Příhody z bezprostředního neskutečna / Zjizvená srdce přehled

05.02.2022

Temné dílo, i když barvité v líčení často naturalistických detailů. Max Blecher po vzoru ruských spisovatelů 19. století, rozehrál své sociální drama libujících si ve stavech lidské bezmoci přinášející pocity útrpnosti a trapnosti, nechybí linka společenské hierarchie podtrhující to, že v sanatoriu jsou si před nemocí a smrti všichni rovni.

02.11.2021

Pomalu plynoucí, nikam se neženoucí, zastavené v okamžiku asi jako moskyt v jantaru, plné obrazů, jež vyvolávají, nemaje zdání proč, nepříjemný pocit. Jde o velmi těžkou literaturu, do které se ale paradoxně jste schopni v okamžiku začíst. Celou dobu jako bych cítil, že Max Blecher se chce vypsat ze své nemoci, která ho držela na lůžku a která mu nakonec způsobila smrt. Cítil jsem s ním. Část páteře zasažená infekcí, co vám rozežírá kost... a Max hovoří o banálních věcech, vzpomínkách, detailech, dodávající bolestný rozměr. Ale hlavně ten pocit, ten přetrvává, je to jako se jednou dotknout a ono už to ve vás zůstane. (13.10.2011) Definitivně si myslím, že jeho další zmíněné práce by stály za objevování (ale je dost možné, že se jich nedočkáme), srovnání s Kafkou a jemu podobnými je trochu mimo mísu, možná v momentech, v nuancích. Příhody, méně autobiografické, ke mně mluvily hlouběji, než Zjizvená srdce, definitivně zajímavý představitel meziválečné rumunské literatury a že z téhle oblasti pocházela v té době řada pozoruhodných spisovatelů Pokud se v podobných dílech rádi ztrácíte, nikam se to nežene, což je výhodou pro ty, kteří se naladí, stejně jako problémem pro ty s netrpělivou myslí.