Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
Přítelkyně z domu smutku nazývá sama autorka románem-pravdou. „Inspirací“ jí byl pobyt v ruzyňské věznici, ale neopírá vyprávění o vlastní příběh, na přesně a nelítostivě vylíčeném pozadí vězeňského prostředí kreslí jeden za druhým portréty žen, s nimiž se octla ve výbušném a těsném prostředí cely. Vězeňkyně mají společnou touhu, a to touhu po svobodě v prostředí působící krutě a negativně. Z některých se zde stávají egoisté, jiní i v psychicky náročném prostředí dokážou myslet na druhé a snaží se ostatním zpříjemnit pobyt.... celý text
Přidat komentář
Jedna z knih, u kterých je jen dobře, že se jejich vydání opakují. Jsou totiž události, na které se zapomínat nejen nemůže, ale přímo nesmí. A navíc i televizní zpracování bylo více než dobré.
Knížku jsem přečetla před několika lety na konci základní školy a zanechala ve mne silnou vzpomínku na vyprávění osudů žen, které paní Kantůrková během pobytu ve vězení poznala. Chtěla bych se ke knížce jednou vrátit, nyní si ji připomenu alespoň seriálem.
Musela jsem si zvyknout, jaký styl psaní autorka užívá... Toto bylo ovšem způsobeno "tragédiemi", které jsem četla před tím. Kniha se mi líbila, nadprůměr, poslední stránka mne dostala... Už lovím seriál, na který se s chutí hodlám podívat po hodně dlouhé době, a samozřejmě porovnat.????
Knihu jsem si vybrala do letošní výzvy a při čtení jsem si vzpomněla na seriál - obojí považuji za velmi zdařilé. Jenom ten obsah, ach, tak to je tedy hodně tíživé - postavy a prostředí dle mého krásně popsány, opravdu citlivě a bez patosu. Doba to byla … no zkrátka taková byla.
Těžká doba, psychologicky precizní a nemilosrdné obrazy ženských duší. Tíseň čtenáře zkrušuje a padá na něj snad z každého odstavce... Trošku mě mrzí, že mi dojem z knihy narušoval obraz Chýlkové a dalších českých hereček, které jsem potkala prvně v seriálu... Četla-li bych knihu dříve, pak bych už v hlavě neměla tento seriálový obraz :) I když i ten byl pěkný... Kdo ví, jestli se spoluvězeňkyně někdy doslechly o tom, že jedna část jejich života je vylíčena v knize.
Velmi silná kniha, četla jsem ji s přestávkami. Výborně popsané postavy spoluvězeňkyň, úplně jsem je viděla před sebou. Dnešní vězení asi vypadá podstatně jinak...
Zajímavý text, spíš než román je to ale něco jako sociologická studie a navíc přímo fantastická ukázka charakteristiky jako stylistického prostředku. Na styl si člověk musí zvyknout, a když se to povede, je to silná kniha. Co mi chybělo - a nikoliv vinou autorky, je nějaký úvod, který by text zařadil do kontextu. Jasně, můžu se zeptat internetu nebo si přečíst dnes zveřejněné zprávy VONSu o případu Evy Kantůrkové a spol., ale nebudu se asi mýlit, když řeknu, že čtenáři v době vydání v 90. letech tuhle možnost pravděpodobně neměli.
Citlivé vylíčení různých lidských údělů žen uvězněných za totality v ženské věznici. Ve věznici se sešlo mnoho osudů a autorka je líčí bez zbytečného odsuzování a s pochopením. Životní příběhy žen, odsouzených z různých důvodů a pocházejících z různých společenských vrstev, se před námi postupně rozvíjí a ukazují na skutečnost, že pro přežití v uzavřeném prostředí není ani tak důležité, co bylo nebo bude, ale jediné, na čem v podstatě záleží, je postavit se přítomnosti...
Poslední kapitola knihy mě velmi dojala.
Po dlouhé době jsem se začala znovu dívat na seriál, který považuji, za velmi zdařilý.
Tato kniha je citlivá.Vnímavá lidská.Kantůrková s pochopením a shovívavostí popisuje charakteristiky uvězněných žen.Nesoudí.Neobhajuje.
Protože v těchto chvílích byla a je jednou z nich.
Pohled za mříže před osmadevadesátým rokem (těžko říct, jak to tam chodí teď). Autorka skvěle pracuje s popisem jednotlivých postav, nejednou jsem si představila, jak bych se v dané situaci chovala já, ale nejspíš bych skončila "v díře", jak píše níže Netopyr07. Mrzí mě, že jsem knihu nečetla dřív, v tomhle má Čtenářská výzva obrovské plus.
Začátek byl pro mě trochu těžší, ale jakmile jsem si zvykla na autorčin styl, tak mě kniha úplně pohltila. Často jsem se snažila jednotlivé postavy přiřadit seriálovým postavám ( i když seriál jsem viděla před několika lety). Je to hodně silný příběh a bohužel, byl velmi běžný před listopadem 1989.
Knihu jsem četla těžce, popisy charakterů žen byly zdlouhavé. Vybrala jsem si knihu do Výzvy, kdysi dávno jsem shlédla jeden či dva díly stejnojmenného seriálu a teď se k němu pod dojmy z četby vrátím. Každá z žen má svůj osud a ve vězení, kde na malém prostoru jste nuceni dýchat společný vzduch, se člověk chtě nechtě obnaží.
Překrásné vnímání a popis žen z úplně odlišných sociálních sfér, kniha plná respektu a porozumění.
Ponurý a silný příběh žen, které se setkávají v prostředí ruzyňské věznice. Autentické vyprávění autorky o pobytu v ženské věznici. Ke knize se určitě znovu vracet nebudu, ale jsem ráda, že mi prošla rukama.
Neuvěřitelně se mi líbilo, jak paní Kantůrková umí půvabným jazykem vystihnout kladné i záporné stránky povah a chování svých spoluvězenkyň a jak poutavě umí popsat jejich životní příběhy.
Autobiografickou knihu Evy Kantůrkové jsem si přečetla až po shlédnutí televizního seriálu s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Jak televizní zpracování, tak kniha na mne hluboce zapůsobily. Je to příjemné čtení o nepříjemných a nelehkých věcech. Buďme rádi, že doba, ve kterém se příběh odehrává, je už za námi.
Zprvu jsem se zdráhala knihu číst, protože jsem si z puberty pamatovala seriál, který ve mně zanechal divnou pachuť, ale tohle byl jiný zážitek. Principy fungování tehdejší ženské věznice, lidské příběhy, často téměř nelidské zacházení. Vše vyprávěno s nadhledem, odstupem, občas až jakýmsi povýšením.
Kniha, ačkoli to vůbec není veselý příběh, se četla takřka sama. Člověk může být vděčný, že něco podobného nemusel prožít sám. Obávám se, že setkat se s takovou Věrou, ocitla bych se okamžitě "v díře". Psychologický rozbor jednotlivých postav je úchvatný. Jedna baba "lepší" jak druhá...
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české romány
Autorovy další knížky
1990 | Přítelkyně z domu smutku |
1967 | Smuteční slavnost |
1991 | Jan Hus |
1990 | Pozůstalost pana Ábela |
2013 | Tajemství sametu |
Knihu jsem rozečetla v domnění, že ji zařadím do čtenářské výzvy. Nakonec se tak nestalo, ale jsem ráda, že jsem se pustila do čtení. Velice silné téma. Viděla jsem i seriál.