Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537842/bmid_probudim-se-na-sibuji-663765d580491.jpg
4
1311
1311
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by tu zůstala navždy. Záhy se však přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ve stavu podivné poloexistence zůstane uvězněná v hranicích magického kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí metropolí, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, její čtyřiadvacetileté já v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Japonska a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem melancholické povídky z období Taišó. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly…... celý text
Přidat komentář
Žánrově 'young adult by young adult'..
Snad z každé věty smrdí rádobytrefná nadřazenost a samolibost.
Odloženo.
Velmi čtivé, a to i vzhledem ke zprvu pro mě nepřitažlivému tématu, místy dokonce napínavé, kniha se mi moc líbila
Konečně se mi zase po delší době stalo, že jsem vzala knihu do ruky a téměř ji neodložila, protože mě příběh úplně pohltil. Autorka na mě i přenesla svou fascinaci Japonskem. Takže rozhodně všem doporučuji, čte se poměrně rychle a příjemně.
Ale divila jsem se, když jsem se v rozhovorech dočetla, že příběh má jen málo autobiografických prvků, mně to celou dobu přišlo, že je jasné, že to více méně popisuje autorčin život (studium, seznámení s japanologem, fascinace Japonskem po přečtení Afterdark a konec konců i podobně znějící jména Jana→Anna, Viktor→Igor, Klíma→Cima atd.), ale třeba se mýlím :-)
S Probudím se na Šibuji jako byste se ocitli v románu Haruki Murakamiho - magický realismus jak vyšitý, ovšem s českým humorem, ironií a a také s českými reáliemi.
Moje obavy: budu se cítit jako herec Bob Harris (Bill Murray) ve filmu Ztraceno v překladu, tedy ztracená v odlišné kultuře, osamělá v davu, nerozumějící řeči ani mentalitě; v případě této knihy jsem se navíc bála, že Anna Cima, Japonsko milující, mně bude chtít předat přemíru faktů i citů a bude se chtít uvést jako autorka intelektuální prózy.
Moje překvapení: je to chytrá knížka, poutavě vyprávěná, založená na nápadu, který hodnotím jako originální, kompozičně zajímavě řešená, s vyváženou mírou všeho, čtivá, vtipná. Prvotina? Tím spíš se přikláním k nejvyššímu hodnocení, protože si autorka zadělala jako každý debutující autor na problém: zřejmě psala o svém životním tématu a navíc ho pojala zřejmě částečně autobiograficky; bude se jí nesnadno navazovat…
Poznámka k anotaci uvedené v knize i zde: "hovorový jazyk" je odborný název označující mluvenou SPISOVNOU češtinu, knížka je ale psaná češtinou nespisovnou, a to obecnou. Tahle záměna mi vadí vždycky, ale tady o to víc – vždyť je to knížka mj. o literatuře, jazyce, slovech.
Knížka je čtivá, děj hezky plyne, kombinace Prahy a Japonska funguje, a ke konci knížky jsem se dokonce smála i nahlas, takže jsem ráda, že jsem ji dočítala doma a ne třeba v tramvaji. Těším se na další autorčinu tvorbu.
Japonsko, téma pořád ještě docela dost exotické, v kombinaci s Prahou tvoří skvělé pozadí tohoto zajímavého příběhu. Jde o velice zdařilou prvotinu, jejíž autorka si zaslouží všechna ocenění, kterých dosáhla a dosáhne. Děj je promyšlený, poutavý a atraktivní a opravdu jediná věc, která mě mrzí, je ten otevřený konec, ale to je jen o mé vlastní zvědavosti. :-)
Super ctiva odpocinkovka, ktera vas naladi studovat japonstinu, nebo sei alespon koupit letenky :)
Neřadím se mezi znalce japonské literatury. Kdybych šla studovat japanologii, bylo by to kvůli "Murakáčovi" a hlavní hrdina Klíma by se mi vysmál. Přesto pro mě byla tahle kniha neplánovaným návratem do tolik milovaného magického realismu z pera Murakamiho, jen okořeněným o prostředí fildy a jemný český humor. A to jsou všechno srdcovky.
Anna Cima touhle prvotinou ukázala nejen, že se vyzná v Japonsku a jeho kultuře, ale že bravurně ovládá i češtinu. Vyprávění Jany je svěží, lehké, místy zábavné, ale hlavně - mimořádně čtivé. Začala jsem číst ráno, s přestávkami dočetla večer. A ač bývám k některým oceněným dílům v rámci Magnesia Litera trochu skeptická, tady je to ocenění naprosto zasloužené.
Jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. A Cima potvrdila, že člověk nemusí být Japonec, aby vysmahl uvěřitelné dílo z prostředí Šibuje, za které by se nemusel stydět ani sám Murakáč.
Po většinu času jsem z knihy byla nadšená, vůbec bych neřekla, že se jedná o prvotinu. Bavil mě jazyk i téma, pro někoho japonskou kulturou naprosto nepolíbeného to bylo příjemné setkání, mám chuť se o japonské literatuře dozvědět mnohem víc. Mrzel mě jen useklý konec.
Autorce se povedlo napsat opravdu velmi zajímavý příběh odehrávající se napůl v Praze a napůl v Tokiu. Myslím, že bych příběh ocenila více, kdybych byla o něco mladší, ale i tak mě kniha dokázala vtáhnout do děje a ani jednou jsem neuvažovala nad tím ji odložit. Jedná se o odpočinkovou knihu, která ovšem na poli české literatury nemá obdoby. Pokud máte dojem, že česká současná tvorba není nic pro vás, tak tato kniha vás možná vyvede z omylu. Anna Cima má jako autorka velký potenciál. Rozhodně doporučuji.
Bravo!
O japonské kultuře vím naprosté minimim - četla jsem pár autorů, viděla pár filmů, mám ráda sushi, ale jinak mě Japonsko vlastně nikdy moc nelákalo. Přesto mě kniha Probudím se na Šibuji neuvěřitelně chytla. Určitě si zaslouží cenu Magnesia Litera 2018 za objev roku.
Jednak jsem se v knize dozvěděla mnoho nového, jednak ve mně kniha vzbudila větší zájem o japonskou kulturu a v neposlední řadě se autorce podařilo vrátit mě v myšlenkách na dobu před 20 lety, kdy jsem VŠ studovala já. Když popisovala budovu FF v Celetné, neubránila jsem se úsměvu a hned jsem si vzpomněla, jak jsem se tam několikrát ztratila :)
Opravdu moc příjemné čtení. Hlavní hrdinka je velice sympatická, milá, má nadhled a úplně cítíte její zápal pro věc. A přitom má příběh hloubku, až se divíte, jak málo let je autorce. Smekám a těším se na další knihu.
Svěží, čtivé a s myšlenkou. Má to atmosféru, děj a díky autorčině znalosti japonské kultury i přesah. Doporučuju.
Úsvit český literatury!
Svěží, neotřelý, autentický. Doufám, že tohle je teprve začátek :)
Wow. Tak tohle bylo něco. Upřímně mne malilinko zklamal konec, toužila jsem se dozvědět, jak to dopadne, ale na druhou stranu si to můžeme domyslet. Autorka je skvělá a určitě, pokud vydá další knihy, budu si je muset pořídit .
Příjemné překvapení. Mám ráda sbíhající se příběhové linky, hodně mě bavily pasáže ze Šibuji a školní esej o Vodě mě úplně uhranula. Knížka má překrásnou úpravu a ilustrace, o to víc mrzí do očí bijící odfláknutá korektura, za tohle by nakladatelství měla platit pokuty. Dávám zasloužené čtyři hvězdičky, jen pořád nevím, jestli mi ten konec vadil nebo ne...
V prvé řadě musím vysvětlit, proč je mi kniha tak blízká. Ve věku kolem 14-15 let se mi stalo něco podobného, co knižní Janě - taky jsem úplně propadla Japonsku (skrze hudbu), poslouchala jsem visual-kei, chtěla chodit s Japoncem, do Japonska se podívat a jít studovat japanologii. S prvním klukem mě to pak samozřejmě všechno přešlo :-D A teď ke knize. Celou dobu jsem měla pocit, jako by to byl z části autobiografický román - určité zážitky Jany, nevím proč, vyvolávaly ve mně dojem, že je zažila i sama autorka. Což se mi později potvrdilo, když jsem s ní četla rozhovor - taky byla například kdysi se svou kamarádkou v Japonsku, kde bydlely u kamarádčina příbuzného. Ze začátku jsem nevěděla, co si o knize myslet, netuším, kam bych ji zařadila, mám pocit, že se v ní prolínalo více žánrů. Nicméně anotace nelže - je to svěží román napsaný hovorovým jazykem, nenudí, naopak baví. Nemůžu jinak než 5 hvězd!
Měla jsem dva důvody, proč knihu začít:
1. Miluji Japonsko a tu kulturu.
2. Výhra Magnesia Litera.
I kdyby člověk tyhle důvody neměl, měl by si ji sakra přečíst. Na to, že je to autorčina prvotina, tak se to četlo nádherně a zápletka byla skvělá, nápad originální a bylo to (možná jen pro mě) odpočinkové čtení. Hlavní linka Jany má zajímavý směr a člověk vidí skrz to příběhy dalších zajímavých postav. Ze začátku jsem netušila, co tam třeba tahle a tamta kapitola mají za smysl, ale pak to do sebe krásně zapadalo a měli jsme vícero příběhů k pozorování, nejen Jany. K tomu člověka žene zvědavost, kdo byl sakra ten Kawašita a kdo je ta Jana v Japonsku. Chtěla jsem nutně odpovědi a ty byly na konci jen poloviční, což mě trochu zklamalo. Jako by autorka sama nevěděla, jak pokračovat.
Štítky knihy
prvotina Japonsko česká literatura japonská literatura magický realismus rozhlasové zpracování Magnesia Litera Cena Jiřího Ortena
Tak je dočteno...konečně zase jednou kniha, na kterou jsem se celý den těšila v práci - až přijdu domů, uvařím hrnek čaje, zapálím svíčku, kocour vedle mě a ocitneme se v Japonsku. Příběh se četl velmi svižně. Prolínání časových rovin bylo zajímavé, chvílemi jsem přemýšlela, jak se to vlastně všechno propojuje a pak jsem to přestala řešit a jen se nechala unášet.