Příběh z dolního města na řece

23.05.2023

Lyrický, přesto poutavý příbeh napsaný jemným, vycizelovaným stylem, jakým to umí jenom Japonci. Kniha se mi líbila víc než autorův známější román Hlas hory.

06.03.2020

Přijde mi,že z knihy čiší takový nějaký neuchopitelný smutek.Ale dobře se mi to četlo

26.04.2019

„Kdybych byla dítě, které spadlo do řeky a strhl je proud, kdybys tam třeba skočil a zachránil mě…,“ Tamiko zmlkla. „Možná že každá zamilovaná žena je stržena proudem a tone.“

Pořád jsem si myslela, že čtu červenou knihovnu..tedy spíš růžovou, jako ty sakury, které Japonci tak milují..ale závěr mě probral. Hlavní postavy příběhu hledají lásku, každý po svém, každý jinak a každý je postaven před nutnost volby a kompromisu. Zamilovala jsem si hlavně ženské postavy, to asi byl autorův záměr, je jich tam dost a všechny jsou krásné. Jošimicu, Jošimicu, kde bys byl, kdybys je kolem sebe neměl...

Doporučuji milovníkům pomalých a hlubokých příběhů. Mně tenhle dlouho nepůjde z hlavy. Konec je otevřený-můžeme snít..

14.06.2017

Nedokážu to moc zdůvodnit, ale Kawabatovi jsem se docela dlouho vyhýbal. Nelákal mě... Tahle kniha mne ale přesvědčila, že mé domněnky a předsudky byly mylné. Příběh Jošimicua byl, i přes pomalejší začátek, tak čtivý a přesvědčivý, že bych si něco podobného dal v blízké době zas! A vyznění posledních stránek? Klobouk dolů...!

08.03.2017

Jošimicu studuje medicínu v době, kdy se běžně umírá na zápal plic a penicilín je považovaný za luxusní zázračný lék. Převážně neveselé vyprávění o lásce a obětavosti v poválečné bídě mi trochu připomínalo Dickensovy romány, jen v trochu modernějším a exotičtějším hávu. Autor nostalgické povídky Sněhová země pracuje s motivem zasněžené zimní krajiny i zde. Nenápadný, ale velmi čtivý a působivý psychologický román.

10.06.2013

Kvalita hodna držitele Nobelovy ceny. Perfektní psychologické vykreslení postav a jejich osudy dokonale vtáhnou do děje a nepustí dřív než na straně 203.