Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1207/mid_pritelkyne-z-domu-smutku-mPx-1207.jpg
4
621
621
Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice. Každá kapitola není jen částí knihy, ale také novou osobou, známou, s kterou nás autorka seznamuje. Některé se jí staly přítelkyněmi, ale k jiným naopak cítila odpor, ačkoli všechny byly stejně jako ona vězeňkyněmi. Detailně popisuje charakter každé ženy na pozadí jejich jednání. S psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do tohoto nevlídného prostředí, do prostředí vzdáleného nejen zrakům, ale i citům lidí – do věznice. Stěží by dokázali takovéto utrpení snést emocionálně chladnější muži, natož pak ženy. Líčí, jak se prostředí negativně odrazilo na jejích „přítelkyních“, jak psychicky strádají, až na hranici mentální retardace. Pregnantně zachycuje vztahy na cele, ale také i v celé věznici a vliv takovéhoto prostředí na člověka. Uvědomuje si nutnost mít poblíž někoho spřízněného. Přehlížela-li některé hodnoty na svobodě, zjišťuje v tomto drsném prostředí, že se její hodnotový žebříček radikálně změnil, pokládá za důležité zcela jiné hodnoty, než které pokládala za hlavní v době, kdy mohla prožívat plnost svobody. Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své. Všechny vězeňkyně měly velikou společnou touhu, dostat se opět na svobodu. Každému podlomuje toto prostředí nohy, na každého působí krutě, ale jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco z jedněch se stávají díky krutostem a životním strastem egoisté, druzí jsou schopni myslet i na jiné, kteří možná zažili větší krutosti, nebo to tak alespoň vnímají. Snaží se jim zpříjemnit pobyt, ačkoli je to nadlidský úkol, ale vlídné slovo mnohdy udělá více, než esteticky krásné prostředí. Ve svém díle je věrna psychologické próze a vedle své vlastní situace disidentky se soustřeďuje především na vykreslení pocitů a emocí svých spoluvězeňkyň. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a zároveň utváří analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. Tak veliký měl vliv pobyt autorky na její dílo, ačkoli strávila ve vězení jen rok a to v letech, kdy zacházení s vězni bylo mnohem vlídnější než kdysi.... celý text
Přidat komentář
Kniha, která mě velmi zaujala, překvapila, šokovala. Jak se kdysi za totalitního režimu žilo ženám ve věznici! Autorka, která sama na vlastní kůží poznala komunistický kriminál, před námi obnažuje v plné nahotě život ve vězení jako pod drobnohledem. Jak vedle sebe žily ženy, které se opravdu provinily a ženy vězenkyně, které se v totalitním Československu nebály a veřejně hájily právo člověka na svobodu a ostatní lidská práva! Je udivující, jakých maličkostí a drobností si Eva Kantůrková všímá , které v podmínkách vězení odhalují charaktery jednotlivých žen opravdu až na dřeň . Není to lehké čtení. Už je to 30 let za námi. Ale pamatujme si to. Nadlouho bude tato kniha rezonovat v mé mysli.
Na jednu stranu je zajímavé se podívat se do každodenního života vězně, na druhou stranu jsem marně čekala na závěr knihy. Některé příběhy byly zajímavé, víc mě ale zaujal popis toho, jak to ve vězení chodí. Ale nenazvala bych knihu strhující.
V krátké úvodní části bylo trošku zbytečného patosu, ale to jsem autorce posléze ráda odpustila. Zajímavá sonda do prostředí pro mě zcela neznámého a pevně doufám, že to tak do budoucna i zůstane. Popisované osudy žen, které se samozřejmě vlastní vinou ocitly na tak bezútěšném místě, jsou skutečně zajímavé a člověk zjistí, že skoro pokaždé je tam nějaké „ale“. Většinou jsou to ženy nešťastné. K některým byl osud krutý již od narození, některé jsou do jisté míry mentálně postižené nebo duševně nemocné a patřily by spíš do ústavu nebo psychiatrické léčebny. Myslím, že jsem pochopila, odkud se po pádu bývalého režimu vzala většina bezdomovců. Otázka je, zda se v této oblasti od té doby něco změnilo. Velmi zajímavá kniha.
Kdysi jsem jako malá viděla seriál, pak jsem se na střední škole dozvěděla, že je to podle knihy a konečně jsem se k ní po dlouhé době dostala. Velmi silný příběh/příběhy naprosto odlišných žen, které se setkaly ve vězení, kde se veškeré odlišnosti vnějšího světa stírají. Některé ženy jsem si oblíbila - Naděnka "Nicnežžena", Andy... Seriál si znovu zopakuji. Ještě nějakou chvíli asi budu vstřebávat dojmy z této knihy.
Čtenářská výzva 2019: Kniha, jejíž děj se odehrává ve vězení.
Velice zvlastni... chvilemi.strasne zdlouhave ale chvilemy zajimave a zvlastni ze se neslo odtrhnout...
Knihu jsem cetla protoze jsem uz jako mala slysela o stejnojmenem filmu, ale ten jsem nikdy nevidela - nekdy na nej kouknu...
Vcelku me zaujalo autobiograficke vypraveni spisovatelky z dob, kdy byla veznena za podvraceni republiky. Priznam se, ze muj obdiv a ucta k ni jeste vice vzrostla - ja byt na jejim miste tak bych to nevydrela... klobouk dolu pani Evo...
Velice citlivé přiblížení ženského vězeňského života během komunistického režimu. Nejprve jsem měla trochu pocit, že se paní Kantůrková tak nějak oddaluje, možná trochu vyvyšuje nad ostatními trestankyněmi. Tohle tušení mě ale postupně opouštělo a namísto toho jsem se nechala unést tou překvapivou něhou, s jakou ke svým přítelkyním přistupovala a s jakým pochopením je uložila do svého srdce.
Osobne nerada čítam tie knižné diela, ktoré už boli sfilmované, a kde som najskôr pozerala film alebo seriál pred samotným prečítaním knihy.
V tomto prípade som však nebola sklamaná, lebo aj seriál aj kniha majú svoje čaro a kvalitu.
Obidve diela sú osobité a punc kvality im určite dodávajú aj autobiografické prvky.
Čo kapitola to iná osobnosť, iné správanie, iná komunikácia. Autorka naozaj vykreslila širokú škálu rôzných charakterov a celkom sa trafila do spôsobu myslenia, chápania a názorov ľudí vtedajšej spoločnosti.
Nevím, jak moc se liší současné vězení od toho popisovaného, , ale řekla bych, že s podobnými typy žen bychom se tam setkali i dnes. Charakteristiky jsou napsané mistrně a lidsky, trochu se v nich otupily hroty toho, jak to tam muselo být hrozné. Kdysi jsem viděla seriál a už tehdy mě dost zaujal
Při čtení knihy se mi vybavily některé scény ze seriálu, který jsem, mimoděk, viděla jako hodně malá. Jinak jsem si knihu se seriálem nespojovala. Četlo se to lehce, navzdory tomu, co bylo obsahem.
Pro mě, rekreačního čtenáře, je to knížka, která se snadno přečte jedním dechem. Nedalo mi to ji odložit, byla jsem zvědavá na další spoluvězeňkyně, jejich minulost a přítomnost, jak moc se změnily nebo naopak nezměnily. Jak se autorka vypořádá s životem ve vězení. Jak moc byla silná!
V 90. letech byly pro mě "Přítelkyně" spíše seznámením s další autorkou do té doby nedostupnou a zprávou o poměrech ve vězení 80. let (o čemž jsem houbeles věděla). Hodnotila jsem maximem, přečetla znovu nyní, kdy jsem dospěla do věku vězněné Evy K. - a hodnotím znovu stejně.
"Ve vězení není nic cennějšího než otevřené, nezáludné lidské přátelství. I hlad se snese, i zima. Vražedná je opuštěnost."
V prostředí, které se může stát peklem, protože trávíte nekonečný čas na minimálním prostoru s lidmi, se kterými byste se v normálním světě ani nepotkali, je potřeba rychle se zorientovat a změnit svůj přístup k lidem (do té doby třeba příliš otevřený a vstřícný) a najít hranici své důstojnosti (protože hranice vašeho osobního prostoru je vymazaná). Pak je i možné dívat se na spoluvězenkyně tak, jak to autorka dokázala. Je schopná vidět přítelkyni i v Andy, přesto, že přepadávala s partou muže, a radila Evě, jak to udělat ("Chytit za vlasy a tlouct hlavou o chodník, Evičko, to je nejspolehlivější, tlouct hlavou o chodník.") - protože v ní našla něco čistého a lidského, což projevila právě ve vězení. A naopak, onu perličku na dně nehledá za každou cenu a v některých ženách vidí zkaženost, kterou už nepůjde změnit (a i to oceňuji).
Skoro 300 stran přímé i nepřímé charakteristiky několika žen; kdo by řekl, jak dobré, zajímavé a napínavé čtení to bude...
.....co dodat, snad jen, že ať je doba jaká je, vždycky jsem ráda, že žiju teď a nemusím žít za éry komunistů
Seriál se mi líbí, kniha také.
Člověk si při čtení vyloženě vybaví konkrétní scény a vidí jednotlivé ženy :).
Jenom mi místy připadalo, že autorka sama sebe vůbec nezapojila. Přišlo mi, že její přítomnost jako by v knize byla v pozadí, v roli pozorovatele. Jako by o sobě vůbec nechtěla psát, což je škoda, když toho odhalila tolik. A ta doba si odhalení zaslouží.
Úžasná kniha i úžasné filmové zpracování. Přečetla jsem ji jedním dechem a jednou se k ní určitě vrátím.
Kniha, která mě strhla svou neobaleností, nepřiklášeností reality života ve věznici.
Tuto knížku jsem poprvé četla ve 14 letech, neboť jsem ji měla na seznamu doporučené četby. Nyní po 20 letech jsem se k ní vrátila a opět si ji s chutí přečetla. Paní Kantůrková v ní poutavě popsala nejen pobyt ve vězení,ale i charaktery ostatních vězeňkyň. Kolikrát mě až mrazilo při představě, s kým vším by byl člověk nucen trávit nekonečné dny a měsíce v minimálním prostoru, kde není před nikým a ničím úniku. Já, co by introvertka, bych to nesla hodně těžce...
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české rományAutorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 |  Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Kniha, ačkoli to vůbec není veselý příběh, se četla takřka sama. Člověk může být vděčný, že něco podobného nemusel prožít sám. Obávám se, že setkat se s takovou Věrou, ocitla bych se okamžitě "v díře". Psychologický rozbor jednotlivých postav je úchvatný. Jedna baba "lepší" jak druhá...