Probudím se na Šibuji
Anna Cima
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537842/bmid_probudim-se-na-sibuji-663765d580491.jpg
4
1357
1357
Když se sedmnáctiletá Jana dostane do vysněného Tokia, nejraději by tu zůstala navždy. Záhy se však přesvědčí o tom, jak nedozírné následky může takové přání mít. Ve stavu podivné poloexistence zůstane uvězněná v hranicích magického kruhu rušné čtvrti Šibuja. Zatímco mladší podoba Jany bloudí metropolí, zažívá podivuhodné situace a hledá cestu domů, její čtyřiadvacetileté já v Praze studuje japanologii, usiluje o stipendium do Japonska a společně se starším spolužákem si láme hlavu nad překladem melancholické povídky z období Taišó. Osud jejího autora, donedávna zapomenutého spisovatele Kawašity, bude mít na vývoj událostí větší vliv, než by kdy obě Jany čekaly…... celý text
Přidat komentář
Nebýt cen Magnesia Litera bych na tuhle knihu určitě nikdy nenarazil a to by byla škoda. Ačkoliv ten závěr mě trošku rozhodil už jenom tím zjištěním, že vlastně základ knihy je pravdivý tak i přes to ukončení. Po šílené době mě doopravdy vadí, že autorka knihu neprotáhla o pár stránek, aby mě dodala ten konec, který bych si chtěl více přečíst než domýšlet. Je to trošku otravné, ale s tím se vyrovnám. O to více asi budu na knihu vzpomínat. Už jenom to jak mě kniha od prvních stránek chytla a i když jsem ji nepřečetl na jeden zátah tak to rozkouskování po několika dnech bylo úžasné. Už jenom, protože jsem se těšil jak ji zase otevřu a přečtu pár stránek. Zavřu a nechám působit, abych ten dojem znásobil. Jediné co mě u toho ještě více štve, že jenom závidím paní autorce takový výtvor. Doopravdy smekám pomyslný klobouk.
Zajímavě uchopený příběh spisovatele Kijomarua Kawašity. Právě kapitoly věnující se překladu jeho díla "Milenci" na mne působili nejpoutavěji. Další dějové línie sice nebyli špatné, nicméně ono vzájemné mísení rovin myšlenky a skutečnosti, na mne až příliš působilo jako dívčí varianta knih od Haruki Murakamiho.
Román určený spíše pro ženy, ale i jako muži se mi to líbilo. Příjemně napsáno a dobře se četlo.
Skvělý příběh, bavil mě jazyk, promyšlenost a provázanost všech dějových linek, odkazy na Japonsko, spisovatele, i dobře známé pražské hospůdky :-) Konec se mi zdál trochu slabší. Po celou dobu také dumám, jak moc je text autobiografický. Rozhodně doufám, že to není první a poslední román Anny Cimy.
Heej, tohle bylo dobrý!! :-) Přesně takovou knihu jsem teď chtěla číst. Bylo to bezvadný, moc se mi líbila. Sice trochu teenage, ale vůbec mi to neva. Hrozně čtivý, vlastně si přečtete několik děl najednou :) Ale nutně potřebuju ještě tak 20 stran příběhu, to přece nejde takhle to utnout!! :-D Úplně mě to vcuclo, prostě skvělý nápad. Díky za nové poznatky o japonské literatuře a Japonsku vůbec. Je to zábavné, rozhodně doporučuju na současnou trudomyslnost.
Byla jsem zvědavá, protože kniha měla hodně recenzí a ohlasů. Přišlo mi to jako takový lepší holčičí román (to není zle míněno). Jana je sympatická hrdinka (moje krevní skupina). Líbily se mi vstupy s překlady japonského autora, méně mne bavilo motání se po Šibuji. Ale nakonec to všechno do sebe docela zajímavě zapadlo. A protože mám jako většina ženských čtenářek ráda „love story“, tak jsem byla spokojená a místy dojatá.
Kniha byla ze začátku docela čtivá, ale jsem se blížila konci, tak mě to víc nudilo. Část v Praze byla malinko lepší, než kapitoly z Šibuje. Musím však ocenit námět a krásné ilustrace na obalu a v knize :-)
Prvotina od české autorky, super se četlo. Jen konec mi přišel trochu useknutý.
Neuvěřitelně jiné...podmanivé, stále vtahující do děje a pro mě velmi zajímavé. Inspirující téma, které pro mě bylo nové. Japanologie, Japonsko a vše zasazené do skvěle padnoucího příběhu, který láká ke čtení a noření se do života hlavních postav.
Ne, takové knihy by neměli nikdy skončit! Neskutečně podmanivé, příjemné, vtipné a obohacující čtení! Já to nechápu, prvotina, tak mladičká autorka a hned taková pecka.
Povídky od Kijomarui Kawašity se mi neskutečně líbily a doslov patřící tomuto autorovi byl třešničkou na pomyslném dortu. Ne, že bych se teď po vzoru hlavní hrdinky vrhla na japanologii, ale japonští autoři mě teď budou asi trochu více zajímat :)
Pro mě je to výborné, všechno!
„Na pustou cestu
napadal sníh,
zavál už stopy po kročejích:
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
kdo půjde kdy v mých šlépějích?“
Jak už někteří zmínili, také mi trvalo než jsem se do knihy začetla, takže zhruba do půlky jsem se musela celkem nutit do čtení i přesto, že styl psaní autorky se mi líbí a právě díky němu dávám tři hvězdy.
Zajímavá kniha, míchání kultur, časoprostoru, dech Japonska, inspirace japonskou kulturou. Murakami na mě dýchal celou tu dobu čtení. Různé roviny, někdy jsem se hůře orientovala. Nakonec hodnotím kladně.
Skvěle to ubíhá. Líbila se mi provázanost, lehký humor, autentičnost dialogů (kterou dost často u českých autorů postrádám) i závěrečné napínání. Ve středu knihy jsem si vzpomněla na Murakamiho a jeho Norské dřevo i zmiňovaný Afterdark. Určitě si od Cimy přečtu i další knihy, pokud je vydá.
Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Prvních 70 stran minimálně, skoro jsem knihu odložila. Ale potom se to konečně rozjelo a i když Japonsko není moje obíbená země, knihu hodnotím kladně.
Já jsem ohromená, úžasně čtivá a působivá prvotina. Ano, nejde o veledílo, ale to by snad ani nikdo nemohl očekávat, ne? Navíc autorka umí krásně kreslit a pravděpodobně bude velmi schopná i ve svém oboru. No prostě pecka, autorka si rozhodně zaslouží obdiv.
Hovorová čeština mě ze začátku zaskočila, ale později jsem se na ni už tolik nesoustředila. Myslím si, že právě použitý jazyk pomohl té plynulosti, knížka se fakt četla jako po másle.
Jen mě mrzely chyby v textu a škoda toho rodokmenu (bratr Kawašity je v graficky zpodobněném rodokmenu uvedený jako strýc).
Přečetla jsem si kousek rozhovoru s autorkou, a mám pocit, že kniha bude v mnohém autobiografická. Tak jsem zvědavá, jestli přijde ještě s nějakou knihou, a jestli dokáže vystavět postavy i bez všech těch (auto)biografických prvků :)
Zajímavý námět, četla se dobře. Obdiv spisovatelce, napsané je to velice zajímavě.
Ke knize jsem se dostal díky tomu, že byla nominována na Magnesii Literu, o autorce jsem do té doby neslyšel. Musím ale říct, že kniha není vůbec špatným pokusem. Styl vyprávění čtenáře vtáhne do děje a s každou stranou ho nechá unášet příběhem. Sympatické mi bylo také vzájemné propojení dvou příběhových linek, v komentářích níže jsem se dočetl, že na konec mají čtenáři odlišné názory; pro mě byl konec nedotažený, přesto zajímavý. Pokud bych si měl vybrat, které z dějových linek bych dal lepší hodnocení, byla by to asi linka odehrávající se v Praze, zkoumání zapomenutého autora a celkově studium japanistiky. Ve druhé lince, odehrávající se na Šibuji, jsem se občas ztrácel, zde má autorka ještě rezervy. Fantastický motiv neviditelnosti byl však zajímavě propracován.
Kniha ve mě vzbuzovala touhu zjišťovat si o Japonsku, potažmo o všech asijských zemích,více informací a znovu probudila tajný sen se jednou to této země vydat.
Jsem zvědavý na další díla od této autorky.