Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1207/mid_pritelkyne-z-domu-smutku-mPx-1207.jpg
4
627
627
Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice. Každá kapitola není jen částí knihy, ale také novou osobou, známou, s kterou nás autorka seznamuje. Některé se jí staly přítelkyněmi, ale k jiným naopak cítila odpor, ačkoli všechny byly stejně jako ona vězeňkyněmi. Detailně popisuje charakter každé ženy na pozadí jejich jednání. S psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do tohoto nevlídného prostředí, do prostředí vzdáleného nejen zrakům, ale i citům lidí – do věznice. Stěží by dokázali takovéto utrpení snést emocionálně chladnější muži, natož pak ženy. Líčí, jak se prostředí negativně odrazilo na jejích „přítelkyních“, jak psychicky strádají, až na hranici mentální retardace. Pregnantně zachycuje vztahy na cele, ale také i v celé věznici a vliv takovéhoto prostředí na člověka. Uvědomuje si nutnost mít poblíž někoho spřízněného. Přehlížela-li některé hodnoty na svobodě, zjišťuje v tomto drsném prostředí, že se její hodnotový žebříček radikálně změnil, pokládá za důležité zcela jiné hodnoty, než které pokládala za hlavní v době, kdy mohla prožívat plnost svobody. Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své. Všechny vězeňkyně měly velikou společnou touhu, dostat se opět na svobodu. Každému podlomuje toto prostředí nohy, na každého působí krutě, ale jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco z jedněch se stávají díky krutostem a životním strastem egoisté, druzí jsou schopni myslet i na jiné, kteří možná zažili větší krutosti, nebo to tak alespoň vnímají. Snaží se jim zpříjemnit pobyt, ačkoli je to nadlidský úkol, ale vlídné slovo mnohdy udělá více, než esteticky krásné prostředí. Ve svém díle je věrna psychologické próze a vedle své vlastní situace disidentky se soustřeďuje především na vykreslení pocitů a emocí svých spoluvězeňkyň. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a zároveň utváří analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. Tak veliký měl vliv pobyt autorky na její dílo, ačkoli strávila ve vězení jen rok a to v letech, kdy zacházení s vězni bylo mnohem vlídnější než kdysi.... celý text
Přidat komentář
Očekávala jsem hlubší ponoření do psychologie jednotlivých žen a také více politiky, to jsem v knize nenalezla (to druhé naštěstí), ale kniha mě zaujala. Smýšlení a chování různých žen ve vězení je velmi inspirativní.
Kniha čtena do čtenářské výzvy pro mne to teda výzva byla. Styl psaní mi moc nesedl, ale příběhy žen z věznice byly zajímavé.
Vynikající kniha Evy Kantůrkové, vycházející z jejích osobních prožitků a vzpomínek na roční pobyt ve vyšetřovací vazbě v Ruzyni v 80. letech minulého století. Více než na utrpení a bezútěšnost své situace se hlavní hrdinka zaměřuje na osudy svých spoluvězeňkyň, kterými byla různorodá směsice žen, napříč sociálními i společenskými vrstvami. Jedna za druhou procházely její celou, svěřovaly se jí se svými problémy, životními příběhy, láskami i nenávistmi. Překvapivě právě ony jí nakonec utkvěly v paměti víc, než by si kdy dokázala připustit.
Když jsem knihu otevřela a viděla ty hustě popsané stránky, moc se mi do toho nechtělo. Kniha mě ale překvapila svoji čtivostí, i když některé pasáže pro mě byly zdlouhavé, i tak své kouzlo skrýté za zdmi věznice měla.
Mrazivé svědectví o životě v ženské věznici. Realistický obraz všudypřítomného odlidštění a degradace člověka. Osobní zpověď politické vězeňkyně Evy Kantůrkové. To je útlý román Přítelkyně z domu smutku.
Každá kapitola je věnována jedné z přítelkyň - spoluvězeňkyň spisovatelky a jejímu příběhu. Knížka je velmi čtivá. Příběhy plynou před očima čtenáře úplně samy, navzdory tématu se jedná o nenáročnou četbu. Autorka neřeší politiku ani historii. Zajímá ji pouze život, obnažený, zranitelný a pravdivý. Intenzita prožitku bezmoci i naděje je téměř hmatatelná.
Kniha je hluboce lidská. Čtenář poznává ruzyňskou věznici jako svět sám pro sebe. Setkává se s vynalézavostí vězňů, kteří se seznamují mezi sebou telefonováním přes záchodový odpad a posíláním motáků z jednoho zamřížovaného okna do druhého. Izolace od světa, drsné životní podmínky, krutost a bezpráví se snoubí s drobnými radostmi a hlubokým přátelstvím. Celou knihu prostupuje mýtus zvláštního pouta, nevypověditelné sounáležitosti mezi vězni - vyděděnci a psanci společnosti.
Kniha není pro každého. Jaké podoby nabývá lidskost v nelidských podmínkách, jak vypadá její zánik a jak její triumf? Kde začíná člověk? Možná vám napoví Přítelkyně z domu smutku.
Krásně smutná knížka. Jen tak spadnout do něčeho je pro většinu nepředstavitelné.
Obzvláště když se ve vězení setkáte s různými lidmi za všelijaké prohřešky.
Obdivuji, jak autorka dokázala najít krásu a cit u svých spoluvězeňkyň. Musela to být strašlivá zkušenost strávit rok v komunistickém kriminále. Seriál jsem kdysi viděla a líbil se mi, ale kniha ho mnohonásobně předčila.
Zaujaly mě posbírané příběhy z vězení i osobní zkušenost, která je z celé knihy cítit. Někdy jsem moc nechápala autorky hodnocení, pod některými slovy jsem si nedokázala představit tu ženu, kterou popisuje nebo mi přišel popis rozporuplný. Možná je to tím, jak se snažila se nezapojit, zůstat ve vězení svou a jak převyšovala ty ostatní ženy původem, zázemím a důvodem uvěznění. Zajímalo by mě, jak by vypadala podobná zkušenost zapsaná v dnešním vězení.
Vynikající kniha. V závěru gradující, příběhy a psychologické portréty spoluvězeňkyň jsou napínavější. Dlouho jsem se knize vyhýbal, protože si pamatuji na seriál-blamáž. Podíval jsem se nyní na několik minut přístupných na YT a je to zřejmé: Adaptace se chopil mizerný režisér ve špatný čas. Explicitní antikomunismus, který v knize téměř není, nebo o něj nejde v první řadě a který tu předvádějí herečky první socialistické ligy, dopsané mužské postavy (výslechy, kde se filozofuje!), patetický vypravěč, předevím ale neuvěřitelnost, neautenticita! Seriál je opravdu škvár, i když kniha je dobrá.
Smutný, ale pěkný příběh. Stejně jako seriál, který z knihy vzešel. Evy Kantůrkové si vážím.
Serial miluji a tak jsem se rozhodla přečíst i knihu. Ta mě ale nakonec moc neoslovila. Zajímalo by mě ale, jak se vede přítelkyním teď. :)
Začátek mi přišel moc roztažený, příliš popisný, marně jsem vzdychala po seriálu (kterého jsem viděla jeden díl a navnadil mě k přečtení knihy). Nakonec se ale vše rozjelo a na styl spisovatelky jsem si zvykla. Jen jsem si nějak nezvykla na psaní v náznacích bez vysvětlivek pro nás nechápavé - paní Helga teda byla nastrčená, nebo se prostě jen snažila být zajímavá? Asi se stejně na ten seriál budu muset mrknout, abych vše lépe pochopila :)
Pro člověka, který žije život v hranicích zákona to musí být naprosto otřesný zážitek. Žít s takovými lidmi si nedovedu představit. Pro mne je největší psychické týrání to, že nevěděla, kdy to všechno skončí, nemoct si odtrhávat pomyslné dny, kdy půjdu domů ...
Perfektní sonda do zlomených duší. Autorka dokázala skvěle popsat a sociologicky rozebrat postavy až do úplného nitra, tak hluboko, že sami postavy jednotlivých žen by se sami takto popsat nedokázaly. Po čas čtení této knížky jsem si představovala, jak by paní Kantůrková definovala mne a jestli vůbec bych já dokázala takovéhle místo zvládnout.
Kniha je o naději v beznaději. Je moc zajímavé číst zážitky z vězení...
Na všech ženách se autorka snaží najít něco pozitivního, i na těch, které jí přišly k nesnesení. Všem ochotně naslouchala. Snažila se nevyvolávat konflikty a být ostrůvkem slušnosti v tom prostředí tak vzácné.
Osudy těch žen popisuje se snahou o porozumění.
Obsahově je kniha na 5 hvězd, jednu ubírám za stylistiku, která mi moc neseděla. Obzvláště ze začátku mi vadily dlouhé souvětí, často jsem se musela vracet, abych chytila smysl. Celkově, i když mě kniha zaujala musela jsem číst pomalu a velmi pozorně, abych se neztrácela. To se mi u knih obvykle nestává.
Přesto obsahově hodnotím velmi vysoko.
Knihu doporučuji.
Budu si muset pustit i ten seriál, protože celou dobu jsem se snažila určit kdo koho vlastně hrál :-)
Ale kniha mě bavila, byla to směs různých osudů.
Výborná kniha, kterou jsem četla se staženým hrdlem. Strašně moc vypovídá, nejen o ženách, o vězení, o strádání, ale o celé tehdejší společnosti. Vážně by někdo chtěl, aby se ta doba vrátila?
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české rományAutorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 |  Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Tuto knížku jsem poprvé četla ve 14 letech, neboť jsem ji měla na seznamu doporučené četby. Nyní po 20 letech jsem se k ní vrátila a opět si ji s chutí přečetla. Paní Kantůrková v ní poutavě popsala nejen pobyt ve vězení,ale i charaktery ostatních vězeňkyň. Kolikrát mě až mrazilo při představě, s kým vším by byl člověk nucen trávit nekonečné dny a měsíce v minimálním prostoru, kde není před nikým a ničím úniku. Já, co by introvertka, bych to nesla hodně těžce...