, aby už skončila, kromě této.
Přesto příběh měl své momenty a našla jsem, že některé části stále mají Kingovo podpisové kouzlo a zaujatost.
Obecně se mi však zdálo, že tomuto titulu chyběly strachy a síly, která ze mě udělaly dlouholetého fanouška Kinga.

Za mě pecka! A že je začátek zdlouhavý? Mně to nepřišlo, prostě to tak muselo být!

Tato kniha u mě zabodovala. Příběh byl krásný a magický zároveň. Nechala jsem na sebe zapůsobit kouzlo Bájodolí a užívala si skoky z přítomnosti do minulosti, které zde byly provedeny opravdu bravurně. Líbil se mi vztah mezi Lisey a Scottem. Velmi oceňuji překlad, který je zde opravdu zdařilý. Určitě nebylo jednoduché přeložit ta speciální označení a slova, která mezi sebou manželé používali. (Bohužel zde bylo i nemálo překlepů). Kniha v sobě měla zvláštní humor, určitě tu najdete napětí a já osobně se bála hlavně v momentech, kdy Scott vyprávěl vzpomínky na své dětství. Doporučuji.