Pro koho kvetou stromy
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435259/bmid_pro-koho-kvetou-stromy-HSS-435259.jpg
5
29
29
Původně blogové příspěvky jsem na internetu kdysi objevil náhodou. Vycházely nepravidelně v průběhu roku 2003 a nutno říci, že poněkud vystupovaly mezi ostatními texty. Chytily mě za srdce. Svou upřímností a lidstvím. Společně s přáteli jsme začali po autorovi a jeho sestře pátrat. Přes všechnu naši snahu jsme však Albyho, jak se autor na blogu přezdíval, nenašli. (předmluva)... celý text
Přidat komentář
Přemýšlím, co ke knize napsat.
Je to smutné a poučné zároveň, svým způsobem je kniha úžasná.
Ale! Ta kapitola na konci? Nějak vůbec nechápu, proč tam byla... Zkazilo to dojem z celé knihy.
Možná je to tím, že se před rokem narodila má vnučka s DS, aniž by to někdo dopředu tušil (pár takových případů neodhalí ani moderní ultrazvuk). Možná se mě tato kniha dotkla proto s větší intenzitou... Ale myslím si, že její síla je prostě v té upřímnosti a pravdivosti bez ohledu na to, jestli ji čte člověk s vlastní zkušeností s DS. Něco tak dojemného jsem dlouho nečetla. Smutné a přitom plné naděje a lásky. Děkuji. Aně, Davidovi, jejich úžasné mámě...
Nádherné. Něžné. Poučné. Ilustrace moc hezké, ale zavádějící. Není to kniha pro malé děti. A ten konec, ten konec. Ach jo. Poslední kapitola je tu jaksi navíc, vůbec se sem nehodí. Až budu číst příště, tak bez tohoto povídání.
Vyprávění, které ve mně probudilo velké množství emocí a jež mě vedlo k přemýšlení o vlastním životě. Opravdu jsme občas tak slepí, egoističtí, že soudíme druhé pro to, co podle nás jsou? Věřím, že takových lidí kolem nás ubývá, neboť nakonec zjistí, že jsou strašně povrchní. Nenechte se prosím zmást ilustracemi, není to kniha pro malé děti / mladistvé, ale pro všechny věkové skupiny...i já jsem byl zprvu zaražen, ale jsem opravdu z knihy nadšený a bude patřit k těm, ke kterým se budu vracet.
Něžné a ve své zcela upřímné autentičnosti nesmírně silné vyprávění o životě za totality v roli mladšího bratra sestry postižené Downovým syndromem. Obraz jedné rodiny, ve které zbožná maminka přijala svou roli s pokorou hraničící se sebeobětováním (anebo se sílou, kterou může propůjčit snad jen upřímná víra), tatínek, jenž se nikdy nesmířil s tím, že jedno jeho dítě není "normální" a chlapec - kluk - muž, jenž miloval a nenáviděl a zoufal si, zkrátka byl a pevně doufám, že stále je, "jen" člověkem.
Vypravěčem, autorem sebraných blogových zápisků, je anonymní Alby - ten, který vzpomíná na rodiče a sestru, na dětství, na dospívání, a který se snaží odpustit - sobě i druhým.
Co mi hlava nebere, jsou jednak ilustrace - které jsou moc hezké, o tom žádná, ale dávají zhruba stejný smysl jako, já nevím, v Joycově Odysseovi. Proč? Kniha pak působí dojmem vyprávění pro děti, což, věřte mi, vážně, ale vážně není. A ještě větší proč je podprůměrná slohová práce o dvou pánech, která knihu uzavírá, a celkový silný dojem značně ředí.
Nádherná knížka. Přečetla jsem ji hned 2x za sebou a myslím, že to nebude naposled. Knížka se čte krásně a pohled Davida do jeho nitra je opravdu výjimečný. Moc mě mrzí, že se mi nepodařilo dohledat blog. Ráda bych si totiž přečetla víc.
,,Všechna pravidla vymýšlíme my lidé, ale jak se to dělá, když chce člověk změnit špatná pravidla a kdo určuje, co je špatné a co dobré."
Kdo určuje, že zrovna v tom našem životě bude něco přebývat. Něco, co způsobí disharmonii našeho organismu. Kdo určuje, že zrovna v tom našem životě bude přebývat jeden chromozom.
Downův syndrom
Příběh, který přiblíží soužití s těmi, kteří se narodí tak trochu jiní. Jejich každodenní starosti s krutostmi okolního světa.
Příběh o laskavosti, o dobru - zlu, pokoře - pýše, o lásce - nenávisti, o hlouposti.
Ale hlavně příběh o výjimečnosti.
Hrdinové tohoto příběhu mají moji úctu, byť jsou neznámí
P.S; Nešťastně nadbytečný 21. chromozom
Nádherný doják, chytře tlačící na slzavou pilu až do předposlední kapitoly, aby vše krásné pokazil posledním - doslova naroubovaným - pitomě mravoučným ani trochu uvěřitelným příběhem o úplně jiných lidech, jednom hloupém a druhém ještě hloupějším. Škoda. David a Aňa byli naopak skvěle uvěřitelní a úžasní!
Úžasná knížka plná krásných ilustrací. Původně jsem ji půjčila své dceři v dětském oddělení knihovny, ale myslím, že nejvíce ji docení právě dospělý čtenář. Je to čtení na jeden večer, ale spousta vět je k zamyšlení i uvědomění si. Určitě si ji pořídím domů a řadím do seznamu svých nejoblíbenějších knih, které fakt stojí za doporučení.
Útlá knížka, plná ilustrací. Ale i moudrosti, i informací (o daunově syndromu - nevěděla jsem).
O lidskosti.
Nechce se mi věřit, že autor je vlastně anonym - znáte-li ho, vzkažte, že je borec.
Přečtěte si.
Citát:
"Nejtěžší je uvěřit v dobro pekla ve chvílích, kdy ho prožíváme."
"Vždycky to je, jako by nás kousek umřel, kousek nás prostě chybí, když odejde někdo, kdo byl naší součástí a koho jsme milovali. A tak jdeme životem a jsme stále menší a menší a ještě menší. Anebo máme to štěstí, že jdeme první."
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Moc hezká knížka, nádherná obálka, pravdivý silný příběh, poutavě psané, krásné ilustrace. Dávám 100%, jen bych knihu doporučila při 2. vydání skončit na straně 110. Vyškrtla bych poslední kapitolu, která s příběhem nesouvisí a opravdu kazí z knížky dojem.