Vražda o stříbrné svatbě
Lee Harris (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/6776/bmid_vrazda-o-stribrne-svatbe-jrU-6776.jpg
4
65
65
Případ bývalé jeptišky série
< 16. díl >
Když Christine Bennett Brooksová, bývalá jeptiška, proslulá vyřešením několika vražd v městečku Oakwood u New Yorku, zvedla sluchátko, zaslechla zlověstnou předpověď: "Dnes se najde mrtvola..." Někdo volal z prázdného bytu, v němž zůstal jen telefon. Podivná předpověď se vyplní, najde se mrtvola ženy, a Chris, nyní provdaná za policistu Jacka Brookse, zahajuje pátrání spolu s vyděšenou dcerou zavražděné ženy, která jí vypoví podivný příběh svého života. Společně se pustí do odhalování rodinných tajemství starých pětadvacet let. A vrah je jim stále v patách....... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2007 , MottoOriginální název:
The Silver Anniversary Murder, 2005
více info...
Přidat komentář
Pěkné, čtivé a poklidné. Žádný nervy drásající trhák. Přesně to, co lze od této série čekat. Určitě budu pokračovat v dalších dílech.
Tak ten příběh poklidně a napínavě plynul a teprve když jsem dočetla, uvědomila jsem si, že zde byl porušen první bod desatera pátera Knoxe:). Nic to ale nemění na tom, že patří k těm lepším případům Chris.
To bylo moje první setkání s bývalou jeptiškou, která vyšetřuje vraždy. Celkem příjemné čtení, tak nějak to pozvolna plynulo až k zajímavému konci.
Bývalá jeptiška se jako řádný detektiv-amatér po celou knihu snaží vysvětlit nevysvětlitelné. Policii do toho nezatahuje, pouze využívá svého manžela-policistu. Jako oddechovou četbu lze akceptovat.
Přidám se k ostatním, že ze série o jeptišce byla toto asi nejlepší kniha. Děj je napínavý, záhada se jeví jako nerozluštitelná, konec překvapivý, ale logický. I když většinou nemám dlouhé vypisování rád, u Kix mě baví popisy jejího denního programu, maloměsta, ve kterém žije, procházek s kamarádkou atd.
Tahle detektivka mi připadala jako jedna z nejzajímavějších z celé série. Práce s motivem se odvíjela čtivě, zase jsme se dozvěděli něco o hlavních hrdinech a kupodivu vlastně všechno dopadlo hrozně pozitivně. Ale odhadovat pachatele jsem ani nezkoušela, tak pěkně jsem se začetla...
Lee Harris
Přesněji spíše tři a třičtvrtě. Má oblíbená autorka. Hlavní postavu - jeptišku - mám moc rád, i když právě v této knize jsem s ní v několika případech tak úplně nesouhlasil. Když se k autorovi, v tomto případě autorce, vrátím, často čtu knihy oblíbených autorů opakovaně, projdu si obvykle má starší hodnocení jeho ostatních knih a zvažuji při tom jejich korekce tak, aby mezi sebou vzájemně korespondovala. Obvykle mám pak spíše sklon nějakou tu desetinku ubrat, někdy i více. Nevím proč, ale zcela jednoznačně dávám přednost detektivkám jejichž autorkami jsou ženy.
Četla jsem to bohužel podle chronologického zařazení tady na databázi jako šestý díl v pořadí, rozhodně to byl velký skok mimo postupný vývoj mezi postavami :-(
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vražda na Velký pátek |
| 2005 | Vražda na Den smíření |
| 2005 |  Vražda na křtinách |
| 2013 | Vražda v Hell's Kitchen |
| 2008 | Vražda na Den díkůvzdání |
Milí čtenáři, máte také nějakého autora nebo třeba sérii knih, jež vás vždycky rozčilují a při jejichž četbě nadáváte, ale i tak se k nim s další knihou vrátíte s nadějí, že tentokrát to určitě bude lepší - a ono většinou není a zase nadáváte a zase si říkáte, že to je naposledy? Pro mě tuto funkci zastávají třeba knihy Aleny Jakoubkové nebo právě tato série deteltivek s bývalou jeptiškou Chris.
Mně totiž hrozně vadí, jak policisté Christine sdělují každý pokrok ve vyšetřování, každý výsledek - ale ona nic podobného nedělá, vždy si nechává před policií náskok. Přitom zrovna v tomto díle by si rozhodně zasloužila obvinění z maření vyšetřování nebo dokonce zatajování informací. A když je to jí a jisté osobě vytknuto, hned se ohání právníkem, rozčílená až na půdu. (Mimochodem, policie byla jednoznačně v právu, vždyť ani při výslechu dotyčná neřekla vše!)
(!!!!!) A protože si nemám s kým o knížce povídat a potřebuju to ze sebe dostat, uchýlím se k SPOILEROVÁNÍ. (!!!!!) Přístup Christine a Ariany mi totiž přišel totálně pokroucený a mimo. Žena se nemůže starat o své dítě, a proto je svěří své sestře a švagrovi, kteří jsou na tom ekonomicky lépe. Po čase chce své dítě zpět, ale manželé se před ní dvacet let skrývají, stěhují se, používají falešná jména a dceři zatají skutečnost, že není jejich vlastní dítě; zatají jí i samu existenci tety. A když pravda vyjde najevo, je pravá matka, která celý život trpěla, protože neměla své dítě nablízku, hodna jen opovržení, zatímco rodiče zůstávají v srdci jako ti jediní a milující. Jsem jediná, komu je té ženy spíš líto a samozvané pěstouny považuje za zločince? (!!!!!) KONEC SPOILERU A KONEC KOMENTÁŘE. (!!!!!)