Hrad mrtvých
Jan Bauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383387/bmid_hrad-mrtvych-pripady-kralovskeho-so-bTh-383387.jpg
3
82
82
Případy královského soudce Melichara série
< 5. díl >
Šlechtic Raimund z Pušperku doprovázel Elišku Přemyslovnu na její svatbu s Janem Lucemburským ve Špýru. S oběma se také vrátil do Čech a po Janově korunovaci konečně zamířil domů na svůj hrad Pušperk v podhůří Šumavy. Ke svému zděšení zjistil, že Pušperk je zcela pustý, jeho manželka Voršila a dcera Anna kamsi zmizely, zbylí obyvatelé hradu byli zavražděni. Raimund našel jen jejich tlející mrtvoly. V zoufalství se obrátil na svého přítele královského podkomořího Jindřicha z Lipé, který mu doporučil královského soudce Melichara z Roupova. Melichar a jeho pomocník Božetěch se nyní pokoušejí vypátrat, kdo povraždil obyvatele Pušperku a co se stalo s Voršilou a její dcerou Annou. Unesl je snad někdo a proč?... celý text
Přidat komentář
Historické knížky mám rád a tak jsem si i tuto také se zájmem přečetl. No tedy, nic moc. Příhoda nijak zvláště nepropracovaná, spíše jen povídečka, jen tak tak, že vyšla na celou knihu. O době Jana Lucemburského v Praze se čtenář mnoho nového nedozví, snad jenom komenda templářů ho, jako mne, donutí si jí vygooglit. Snad se nějakému začínajícímu čtenáři bude přeci jen tato knížečka líbit, to bych si přál..
Kniha zde nemá vysoké hodnocení. Za mne ovšem nenáročné a oddechové čtení, které splnilo moje požadavky.
Nemůžu si pomoci, já v tom vidím "inspiraci" v tomto
https://www.databazeknih.cz/knihy/nove-pripady-soudce-ti-palac-na-jezere-cu-an-38905
Stejně jako se p. Vondruška při psaní Adventní kletby podle všeho inspiroval Tajemným klášterem R. van Gulika. Tam ovšem ona inspirace vyšla poněkud lépe...
tak to bylo opravdu slabé - nejdřív se to táhlo jako med, a pak to skončilo jako jazz ;-)
je to už několikátá kniha pana Bauera, ale k srdci mi opravdu jako autor nepřirostl;
holt "Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených"...
Pro dnes "Hrad mrtvých"( nadějí).
Víc preciznosti by bylo žádoucí, tak jako v životě, jenž má být bohatý na očekávání, i přes těžkosti v daných mezích by měl být příběh poučením a skutečný život bez obav z budoucna.
Únosy a intriky za mamonem, ne vždy je v jednoduchosti síla.
Audiokniha.
Oceňuji krátké kapitoly, postav tak akorát a dej který měl spád. Škoda těch vulgarismů a uspěchaného konce. Jsem rozmazlená panem Vondruškou- ke své škodě.
Nevím, ale jaksi se mi toto téma nebo spíše knihy přestávají líbit. Od Jana Bauera jsem již četla lepší knihy. Myslím, že toto jeho téma opustím.
Když prvních padesát stránek běžel příběh, aniž by někdo souložil, chlastal a osahával velkými půvaby obdařené šenkýřky, začala jsem si myslet, že snad autor konečně vyšel z puberty. No, od strany 60 ho ta dospělost zjevně zase přešla, a bohužel se zdá, že nevymyslel ani zbytek zápletky. Jakmile vstoupí na scénu soudce Melichar, začnou se postavy bezcílně a nelogicky potácet z místa na místo, aniž by byly řádně využité (a že jich tam, naprosto zbytečných a zaměnitelných, je!). Melichar vyhrkne bez nejmenších indicií: Byl to ten a ten! - a pak už se jen obcházejí putyky a donekonečna mluví o sexu.
Co mě také hodně zarazilo, je výše požadovaného výkupného - 1000 hřiven stříbra je asi 250 kg kovu a odpovídá 60 tisícům grošů (1000 kop). Hledala jsem, a kůň stál ve 14. stotí asi 250 grošů, kráva kolem 50 grošů a pěkný dům 30-50 kop (řekněme max. 3000 grošů), takže těch tisíc hřiven je něco jako roční státní rozpočet?
Spolukomentátoři mají pravdu, slovník postav je opravdu otřesný a zbytečně vulgární. A zápletka se nekoná. Nechť autor promine, ale dvě třetiny knihy jsou hotový blábol, aby se vyplnil počet stránek. O detektivku se nejedná ani vzdáleně.
Zatím nejslabší kniha, co jsem od tohoto autora četla. A celkový dojem kazí používání opravdu vulgárních výrazů. Je to zbytečné... Si myslím.
Milé dialogy typu: " tady s tebou šoustat nebudu. " Popř. " Já jsem královský rádce ty zmrde. " a nebo " co kdybych ti udělal miminko?" Hezký rozjezd , hrozný konec. Nedozvíte se nic. Vyšetřování po hospodách a sklepnice, prsaté a vilné. Mrzelo mě, že Melichar podvádí ženu. To je Fuj. Zato se mi líbilo staročeská jména v knize použitá. Mám inspirace, že můžurodit do sta. Jako audiokniha dobrý, hezky načteno.
Melichar je dál nevěrný s Kordulou, Božetěch dál zamilovaný do prsaté Magdalény a Otmar nedostižitelný. Jinak se vlastně nic pořádného neděje. Detektivní zápletka nulová, stejně jako historické zajímavosti. Je až s podivem, jaký škvár se dá schovat do kategorie historická detektivka.
A toto bylo co? Začátek dobrý a pak už to byla slátanina. Pořád pobíhali sem a tam mezi hostinci a ten konec? Bože můj, takto zabít celou knížku. Toto bylo zatím nejhorší co jsem od autora četla.
Kniha to byla dějově jednoduchá a nenáročná, až bych řekl velmi prostá. Nezřídka oproštěná i od logiky. A ten rychlý konec, marno mluvit. Je vidět, že autor si občas potřebuje od propracovanějších děl odpočinout.
A asi i vydavatel a jeho redaktoři a korektoři. Tolik překlepů...
Povedená taškařice v historických kulisách středověkých Čech a hlavně Prahy. Tentokrát nešlo o žádnou historickou událost, ale soudce Melichar měl najít manželku a dceru pana Raimunda z Pušperku. Opět zaútočil nepolapitelný padouch, který mohl fungovat hlavně s pomocí zkorumpovaného královského úředníka. Spravedlnost sice opět zvítězila, ale ta "pootevřená vrátka" opět zůstala. Jsem fakt zvědavá, co zase padouch provede v dalším díle.
Zajímavá zápletka příběhu. Pro mě s nečekaným koncem. Mohu doporučit každému, kdo má rád Bauerovy knihy.
Asi nejhorší z celé série. Hlavní postavy série se objevují až ve druhé čtvrtině knihy. Tím končí nejakčnější část knihy, poté se prakticky nic neděje a až na posledních 3 stránkách se "vše" vyřeší. Nicméně se můžeme těšit na další zážitky se Šilhavým Otmarem.
Normální průměrná bauerovka, leč! Těch tiskových a pravopisných chyb!!! Ach jo, přátelé...
Autorovy další knížky
| 2014 |  Milenec rudé komisařky |
| 2009 | Pražský rozparovač |
| 2015 | Krvavé léto |
| 2009 | Vampýr z Koňského trhu |
| 2005 | Co v učebnicích dějepisu nebylo |
Na knihu jsem se těšila, ale vůbec mne nezaujala. Navíc má pro mne docela zásadní nedostatek: zříceninu hradu Pušperk mám nedaleko, a proto úplně nechápu, kam ho spisovatel umístil. Ostatně stejně jako tvrz soudce Melichara, Roupov. Snad by pro pana spisovatele nemělo být tak těžké zjistit si, kde se tato místa skutečně nacházejí.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pušperk
https://cs.wikipedia.org/wiki/Roupov_(hrad)