Příhody z bezprostředního neskutečna / Zjizvená srdce
Max Blecher
Jedinečné existenciální prózy předválečného rumunského autora, který strávil život připoután na nemocniční lůžko a pro hloubku svého vidění života a smysl pro tragično bývá mnohdy srovnáván s Franzem Kafkou.
Literatura světová Novely
Vydáno: 1996 , TorstOriginální název:
Intimplari in irealitatea imediata / Inimi cicatrizate, 1992
více info...
Přidat komentář
Pomalu plynoucí, nikam se neženoucí, zastavené v okamžiku asi jako moskyt v jantaru, plné obrazů, jež vyvolávají, nemaje zdání proč, nepříjemný pocit. Jde o velmi těžkou literaturu, do které se ale paradoxně jste schopni v okamžiku začíst. Celou dobu jako bych cítil, že Max Blecher se chce vypsat ze své nemoci, která ho držela na lůžku a která mu nakonec způsobila smrt. Cítil jsem s ním. Část páteře zasažená infekcí, co vám rozežírá kost... a Max hovoří o banálních věcech, vzpomínkách, detailech, dodávající bolestný rozměr. Ale hlavně ten pocit, ten přetrvává, je to jako se jednou dotknout a ono už to ve vás zůstane. (13.10.2011) Definitivně si myslím, že jeho další zmíněné práce by stály za objevování (ale je dost možné, že se jich nedočkáme), srovnání s Kafkou a jemu podobnými je trochu mimo mísu, možná v momentech, v nuancích. Příhody, méně autobiografické, ke mně mluvily hlouběji, než Zjizvená srdce, definitivně zajímavý představitel meziválečné rumunské literatury a že z téhle oblasti pocházela v té době řada pozoruhodných spisovatelů Pokud se v podobných dílech rádi ztrácíte, nikam se to nežene, což je výhodou pro ty, kteří se naladí, stejně jako problémem pro ty s netrpělivou myslí.
Dvě silně autobiograficky laděné prózy jistě nejsou žádnou odpočinkovou četbou, ale kupodivu jsou i přes svou surreálnost velmi čtivé. Blecher svým vyprávěním vytváří přízračný a snový svět plný až nekontrolovatelně se řinoucích obrazů, svou atmosférou dost podobný světům Bruna Schulze, Jamese Joyce a Franze Kafky (zvláště Příhody z bezprostředního neskutečna). Prostřednictvím proudu myšlenek, vzpomínek, úvah a obrazů okolního světa pátrá po otázce vlastní identity, to vše na pozadí moldavského maloměsta. Zjizvená srdce mi pak svou tematikou pobytu v sanatoriu připomínala opus Thomase Manna Kouzelný vrch a určitou životní beznadějí hlavního hrdiny Kafkův nedokončený román Nezvěstný.
Obě prózy si tedy jistě plně zaslouží přečíst celé, ne pouze prvních a posledních padesát stran, jako to udělal uživatel JP - dle svého komentáře. Hodnotit a posuzovat knihu bez jejího přečtení je totiž dle mého názoru vrcholná drzost a neúcta k autorovi...
Temné dílo, i když barvité v líčení často naturalistických detailů. Max Blecher po vzoru ruských spisovatelů 19. století, rozehrál své sociální drama libujících si ve stavech lidské bezmoci přinášející pocity útrpnosti a trapnosti, nechybí linka společenské hierarchie podtrhující to, že v sanatoriu jsou si před nemocí a smrti všichni rovni.