Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190942/pritelkyne-z-domu-smutku-190942.jpg
4
628
628
Přítelkyně z domu smutku nazývá sama autorka románem-pravdou. „Inspirací“ jí byl pobyt v ruzyňské věznici, ale neopírá vyprávění o vlastní příběh, na přesně a nelítostivě vylíčeném pozadí vězeňského prostředí kreslí jeden za druhým portréty žen, s nimiž se octla ve výbušném a těsném prostředí cely. Vězeňkyně mají společnou touhu, a to touhu po svobodě v prostředí působící krutě a negativně. Z některých se zde stávají egoisté, jiní i v psychicky náročném prostředí dokážou myslet na druhé a snaží se ostatním zpříjemnit pobyt.... celý text
Přidat komentář
Absolutně nechápu, že to sem píšu, ale ano - tahle kniha je oddechové čtení. Aspoň pro mě. Dokonale věřím, že být za komančů politickým vězněm nebyl žádný med a spíš než o agresi to bylo o psychice. Usoudila jsem, že záměr Přítelkyň, jak už napovídá název, byl spíš zobrazit osobnosti okolo než autorčino věznění. Přesto mi hodně chyběla pořádná vězeňská atmosféra a návaly negativních pocitů, které tam člověk nutně musí mít. Kantůrková se (ať už nechtěně nebo záměrně) zobrazuje trochu ve stylu Mary Sue - je mi jasné, že když ona byla politický vězeň a všude okolo ženský, který pomalu neumí číst, skoro všechny žijí v nezdravých vztazích a mají překroucené pohledy na svět a na morálku, že si asi musela připadat jako perla v bahně. Ale i tak, její vyprávění působí docela arogantně. Koneckonců ale, co já mám co hodnotit, mně šibe z lidí každou chvíli, označuji se za přátelského misantropa a velmi dobře znám, co je to ponorka. Takže jaké to tedy asi musí být, na jedné cele s dvěma a více ženskýma, který vás na 90% budou velmi brzo štvát, sdílet s nimi i to, co nechcete, pod neustálým tlakem, bez soukromí... No fuj, úplně mě polil studený pot jen nad tou představou. Ale abych byla ještě upřímnější, já tady nehodnotím životní strasti paní Kantůrkové, ale její knihu, která je psána jako román, nikoli životopis, a tak to taky vnímám. Jen radím, je lepší nejdřív číst a pak zhlédnout seriál, protože tohle je jeden z těch vyjímečných případů, kdy je filmové zpracování lepší, než předloha. Chýlková tomu všemu dodala ten chybějící lidský prvek a ukázala i okamžiky slabostí, které byste spíš od (politické) vězenkyně očekávali. Nemluvě o tom, že v seriálu je prakticky každá postava geniálně zahraná.
Udělala jsem tu chybu, že jsem v polovině knihy shlédla seriál, natočen podle ní... Proto mě pak kniha už tolik nebavila. Kniha mi příjde v některých pasážích až příliš moc zdlouhavá. Ale četla se celkem hezky :-)
Citlivý pohled do osudů vězeňkyň, který dokazuje, že nikdo není černobílý a že často stačí málo, aby člověk sklouzl z cesty....Doporučuju především všem ženám, které chtějí nahlédnout do tajů ženské věznice...:-)
Otřesné svědectví, jak se minulý režim choval ke svým odpůrcům. O to víc děsivější je to, že je to žena. Další ze svědectví, která by se neměla nechat zapomenout, a čas od času si je připomínat. Člověk by se měl naučit poučit se ze svých chyb.
Přítelkyně z domu smutku pro mě byla dvousetosmdesátidvoustránková pastva pro oči. Příběh jsem znala z televizního zpracování, ovšem literární úroveň mě nabudila na další knihy, které paní Kantůrková napsala. Nemohla jsem si pomoci od jakési vnitřní úzkosti a s každou další stránkou jsem očekávala nějakou tu lepší budoucnost, dá-li se v takovém prostředí aspoň trošku očekávat.
Dávám pět hvězdiček, jinak to ani nejde :)
Velice chytlavá kniha. Dá se vcelku i srovnávat se seriálovým příběhem, kde skvěle ztvárnila autorku Ivana Chýlková. Ale o seriálu zde není řeč.Kniha je zajímavě napsaná. Popis dní a událostí, které patří ke kriminálu a životní příběhy jednotlivých "spolubydlících" je strhující. V době, kdy to paní Kantůrková bohužel seděla, to lehké jistě nebylo, ale klobouk dolů nad tím, že takhle otevřeně napsala svoji zpověď o životě v Ruzyni.
Tuto knihu mám moc ráda a líbí se mi i filmové zpracování kde zazářili herečky,které hráli skvěle.
Túto knihu som čítala pred pár rokmi na VŠ a spracovávala som o nej esej na Českú literatúru. Kniha je výborne spracovaná, smutno-humorná plná skvelých postavičiek a príbehov o nich. A za esej som samozrejme dostala "A" a to by si zaslúžila aj táto kniha, takže 5* bez debát :-)
Krásný příběh a v tomto případě se mi líbilo i filmové zpracování. Každopádně na tuto tematiu nezapomenu, jelikož jsem ji měla u maturity.
Opravdu zajímavá výpověď o poměrech a nástrahách v ruzyňském ženském vězení. Co kapitola, to životní příběh jedné vězenkyně.
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české rományAutorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 |  Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Přítelkyně z domu smutku je velmi čtivá kniha, ale už se k ní nehodlám nikdy vracet. Ano, popisuje věznění politických vězňů a vězňů trestaných za "normální" zločiny.
Chvílemi mi přijde, jako kdyby si autorka neuvědomovala, že je ve vězení, a očekávala zacházení jako v hotelu. Nemohu si pomoci, ale její vyprávění na mne působí velmi arogantně.
Je nutné si uvědomit, že z pohledu tehdejšího práva byl důvod pro její věznění - pokud nebyla ochotna řídit se právním řádem, pak musela očekávat sankce. Neříkám, že je to správné nebo že by to tak mělo být, ale bylo.